wz

 

 

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

AHOJ!

"Ad HOnorem Jezus!"

V preklade: "Na slávu Ježišovu!"


Z židovského humoru

Moše se ptá svého přítele Šmulika:
-Poslyš, Šmuliku, dnes se tolik mluví o reinkarnaci. Píše se vůbec v Tóře o něčem takovém ?
-Jistě, Moše, v naší Tóře je všechno.
-Ty, Šmuliku, mohl bys mi reinkarnaci nějak vysvětlit?
-Dobře, Moše, vysvětlím ti to. Jak víš, jednoho dne každý z nás umře. A teď si představ
svou smrt. Všichni se sejdeme u vás doma a budeme tě oplakávat. Potom tě zabalíme do krásného bílého prostěradla a doprovodíme tě na hřbitov. Pomodlíme se, vykopeme ti hrob, spustíme tě do něj, hrob zasypeme a rozloučíme se s tebou. K tobě přijdou malí červíci, pomalu tě snědí, zúrodní půdu a na hrobě ti vyroste krásná travička. Přijde kráva, travičku spase, stráví a vrátí na tvůj hrob v podobě lejna. A já přijdu jako každý rok navštívit svého drahého přítele Mošeho, uvidím to lejno a řeknu si: Moše, Moše, jak jsi se změnil !
-Díky, Šmuliku, pokývá hlavou Moše. -Už chápu, co je to reinkarnace. Ale abych tak složité učení nezapoměl, zkusím to zopakovat po tobě. Takže až nadejde tvá poslední hodina a ty, můj nejdražší přítel, umřeš, přijdu spolu s ostatními k vám domů a budeme tě oplakávat. Potom tě zabalíme do krásného bílého prostěradla a doprovodíme tě na hřbitov. Pomodlíme se, vykopeme ti hrob, spustíme tě do něj a hrob zasypeme. Rozloučíme se a půjdeme domů. Tebe zatím červíci snědí, zúrodní tak půdu a na tvém hrobě vyroste travička. Přijde kráva, travičku sní, stráví a vypustí zpět na hrob v podobě lejna. Já jako každý rok přijdu na vštívit svého drahého přítele Šmulika, uvidím to lejno a řeknu si: Šmuliku, Šmuliku, vůbec ses nezměnil......

Před Leninovým mauzoleem zadrží stráž podezřelého člověka s kufříkem v ruce.
-Stůj! zakřičí na něj. -Jak se jmenuješ?
-Já jsem Izak Aron.
-Tedy Žid! A co máš v tom kufříku? Otevři ho!
Izak Aron otevře kufřík a strážný vidí, že je plný rublů.
-Kdes to ukradl?
-Já jsem je vyhrál.
-Myslíš si, že jsem tak hloupý, že ti to uvěřím?
-Ale to je pravda a můžu vám to dokázat. Vsadím sto rublů, že si v pěti minutách nedokážete svléct kalhoty.
-Cože, myslíš, že si neumím svléct kalhoty za pět minut?
-Vsaďte se, odpoví Izák a podá strážnému storublovou bankovku.
Strážný si tedy rozepne kalhoty a co nejrychleji je ze sebe stáhne. Vítězoslavně je podá Izákovi.
-Vidíš, netrvalo mi to ani dvě minuty!
-Dobrá, vyhrál jsi, stovka je tvoje. A co myslíš? Kolik lidí se na nás dívá?
-Aspoň šedesát.
-Je jich přesně sedmdesát tři. S každým z nich jsem se vsadil přesně o deset rublů, že se mi podaří tě přimět, aby ses před nimi svlékl.

Kohn vypisuje formulář v hotelové recepci:
-Pane, my nemáme pokoje pro Židy.
-Já nejsem Žid.
Vy se jmenujete Kohn a chcete mi namluvit, že nejste Žid?
-Ne, já vás ujišťuji, že nejsem Žid, i když se jmenuji Kohn. Poslechněte si, že znám dobře příběh našeho Pána Ježíše Krista: Jeho otec se jmenoval Josef, je to tak ?
-Ano.
-A jeho matka se jmenovala Maria.
-Ano.
-A narodil se v chlévě, že ano?
-Přesně tak.
-A víte, proč se narodil právě v chlévě?
-Ne, to nevím.
-Protože i tehdy byli takoví darebáci jako vy, co nepronajímali pokoje Židům!

Do školy přišel inspektor. Při hodině zeměpisu se ptá jednoho z žáků, proč je glóbus nakloněný.
Žák téměř plačky:
-Pane inspektore, to jsem nebyl já.....
Inspektor tedy požádá učitele, aby to žákům vysvětlil a řekl jim, proč je glóbus nakloněný.
Učitel zrudne a koktá:
-Jistě, pane inspektore..... ale víte, už jsme ho takhle dostali z obchodu.
Inspektor, pohoršený touto neznalostí, se po hodině obrátí s výtkou na ředitele školy.
Ředitel zrudne jako krocan:
-Kolikrát jsem tomu učiteli říkal, aby nekupoval pomůcky u Žida!

Berlín, rok 1934
V autobuse sedí mohutná německá matrona. Otočí se na svého souseda a ptá se:
-Hej, Žide, kolik je hodin?
Muž vytáhne z kapsy hodinky a ukáže jí je.
-Jak mám vědět, kolik je hodin, když je máš zavřené?
-Když skrze kalhoty poznáte, že jsem Žid, můžete také poznat skrze víčko, kolik je hodin.

