wz

 

 

 

 

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

 

 Vzpomínání 

 

Vzpomínky na moji učební dobu v Praze

Byly právě 4 měsíce po válce. V prvních dopisech, které jsem adresoval domů rodičům, jsem psal datum září 1945. Já jsem v té době začal poznávat zcela jiný svět, než ten se kterým jsem prožíval svá školní léta s rodiči a sourozenci v rodné obci Dolní Dobrouči.
Celých patnáct roků svého mladého života jsem žil v prostředí, které mělo zcela jiného ducha, než jsem se ocitnul na dobu tří let, na dobu vyučení telefonním mechanikem v Praze. Nastala u mne změna prostředí venkovské dřiny na poli, ve chlévě, denního života mezi svými sourozenci, ve stálém kontaktu s rodiči, tetami, veden rozumnými příkazy pro poslušnost a duchovnost denního života, za náhlou změnu prostředí mezi chlapci z celé republiky. To mě vedlo a dávalo podvědomí, že musím v tom zcela jiném světě zachovat se a chovat se vždy tak, jak mě to naučili moje rodiče a vždy starostlivá teta, abychom se ve světě nezkazili a nezapomněli na svoje duchovní povinnosti. Často jsem psával mému tatínkovi a tetě do Dobrouče, abych udržoval kontakt s domovem. Po 60 letech jsem nalezl dopis, jeden z mnoha, a jeho text jsem si přesně do písmene opsal:

To mě bylo 15 roků

Neděle 8 hodin večer.

"Milá kmotřičko a teto!

Nejprve dík tatínkovy za lístky které jsem dostal minulý týden. Vyřiďte mu, ať řekne Domesom (víte oni asi chtějí baterie) že v co nejbližší době jim je pošlu. Dnes je neděle. Ráno vždy vstanu, (v neděli) dám někomu hrnek na snídani a jdu do kostela. Každou neděli tu jsem také u sv. přijímání. Tu je mše sv. o 7, 8, 9, 10, 11, Já chodím v 8. Je tu také vždy kázání. Už dvakrát jsem byl na Žiškově za tu dobu od Vánoc u té Božky ale nikdy nebyla doma. Nyní si tu šetřím peníze. Nechodím do biografu ani na krok. Čtrnáct dní už jsem nebyl ve městě mimo kostela. Jinak šetřím každý haléř. Ukládám si je do pošt. spořitelny na knížku. Každý mistr (jejich tu asi 17) má 10 kluků (jako za tátu) prohlíží skříňky na jídlo, kontroluje vyčištěné boty, skříňky na jídlo, kontroluje peníze, odkud je má a vše možné. Kdo chtěl tak si mohl dát uschovat k mistrům cenné věci peníze atd. Já jsem mu dal spoř. knížku. Když chci dá mi ji,a já si jdu uložit.
Před 14 dny se mě vydařil jeden večer.To jest tak: jeden záchod se ucpal. Museli zavolat kanalizátora aby to vyčistil a to rozlité umyl. On nepřišel. To bylo křiku po domově kdo to ucpal nebo co tam házeli, že za to dostanem kasárníka měsíc.
Tu vedoucí řekl, že se bude losovat, a vylosuje se 10 učňů, a že ty to musí vyklidit a že to bude (kasárník odmítnut). A že ne. Neboť každý se nechtěl ani na to dívat, to bylo mnoho výkalů. A tak že se nebude losovat a tak že dostanem kasárníka. Tu já jsem se přihlásil že to udělám sám dobrovolně. Všichni začali tleskat. Vedoucí řekl že to nemohu zadarmo udělat, a tak že mě dá každý alespoň 5K. Já řekl když něco, tak že stačí 2K. Uděláno. Záchod jsem vymyl a vyčistil.

Druhý den se to dozvěděl inženýr a ředitel a že to prý málo 2 K. tak bylo strháno na platech, já dostal 750K a ještě veřejnou pochvalu před mistrama před všema 150 kluky. To se vyplatilo, co? Tak budu mít už v kase skoro 2000K. Šetřím na motorové kolo. Za měsíc budou volné. Já bych na něm mohl jezdit každý měsíc domů. Nyní se modlím, lehnu si a dám si sluchátka na uši a budu poslouchat.
Zítra zase do práce. Dnes bylo krásné odpoledne, slunce svítilo. Já koukal z okna neboť vidím skoro celou Prahu I, PrahII, Karlín, Nusle, Smíchov a všechno co je od Letné na jih.
Zatím Vám přeju dobrou noc a brzkou shledanou psanou. Budu psát až dýl neb to stojí 2K, 40h.
Pozdrav Anče, Petrovy, Lidce Mařence, a tatínkovy, mamince, tetičce a kmotřičce atd.

