wz

Zázrak

(21.7.2016)

Co je to zázrak? Když budeme hledat v českém dnešním slovníku co to znamená zázrak, tak se tam dočteme toto vysvětlení: Zázrak je událost, která není vysvětlitelná vědecky známými přírodními zákony a považuje se za projev zásahu nadpřirozených sil.Přesto každý z nás denně toto slovo používáme běžně v denním hovoru, aniž bychom si uvědomovali že to slovo zneužíváme a v našem životě nemá místo.Přestože to slovo letí často z našich úst a nevyjadřuje pravdu, jsou během našeho života velmi vzácné vyjimky, kdy určitá událost se nedá jiným slovem vyjádřit, pouze slovem zázrak, jak už slovník napovídá že jde o událost, která byla hmatatelně vytvořena nadpřirozenou silou.
Zde stojí otázka pro mnohé, proč jsem se pustil do psaní na toto téma.Odpověď bude sice dlouhá, ale dozvíte se s překvapením, o čem jste jistě neslyšeli ,o čem se na veřejnosti nikde nehovořilo a událost zůstala mnoho desítek roků v zapomnění.To co Vás nejvíce ze všeho překvapí, bude když Vám budu vyprávět o veliké události která se stala člověku který pocházel z našeho rodu v Dolní Dobrouči ,číslo popisné 13, z rodu Josefa Špinlera tehdy zemědělce.
Tento případ zasluhuje poznat podrobnosti tohoto rodu, dnes bych mohl říci rodu mého dědečka. Můj Dědeček narozený v roce 1868 s jeho manželkou Františkou se živili pouze tím, co jim přinášela těžká dřina na malých svahovitých políčkách, která obdělávali po celý rok pomocí dvou kraviček. Jejich chaloupka byla celá dřevěná a pokryta původně slaměnými doškami(foto) .V chalupě neměli ani vodovod ani koupelnu ani zaveden elektrický proud ,ani dnešní způsob wc ,přesto žili spravedlivě a měli 4děti. První se narodila Františka ,jméno dostala po své mamince druhá přišla na svět Marie,třetí to byl Josef ,můj tatínek který musel jít v 17 letech do války(foto),nejmladší byl František.Obě děvčata se nevdala a nejstarší dostala nabídku jako služka sloužit do Prahy, kde vedla domácnost v jedné rodině lékárníka .Říkali jsme ji naše
kmotřička, protože bývala kmotrou při křtu některých z dětí. Když přijížděla domů z Prahy do Dobrouče přivážela nám nikdy nepoznané dobroty, jako pomeranče a různé sladkosti. Naše teta Marie se rozhodla pomáhat svému bratru Josefovi mému tatínkovi, který převzal zemědělství a dřevěnou chalupu.Nejmladší syn mého dědečka dostal jméno František a tím se stal mým strýčkem.Vyučil se tesařem v Kyšperku.Dědeček se odstěhoval na výměnek ,tedy do zakoupené staré chaloupky asi 300 metrů od své zemědělské usedlosti kde se říkalo u Jirů. To byla předzdívka kterou dostal každý chalupník, protože v Dobrouči bylo mnoho stejných příjmení a aby byla jména doplněna a rozlišeny jednotlivé rodiny v obci.
Můj strýček Frantiček po svém vyučení znal dobře své řemeslo a tak mu bylo svěřeno aby postavil na nejvyšším místě u Jablonného na Suchém vrchu ve výšce 995metrů nad mořem, kde stála rozhledna, tak u ní dřevěnou honosnou chatu pro turisty.Strýček tesař odjížděl v pondělí na kole a celý týden poctivě pracoval na tomto Suchém Vrchu,a po týdnu se vracel do Dobrouče k rodičům. Další jeho místo kde uplatňoval svoje znalosti tesaře, bylo kousek od Kyšperka (dnes Letohradu),kam začal denně brzy ráno dojíždět na kole.