Moše je se synem na procházce v parku. Jak jdou, otec poukazuje na Hospodinovu moc a dobrotivost, kterou vidí všude kolem sebe.
-Synu, musíme vzdávat Bohu díky za nádherná díla jeho stvoření.
Nad hlavou mu přeletí kos a vykálí se mu přímo na vykartáčovaný klobouk.
-Jé, tati, podívej, ten kos se na tebe vykakal!
-Synu můj, vzdejme Bohu díky za to, že nedal křídla kravám!

Malý Abram čte příběh o zlatém teleti. Obrátí se na bratra Šmulika:
-Jedna věc mi nejde na rozum. Židovský národ byl veliký, měl přes šest set tisíc dospělých mužů a ti dali všechno zlato, co měli, na ulití zlatého telete(srov.Ex32). Jak to, že z toho všeho zlata ulili tak malé tele? Vždyť muselo stačit na velkého býka!
-To je jednoduché, říká Šmulik. -Určitě zlato nenesli rovnou Áronovi, ale svěřili ho lidem, kteří byli pověřeni vykonat sbírku. Je zázrak, že zbylo dost na zlaté tele, a ne na zlatou myš!

Rabi, proč Tóra zakazuje muži, který se krátce předtím oženil, nastoupit vojenskou službu?
-Protože mu stačí ta válka, kterou vede každý den doma!

Moše a Chaim se procházejí u Tiberiadského jezera a chtějí se dostat na druhou stranu. Nakonec narazí na křesťanského rybáře, který je ochoten je převézt. Chce však 50 dolarů.
Moše a Chaim se rozčílí: -Zbláznil jste se? Takových peněz!
-Ale pánové, toto je slavné jezero. Náš Pán ho přešel po hladině.
-Ani se nedivím, jestli po něm chtěli tolik za převoz!

Šmulik se v chederu(židovská základní škola) dozvěděl o tom, jak byla Eva stvořena z Adamova žebra. Se zájmem učitele poslouchal. O několik dní později učitel vidí, jak Šmulik pláče a drží se za bok.
-Šmuliku, co se ti stalo? ptá se učitel soucitně.
-Rebbe(rabi=rabín, židovský duchovní), bolí mě v boku a bojím se, že mi Pánbůh chce dát manželku!

Mojšele se ptá rabína:
-Rebbe, proč Bůh Adama nejdřív uspal a potom mu ukradl žebro, aby z něj stvořil ženu?
-To proto, aby lidé věděli, že z krádeže nikdy nevzejde nic dobrého.

V Rumunsku:
Mojšeho a jeho rodinu navštívil v době komunismu Jankele z New Yorku.
-Jak se vám daří?
-Díky straně velmi dobře!
-Vidím, že žiješ s manželkou a čtyřmi dětmi v jedné místnosti...
-Díky straně nám to stačí.
-A jak ti jdou obchody?
-Díky straně se uživíme.
-Ale nemáš nějak obnošené šaty?
-Díky straně nechodíme nazí.
-Poslyš, Mojše, nech toho ustavičného "díky straně"! Co budeš říkat, až tu strana nebude?
-Díky Bohu!

V socialistickém Rumunsku bylo zakázáno vlastnit valuty. K Chaimovi přijel bratr Jicchak z Ameriky. Když Jicchak viděl, v jaké bídě jeho bratr žije, povídal:
-Poslechni, Chaime, chtěl bych ti nějak pomoct. Když ti tu nechám tisíc dolarů, kolik za ně dostaneš?
-Tak deset dvanáct let.

Moše se dostal do sibiřského gulagu. Setkal se tam s přítelem z mládí.
-Kagane, na jak dlouho jsi tu?
-Na patnáct let.
-A co jsi udělal?
-Nic, vůbec nic.
- Nevykládej, za "nic" dávají jen deset!

Na jednom politickém kurzu vyhlásil přednášející soudruh volnou diskusi, ale nikdo se neodvažoval na nic se zeptat. Až se konečně zvedl Sapiro:
-Chtěl bych vědět tři věci: 1. Kde je konec pšenice z našich polí?
2. Kam mizí telecí, když chováme tolik telat?
3. Kam mizí dřevo vytěžené v našich lesích?
Přednášející odpověděl: -Poznamenám si to a odpovím vám na příští přednášce.
Při další přednášce se do diskuse opět nikdo nehlásí. Po chvíli zvedl ruku soudruh XY:
-Mám jen jednu otázku, soudruhu profesore. Kde skončil soudruh Sapiro?

Víte, proč Rusové nikdy nepošlou do vesmíru židovského kosmonauta?
Protože se bojí, že by při zpáteční cestě na Zem emigroval do Ameriky!


Proč byl Izak Aron odsouzen na třináct let nepodmíněně?
Protože řekl, že ministr je blbec - tři roky dostal za urážku veřejného činitele a deset roků za vyzrazení státního tajemství.

Předseda zemědělského družstva v Rumunsku byl předvolán na zemědělský komisariát, kde měl informovat o sklizni brambor.
-Letos jsme sklidili tolik brambor, že kdybychom je postavili na sebe, dosáhly by až Pánubohu do oken.
-Nepovídejte mi tu hlouposti, ohradil se komisař, dobře víte, že žádný Pánbůh není!
-Tak se hloupě neptejte, opáčil předseda, dobře víte, že nejsou žádné brambory!

