wz

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

 

 

 

 

 

 

Hudba: http://janbraum.unas.cz/klidduse.htm

17. září 2008

   

Fanda Sruby

Uprostřed železniční tratě mezi Brnem a Prahou je malá železniční zastávka Sruby. Přesto že tam rychlíky nestaví ale jen osobní vlaky, přesto Vás tam chci pozvat. Pokud vystoupíme v této malé zastávce, zjistíme že stojíme na konci labské nížiny a další stanicí Choceň už začíná malebná krajina Orlicka. Zde v tomto rozhraní my cíbíčkáři poznáváme že se zde krajina zcela změnila, ale i charakteristika šíření cíbíčkových vln.
Pokud půjdete se mnou pár desítek kroků od této železniční zastávky Sruby, tak uvidíte poblíž místní silnice jednu nádherně upravenou kvetoucí zahradu a pohled na velmi upravený domek. Za tímto domkem spatříme štíhlou cb antenu, která se však proti obloze ztrácí. To nám ale prozradí, že tu bydlí cíbíčkář, Líba a Fanda Sruby. Vlastně oba manželé používali tuto staničku, ale nikdy nebyla použita k tomu aby z ní vycházeli vulgárnosti, sprostá a neslušné slova, ale vždy relace jen ve vší slušnosti a moudrosti. Nejen modulace ale i dialogy a etika hovoru měla úroveň vždy na výbornou. Rovněž i vstupy při vysílání Ranní Sedmičky byly vždy vynikající projevem i obsahem.

Při pohledu na tu upravenost prostředí vám to udělá radost ale až do té chvíle, než Vám prozradím, že celý tento domek, chtělo by se říct že i ty všechny květiny na balkonech v zahradě, ale hlavně majitelka a cíbíčkářka s celou rodinou dnes prožívají nepředstavitelnou bolest a smutek v jejich životě. Zemřel manžel, tatínek, dědeček a pro nás vzorný cíbíčkář Fanda Sruby.
Líbu a Fandu ze Srubů znali na cíbíčku všichni v dalekém okolí.

Dnes 17. září 2008 se zcela zaplnil kostel v Chocni věřícími i ateisty, aby se přišli rozloučit s mužem vzácného charakteru, trpělivého a statečného tělem i duchem.

Kdo byl“cíbíčkář "Fanda Sruby?

Se svoji manželkou se po mnoho roků zůčastňovali různých akcí pro veřejnost i mezi cíbíčkáři. rotože Fanda byl většinu času upoután na vozíčku byla mu po boku neustále jeho věrná a obětavá manželka Líba. ejich cíbíčko v bytě nebylo jen pro okrasu,ale používali jej oba manželé ak pro hlásání dobrého slova, tak při jakékoliv aktivitě s cíbíčkáři. Jistě víte jaké neštěstí stihlo našeho milého Fandu před mnohými lety, kdy při neštěstí přišel o obě nohy a jednu ruku. V tomto neštěstí jej jeho manželka Líba neopustila,ale vzorně se o něj starala. Jejich manželství trvalo 45 roků. Oba nesli bez reptání, bez nadávek na osud, bez nářků na ty obrovské až neuvěřitelné zdravotní problémy. Oba dva by mohli být vzorem tisícům manželství, jak má mít jeden druhého rád a být si oporou. Zde se dá hovořit o velikém hrdinství obou manželů  jestliže se podíváme kolem sebe pro jaké malichernosti se lidé hádají a ukončují manželství.
Podle dostupných zpráv, přišli v poslední době zdravotní problémy u Fandy a to otlaky pod protézami, což byl start v nemocnici pro veliké bolesti a nezvládnutí problémů, které ukončili jeho život. Poslední cestu našeho milého Fandy, cíbíčkáře ze Srubů, přišlo doprovodit mnoho jeho přátel z etéru. Budeme vzpomínat a jemu přát, aby ta cesta Fandova do věčnosti byla tak krásná jako vytvořila jeho manželka Líba cestu k jeho domku plnou květin.

Že byl Fanda oblíben povahou i jeho trpělivosti ve svých zdravotních problémech, to dosvědčovala i nevšední účast jeho přátel v plném choceňském kostele a potom i místních občanů o 5 km dál ve svém rodišti Srubech při jeho ukládání do hrobu.
I nad jeho vlastním hrobem se nesla slova poděkování za vše dobré co on pro své přátele u mikrofonu mohl a také udělal.

Jan Dobrouč

2.5.2008

    

94. letá Anna Baleková

Kde se rodí moudrost aneb
O člověku jen samé nej...