A zde se začíná pro čtenáře dlouho očekávaný příběh.Strýček vypráví: Jeníku ,tenkrát jsem jak obvykle odjížděl brzy ráno na kole za prací u Kyšperka.V noci sice pršelo,ale cestu po dojezdu do Kyšperka jsem si zkrátil k tomu stavení kde jsem pracoval, a ta vedla po louce ,která byla ještě silně mokrá a já cítil že jsem měl i promočené i onuce.Za tím domkem jsem se ihned dal do práce, která spočívala v tom ,že budu dělat prkenné bednění ve vykopané jámě pod ůrovní země, která měla sloužit jako močůvková betonová jimka, pro odpad z chléva. Ikdyž jsem se neptal o jakou velikost této jimky šlo, protože jsem v té době dobře znal hloubku a přibližnou délku a šířku naší jimky u nás doma v čísle 13.Vyprávění strýčka mě tak zaujalo a tak strýček pokračoval: A do té jámy jsem sestoupil a srovnával a měřil sloupky i prkna, které budu potřebovat pro zhotovení bednění, aby pak mohli přijít zedníci a zalévat kolem dokola betonem.U země v té jámě která byla po dešti rozmočená a téměř bahnitá, se těžko měřily délky pro řezání trámků,a tak jsem se rozhodl požádat paní která po zavolání přiběhla a já ji požádal o nějaké svítidlo. Tato selka odběhla do chalupy a za chvíli vidím jak nese v ruce nějakou bílou šnůru a na konci byla žárovka zašroubovaná v porcelánové objímce která byla připevněna ke kulatému plechovému šiltu (dnes říkáme stínítko).A tak jsem to svítidlo převzal, poděkoval a těšil jsem se na práci při světle,a šel jsem si posvítit do jednoho rohu jámy.


V tom okamžiku se se mnou něco stalo. Jako blesk z nebe jsem byl zasažen zcela nikdy nepoznanou obrovskou nepopsatelnou silou, která probíhala mým celým tělem, moje myšlení bylo zmatené, kdo se mě to zmocnil a se mnou to začalo kroutit nevyjádřitelnou silou,a já si uvědomil že musím zemřít a navíc v tom hrozném nepochopitelném stavu jsem si vzpomněl že nedávno zabil elektrický proud mého spolupracovníka Stránského (Paulána)z Dolní Dobrouče,a že zrovna tak skončí můj život.Jak dlouho trval tento zápas s neviditelnou silou to nedokážu určit.Víc jak opuštěnej od jakékoliv pomoci jsem si náhle vzpomněl na nápis velikými písmeny napsaný v Horákově kapli kam jsem často chodíval,a četl na klenbě :
MARIA POMOHLA,POMÁHÁ A POMŮŽE.