V divadle při představení Othella se jeden manželský pár nahlas baví. Jeden posluchač sedící před nimi to nevydrží a otočí se:
-Jestli vám to nevadí, není nic slyšet!
Paní se uraženě obrátí na manžela:
-Podívej se na toho nevychovance, chtěl by vědět, co si povídáme!

Ředitel si zavolá podřízeného:
-Říká se, že se Samuel zbláznil. Jděte to zjistit, protože mi dluží 2500 dolarů, a přijďte mi říct, co se dá dělat.
Podřízený se za hodinu vrátí:
-Je to smutné, ale opravdu se zbláznil.
-A zaplatí? ptá se ředitel.
-Takový blázen zase není!

Za carského Ruska:
Jákov spadne do Něvy. Neumí plavat a volá o pomoc. Kolem jdou dva policisté, ale nehnou ani prstem.
-Ať chcípne, Žid jeden! uchechtnou se.
Jákov v zoufalství dostane spásný nápad:
-Pryč s carem! zakřičí ze všech sil.
Policisté se hned vrhnou do vody, vytáhnou ho na břeh a odvedou do vězení.

Moše si stěžuje rabimu Nathanovi:
-Rebbe, můj syn se dal na křesťanství! Co mám dělat?
Rabín chvíli přemýšlí, zavrtí hlavou a povídá:
-To je těžká věc. Popros o radu Boha, Pána všemohoucího.
Moše tedy přednese svou těžkou situaci Bohu a ten mu odpoví:
-Drahý Moše, chápu tě, mě se stalo totéž!
-Cože, on taky odvrhl tvůj zákon?
-Ano, a navíc si nechal napsat nový zákon!

Starý Kohn přijde do nemocnice. Zdravotní sestra, řeholnice, se ho laskavě zeptá, kdo bude platit nemocniční péči:
-Už mám jenom sestru. Je to stará panna, která přestoupila na křesťanství a stala se jeptiškou.
-Ale pane, měl byste vědět, že my nejsme staré panny, ale nevěsty našeho Pána Ježíše Krista.
-Tak dobře, odpoví Kohn. -V tom případě pošlete účet švagrovi!


Ve Vatikánu se koná světový zdravotnický kongres. Sjíždějí se luxusní auta a z nich vystupují kardinálové a velvyslanci...
Mojše a Šmulik tu nádheru obdivně sledují.
Mojše pokývá hlavou:
-Vidíš, kam to dotáhli. A to ten první přijel na oslu!

Mojšele sedí v nádražní restauraci. Naproti si sedne důstojník a poručí si bohatou snídani. Velkoryse Mojšelemu nabídne chléb obložený šunkou. Mojšele s těžkým srdcem odmítne. Důstojník dojí všechny obložené chleby a chce si nalít sklenku červeného vína. Opět nabídne Mojšelemu a ten opět odmítne. Důstojník se diví:
-Vy nemáte hlad ani žízeň?
-Mám, ale my Židé dodržujeme v jídle velmi přísná pravidla.
-A nemůžete je taky někdy porušit?
-Ano, můžeme, například v ohrožení života.
Důstojník tedy vytáhne pistoli, namíří ji na Mojšeleho a přikáže mu:
-Pijte, nebo střelím!
Mojšele se tedy napije. Důstojník se ho zeptá:
-Zlobíte se teď na mne?
-No jistě, copak jste na mne nemohl namířit, když jste ještě měl chleba se šunkou?

Důstojník carského vojska se ve vlaku náhodně setká s ortodoxním Židem Jákovem. Jakmile se vlak rozjede, Jákov si vybalí sušené sledě a pustí se do nich.
-Hej, Žide! zakřičí důstojník znechuceně. -Říká se, že vy Židé jste chytří. V čem je to vaše tajemství?
-To je prosté, my každý den sníme šest hlav sušených sleďů.
-Cože?
-Slyšel jste dobře. Každý den pravidelně jíme šest hlav sušených sleďů a díky tomu jsme chytřejší. Můžete si to vyzkoušet. Několik hlav tu mám a klidně vám je přenechám, když mi za každou z nich dáte dvacet kopějek - ale v hotovosti!
-Vždyť je to hnusné, chutnají odporně....
-Jak to můžete tvrdit, vždyť jste je ani neochutnal! Jestli chcete být chytřejší....
-No dobře. Vezmu si tři.
Důstojník zaplatí šedesát kopějek a začne žvýkat jednu hlavu, pak druhou.... Žaludek se mu obrací tak, že stěží dokáže vypravit slovo:
-Ty zloději! Šedesát kopějek za tři hlavy! Celá ryba přece stojí pět kopějek!
Žid se spokojeně usmívá:
-Vidíte? Už to zabírá....

Žid s Řekem se hádají, která kultura má delší tradici. Nakonec Řek vítězoslavně prohlásí:
-Už vím! Tímhle tě přesvědčím! Před třemi roky se ve vykopávkách na Akropoli našly kovové dráty, které dokazují, že Řecko mělo telegraf už v antice!
Žid pokrčí rameny:
-To vůbec nic není! V Izraeli archeologové právě před několika dny kopali pod chrámem a nenašli nic. A víš, co to znamená? Že my, Židé, jsme už tehdy měli bezdrátové spojení!

