wz

 

 

.

Na stránce si přečtěte

Desatero Božích přikázání
Rodina
Děti
Duchovní dům manželství
Chudoba
Co je štěstí?
Čas je dar
Krev, pot a slzy, které svět nevidí
Láska v manželství
Věrnost v manželství
Recept na lhaní aneb jak se naučit přetvářce
Co znamená slovo "milovat"?
Žít pro lásku
Řešení sporů a umění odpouštět
POMLUVY
Potřeba lásky
Co je lepší?
SPOLUPRÁCE nebo SPOLU PRÁT SE
Svátost manželství
Co budeme v manželství potřebovat
Trpělivost

Desatero Božích přikázání

Desatero.
V dnešní době se lidé tomu slovu spíše smějí, než aby hledali, co se za ním skutečně skrývá. V původním textu je slovo TORA - t.j. UKAZATEL. Jestliže chci ve svém životě jít cestou s Bohem a dojít do Jeho království, pak mi k tomu slouží Boží ukazatelé. Jsou to moudré rady pro člověka. Kdo chce získat věčný život, ale nechce respektovat Boží ukazatele, jde opačným směrem.
A co moje svoboda?
Ale ta ti přece zůstává. Každý cestovatel se může svobodně rozhodnout, zda půjde podle ukazatele nebo jestli si zvolí svou vlastní cestu. Bůh nikoho nenutí, dává ti dvě možnosti. Protože udělal vše pro tvoji záchranu, radí ti volit cestu k životu.
Nejsem těmi ukazateli omezován?
Maminka své dítě v kočárku uváže řemínky. Omezuje ho? Bůh tě má rád, proto ti dává rady, aby tě chránil před ztrátou věčného života. On pro to udělal vše - nechal za tebe zemřít svého Syna Ježíše Krista.
Je těžké přikázání dodržovat? Když miluješ svou ženu, je pro tebe těžké něco pro ni udělat? Tak i pro člověka milujícího Boha není těžké dodržet Boží ukazatel.
Kdo se nechá Bohem vést, nesmí počítat s tím, že by jeho cesta byla pohodlná. Není významné, co děláme a kolik toho uděláme, ale spíše, kolik lásky vložíme do úkolu, který nám byl svěřen. (Matka Tereza)
Každá slza, kterou setřeš z oka bližního;
každá urážka, kterou nemstíš, ale odpustíš z lásky ke Kristu;
každý úsměv, který vykouzlíš na starostmi zbrázděném čele bližního;
každé mírné slovo, které vyslovíš a utlumíš v sobě vzmáhající hněv;
když vlídně jednáš s lidmi nesympatickými;
když dobře poradíš...
To vše Tě přivádí více k bližnímu a skrze něho blíže k Bohu.
Každý jsme chybující, na někom jsou chyby vidět více, na někom méně. Neznáme ani všechny nitky, které vedou k tomu, že člověk klesne. Proto nemáme druhého člověka soudit a odsuzovat.

