wz

 
[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Táto stránka sa správne zobrazuje kódovaním Windows 1250.
Stránky sú optimalizované pre Microsoft Internet Explorer 4.0 a viac pri rozlíšení 1024x768 pixelov.

V tuto sobotu 13.9.2014 mě i Elišku odvezli na svatbu, na kterou nás přijeli osobně pozvat náš vnuk Martin a jeho nastávající Anežka,  oba pracující v Brně. Vnuk Martin pracuje u počítače a Anežka studuje pro nás neobvyklé životní povolání, a to Archeologii, oba jsou s dlouholetým studiem na školách. Bylo nám záhadou proč si zvolili místo svatby až u rakouských hranic v Dolních Věstonicích. Právě tam pod Pálavskými Vrchy se nalézá pravěké náleziště z dávných dob před Kristem, kde pracuje a bude pracovat nevěsta. Oddával je řeholník z Fryštáku. Oba mají stejné duchovní ideály a navíc jsou silnými hudebníky. Nevěsta hraje na Saxofon, zpívá a hraje i na více hudebních nástrojů, varhany, bicí. Založili si v Brně kroužek Big Bend. Také v kostelé jejich obřad byl doprovázen a občas si odběhli od oltáře, a sami si hráli a zpívali. Doprovázeli je nikoliv klasické varhany, ale Big Bend. Byl to pouze jejich hudební styl a žánr. Bohužel to neladilo s našim zaběhnutým sluchem. Ani jedna klasická píšeň. Byla to svatba podle představ svatebního páru.
Oběd byl dopoledne před obřadem v 11 hodin, a obřad ve 14 hodin. Večer nastala silná bouře a neobvyklý liják, až museli přijet hasiči odčerpávat vodu, nedaleko se sesul veliký svah, zavalil část domu. Vše promáčené a k autům na zahradě jedině ve vodě a donesli mě heligonku, abych změnil a navodil atmosféru, kde by se mohli roztančit starší a to v rytmu valčíku, polky a tanga. Ke mě se přidaly i Big Bend a pozdě večer začalo se tančit a zpívat, jak za našeho mládí. Žili jsme však v určité obavě, zda nebudou strženy mosty a zda někde nezůstaneme viset v rozvodněné jižní Moravě. Ještě do půl noci jsme dorazili do Dobrouče. Šofer pokračoval dál domů, až do Hradce Králové. Ze svatby jsem dovezl 2 hodiny natočeného filmu, který budu zpracovávat.

Byli doby, kdy se malé i větší dívky hráli na nevěsty pletouc sobě svatební věnečky na hlavy...

Národní kulturní památka

 Věstonická venuše je keramická soška nahé ženy vyrobená z pálené hlíny pocházející z mladého paleolitu a datovaná do období 29 000 – 25 000 př. n. l. Je považována za nejstarší dochovanou keramickou sošku na světe. Její objev vyvrátil dosavadní domněnku, že keramika nebyla v době paleolitu ještě známá.
Soška byla nalezena 13. července 1925 v popelišti v horní části pravěkého naleziště mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem. Paleolitický nález uskutečnil tým archeologa Karla Absolona, který zde prováděl výzkum v letech 1924–1938. Absolon u samotného nálezu nebyl přítomen, ačkoliv je většinou za objevitele označován. Ten byl v okamžiku nálezu ve Francii. Sošku nalezli dělník Josef Seidl a technický vedoucí výzkumů Emanuel Dania. Ve zbytcích pravěkého ohniště o průměru asi 10 m ležela soška společně s kamennými nástroji a zvířecími kostmi. Byla rozlomena na dva kusy ležící asi 10 cm od sebe. Nejprve se nepředpokládalo, že patří k sobě. Po očištění se ukázalo, že se celek podobá ženské postavě. Kromě venuše byly na místě nalezeny i další keramické plastiky, většinou vyobrazení zvířat.
Je 11,5 cm vysoká a v bocích 4,3 cm široká. Použitý materiál je pravděpodobně směsí hlíny a vápence, obdobné drobné plastiky byly přitom většinou zhotovovány z kamene nebo kostí. Zajímavostí je výrazná stylizace obličeje (pouze oči jsou naznačeny krátkými šikmými rýhami), nepřítomnost krku, mohutnost povislého poprsí (levé ňadro je větší) a boků. Na zadní straně jsou patrné rýhy znázorňující zřejmě tukové zářezy.
V létě 2004 byla soška zkoumána pomocí tomografu ve Fakultní nemocnici u sv. Anny. Do té doby se badatelé čtyřikrát pokoušeli zjistit složení materiálu, z něhož byla vyrobena. Poslední výsledky potvrdily, že plastika je z jemné hlíny smíchané s vodou.
Jsou v ní ale navíc i malá bílá zrníčka, což může být vysrážený vápenec nebo úlomky kostí. Žádný z předchozích výzkumů tak jednoznačnou odpověď nedal. Byl také objeven další detail. Na hýždích sošky se byl nalezen otisk prstu asi desetiletého dítěte.
Soška je uložena v Moravském zemském muzeu v Brně ve sbírkách ústavu Anthropos.
Vystavována je pouze ojediněle a v běžné expozici je nahrazena kopií. Její hodnotu stanovili v roce 2004 američtí starožitníci na 40 milionů dolarů.