Pan Bogorad prodává byt a ukazuje ho zájemcům.
-Tady je obývací pokoj.
A při vstupu do pokoje se dotkne mezuzy.*
Prohlídka pokračuje:
-To je naše kuchyně.
A dotkne se mezuzy.
-Tady je ložnice.
A dotkne se mezuzy.
Prohlídka bytu pokračuje, a pokaždé, když pan Bogorad vstupuje do další místnosti, dotkne se mezuzy. Zájemce byt nadchne a rozhodne se ho koupit:
-Pane Bogorade, moc se mi váš byt líbí. Ale chtěl bych ho koupit i s tím vaším alarmem.

*Mezuza - váleček umísťovaný na pravou zárubeň vstupních dveří. Zbožný Žid se ho dotýká pokaždé, když dveřmi vchází nebo vychází. Váleček obsahuje srolovaný pergamen se slovy nejdůležitější židovské modlitby Šema (Šema Jisra'el, tj. Slyš, Izraeli), kterou se Židé modlí ráno, večer a v okamžiku smrti.

Staří manželé, vášniví ochránci životního prostředí, kteří celý život žili velmi střídmě a drželi makrobiotickou dietu, zemřou v devadesáti letech za dokonalého zdraví při autonehodě. Přijdou do ráje a s úžasem se rozhlížejí kolem sebe: svítí Slunce, vzduch je čistý a voňavý, nikde žádné problémy, všichni je s úsměvem zdraví, lidé jsou milí a sympatičtí. Je jim prostě nádherně. Manžel se otočí na manželku a říká:
-Vidíš, ty hloupá, kdybys nebláznila s tou makrobiotickou dietou, tak jsme si mohli už dvacet let užívat!

Jeden ze zaměstnanců velkého židovského podniku se obrátí na křesťanství a nechá se pokřtít. Druhý den přijde do práce a jako obvykle se pustí do vyřizování korespondence. Když je s ní hotov, odnese dopisy svému nadřízenému. Ten se na ně podívá a všimne si, že hned na první stránce je několik chyb. Znechuceně poznamená:
-Nejsi goj* ani čtyřiadvacet hodin a už je z tebe osel!

*Goj - nežidovský (mn.č. gojim - doslova "národy"). Výraz označující osoby jiné víry nebo Židy, kteří podle své víry nežijí.

Pastor, kněz a rabín, kteří vášnivě rádi hrají poker, se spolu scházejí a hrají o velké sumy peněz. Jenže jednou na ně přijde policie. Všichni tři se rychle snaží schovat peníze a karty, ale je pozdě.
Komisaři je nepříjemné jít na duchovní osoby zhurta a zkouší to po dobrém:
-Pánové, vždyť všichni jste Boží služebníci, je mi trapné vám dělat osobní prohlídku. Stačí, když místopřísežně prohlásíte, že jste nehráli o peníze.
Kněz uchopí růženec a přísahá:
-Já jsem nikdy v životě o peníze nehrál!
Pastor položí ruku na bibli a přísahá:
-Já jsem nikdy v životě o peníze nehrál!
Rabín mlčí. Komisař se na něj tedy obrátí a ptá se:
-A co vy, pane rabíne?
-Pane komisaři, copak může člověk hrát o peníze sám se sebou?

Víte, proč Adam a Eva žili tak dlouho?
Protože je nikdy v životě neotravovala tchyně!

Goldsteinovi lékař řekne, aby přinesl ranní moč. Za několik dní se Goldstein přiřítí s litrovou lahví.
-Víc jste přinést nemohl? ptá se lékař ironicky.
Goldstein mlčí. Druhý den si jde pro výsledky. Vše je v pořádku. Radostně volá domů:
-Je to dobré! Ty, já, děti, služebná i pes! Všichni jsme zdraví!

Avram se dal vyšetřit nejslavnější varšavským lékařem. Ten mu po vyšetření oznamuje cenu:
-Bude to sto zlotých.
-Tolik nemám!
-Dobrá, tak mi dejte polovinu.
-Víte, je mi to líto, ale já je nemám.
-No tak dobře, dejte mi deset zlotých a zmizte!
-Já nemůžu, vážně je nemám. Mám v kapse jen dva zloté. Nic víc.
Lékař se rozčílí:
-Tak proč chodíte k nejlepšímu specialistovi ve Varšavě?
-Když jde o zdraví, na výdaje nehledím.

Boháč Rothschild má pohřeb. Za rakví jde chudý Kohn a hořce pláče. Někdo z průvodu se ho zeptá:
-Copak vy jste Rothschildův příbuzný?
-Ne! odpoví Kohn. -Právě proto pláču!

ŠTĚDROST: Sára se vdává. Po svatbě se sejdou tři její přátelé a trumfují se, jaký ji kdo dal dárek.
-Já jsem jí dal kávový servis pro dvanáct osob, říká první.
-Já jsem jí dal sadu příborů pro dvacet osob, chlubí se druhý.
-A já jsem jí dal sítko na čaj pro sto dvacet osob, povídá třetí.