Rodina

Největší hrozbou pro dnešní rodinu je přílišná zaneprázdněnost manželů. Je to stálý časový tlak a únava. Muž a žena nemají čas spolu hovořit, sdílet se, vyměňovat si názory, hledat řešení problémů. Nemají čas sdělit své životní hodnoty dětem. Ty nelze dětem vštípit slovně, děti je musí sami podchytit; k tomu potřebují strávit mnoho času s rodiči, aby mohly přijít na to, čemu jejich rodiče opravdu věří.
Každý den bojovat o čas pro svou rodinu. To se musí dostat na první místo. Chce to hodně námahy, ale zdravá rodina vyžaduje toto rozhodnutí: uskutečňovat rodinný život. (Dr.Dobson-psycholog)
Nebudujte rodinný život jen na technice kuchyně, kvalitě dětských jeslí, zábavě televizních večerů a sportovních víkendů ! Modlitbou obohacujte atmosféru každého dne a zvláště večera.
Nezapomeňte se podívat, zda vedle vás nežije někdo, kdo má více starostí a nemá nikoho, kdo by mu pomohl. (+Kardinál Tomášek)
Pane, dej abychom nežili prázdné dny svého života! Dej nám sílu, ať nejsme lhostejní, bez zájmů, neteční, neochotní, nedůvěřiví...
Maria, naše nebeská Matko, nauč nás modlit se, nauč nás ztišit se!
- pomáhej rodičům ve výchově dětí; - mládeži při volbě povolání;
- hříšným, aby našli cestu k Bohu; - slabým, aby neklesali;
- pomáhej dobrým, aby vytrvali v dobrém. Amen.
To, co děti od rodičů především potřebují, není to, že je milujete, ale že se jako manželé milujete ! - Musíme být vzorem v dobrém snažení, neboť nejúčinnějším výchovným prvkem je příklad. Dítě pozoruje a napodobuje. Žijte ve svých rodinách tak, aby se vaše děti od vás naučily, že není možné být křesťanem bez skutečné ochoty sloužit v lásce Bohu a bližním.
Tři věci nám zbyly z ráje: barevná nádhera květin, krása nočního hvězdného nebe a záře v očích dětí. (Dante)
Matka nosí dítě devět měsíců pod srdcem, dva roky na srdci a celý život v nitru srdce.
Svět by byl strašný, kdyby se ustavičně nerodily děti, které s sebou přinášejí nevinnost a možnost zdokonalení.

Děti

Děti se učí tomu, v čem žijí
Žije-li dítě v prostředí:
1) výtek, naučí se odsuzovat
2) nepřátelství, naučí se útočit
3) posměchu, naučí se být plaché
4) zahanbování, naučí se cítit provinile
5) tolerance, naučí se být trpělivé
6) povzbuzování, naučí se důvěřovat si
7) chvály, naučí se oceňovat
8) slušnosti, naučí se být čestné
9) bezpečí, naučí se věřit
10) spokojenosti, naučí se mít rádo
Je těžké zakazovat dítěti něco, co jiné děti mají povoleno.
A tak se rodiče postupně přizpůsobují "duchu" dnešní doby, aniž by se zamysleli nad tím, zda se dějí věci normální. Vždyť co je moderní, to se stává "normálním".
Nebuďme však povrchní. Normální není vždy to, co se stává ve společnosti častým jevem.
H: Opsáno v Okresní pedagogicko-psychologické poradně, Špitálka 10, Brno st 3.5.2000

Duchovní dům manželství

Duchovní dům manželství má mít především pevný základ, který tvoří Bůh
Dále jsou to 4 pevné stěny:
1.stěna ? stěna trvalého závazku
2.stěna ? stěna stálé komunikace a porozumění
3.stěna ? stěna lásky - oběti, sebezapření, tolerance
4.stěna ? stěna stálého odpouštění
A nakonec je nutná střecha - střecha Božího požehnání - jeho projevy, aby dům mohl obstát v bouřích života, v pokušení, nejistotě...
Jeden mladý muž se tázal, co musí dělat, aby bylo jeho manželství stále dobré. Poznal totiž, že zamilovanost - tato krásná podoba lásky, žel nikoliv té pravé - dlouho netrvá, a že společný život dvou lidí, kteří jsou nedokonalí, mění se a stárnou a tím se stávají méně přitažlivými, vyžaduje zcela jiné předpoklady.
Dostalo se mu této odpovědi : Dva lidé chtějí současně vejít do dveří, které jsou však pro dva příliš úzké. Jsou-li ohleduplní, dají si navzájem přednost. Jsou-li bezohlední, vrazí do sebe a padnou i nepěkná slova. Takové dveře, mladý muži, můžete považovat za vstup ke vzájemnému partnerskému štěstí.
To vyjadřuje, oč v manželství a v rodině jde: ohled na druhého.
Na začátku manželství je třeba se zřeknout mnoha přání. Musíme se krotit v úmyslu přizbůsobit partnera vlastním představám a dopřát mu úctu a svobodu, kterou si nárokujeme i my pro sebe.
Ne vždy a ne za každou cenu lze vychovávat a zušlechťovat - zvláště když mylně chápeme výchovu jako podřízení toho druhého sobě - nýbrž nechat druhého, aby dorostl do úlohy, která mu byla dána jeho přirozeností.
Kdyby někdo na druhém člověku miloval jen to, co z něho pochopil, jen to, čím odpovídá jeho vlastním ideálům a přáním, které si vytyčil, pak by ho vlastně neměl vůbec rád. Musí ho přijímat takového, jaký je. Pouze takové lásce se podaří nalézt druhého v jeho nejvlastnější skutečnosti.
Pane, chtěl bych se odnaučit každého kritizovat, svými rozsudky a míněním jiné zraňovat, sebe stále omlouvat a okolo sebe kroužit.
Pane, chtěl bych se naučit jednoduše milovat všechny a všechno, a Tebe ve všem. Prosím, pomoz mi.