V poslední chvíli mého života se mě vynořila z paměti ta slova,a já vykřiknul jsem ze všech svých sil: MARIA POMOŽ…..a v tom okamžiku jsem pocítil nikdy nepoznanou změnu na mém těle….. někdo neviditelný do mne jakoby do boku mne strčil, a já jsem na tu blátivou zemi se svalil…. a z mé neovladatelné ruky mě vypadnul šilt tohoto svítidla do bláta a světlo zhaslo,byl jsem jakoby zděšen kdo do mne strčil, vždytˇ tam kolem dokola nikdo nebyl ani živáček a já osvobozený od té neviditelné obrovské síly která se mnou lomcovala, jsem nebyl schopen si to vše srovnat ,co se stalo .Pomalu jsem vstával z té blátivé země a v tom slyším selku která vyběhla z chalupy jakmile zaslechla neobvyklý výkřik, a když zjistila jaké tragedie se tu odehrála že zaslechla ten silný výkřik mého strýčka,tak v určitém šoku se rozhodla a pověděla v jámě stojícímu znovu narozenému člověku že rychle zajede do Kyšperka(dnes Letohradu) na náměstí za elektrikářem aby rychle přijel a zjistil co a jak dál.
Za pár minut,netrvalo to dlouho a elektrikář přijel, a začal po odpojení té šnůry v domku a zkoumal detaily šňůry a svítidla,a ihned zjistil že svítidlo a ta šňůra je životně nebezpečná.Byla poškozena textilný izolace v místech kde procházela mosaznou objímkou žárovky na které bylo připevněno kovové stínítko ,kam šlo plné napěti fáze 220Voltů.Po kontrole jak byl tesař promočen ,hlavně obuv a v jakém blátivém prostředí pracoval tak prohlásil že situace která nastala nebylo možné se vyhnout a člověku který tam byl že byla určena jasná smrt.I když dotyčný elektrikář pan R,se kterým jsem se později seznámil osobně byl to člověk nevěřící mě potvrdil ,jakož i tenkrát u té jámy že jedině nějaký zázrak toho člověka zachránil.
Skromnost strýčkova nedala průběh této ohromující události aby se šířila dál ,zůstalo jen jeho svědectví v blízkých rodinách a pomalu se na to zapomínalo. Při občasném setkání se strýčkem se vždy vyznával ve veliké vděčnosti k Panně Marii za jeho záchranu ,a že by chtěl podle jeho možností hlavně v letních měsících navštívit mnohá poutní místa v republice a tím vyjádřit poděkovaní za ten dar nového života.Často vypomáhal při jakékoliv práci, která se konala u našeho dobroučského poutního místa Horákovy Kaple.
Kromě jiných akcí se pustil do úpravy pohraniční dřevěné boudy pohraničníků která stála za války mezi německými Sudety a Protektorátem(mezi Dolní a Horní Dobroučí) a stala se stánkem u lesni Horákovy Kaple jako stánek pro prodej růženců svatých obrázků,drobných knížek ale i pro drobné mlsnosti nebo čokolády dětem kteří v letních měsících o nedělích sem putují někdy i s celými rodinami.


Pár poznámek souvisejících s tématem zázraku a elektrického proudu. Přestože jsem věnoval tématu mnoho, co zapříčinil elektrický proud ,všichni víme že tato elektrická energie vládne světem a je pomocníkem každému z nás,všeobecně se říká že je dobrým sluhou ,ale zlým pánem.Pro větší pochopení jak působí elektrický proud na člověka ,zapisoval jsem z měřících přístrojů různé úrovně napětí a proudu v miliampérech a ty pocity na těle tak jsem ve svém mladém věku prováděl na své m těle různé pokusy a výsledky jsem si zapisoval jaký el proud je již životu nebezpečný při jakém napětí a kdy nastává defibrilace srdce,poněvadž jsem denně byl v nebezpečí při práci s elektrickým napětím.přesto jsem během své praxe zakusil i různé neočekávané dotyky s elektricým napětím , ale vždy jsem se předem vyhýbal podezřelým zařízením a chránil se zásahu el. proudem .Mnozí občané již zapoměli na opatrnost při práci s elektrickým proudem ale mohu připomenout že i v Dolní Dobrouči byly od elektrického proudu 4 smrtelné tragédie,úmrtí a to jmenovitě pan Jan Špaček při osvětlení doma při klepání kosy,dále pan Stránský (Paulánů)tesař jak uvedl můj strýček,dále paní Maixnerová (Skalková) při přenosném osvětlení do sklepa a poslední případ Pátera Josefa Kubíčka kněze, který za doby totality mu bylo určeno pracovat v domově důchodců v Chocni kde měl určeno na cirkularce řezat dřevo na topení.Při manipulaci kabelu k elektrické pile, jej zabil elektrický proud.
Tento případ jsem poznal dopodrobna, protože jsem druhý den byl přímo v místě neštěstí.I když po tomto zásahu elektrickým proudem, byl okamžite odvezen do nemocnice , bylo již pozdě.