V rodině se schyluje k narození druhého dítěte. Matka nabádá otce:
-Měl bys na to malého Šmuela nějak připravit.
Otec neví, jak na to. Nakonec si dodá odvahy, zavolá si Šmuela stranou a povídá:
-Šmueli, dnes jsem viděl čápa, jak nám létá kolem domu. Určitě nám brzy zaťuká zobákem na okno a přinese nádherný dárek...
-To je bezva, raduje se Šmuel. -Jen dej pozor, ať nevyleká maminku. Je těhotná a mohla by potratit.

Sára jde poprvé na schůzku s mládencem. Matka ji na ni náležitě teoreticky vybavila.
-Musela jsem slíbit mamince, že na všechny tvoje návrhy rozhodně odpovím "ne".
-To je v pořádku, říká mladík. -Měla bys tedy něco proti tomu, abych tě políbil?
-Ne!

Moše sedí pod pomerančovníkem, trhá sladké plody a spokojeně jí. Chytí ho majitel sadu a připomíná mu desatero. Moše ho vyslechne a usmívá se:
-To je úžasné! Svatá zem je nádherná! Člověk si sedne pod strom, natrhá si ovoce a ještě se naučí kapitolu z Tóry!

Rok 1949: V Izraeli je nedostatek bytů a několik přistěhovalců z Německa přespává ve starém vagonu. Jednou v noci tři z nich vylezou, drkotají zuby a tlačí vagon sem a tam. Vidí je přistěhovalec z Rumunska a udiveně se ptá:
-Proč s tím vagonem jezdíte sem a tam?
-Jeden z nás potřeboval na toaletu, ale visí tam nápis "Nepoužívat, stojí-li vlak ve stanici".

Rubinstein z USA se chystá na cestu do Jeruzaléma a ptá se přítele, na jaké pamětihodnosti se má podívat.
-Určitě musíš vidět Kotel ma'aravi(Zeď nářků), tam Židé chodí naříkat.
Američan tedy přiletí do Izraele a hned se chystá Zeď nářků najít. Zastaví tedy taxikáře, jenže
si nemůže vzpomenout, jak se to místo jmenuje, a tak se to snaží nějak opsat:
-Chci jet tam, kam chodí Židé naříkat.
Taxikář přikývne. Za chvíli se auto zastaví, Američan vystoupí a stojí....před Finančním úřadem.

Prezident Nixon telefonuje Goldě Meierové:
-Blahopřeji k vítězství v Šestidenní válce! Paní Meierová, máme problémy ve Vietnamu, potřeboval bych tři vaše generály. Mohla byste nám prosím, půjčit generála Dayana, generála Rabina a generála Sharona?
-Jistě, ale jen když mi na oplátku půjčíte tři vaše generály.
-A jaké?
-Generals Motors, General Electric a General Telephone!

Nejlepšími přáteli byly Heršovi knihy. Dokázal nad nimi sedět celé dny a nevnímat nic okolo. Ani svou ženu. Ta mu jednoho dne řekla:
-Kdybych byla knížkou, určitě by ses ke mně choval líp než teď a staral by ses o mne mnohem víc!
-Já bych taky byl rád, kdybys byla knížkou. A víš jakou? Kalendářem, co se věší na zeď!

Bůh mi dal nádhernou, úžasnou ženu. Kéž jí dopřeje sto devatenáct let!
-Proč zrovna stodevatenáct, proč ne sto dvacet(=věk, kterého se dožil Mojžíš)?
-Aspoň jeden rok života si snad můžu dopřát!

Starý Rabinovič, chudý šnoder*, se dal pokřtít. Ze všech stran na něj prší výčitky.
-Prosím vás pěkně, můžete mi někdo říct, kde jinde bych o letošních Velikonocích sehnal peníze na macot** ?

*Šnoder - profesionální žebrák. Toto řemeslo vzkvétalo do období před 2.světovou válkou.
**Macot - nekvašené chleby, které se jedí o Velikonocích (Pesach).

Široko daleko bylo známo, že Heršova manželka svého muže stále s něčím moří a dělá mu ze života peklo. Jednou trápila Herše celý den s tím, aby jí prozradil den a hodinu její smrti.
-Nevím, který den to bude, odpověděl jí nakonec Herš. -Nevím, jestli umřeš v pondělí, nebo v pátek, nevím, v kterém to bude roce ani v kterém měsíci. Ale jedno vím jistě, ten den bude svátek!

Heršova manželka se špatně vyspala. Od rána se jen hádala, stěžovala si, lamentovala a nedala pokoj. Herš se tvářil, že nic neslyší, ale čím víc mlčel, tím víc se jeho manželka rozohňovala. Nakonec už nenadávala jen jemu, ale začala nadávat i sobě. Jak to Herš uslyšel, vstal a pořádně ji přetáhl:
-To máš za to, že nadáváš mé manželce!

Mojšele zoufale pláče u hrobu své ženy.
-Mojšele, copak nevěříš, že ji znovu uvidíš v nebi? Vždyť je vzkříšení!
-No právě!

Samuel oznamuje manželce:
-Zítra oslavíme pětadvacáté výročí svatby!
Manželka na to:
-Ne, slavit budeme až za pět let - třicetiletou válku!


Moše přijde do kavárny.
-Co se děje, Moše? Vypadáš nervózně.
-Jak nemám být nervózní, když mám takovou manželku....
-Prosím tě, Sarele je tak milá.
-To je sice pravda, ale pořád chce po mně nějaké peníze.
-A co s nimi dělá?
-Nevím, nikdy jsem jí žádné nedal!