Vstanu a půjdu k svému Otci...
... a řeknu: Otče, zhřešil jsem,
chtěl jsem si stačit sám,
měl jsem i tolik dobré vůle
být poctivý, pomáhat druhým,
získat si dobré jméno
mezi přáteli i u Tebe,
ano, Otče,
chtěl jsem s tebou obchodovat
jako rovný s rovným,
něco za něco,
věř mi,
nechtěl jsem Ti zůstat nic dlužen,slově.
všechno Ti vrátit,
všechno jen já, já, já, já...

A teď tu stojím sám,
bez přátel
a přede mnou
v blátě zrad
se válejí vepři mé pýchy,
sám tu stojím
otrhaný a hladový,
mnohem víc však lačný
po Tvém osvobozujícím
Otče, nejsem hoden...
(O.František Trtílek)
 

Chudoba

Je lepší a účinnější mluvit s Bohem o hříšníku, než s hříšníkem o Bohu. (sv. František z Assisi)
Jednáte-li s bližními, jak zasluhují, budou leda horší. Jednáte-li však s nimi, jako by byli lepší, než jsou, nutíte je
stát se lepšími.
Straňte se všeho, co by mohlo budit zdání, že podléháte návalům zlosti. Je obtížné zachovat v rozčilení klidnou mysl, ale je to nutné, nemá-li vzniknout podezření, že jednáte, abyste ukázali svou nadřazenost nebo si vybili vztek.
V mysli ať není rozčilení, v očích žádné pohrdání, v ústech tupení. V přítomnosti mějte soucit a pro budoucnost naději.

Ne chudoba sama, ale chudoba, která se stává cestou, činí srdce citlivé a je velikým půvabem svobodných lidí.
Tato chudoba není ani tak odříkáním, jako spíš starostí, čím obohatit druhé.
Když nebudeš chtít nic pro sebe, budeš mít všechno pro druhé.
Taková je logika pro Boží království.
Ne chudoba sama, ale chudoba, která se stává cestou, činí srdce citlivé a je velikým půvabem svobodných lidí.
Tato chudoba není ani tak odříkáním, jako spíš starostí, čím obohatit druhé.
Když nebudeš chtít nic pro sebe, budeš mít všechno pro druhé.
Taková je logika pro Boží království.
Ne chudoba sama, ale chudoba, která se stává cestou, činí srdce citlivé a je velikým půvabem svobodných lidí.
Tato chudoba není ani tak odříkáním, jako spíš starostí, čím obohatit druhé.
Když nebudeš chtít nic pro sebe, budeš mít všechno pro druhé.
Taková je logika pro Boží království.

Co je štěstí?