Historie Horákovy kaple v Dolní Dobrouči


Zakladatel Horákovy kaple, zemědělec Bernard Dušek z Dolní Dobrouče (*9.2.1813 na čp.33), v polovině minulého století vážně onemocněl. Bylo mu tehdy kolem 40 let. Léčení nepomáhalo, ačkoliv se obrátil na přední lékaře, včetně pražských klinik. V jeho lese vyvěral pramen a na stromě u něho byl obrázek Panny Marie. Hospodář častěji chodil na toto místo, pil zdejší vodu a učinil slib Panně Marii, jestliže se uzdraví, postaví k její cti kapličku. Bernard Dušek se skutečně uzdravil. Kapli však nepostavil, ale pouze sloup se soškou Panny Marie u pramene.
Za nějaký čas onemocněl znovu. Opět navštěvoval různé lékaře, ale žádný z nich si s jeho nemocí nevěděl rady. Jedné noci měl sen, ve kterém uslyšel hlas: "Tys nesplnil to, co jsi slíbil." Proto ihned obnovil svůj slib, opět se uzdravil a začal se stavbou kaple. Roku 1866 její stavbu dokončil a kaple byla zasvěcena Panně Marii.
Bernard Dušek se potom v plné svěžesti dožil 88 let. Zemřel 7.prosince 1901.
Bernard Dušek měl syna Jana (14.12.1845-22.4.1919), který studoval učitelství, ale studia nedokončil. Pro nedostatek učitelů byl r. 1872 přijat jako výpomocný učitel a na škole zůstal až do r. 1896. Protože učil po okolních Orlických horách,Čenkovicícch ,Orličkách a blízkých vesničkách, začalo se mu přezdívat "Horák". Pojmenování se přeneslo i na ostatní členy rodiny Bernarda Duška a tedy i na kapli, které se od té doby říká Horákova kaple.

 


Jan Dušek-Horák po svém zaměsnání chodil i vypomáhat tamním švadlenám šít ,aby si přivydělal a mohl svému tatínkovy zakoupil hlavní oltářní obraz pro kapli a i jinak se významně zapsal jako dobrodinec obce. V D.Dobrouči postavil chudobinec, jehož budova po rekonstrukci stojí dodnes a který spravoval až do své smrti v r.1919. Z dědictví nechal ve vsi za kostelem zřídit "Špitál", útulek pro nemocné. Finančně se však natolik vyčerpal, že zemřel úplně chudý. Byl svobodný a za svého života se modlil za to, aby nebyl ve stáří odkázán na cizí pomoc. Jeho prosba došla vyslyšení. Jednou když odcházel od místního pekaře, svalil se ve dveřích a byl na místě mrtev. Zemřel na mozkovou mrtvici.
Horákova kaple se stala pro obyvatele Dolní Dobrouče a okolí malým poutním místem.




A nyní něco z poválečné doby kdy jsem se vyučil telefonním mechanikem i v oboru silno proudu.


Historie osvětlení v Horákově Kapli
Já jsem světlo světa, čteme v bibli, proto na všech oltářích zapalujeme při různých obřadech umístěné svíce. Svíce symbolicky zapalujeme i tam kde dominuje i sluneční světlo. Svíce má i druhotnou úlohu, prosvětluje praktickou tmu a dává prostoru slavnostní náladu. Stejně tomu bývalo dříve i dnes v zámcích, v kostelích i velkých chrámech.
Jak se svítívalo u nás v dobroučské Horákově Kapli? Kromě svíček na oltáři, tak v prostoru kaple stával zvláštní dřevěný stojan kulatého půdorysu, na kterém byly v kruzích rozmístěny kovové trny, na které bylo možné upevnit až 30 svíček. Pokud všechny svítily, vydávaly pro prostor kaple sílu osvětlení přibližně dnešní jedné 150 watové žárovky. Tento světelný zdroj sice vyhovující pro malý prostor kaple, ale jeho umístění bylo poměrně nízko,a brzo začouzené světlé stěny nedokázali soustředěné světlo rozptýlit dostatečně až do zadu. Horší následky se dostavovaly v době, kdy se přivřely dveře nebo prostor byl zaplněn poutníky. Chybějící kyslík často vyvolával lidem nepříjemné pocity až mdloby. Ještě za války jeden ze synů pana Motla který se o kapli staral, zakoupil el.akumulátor, který v každou letní neděli v ruksaku na zádech odnášel tento znovu nabitý akumulátor do kaple, aby jej tam opět k instalovaným žárovičkám připojil a v malých dvou závěsných lampičkách prozařovali prostor od stropu dolů.
V roce 1956 jsem si postavil malý traktor, na který jsem namontoval vyřazené 110 Voltové dynamo z čenkovického mlýna. O letních nedělích jsem umístil traktor s dynamem asi 70 metrů daleko v lese za kaplí, nechával jej volně běžet, a vyrobený proud krásně osvětloval vnitřek kaple,pomocí čtyř stowatových žárovek. To však nebylo řešení pro budoucnost. Navíc aby to dynamo dávalo správné napětí tak by musel hnací jednoválcový motor Slavia běžet ve vysokých otáčkách tak jsem tenkrát sestrojil hnací agregát z motocyklového motoru, (na fotografii z té doby), který tam za kaplí v lese nějaký čas o nedělích běžel a vyráběl elektrický proud. Pro velikou spotřebu benzinu se tento způsob neosvědčil.
 