Jenda.

Jedno nedělní odpoledne jsem se po obědě vydal z učiliště pěšky k Výstavišti. Tam měla probíhat jakási poválečná oslava asi s názvem Majáles. U výstaviště za podjezdem vede široká cesta do parku, a ta byla po obou stranách zastavěna samými pouťovými krámky. Tehdy těsně po válce bývalo zboží ve stánkách nepředstavitelně málo, žádný výběr, nelze srovnávat s dnešním sortimentem. Ve stáncích prodávali většinou předměty denní potřeby, dřevěné vařečky, mincíře, brousky srpy, obrázky, tužky, růžence, zeleninu nebo přímo z velké baculaté bečky vytahoval prodavač z láku kyselé okurky, tenkrát zvané močáky.
Já jako kluk jsem „zíral“ a zastavil se u krámku, byl to jen větší stůl na kterém měl prodavač rozloženo několik kartonů krabic, a z nich se do mého čichu dostala vůně různého cukroví a zákusků. Pod stolem byly naskládány další krabice a to na sobě. Nastartovaná chuť na kousek něčeho sladkého mě ale přešla, protože mě upoutala poměrně silně hlasitá hádka prodavače cukroví se dvěma policajty, kteří kontrolovali prodavače, jestli má povolení na tomto místě prodávat. Policajti tvrdili že i obyčejný stůl je prodejní místo, a dávali prodavači šanci se odstěhovat asi o sto metrů dál, kde povolení nemusí být.
V tom okamžiku jsem byl já jediný poblíž, a tak mě dotyčný prodavač oslovil, zda bych mu nechtěl pomoct přemístit se jinam. Rád jsem mu odpověděl že jo, protože jsem vytušil, že by mě možná odměnil nějakou dobrotou. Dal mě pokyn k vytažení krabic plných cukroví pod stolem, abych je svázal provázkem, on poskládal krabice ze stolu, a narovnal je na můj už tak dost vysoký stoh krabic. Na otázku čím to odvezeme on podezřelým hlasem přiopilého muže říká že to potáhnu na provázku po zemi, a z kapes mě podál silný provaz.
Za pár minut jsme se prodírali po asfaltované cestě jdoucí Stromovkou a on prodavač zápasil s těžkým stolem, a já za sebou táhnul neobvyklou hromadu krabic. Ani on nebyl tak středem pozornosti, i když hlasitě nadával na policajty, ale všechny oči Pražanů hleděli za mnou asi nikdy nic podobného neviděli, jak po cestě na provázku táhnu vysoký stoh papírových krabic. V duchu jsem si říkal ještě že mě nevidí nikdo z Dobrouče, to by bylo haló. Za chvíli se ozve zezadu: hele mladej ,trousíš cestou cukroví. Zastavím se a skutečně mezi procházejícími jsem uviděl na asfaltu, někde už i pošlapané dortové zákusky. Tam zjišťuju že nejspodnější krabice následkem táhnutí po cestě se prodřela, a začala trousit zdeformované a pomačkané cukroví. Nechal jsem na pár okamžiků tu horu krabic na cestě, a běžel jsem dopředu za prodavačem táhnoucí se, se stolem abych mu oznámil co s tím mám dělat, že se spodní krabice prošoupala a cukroví ztrácím. On mávnul rukou a náznakem dal najevo, abych na to nehleděl a šel dál za ním.
Asi po sto metrech stěhování jsem jej dostihnul na kraji cesty, kde určil, že tam budeme prodávat. Téměř neovladatelnýma rukama rozestavěl několik krabic na stůl a pak mě přikázal že budu prodávat. Já jsem byl jako opařený, že mám prodávat, styděl jsem se, a co když tu některý z mých kamarádů, spoluučňů náhodou půjde kolem, a mě tady uvidí? Bojoval jsem s myšlenkou, zda odmítnout nebo raději od této věci utéct než bude pozdě. Sotva jsem to domýšlel, on mě ukazuje které cukroví je za jednu korunu, které budu prodávat za dvě koruny,a další ceny si už nepamatuji. Tady budeš dávat do této krabičky peníze a hned dodává, že si půjde dát támhle u podjezdu do hospody pivo, a že si přijde pro peníze.
Pak odešel a já v šoku stál co mám dělat, jak se zachovat. Přišel první, druhý, třetí zákazník a já si za chvíli zvyknul na danou situaci, a když jsem prodal první krabice v tom náhle mě pozdravil můj spoluučeň Václav:
-„Ahoj Jendo, co to tu děláš, jak jsi k tomu přišel…“ a s údivem si ode mne něco koupil. Asi za hodinu se prodavač vrátil, nacpal papírové peníze do kapsy, nepočítal je, neptal se kolik jsem prodal a jen řekl, že později přijde zas. Když jsem načínal otevírat třetí krabici od země, zjistil jsem celý obsah dortového cukroví je zdeformované váhou horních krabic. Stejně dopadnuly i spodní krabice jejichž obsah se stal neprodejný. Bylo pozdní odpoledne, lidé této pražské oslavy se navraceli domů, a já ještě dlouho čekal na neznámého prodejce, kterého bych se rád zeptal co dělat s tak velkým množstvím zákusků, které je neprodejné, a já bych se tak rád namlsal. Konečně přišel ale velmi opilý, opět si vzal bez počítání peníze, a na otázku co se má dělat s těmi dvěmi krabicemi neprodejného, tak se mě zeptal zda bych to nechtěl. Odpověď byla jediná, že samozřejmě. On někam odešel a za chvíli přinesl veliké dva papírové sáčky a já dostal za úkol abych obsah víc než dvou krabic, pomocí nějaké velké lžíce je naplnil. V sáčcích mohlo být možná pár kilogramů sladkých dobrot namačkaných páté přes deváté, a já se těšil jak si pošmáknu. Pak mě požádal abych mu ještě pomohl odnést stůl a haldu krabic do hospody u podjezdu, a už ani nevím zda a jak jsme se rozloučili. K večeru jsem se vrátil do internátu učiliště, a již na chodbě bylo veliké haló. Mnozí chlapci mého ročníku ze zvědavosti přiběhli na náš pokoj a taky si chtěli pochutnat. Na mě už zůstaly jen potrhané a promaštěné kousky sáčkových papírů.
Po nějaké době jsem se o jedné neděle vydal opět sám za poznáváním Prahy a zamířil jsem poznat Letiště v Ruzyni. Před Ruzyní u cesty stálo několik pouličních stánkařů. Zastavil jsem se u prodejce který neúnavně volal:
-„Kyselé okurky, močáky, močáky…“ Pohledem do tváře jsem poznal prodejce z uplynulé doby. Když jsem se mu představil co jsem prožil s jeho cukrovím ve Stromovce, tak se zaradoval a pohostil mě těmi kyselými okurkami – močáky, takovým množstvím až se mě na nějaký čas zprotivily.