Pokud...
: jste se ráno probudili zdraví, jste šťastnější než milion lidí, kteří se nedožijí příštího týdne
: jste nikdy nezažili válku, zajetí, mučení a hlad, jste šťastnější než 500 milionů lidí na světě
: se můžete hlásit ke své víře, jste na tom lépe než 3 miliardy lidí na této planetě
: máte střechu nad hlavou, svou postel, něco na sebe a trochu jídla v ledničce, jste bohatší než 75 procent lidí na světě
: máte konto v bance, nějakou hotovost v peněžence a pár drobných
v kasičce, patříte k 8 procentům majetných lidí na světě
: si tuto zprávu čtete, dostalo se vám dvojnásobného požehnání, protože nepatříte ke dvěma miliardám lidí, kteří neumějí číst. 29.12.01

Čas je dar

V dnešní uspěchané době je čas tím, čeho se nám snad nejvíc nedostává. A přesto: čas je tím největším darem, který můžeme druhým lidem věnovat.
Dokážeme svůj vzácný čas někomu nabídnout nebo věnovat? Dokážeme se odpoutat od věcí nepodstatných a věnovat svůj čas věcem podstatným ? A jak je to s naším časem přes den?
Začínáme den ve spěchu, všechno kolem nás jen lítá, ani kávu nebo čaj nedopijeme, zavoláme do rozletěných dveří ještě poslední vzkaz a řítíme se do práce. Proč tak rychle? - Nemáme přece čas! To jsme si jen deset minut při vstávání přidali a teď běda všemu a každému, kdo nám vběhne do cesty.
V práci se činíme, spěcháme. Abychom se mohli na chvíli zastavit a zamyslit, abychom byli pány své práce? To sotva, spíš abychom si mohli potom popovídat nebo si něco vyřídit. A tím se zdržíme víc, než jsme chtěli a to znamená potom tím větší spěch a chvat.
Ale konečně jdeme domů. Odpočinout si ? Pozdravit se s manželem, manželkou, dětmi, babičkou nebo dědečkem? Sednout si na chvíli proti nim, zadívat se jim do očí, zeptat se jich: "Tak co ty, jak ti vlastně je, co máš na srdci, co tě bolí a trápí?" - Kdepak! Na to není čas, máme přece tolik práce, máme svůj program, a pak ještě to, co jsme včera nestačili. A večer dávají v televizi zajímavý film, musíme ho vidět za každou cenu, tak rychle, abysme s tou prací byli hotovi.
A večer usínáme unaveni z věčné a marné honičky, vyčerpaní a s vědomím, že nám nikdo nerozumí, nikdo nás neocení a nikdo na nás nemá čas - jako my nemáme na něj.
Tak nám ubíhá čas - den za dnem, rok za rokem - a najednou tu stojíme sami, času máme dostatek, ale nejsou s námi ti, kterým bychom ho chtěli věnovat.
Pane, nauč nás odpovědně zacházet s časem, který je nám vymezen a dej, abychom ho využívali pro dobro svých bližních.
Řeka plyne a plyne, nikdy nepřestává. Vítr vane a vane, nikdy neustává. Život ubíhá - nikdy se nevrací.

Krev, pot a slzy, které svět nevidí

Dnes nejsou nešťastnými ti, kdo mají malomocenství nebo tuberkulózu, ale ti, které nemá nikdo rád, kteří nemají domova, kdo jsou odstrčeni od svých vlastních, těm se musíme s největší láskou věnovat. (Matka Tereza)
Když se modlíme za trpící, máme na mysli právě to utrpení, které lze vidět. Jsou to postižení na invalidních vozíčcích, staré a nemocné osoby, fyzicky a psychicky deformovaní jedinci.
Jenže ti trpící nejsou jenom tito!
Jsou to také i lidé nepochopení:
- ti, které odvrhli příbuzní, možná rodina, často - bohužel - i farní rodina;
- ti, kteří se - snad i proti své vůli - stali "kamenem úrazu" - třeba proto, že
jejich vnitřní utrpení je odcizilo těm druhým.
A nadto nadevše "ztratili smysl života", život se pro ně stal jednou těžkou
zkoužkou, ohnivou výhní utrpení, doslova "peklem na zemi".