 

Andělé Boží,
naši neviditelní ochráncové


Na toto téma psát v dnešní době, kdy velké množství světa se obrací jen ke hmotným hodnotám a duchovní hodnoty člověka jsou odhazovány,tak by pro mnohé přišlo naivní nebo i k smíchu.
Dnes jsou uznávány ochráncové jen jako policie, kteří nás mají ochraňovat od zločinnosti člověka a jiných špatných skutků.Dnešní doba zná pojem Andělé Žlutí,což jsou asistenční služby pro motoristy,nebo Andělé Modří,zajišťující odvoz opilých.
Můj úmysl je však zamýšlet se nad těmi neviditelnými Anděly Strážci.Také i měsíc září se v našich kalendářích věnuje těmto svátkům Andělů.
Já osobně si přináším z mého dávného a dokonce i z předškolního věku mnoho vzpomínek na moje rodiče,jak nás denně ráno i večer vedli ke společné modlitbě,ve kterých jsme u společného stolu mimo jiné i se sepjatýma rukama v kleče, prosili za ochranu pro celý den ,a to modlitbou „ Anděly Boží, strážce můj, rač vždycky být ochránce můj, mě vždycky řiď a napravuj“. Tenkrát jako pětiletý a později třeba 10letý, jsem to tolik nechápal, že nad námi někdo bdí a v nouzových situacích nám může pomáhat.
Moje rodiče to však brali velmi vážně. Při denní práci na poli s potahem kraviček, kdy na těch našich svahovitých políčkách v Dolní Dobrouči, byla každou chvíli možnost nějakého úrazu, tak mám v živé paměti i dnes po 80 letech, jak tatínek když denně ráno zapřahal naše kravičky do vozu aby s nimi odejel do svých polí pracovat a tím živit naši 9ti člennou rodinu, vždy než dal první pokyn svému kravskému spřežení k odjezdu, ze své zemědělské usedlosti do vzdálených roztroušených políček, tak před stojícími kravičkami udělal na zemi bičem tři křížky, aby tato práce začala s Pánem Bohem a navíc aby nás ochraňoval po celý den Anděl Boží. Toto konání dnes mnohým přijde k smíchu.
Toto vše, k čemu nás vedli naše rodiče, jsem nezapomněl uplatňovat už od školáckého věku až do dneška .Modlitba Anděly Boží,strážce můj, jako tehdy v mládí, tak i dnes ve vysokém věku zůstávají součástí našeho rodinného života.
Celý život přinášel každého dne různé situace, kde jsme pociťovali pomoc tohoto neviditelného ochránce.Věřím ,že toho Modrého Anděla potřebovat nebudu,ale toho praktického Žlutého Anděla si nejsme nikdo z nás při jízdě v tom hustém provozu jisti, že jej nebudeme potřebovat.
Tak třeba jako řidič motorového vozidla, už v 15 letech kdy jako učeň jsem toužil si koupit malý motocykl Jawa Robot, ke kterému musel být určitý druh řidičského průkazu,až do dnešních dnů v 84 letech, kdy jsem najezdil po cestách i necestách Evropy nesčetný počet kilometrů, nikdy jsem nezapomněl to, co mě učili moje rodiče ve vztahu k Anděly Strážci na cestách i k patronu svatému Krištofovi ochránci pocestných i řidičů, a nepamatuji sebemenší nehodu na silnicích kterou bych způsobil za celý dlouhý život.Proč dnes někteří řidiči silných motocyklů tolik riskují svůj život ,ale nejen svůj ,ale i ostatních,to poznávám téměř denně.
Těsně pod okny našeho rodinného domku v Horní Dobrouči probíhá silnice Lanškroun –Letohrad.Zde v obci kde je určena rychlost 50 Km v hodině a v místech malé rovinky ,jakoby každého řidiče silného motocyklu lákala touha ,co ten můj stroj dokáže,a můj odhad je že často rychlost je daleko vyšší přes 100Km.V případě náhlého přeběhnutí srnky , psa ,dítěte do cesty, takovýmto hazardérům svého života,kterému nepomůže ani policie ani bdící Anděl strážce,a pak nastává mnoho pláče,utrpení a ve statistice dopravních nehod číslo jde nahoru.Nejde o to, vše přenechat neviditelnému strážci,ale mít v paměti za volantem nebo řidítky motocyklu že my musíme s Ním spolupracovat.