Na konci 2. světová války byla Věstonická venuše s částí sbírek brněnského muzea uschována v mikulovském zámku. Protektorátními úřady měly obavy z poškození při bombardování. Muzejníci však nejcennější část sbírky i s venuší převezli zpět do Brna pod záminkou fotografování. Část, která zůstala v
Mikulově byla zničena během osvobozovacích bojů, když zámek 22. dubna 1945 vyhořel.
Od roku 2008 je archeologické naleziště Dolní Věstonice a soubor nejvýznamnějších nálezů, včetně Věstonické venuše, národní kulturní památkou.
Venuše z Dolních Věstonic není ojedinělou ukázkou umění pravěkých lidí. Jiné plastiky z pálené hlíny jsou známy také ze sousedního Pavlova a z Předmostí u Přerova.
Proslulá je rovněž Landecká venuše (nazývaná také petřkovická) nalezená v roce 1953 na ostravském vrchu Landek. Tato 4,6 cm vysoká soška z krevele je torzem a nemá hlavu. Její výjimečnost spočívá v netypicky štíhlých proporcích, které milovníkům moderního umění dokonce připomínají kubistickou sochu.
Za jednu z nejdokonalejších sošek paleolitu je kromě Věstonické venuše považována i Willendorfská venuše z Rakouska. Ve francouzském Lespuque byla zase nalezena venuše vyrobená z klu mamuta. Obdobné figurky starší doby kamenné spatřily světlo světa i v řadě dalších zemí, například v Německu, v Itálii, na Ukrajině, v Rusku nebo na Slovensku.
Vznik a výrobu Věstonické venuše popsal Eduard Štorch ve svém románu pro mládež Lovci mamutů. Z roku 1958 pochází obraz Zdeňka Buriana, který zachycuje výrobu Věstonické venuše pravěkým umělcem. Obraz o rozměrech 62×43 cm je malován olejem na plátně a byl použit i jako ilustrace knihy Lovci mamutů.


Dívčí hrady (též Děvičky) jsou zříceninou gotického hradu z 13. století, tyčící se na vysoké, ze tří stran nepřístupné vápencové skále při severním okraji hřebene Děvína – nejvyššího vrcholu v chráněné krajinné oblasti Pálava. Z původního hradu se do dnešních dnů dochovaly až 2 m silné obvodové zdi, početná část zdí vnitřních, předhradí, polozasypané sklepy a dělová bašta se střílnami. Z hradu se otevírá nádherný výhled na vodní dílo Nové Mlýny a obce Dolní Věstonice a Pavlov. Dívčí hrady  ou jednou ze zastávek naučné stezky Děvín.


Pohled na Děvín z Doních Věstonic

Dolní Věstonice leží na severním úpatí Pavlovských vrchů na pravém břehu řeky Dyje. Po napuštění Novomlýnských nádrží se obec ocitla na jejich jižním břehu, za zachovaným úsekem původního koryta řeky. Obec leží na staré obchodní cestě z Rakouska na Moravu, která i dnes spojuje Mikulov s Hustopečemi a která je vedena po hrázi mezi střední a dolní nádrží Nových Mlýnů do Strachotína; v obci se odděluje cesta do Pavlova, která pokračuje podél toku Dyje do Lednice.
Území obce bylo osídleno již od pravěku jak dokládají četné archeologické nálezy zejména z doby lovců mamutů (stáří asi 30-25 tisíc let), které jsou zpřístupněny veřejnosti v zdejším archeologickém muzeu. Jedním z nejvýznamnějších zdejších archeologických nálezů je nepochybně plastika Věstonická venuše, objevená již roku 1925. Od 1. července 2008 je naleziště zapsáno mezi Národní kulturní památky ČR.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1312 (Wistanicz). V šestnáctém století se zde usadili novokřtěnci - habáni. Roku 1930 měla obec 688 obyvatel, většinou německé národnosti (93,3 %)– tito byli po roce 1945 vesměs vysídleni.Přímo nad obcí se tyčí zřícenina hradu Děvičky a nejvyšší vrch Pavlovských vrchů Děvín.
Památky
Na východním okraji obce se nalézá významná geologická lokalita Kalendář věků a místo významných archeologických nálezů.
Původně gotický Kostel svatého Michaela archanděla připomínán již v roce 1389.
Budova bývalé radnice ze 16. století, v níž je v současné době umístěna archeologická expozice.
Sousoší Panny Marie pomocné od Ignáce Lengelachera z roku 1724Habánské náměstí, tzv. Husí plácek, patří k největším zvláštnostem mikulovské vinařské oblasti. Habánské vinné sklepy zde kdysi tvořily celé náměstíčko. Dnes jsou zde jen rozvaliny nebo nic.


Náměstí s kostelem Archanděla Michaela


Socha sv. Jana Nepomuckého a bývalá radnice, dnes muzeum


Sousoší Panny Marie pomocné od Ignáce Lengelachera z r. 1724


Renesanční dům s podloubím


Odkazy a zdroje
Věstonická venuše
Dolní Věstonice, Strachotín
Lovci http://cs.wikipedia.org/wiki/Lovci_mamutů
Museum http://www.rmm.cz/czech/expozice_dv.html
Vinný sklep http://www.hajovna.com/vinny_sklep.html
Turistika http://www.turistika.cz/mista/dolni-vestonice  
Podmáčený svah zasypal karavan a zranil ženu, voda zaplavila sklepy
Obec Dolní Věstonice http://www.obecdolnivestonice.cz/obec/o-obci
Nálezy http://portablerockart.blogspot.sk/2013/01/ceramic-feline-figure-from-dolni.html


by Cezmín Slovakia roku Pána 2014 © http://cezmin.wz.cz