-Manžel se ke mně chová hrozně, stěžuje si paní Kugelmanová. -Bývá celé noci pryč. Nikdy se nevrací před třetí.
-Můj manžel to taky zkoušel, ale přestal s tím už před mnoha lety, chlubí se paní Bernsteinová.
-Jak jsi to dokázala?
-Jednoduše. Pokaždé, když v noci otevřel dveře, jsem se zeptala: To jsi ty, Moše?
-No a?
-Můj manžel se jmenuje Abraham.

MATEMATIKA: Student talmudu je zmaten, když jeho manželka rodí pouhé tři měsíce po svatbě. Vrtá mu to hlavou, a tak se jde zeptat rabína:
-Rebe, rebe! Představte si, co se stalo! Moje manželka porodila syna tři měsíce po svatbě. Je to vůbec možné? Těhotenství přece trvá devět měsíců....
Rabín zvedne zrak od knih:
-Synu můj, vidím, že se v těchto věcech příliš nevyznáš. Je to jednoduché. Ty žiješ se svou manželkou tři měsíce, je to tak?
-Ano.
-Tvoje manželka žije tři měsíce s tebou, je to tak?
-Ano.
-A vy dva spolu žijete také tři měsíce, že?
-No ano.
-A kolik je dohromady: tři a tři a tři?
-Devět.
-Tak proč se mě ptáš na takové hlouposti?

Jeden blázen žije v domnění, že je myš. Po dlouhých letech v blázinci je uznán za zdravého a je propuštěn. Stojí u dveří a nemá se k odchodu. Primář se ho zeptá:
-Proč tu stojíte? Můžete jít.
-Je tam kočka, pane primáři.
-Ale příteli, vždyť vy víte, že nejste myš.
-Já to vím a vy taky, ale co když to neví ta kočka?

Rabi Moše se setká s rabim Jicchakem a šeptá mu do ucha:
-Jicchaku, musím ti něco říct: Já jsem Mesiáš!
-Ty jsi blázen, kdo ti něco takového napovídal?
-Bůh mi to řekl!
-Cože? Já jsem ti nikdy nic takového neříkal!

-Tak se posaďte, pane Steine, co vás přivádí?
-Omyly lidstva, zoufalství celého lidského rodu....
-A co se s těmi lidmi děje?
-Říkají o mně, že jsem blázen. Nikdy mě neposlouchají, i když jenom
já jim říkám pravdu. Pane doktore, co mám s těmi všemi hlupáky dělat?
-Pane Steine, mohl byste mi říct pěkně po pořádku, jak to začalo?
-Jistě! na počátku jsem stvořil nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná....

Dva šlemil (hlupáci, prosťáčci) z Chelmu(města bláznů) diskutují o smyslu života. Nakonec si jeden povzdychne:
-Když uvážíš, kolik utrpení je na zemi, není smrt vůbec zlá. Někdy si dokonce říkám, že by bylo lepší se vůbec nenarodit.
-To máš pravdu, pokyvuje hlavou druhý.
-Ale kolika lidem se to poštěstí?

Na obchodu visí nápis "Pevné ceny". Zákaznice vejde a zeptá se:
-Kolik stojí tyhle kalhoty?
-U nás jsou pevné ceny, a proto vám neřeknu dvacet, osmnáct nebo šestnáct rublů, ale patnáct, a za méně než patnáct vám je nedám.
-A já vám neřeknu ani pět, ani šest, ani devět, ale víc než jedenáct vám nedám.
Majitel obchodu se otočí na prodavače:
-Chaime, zabal kalhoty pro paní!

SMLOUVÁNÍ: Do obchodu vejde muž.
-Kolik stojí ty kalhoty?
-Dvanáct rublů.
Muž se zamyslí: "Říká dvanáct, myslí tím deset, dá mi je za osm, utratit chci čtyři... tak mu řeknu dva!"

Slavný chasidský* rabín platil jednomu muži, aby každou noc chodil kolem vsi a ohlašoval brzký příchod Mesiáše. Jednou večer, byla už tma, dorazil do vsi cizinec. Vidí, jak se u silnice třese chladem chudý Žid ve starých roztrhaných šatech.
-Co tu v takové zimě děláte?
-Pracuju. Platí mě za to, že hlásám, že brzy přijde Mesiáš. Mám za to rubl měsíčně.
-Tak málo?
-Ano, moc to není, ale aspoň je to jisté místo na celý život.

*Chasid - termín označuje v judaismu "Žida", který řídí celý svůj život podle chesed - Božího milosrdenství. Později se stal označením člena chasidského hnutí, které vzniklo v 18.století.

Celnice na francouzsko-německé hranici:
Na celnici je pan Blumenstein požádán, aby otevřel zavazadla. Celník nahlédne a vytáhne velkou láhev.
-Co je to?
--Zázračná voda z Lurd.
Celník se nedůvěřivě podívá, otevře láhev a přičichne.
-Ale jděte! Vždyť je to čistý koňak!
-Zázrak! Další zázrak!