Tak jak můj tatínek před 80lety začínal svůj den před jízdou s domácím potahem kravičkami, s prosbou o neviditelného ochránce, o ochranu po celý den, tak i já i s manželkou než zařadím v autě první stupeň rychlosti, nestydím se ani v případě že jede s námi jiný nebo jen sám, vyslovit slovy i srdcem touhu o vyšší pomoc Anděla Strážce. A on mě nikdy nezklamal.
Samozřejmě, jak Vás i ostatním se nikdy nevyhnou drobné cestovní problémy,nebo technického rázu závady, tak jako to přináší život každému z nás denně.Těch bývá stovky a tisíce.
Jeden z posledních dnů osobních zážitků při práci doma ,při prudkých deštích a přívalu vody, kdy se zvedala hladina v potoce za našim domkem, se začala vracet voda do našeho sklepa . Manželka v té chvíli běžela do sklepa uzavřít odpadní trubku aby se voda nevracela zpět. K tomu musela otevřít šachtu do které jsem jednou nohou spadl a já spadl hlavou na beton, a noha zaklíněná v šachtě, což bylo jasné,že je rozdrcený kotník a další. Lékař na tuto nehodu, která se jevila jako rozdrcený kotník a další zlomeniny zkonstatoval jenom odřeniny.
Druhý den manželka na zahrádce omylem šlápla na lopatu ,a její dřevěná násada se vymrštila a silou udeřila do tváře a spánku.
A třetí den při práci ve sklepě se uvolnil asi 20kilový dřevěný trám a spadnul mě přímo na záda v okamžiku, kdy jsem byl sehnutý k zemi a opravoval vodní čerpadlo.Tato rána do zad, to byla nečekaná a obrovská, nejméně zlámaná žebra ,nebo porušená páteř ,a o kousek dál spadlý trámek na hlavu bych nepřežil. Všechny tři události prošli u lékaře jen s konstatováním ,že jsme měli obrovské štěstí a odnesli to jen odřeniny. A pro mě i manželku to však byla výzva ,abychom nikdy nepřestávali děkovat a prosit o další ochranu našich neviditelných ochránců Andělů Božích.
Před 55 lety, jsme s manželkou vysázeli kolem našeho domku různé ovocné stromy. Také jednu jabloňku jsme umístili mezi domek, místní potůček a skleněný domek pro zeleninu. Tehdy tam bylo dostatek místa. Jabloň se rozrůstala do šířky i výšky,a celý život jsme se těšili z její úrody.
V pozdějších letech už přestávala dávat zdravé ovoce, a nikdo neměl odvahu ji odstranit, protože pro její velikost a výšku, by při kácení ohrožovala okolí. Rozhodnul jsem se, že ji sám pomocí motorové pily odstraním, a vše zabezpečím podle pravidel bezpečnosti,a tak pomocí řetězů a lan jsem ji zabezpečil aby nezpůsobila škodu v okolí.
Než jsem nastartoval motorovou pilu, v duchu jsem se pomodlil k našemu Andělu Ochránci, aby vše dopadlo dobře. Zachoval jsem podle dostupnosti vše pro bezpečí, člověk nikdy neví.Když už po posledním řezu, začal kmen jabloně praskat, začal jsem utíkat pryč.
Přesto nasměrovaná široká vysoká jabloň, změnila svůj pád a náhle při útěku jsem ucítil do temene hlavy silný úder.
Na silně bezpečně kryté hlavě, poznamenala větev, že to mohla být možná i smrtelná dávka. Druhá větev spadla na motorovou pilu, kterou mě vyrazila z ruky, a jeden z krytů této techniky, který se mě nikdy nepodařilo odstranit,nyní ležel o kousek dál v trávě.
Když jsem se mezi silnými větvemi, které jsem nasměroval bezpečným směrem, přesto neposlechly daný připravený směr,a já se dostával vyšokovaný z větví ven, v tom jsem si uvědomil to obrovské nebezpečí kterému jsem unikl.
Po chvíli uklidnění jsem si uvědomil ten fteřinový děj. První slova vyjádřená srdcem proběhla ve skrytu mého vědomí: To Jsi byl jistě Ty Anděli Boží, který jsi mne zachránil.
Jan Špinler Horní Dobrouč.