Málokdy doprovázíme na hřbitov člověka, o kterém se hovoří že byl plný moudrosti. Málokdy se stává, že doprovázíme člověka ke hrobu, který se narodil velmi dávno a to ještě než začala první světová válka. Málokdy se stává že se jdeme rozloučit s člověkem, který je ukládán do hrobu právě na své narozeniny. Málo kdy se jdeme rozloučit se člověkem, který zanechal tak veliké potomstvo, jako zanechala ta o které vám chci povědět. Byla to osobnost ve které by to nikdo nehledal. Prostá venkovská maminka, babička a prababička. Mohli bychom namítnout, že denně ukládáme do té zahrady ta nejdražší semena, tak jak je to v té smutné písničce „Hřbitove, hřbitove zahrádko zelená, do tebe padají nejdražší semena“.
Stál jsem nad hrobem a zamýšlel jsem se, kde tato 94 letá stařenka získala tolik moudrostí. Někdy se získává pravá moudrost jinde než bychom to čekali.
Paní Anna Baleková se narodila než začala první světová válka. Její rodná chaloupka se nalézala v malé slovenské dědině v oblasti Kysúc. Tehdy ještě do dědiny nevedla žádná asfaltová silnice, protože tam ještě auta ani motorky nebyly známé. Do této vesničky nešel telefon, neznali tam elektrické osvětlení. Nevěděli že teprve za několik desetiletí přijde na svět televize nebo Internet či mobilní telefon. Od samého mládí poznala jen a jen samou ruční dřinu na kamenitých svahovitých políčkách. Se svým mužem, který také pocházel z té stejné vesničky, pracovali u sedláků aby uživili jejich malé děti. Cesta za prací je dovedla až do našeho okresu, kde u Státního statku v Lanškrouně pracovali až do odchodu do důchodu. Babička neoplývala žádnými tituly ale moudrostí, která se těžko hledá v přepychu a bohatství. Ona naopak, byla obdařena moudrostí právě při poctivé těžké práci v životě strádání a určitém druhu chudoby, poctivosti a tvrdého boje o denní chléb.
Přivedla na svět osm dětí v začátcích bez dětských přídavků a vychovala je všechny v poctivé a pro národ pracovité osoby. Rodina se rozrůstala o dalších 21 vnoučat a dalším titulem prababičkou byla nazvána, když se stala prababičkou, a to 31 pravnoučatům. Zesnulá prababička svými správnými náhledy na život a pracovitost dala základy všem, kteří se s ní přišli k jejímu hrobu do Horní Dobrouče rozloučit.
Dokud tato jedinečná žena žila, nemohla pochopit jak může člověk zbohatnout bez práce, jak může být člověk šťastný jestliže si přivlastní to, co mu nepatří, jak může žít bohatý člověk v radosti, jestliže vedle něho za plotem umírají děti hladem. Nepochopila proč dnes je tolik rozvrácených rodin, proč se ztratila úcta dětí vůči rodičům, proč poklesla poslušnost ve školách ke svým učitelům, a ačkoliv jsou dnes děti zahrnováni svými rodiči vší možnou technikou, nepřináší to očekávaný vděk dětí. Tato žena poznala i v tomto vysokém věku, jak technika spojila celý svět na dosah ruky, ale přesto srdce lidská jsou si velmi vzdálena a ve vzájemných vztazích velmi studená.
Nad moudrostí této vzácné staré ženy se zamýšlel

Jan Špinler z Horní Dobrouče
 

Jan Dvořák


Honza Třebovice

 

CB kroužek Ranní Sedmičky opět zesmutněl, když přišla zpráva, že nás opustil příznivec a dobrý člověk u CB mikrofonu Honzík z Třebovic. Brzy na jaře by se byl dožil požehnaných 77 let.
Honzík, který bude nejvíc chybět jeho manželce Aleně, byl otcem pěti dětí. Svůj život a svá aktivní léta pracoval jako dozorce v Českotřebovském Depu a točil se stále jen kolem lokomotiv u ČSD. Měl i svého koníčka, a to velkou lásku k domácím zvířatům, konkrétně k chovu domácích králíků, a stal se v tomto oboru i soudním znalcem. Velmi se těšil na důchodový věk, ale v důchodu jej zastihla nemoc a později i částečný pohyb pomocí elektrického vozíku. Cíbíčkář Honzík rád vzpomínal na svoje mladá léta kdy silně muzicíroval. Poslední roky se často díval ze svého lůžka oknem do zahrady, kde stála jeho CB antena, která nyní osiřela. Při jeho trvalých zdravotních potížích často nacházel útěchu ve slovech, které jsme občas slýchávali i na cíbíčku: „vždyť jsme v Božích rukou.“ A my z Ranní Sedmičky mu to ze srdce přejeme.

Kdo jste jej znali, věnujte mu tichou vzpomínku a modlitbu.

Čest jeho památce!

Jan Dobrouč

Milí přátelé ve smutku!