Baruch, ortodoxní Žid, jde v New Yorku po ulici a vidí nádherné lahůdkářství. Nedokáže odolat pohledu na krásnou šunku a vejde dovnitř. Zeptá se:
-Kolik stojí ta šunka?
V tom okamžiku vypukne bouřka a výklady lahůdkářství se roztřesou rachotem hromu. Baruch zvedne oči k nebi:
-Pane, to se nesmím ani zeptat?

Chudý Jankele se modlí:
-Bože, všemohoucí Pane, buď požehnáno tvé jméno! Slibuji ti, že když mi dáš deset tisíc dolarů, polovinu dám chudým! A jestli mi, Pane, nevěříš, rovnou si je odečti a dej mi tu druhou půlku!

Chudý Mojše se v bezvýchodné situaci obrátí na Boha:
-Pane, co je pro tebe tisíc let*? (*Viz žalm 90,4: Tisíc let je v tvých očích jako včerejšek, jenž minul.)
-Okamžik.
-A milión dolarů?
-Pouhé nic.
-Pane, jsem moc chudý, dej mi pouhé nic.
-Ano, ale počkej okamžik.

Blumberga, který je velmi bohatý, ale také lakotný a zlý, přijde jeden chudák prosit o almužnu.
Boháč odpoví:
-Já almužny nedávám. Ale vyjímečně ti mohu něco dát, když uhodneš, které z mých očí je skleněné.
Chudák se na něj zadívá a po chvíli řekne:
-To pravé.
-Správně. tady máš deset kopějek. Jsi první, kdo to uhodl! Jak jsi na to přišel?
-Tak soucitně se na mne dívalo.

Jednoho dne se chudý kejklíř Herš z Ostropole ocitne ve vilové čtvrti. Chvíli sleduje makitele, jak dává pokyny dělníkům, kteří vilu natírají, a pak se z ničeho nic na boháče oboří:
-Ne, ne, ne, tahle barva se mi vůbec nelíbí!
-Co je ti potom?
-A co tobě?
-To je přece můj dům!
-A jak můžeš vědět, že ho za pár měsíců nekoupím?

Jakob Finkelstein si otvírá obchod. Na výlohu napíše velkými písmeny: "Zde každý den v prodeji čerstvé ryby". Přijde ho navštívit přítel Leo. Hned u dveří říká:
-Víš, myslím, že je zbytečné psát, že prodáváš čerstvé ryby. Jaké jiné bys měl prodávat?
-Máš pravdu, souhlasí Jakob a jde smazat slovo "čerstvé".
Za chvíli jde kolem přítel Šmuel:
-Já ti nevím, Jakobe, proč píšeš, že ty ryby prodáváš "zde". Je přece jasné, že je budeš prodávat v tomhle obchodě.
Jakob přikývne a smaže slovo "zde". Ještě stojí u výlohy, když jde kolem Manuel.
-Jakobe, proč jsi sem napsal, že máš ryby "v prodeji"? Každého přece napadne, že je nebudeš dávat zadarmo!
-Máš pravdu, Manueli....
Ještě má hadr v ruce, když jde kolem Mojše:
-Víš, Jakobe, nic mi do toho není, ale proč sis na výlohu napsal "ryby každý den"? Kdybys je každý den neměl, co by u tebe zákazníci kupovali?
-Máš pravdu, je to směšné, hned to smažu.
Abram vidí, jak Jakob leští sklo kolem slova "ryby":
-Jakobe, jsi si opravdu jistý, že si musíš na výlohu psát "ryby"? Vždyť ten smrad je cítit až na druhý konec ulice!


Rabín sedí nad talmudem a medituje. Náhle do místnosti vtrhne rozčilená Sára a křičí:
-Rebe, udělejte něco, manžel se se mnou chce nechat rozvést!
Rabín prolistuje jednu knihu, pak druhou, pak třetí.... a zdá se, že našel, co hledal. Vytáhne v knize založené brýle, nasadí si je na nos, dlouze se na ženu zadívá a prohlásí:
-Docela ho chápu.

Starý Moše si stěžuje rabínovi:
-Rabi, už to nevydržím, bydlím v jedné místnosti s manželkou, dětmi a celou naší mišpoche*.
-Máš kozu? ptá se rabín.
-Ano, jistě, mám.
-Výborně, tak si ji nastěhuj domů.
-Cože?
-Udělej, co ti říkám, a přijď za týden.
Uplyne týden a Žid si zase stěžuje rabínovi:
-Udělal jsem přesně to, co jsi mi řekl, vzal jsem k nám domů i kozu, ale je to ještě horší než dřív!
-A slepice máš?
-Ano, tři.
-Tak je taky odnes domů.
-Rabi, děláš si ze mne legraci?
-Jen udělej, co ti říkám!
A tak chudák Moše přinese domů i tři slepice. Za několik dní je zpátky u rabína:
-Už se to nedá vydržet, rabi! Jsme doma v jedné místnosti my s ženou, děti, tchán s tchyní a teď ještě koza a slepice!
-Tak vezmi kozu a odveď ji na dvorek. Uvidíš, že vám bude líp, říká rabín.
Moše za týden opět přijde za rabínem:
-Rebbe, už je to o něco lepší, ale víš, ty tři slepice nás ničí, nemáme dost místa ani pro sebe....
-Tak je vyhoď na dvorek, poradí mu rabín.
Za několik dní Moše potká rabína:
-Rabi, tak dobře jste mi poradil! Doma je teď jako v ráji!