 

Andělé Boží, naši ochráncové

Na toto téma psát v dnešní době, kdy velké množství světa se obrací jen ke hmotným hodnotám a duchovní hodnoty člověka jsou odhazovány,tak by pro mnohé přišlo naivní nebo i k smíchu.

Dnes jsou uznávány ochráncové jen jako policie, kteří nás mají ochraňovat od zločinnosti člověka a jiných špatných skutků. Dnešní doba zná pojem Andělé Žlutí, což jsou asistenční služby pro motoristy, nebo Andělé Modří, zajišťující odvoz opilých.

Můj úmysl je však zamýšlet se nad těmi neviditelnými Anděly Strážci. Také i měsíc září se v našich kalendářích věnuje těmto svátkům Andělů.

Já osobně si přináším z mého dávného a dokonce i z předškolního věku mnoho vzpomínek na moje rodiče, jak nás denně ráno i večer vedli ke společné modlitbě, ve kterých jsme u společného stolu mimo jiné i se sepjatýma rukama v kleče, prosili za ochranu pro celý den, a to modlitbou „Anděly Boží, strážce můj, rač vždycky být ochránce můj, mě vždycky řiď a napravuj“. Tenkrát jako pětiletý a později třeba 10-letý,  jsem to tolik nechápal, že nad námi někdo bdí a v nouzových situacích nám může pomáhat.

 

Moje rodiče to však brali velmi vážně. Při denní práci na poli  s potahem kraviček, kdy na těch našich svahovitých políčkách v Dolní Dobrouči byla každou chvíli možnost nějakého úrazu, tak mám v živé paměti  i dnes po 80 letech, jak tatínek když denně ráno zapřahal naše kravičky do vozu aby s nimi odejel do svých polí pracovat a tím živit naši 9-ti člennou rodinu, vždy než dal první pokyn svému kravskému spřežení k odjezdu,  ze své zemědělské usedlosti do vzdálených roztroušených políček, tak před stojícími kravičkami udělal na zemi bičem tři křížky, aby tato práce začala s Pánem Bohem a navíc aby nás ochraňoval po celý den Anděl Boží. Toto konání dnes mnohým přijde k smíchu.

Toto vše, k čemu nás vedli naše rodiče, jsem nezapomněl uplatňovat už od školáckého věku až do dneška. Modlitba Anděly Boží, strážce můj, jako tehdy v mládí, tak i dnes ve vysokém věku zůstávají součástí našeho rodinného života.

 Celý život přinášel každého dne různé situace, kde jsme pociťovali pomoc   tohoto  neviditelného ochránce. Věřím, že toho Modrého Anděla potřebovat nebudu, ale toho praktického Žlutého Anděla si nejsme nikdo z nás při jízdě v tom hustém provozu  jisti, že  jej nebudeme potřebovat.