Vy, kdož tento článek čtete, pomáhejte těmto neznámým, skrytým vyznavačům a "mučedníkům" Kristovým - jejichž "čas" je měřen často nemilosrdným odkapáváním krve - modlitbou k tomu, aby dokázali "vzdor všemu" přinést tuto velkou oběť jako satisfakci za mnohé vlažné či bloudící duše, nebo duše v očistci, a jako spolupodíl na tajemství Kristova výroku z kříže: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil!"
Kdybychom byli opravdoví křesťané, kteří si nehledí jen sebe, ale zajímají se také o problémy druhých s úmyslem jim pomoci, věděli bychom, co trápí naše bližní a v ledasčem bychom jim pomohli. My však jsme tu vedle sebe obyčejně jako cizinci, na druhých lidech nás zajímají jen jejich chyby a na Boha si přitom ani nevzpomeneme.
Kdybychom byli opravdoví křesťané, svět kolem nás by se od základu změnil. Jenže svět kolem nás zůstává stejný...

Láska v manželství

Pravá láska má dva charakteristické rysy. První je, že láska vždycky přeje milovanému to nejlepší. Druhý, že láska se vyznačuje vždycky tím, že dává. Předpokládá to ovšem ochotu dát do života s druhým - do manželství, rodiny - opravdu všechno. Co dávám druhému z lásky, to přece nepovažuji za oběť, ale za výsadu! Čím více se láska uskutečňuje, tím víc přináší radost.
To nejkrásnější, ač na první pohled protismyslné, je zkušenost, že když se zřeknu vlastních přání a když mé jednání diktuje ohled na druhého a touha mu pomoci, obohacuje mne to tím, že to ve mne vzbuzuje hlubokou sympatii a spokojenost. Je tomu tak proto, že jakmile vycházím ze sebe a vydávám se na cestu lásky k druhému, začínám se sjednocovat se svým lepším "já" - s tím "já", které svědčí o jiskře Božího života ve mně.
Kde je mezi manželi vzájemná shoda a láska, tam uprostřed nich přebývá Pán.
Taková shoda a láska totiž vyžaduje mnohou kapku vlastní krve. Je ovšem nesprávný názor, že manželé musí být po vnitřní stránce jako dvě na chlup stejná dvojčata, že mezi nimi nesmí existovat žádné tajemství. Nemyslíme takové, které by bránilo vzájemné důvěře. Myslíme na cosi tajemného v bytosti druhého, což snad nelze nikdy zdůvodnit a co obklopuje milovaného kouzlem, a tak udržuje živou lásku mezi partnery až do konce života. Vždyť právě to tajemné v bytosti Boha je také zdrojem našeho milování Boha!

Věrnost v manželství

Kdo zachovává věrnost manželskému partnerovi i v situacích, kdy to nepřináší žádné výhody, spíš naopak, dává tím najevo též svoji věrnost myšlence manželské nerozlučitelnosti a jisté morální zásadě. Ostatně nesplývá věrnost člověku s věrností zásadám a přesvědčení?
Pouze na tomto základě lze budovat takové mezilidské vztahy, kdy člověk může na člověka opravdu spoléhat a mít jistotu, že ten druhý ani v nejtěžších chvílích nezklame, nezradí, nevymění z důvodů osobního prospěchu a pohodlí své závazky vůči někomu za něco snadnějšího a lehčího.
Kdo naproti tomu opouští svého manželského partnera třeba jen proto, že vážně onemocněl a vyžaduje trvalou péči, nebo proto, že se s ním neshodne, pak takový člověk je nevěrný i vůči mravním principům. Je ovšem snažší od někoho odejít, než se pokusit o shodu s ním.

Recept na lhaní aneb jak se naučit přetvářce

(Pozor - jen pro bezcharakterní lidi!)