*Mišpoche (jidiš) - hebrejsky mišpacha, označuje širší příbuzenstvo.

Chaim si otevřel pěknou košer restauraci. Jednou ji navštíví Jankele. Při jídle mlaská a srká, že se ostatním hostům zvedá žaludek.
-Kdybyste jedl u Kempinského (v luxusní košer restauraci), co by vám řekli? snaží se ho usměrnit Chaim.
-Kdybych byl u Kempinského, řekli by mi, že jestli chci jíst jako prase, mám jít k Chaimovi.

Rothschild se na cestách staví v městečku Tarnopol. Vejde do židovské kavárny a objedná si lehkou snídani. Sotva dojí, přiběhne číšník s účtem.
-Dvě stě rublů za dvě vejce? zvolá Rothschild překvapeně. -To přece není možné! Copak jsou vejce v tomto kraji tak vzácná?
-Vejce ne, ale Rothschildové ano, odpoví číšník.

Jankele přijde pozdě do školy. Omlouvá se učiteli:
-Venku je náledí a při každém kroku jsem sklouzl o dva zpátky.
-A jak ses tedy dostal až sem?
-Otočil jsem se a šel jsem pozpátku!


Melamed v chederu*:
-Josele, pojď k tabuli, podívej se na mapu a ukaž mi, kde leží Amerika.
Žáček hledá, hledá a nakonec ukáže místo na mapě.
-Výborně, pochválí ho učitel.
-A teď mi děti povězte, kdo objevil Ameriku.
-Josele! Josele!

*Cheder - židovská náboženská základní škola, učitel je nazýván melamed.

Jednoho dne se Herš ocitl v úzkých a napadlo ho jít poprosit o peníze Levina, který byl bohatý, ale velmi lakomý. Jak boháč Herše uviděl, rozkřikl se:
-Copak nevíš, ty lenochu, že šnoderům nic nedávám? Ať už jsi pryč!
-Dobrá, když jsi takový hrubián, povím o tom svému švagrovi a ten ti ukáže!
Levin se zarazil:
-Kdo je tvůj švagr?
-Bůh!
-No to se ti povedlo! Jak by Bůh mohl být tvým švagrem?
-To ti prozradím, až mi dáš nějaké peníze, prohlásil sebejistě Herš.
Levin mu tedy dal rubl.
-Teď ti to můžu říct. Můj tchán měl dvě dcery. Jednu jsem si vzal já a druhou Bůh!

Jom kipur (den smíření - nejslavnostnější den v židovském kalendáři) je nejváženějším dnem celého židovského roku, kdy je zakázán jakýkoli druh zábavy a dodržuje se přísný půst.
A právě tento den nedokáže mladý rabín Birnbaum odolat vášni pro golf. Využije pauzy mezi modlitbami, tajně, aby ho nikdo neviděl, popadne vak s holemi a utíká do golfového klubu. Raduje se, že klub je daleko a že ho tam proto nikdo nepozná. Hra mu jde jedna radost. Nikde ani živáčka. Po pravdě řečeno, má trochu výčitky, ale touha zahrát si je silnější.
Na nebi zatím ďábel škodolibě hlásí Pánubohu:
-Jen se podívej, jak je drzý! V den, který je zasvěcen výhradně tobě, si klidně hraje golf.
-Jen počkej, usmívá se Bůh. -Uvidíš, jak ho potrestám!
Ďábel si spokojeně mne ruce. Birnbaumovi vychází rána za ranou. Zázrak! Dostal obtížný míček do jamky na první pokus! A druhý taky! Neudělal ani jednu chybu. Raduje se:
-Jsem génius! Jsem lepší než mistr světa!
Ďábel se mračí:
-A to má být nějaký trest?
Pánbůh přitaká:
-Ano, komu si myslíš, že se bude moci svým úspěchem pochlubit?
Z knihy: Třistakrát z židovského humoru Napsal: Daniel Lifschitz Vydal: Portál v r.2001

Odkazy na www stránky Cezmín

Cezmín: http://cezmin.wz.cz
Vianoce:
http://vianocesk.ic.cz
Cezmín: http://cezmin.czweb.org
Svadba:
http://svadbask.unas.cz
Bylinky:
http://bylinky.czweb.org
Mikinka:
http://mikinka.czweb.org
Cintorín:
http://cemetery.zaridi.to
Bábiky:
http://svetbabik.czweb.org
Čas Vianoc:
http://vianocesk.wz.cz
Pani Príroda:
http://eufrosyne.wz.cz
Jánska noc:
http://cbjanskanoc.ic.cz
Veľká noc:
http://velkanoc.czweb.org
Gloria Polo:
http://gloriapolo.czweb.org
Veľkonočné sviatky:
http://velkanoc.ic.cz
Michal Krpelan:
http://michalkrpelan.wz.cz
Milujem pani P... :
http://milujempanip.wz.cz
Aishwarya Ray z Indie:
http://aishwarya.wz.cz
Horné Chlebany :
http://hornechlebany.unas.cz
Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.euweb.cz
CB Fan rádioklub Slovakia - CBRSK:
http://cbrsk.euweb.cz
Svätojánska noc a iné:
http://www.cbjanskanoc.webovastranka.sk

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Design a webmaster: Anežka Vražbová H.Chlebany Slovensko Web.: http://cezmin.czweb.org

 

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]