Tak třeba jako řidič motorového vozidla, už v 15 letech kdy jako učeň jsem toužil si koupit malý motocykl   Jawa Robot, ke kterému musel být určitý druh řidičského  průkazu, až do dnešních dnů v 84 letech, kdy jsem najezdil  po cestách i necestách Evropy nesčetný počet kilometrů, nikdy jsem nezapomněl to, co mě učili moje rodiče ve vztahu k Anděly Strážci na cestách i k patronu svatému Krištofovi ochránci pocestných i řidičů, a nepamatuji sebemenší nehodu  na silnicích kterou bych způsobil za celý dlouhý život. Proč dnes někteří řidiči silných motocyklů tolik riskují svůj život, ale nejen svůj, ale i ostatních, to poznávám téměř denně.

 

Těsně pod okny našeho rodinného domku  v Horní Dobrouči probíhá silnice Lanškroun –Letohrad. Zde v obci kde je určena rychlost 50 Km v hodině a v místech malé rovinky, jakoby každého řidiče silného motocyklu lákala touha, co ten můj stroj dokáže, a můj odhad je že často rychlost je daleko  vyšší přes 100Km. V případě  náhlého přeběhnutí srnky, psa, dítěte  do cesty takovýmto hazardérům svého života, kterému nepomůže ani policie ani bdící Anděl strážce, a pak nastává mnoho pláče, utrpení a ve statistice dopravních nehod číslo jde nahoru. Nejde o to, vše přenechat neviditelnému strážci, ale mít v paměti za volantem  nebo řidítky motocyklu že my musíme s Ním spolupracovat.

Tak jak můj tatínek před   80 lety začínal svůj den před jízdou s domácím potahem kravičkami, s prosbou o neviditelného ochránce, o ochranu po celý den, tak i já i s manželkou  než zařadím v autě první stupeň rychlosti,  nestydím se ani v případě že jede s námi jiný  nebo jen sám,  vyslovit slovy i srdcem touhu o vyšší  pomoc Anděla Strážce. A on mě nikdy nezklamal.

Samozřejmě, jak Vás i ostatním se nikdy nevyhnou drobné cestovní problémy, nebo technického rázu závady, tak jako to přináší život každému z nás denně. Těch bývá stovky a tisíce.

 

Jeden z posledních dnů osobních zážitků při práci doma, při prudkých deštích a přívalu vody, kdy se zvedala hladina v potoce za našim domkem, se začala vracet voda do našeho sklepa. Manželka v té chvíli běžela do sklepa uzavřít odpadní trubku aby se  voda nevracela zpět. K tomu musela otevřít šachtu do které jsem jednou nohou spadl a já spadl  hlavou na beton, a noha zaklíněná v šachtě, což bylo jasné, že je rozdrcený kotník a další.  Lékař na tuto nehodu, která se jevila jako rozdrcený kotník a další zlomeniny zkonstatoval jenom odřeniny.

Druhý den manželka na zahrádce omylem šlápla na lopatu, a její dřevěná násada se vymrštila a silou udeřila do tváře a spánku.

A třetí den  při práci ve sklepě  se uvolnil asi 20kilový dřevěný trám a spadnul mě přímo na záda v okamžiku, kdy jsem byl sehnutý k zemi  a opravoval vodní čerpadlo. Tato rána do zad, to byla  nečekaná a obrovská, nejméně zlámaná žebra ,nebo porušená páteř, a o kousek dál spadlý trámek na hlavu bych nepřežil. Všechny tři události prošli u lékaře jen s konstatováním, že jsme měli obrovské štěstí a odnesli to jen odřeniny. A pro mě i manželku to však byla výzva, abychom nikdy nepřestávali děkovat a prosit o další ochranu  našich neviditelných ochránců Andělů Božích.

Jan Špinler

by Cezmín Slovakia 2013 http://seniorka.szm.com ;

http://cezmin.wz-cz

Prepáťte mi chyby na stránke,robím toto po dvoch mozgových mŕtviciach a koncentrácia mi robí ťažkosti ako aj rovnováha, mám narušené mozgové cebtrum....Cezmín