V době kdy celý křesťanský svět se připravoval na největší událost v dějinách lidstva a kdy padala nejčastější slova o šťastných, veselých a radostných Vánocích, přišla do našich vysílaček smutná zpráva. 30. prosinec 2003 je pro naši Ranní Sedmičku velmi smutný den.

Spoluzakladatelka Ranní Sedmičky

Miladka Ústí n/Orlicí

zemřela ve věku nedožitých 70 roků. Pod tímto jménem ji znali radioamatéři, nejen z Ústí, ale i ze širokého okolí a mobilisti.
Žila skromně, neměla vysoké nároky pro svůj pozemský život, ale pamatovala na ten druhý břeh svého života, ke kterému před týdnem dorazila. Lehký život neměla. Na jejím domě kde vychovala děti, mnoho roků na střeše dominovala vysoká tyč vysílací antény, která se stala jakýmsi duchovním a pomocným ma-jákem pro ty, kteří potřebovali nějak poradit, jak třeba se vyznat ve městě. Miladka se nedokázala rozhněvat. Pro svůj život ve věčnosti střádala samé dobré skutky.
V jednom biblickém citátu jsem četl slova hodící se na Miladku: „Čím srdce oplývá, tím ústa přetékají“, protože celých osm roků byla věrná amatérskému vysílání a to šířením slova Božího v Ranní Sedmičce. Nepochybujeme o naší Miladce, že získala věčnou odměnu, nepoznané radosti. Vždyť biblická slova: „Kdo je pokřtěn a uvěří, spasen bude“ a další Ježíšův příslib: „Kdo mě vyzná před lidmi, toho vyznám i před svým Otcem nebeským“, hovoří ve prospěch naší Miladky.
Miladka byla jedna ze sedmi pilířů, které podepírali našeho kroužku záměr, hovořit denně o věcech duchovních. Miladko, Ty jsi čtvrtá, ze sedmi, kterou si Bůh k sobě povolal, a tak bychom si mohli myslet a básnickými slovy vyjádřit, že se Ranní sedmička stěhuje do nebe.
Naše milá Miladko, budeš nám tu moc chybět, bude nám smutno, zrovna tak jako Tvé rodině, kterou jsi opustila. A tak bychom mohli směle tam vzhůru k nebi zavolat . Vy tam, Ludmilo z Písečné, Karle z Chocně, Jendo za Rybníkem a Miladko z Ústí, přimlouvejte se za nás a vyproste nám tam Vaše dobré náhradníky, abychom mohli s větší intenzitou hlásat Boží slovo o lásce a odpuštění.

Čest její památce!

Za všechny Jan Dobrouč
 

 

Blíž k Tobě Bože můj - pohřební píseň

1. Blíž tobě, Bože můj, jen tobě blíž,

i když by do prachu tlačil mne kříž.

Tvůj Duch mne povznese, v mé písni ozve se:

Blíž tobě,Bože můj, jen tobě blíž.


2. Když jako Jákob snad, tak znavený,

svou hlavu složit chci na kameni,

tu uzřím nebesa a duch můj zaplesá:

Blíž tobě, Bože můj, jen tobě blíž.


3. A když noc pomine, tvůj přijde den,

s úctou chci děkovat vždy tobě jen.

Vždyť všechna moje tíž je cestou k nebi výš,

blíž tobě, Bože můj, jen tobě blíž.

 

Webové stránky naší přítelkyně Cezmín
Cezmín: http://cezmin.wz.cz 
Vianoce:
http://vianocesk.ic.cz
Cezmín:
http://cezmin.czweb.org  
Svadba:
http://svadbask.unas.cz  
Cintorín:
http://cemetery.zaridi.to  
Bylinky:
http://bylinky.czweb.org  
Mikinka:
http://mikinka.czweb.org   
Bábiky:
http://svetbabik.czweb.org 
Čas Vianoc:
http://vianocesk.wz.cz  
Pani Príroda:
http://eufrosyne.wz.cz 
Jánska noc:
http://cbjanskanoc.ic.cz 
Veľká noc:
http://velkanoc.czweb.org 
Gloria Polo:
http://gloriapolo.czweb.org  
Veľkonočné sviatky:
http://velkanoc.ic.cz 
Michal Krpelan:
http://michalkrpelan.wz.cz 
Milujem pani P... :
http://milujempanip.wz.cz 
Aishwarya Ray z Indie:
http://aishwarya.wz.cz  
Horné Chlebany :
http://hornechlebany.unas.cz  
Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.euweb.cz 
CB Fan rádioklub Slovakia - CBRSK:
http://cbrsk.euweb.cz 
Svätojánska noc a iné:
http://www.cbjanskanoc.webovastranka.sk 
 [ Späť | Obnoviť | Dopredu ]  
 
 

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Design a webmaster: Anežka Vražbová H.Chlebany Slovensko Web.: http://cezmin.czweb.org