Zavzpomínal a sepsal svoje zážitky z mládí Jan Špinler. Červenec 2007

Odkazy na www stránky Cezmín

Cezmín: http://cezmin.wz.cz
Vianoce:
http://vianocesk.szm.com
Bylinky: http://bylinky.czweb.org
Cezmín:
http://cezmin.czweb.org
Svadba:
http://svadbask.unas.cz
Mikinka:
http://mikinka.czweb.org
Cintorín:
http://cemetery.zaridi.to
Bábiky:
http://svetbabik.czweb.org
Čas Vianoc:
http://vianocesk.wz.cz
Pani Príroda:
http://eufrosyne.wz.cz
Jánska noc:
http://cbjanskanoc.ic.cz
Veľká noc:
http://velkanoc.czweb.org
Gloria Polo:
http://gloriapolo.czweb.org
Veľkonočné sviatky:
http://velkanoc.czweb.org
Michal Krpelan:
http://michalkrpelan.wz.cz
Milujem pani P... :
http://milujempanip.wz.cz
Aishwarya Ray z Indie:
http://aishwarya.wz.cz
Horné Chlebany :
http://hornechlebany.unas.cz
Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.euweb.cz
CB Fan rádioklub Slovakia - CBRSK:
http://cbrsk.euweb.cz
Svätojánska noc a iné:
http://www.cbjanskanoc.webovastranka.sk

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

 

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Design a webmaster: Anežka Vražbová H.Chlebany Slovensko Web.: http://cezmin.czweb.org