Z dob komunismu si pamatujeme na vytváření lživých či zavádějících dokumentů. Znáte ale recept, jak takovou lež připravit? Je to snadnější, než se zdá.
Stačí do hrnce nasypat špetku pravdy a několikrát ji v hrnci převrátit. Pak přidáme hromadu lží a pořádně promícháme. Přidáme kvasnice, čímž nám několikrát převrácená pravda smíchaná s hromadou lží pořádně nakyne. Nyní přilijeme dezinformace a opět promícháme. Z takto připraveného těsta vytvarujeme cokoliv, co zrovna vytvarovat potřebujeme a vložíme do trouby. Když začne náš výtvor pořádně smrdět, vyjmeme jej z trouby. Intenzívní smrad přehlušíme vanilkovým aroma a velkou hořkost přebijeme cukrovou polevou. Do cukrové polevy vryjeme jméno nějaké autority (např. známého člověka nebo slavné firmy), čímž u neznalých vytvoříme dojem solidnosti.
Lidem pak s úsměvem (pozor - ne falešným!) podáváme na zlatých podnosech. Doporučuje se podávat v kravatě a saku!

Co znamená slovo "milovat"?

Pane,
když hladovím, přiveď mi někoho, koho mohu nasytit
když žízním, přiveď mi někoho, kdo potřebuje napojit
když je mi zima, pošli mi někoho, koho mohu zahřát
když jsem smutný, pošli mi někoho, koho mohu potěšit
když se mi zdá můj kříž těžký, dopřej mi podělit se také o kříž toho druhého
když jsem chudý, zaveď mě k tomu, kdo je potřebný
když nemám čas, pošli mi někoho, komu mohu trochu pomoci
když jsem sklíčený, dej mi někoho, koho mohu povzbudit
když potřebuji pochopení lidí, dej mi někoho, kdo potřebuje mé
 když potřebuji péči, pošli mi někoho, o koho bych se mohl starat já
když myslím na sebe, odveď mé myšlenky k jinému člověku

Žít pro lásku

Člověk si v těžké situaci (např. bolest, nemoc...) může určit další průběh života sám: buď bude všemu podléhat, stěžovat si, dožadovat se zvláštní pozornosti a tím pádem bude svému okolí protivný, anebo se s tím vyrovná a vezme život takový, jaký je, a
z toho mála, co mu zbylo, získá maximum radosti.

Milovat znamená dát sebe,
zapomenout na sebe a hledat to,
co činí druhého šťastným.
Jak veliký je to dar, mohu-li
dávat radost a sám sebe.
To je láska. Miluješ-li druhého
jako sám sebe a obětuješ-li se pro
druhé, pak poznáš, že neexistuje
egoismus, který bys nepřekonal.
Jak krásné je žít pro lásku.

Dej mi své srdce, Maria,
ať každý, koho miluji,
uvěří v lásku Boží.

Dej mi své oči, Maria,
panenské, čisté, krásné,
ať všude, kam se zadívám,
Bůh svitne a svět zhasne.

Dej mi své ruce, Maria,
své bílé, čisté dlaně,
ať všichni, pro něž pracuji,
k nebesům zvednou skráně.

Řešení sporů a umění odpouštět

Manželství je harmoníí duší - tak proč mluvit o sporech? Protože každý z nás - i každý z manželů je jiný. Má své vlastní názory, představy, postoje a přání. Ta je třeba sladit. A navíc: spory byly, jsou a budou. Jde tedy o to, naučit se je řešit.
Znamená to, že tam, kde jsou v manželství spory (střetávání názorů atp.) a jiné konflikty, je to manželství nepodařené, nemocné a špatné? Jistěže ne, neznamená to, že není dobré.
Zlé to je teprve tehdy, když k řešení těchto sporů a konfliktů se přistupuje ne v duchu přátelském, ale v duchu nepřátelském.
Každé řešení sporu či konfliktu se blíží k jednomu ze dvou pólů:
- jedním je bezohlednost k druhému, snaha prosadit svůj vlastní názor, postoj či přání - bez ohledu na to, jaký názor má ten druhý, co on si myslí, co chce a co si přeje. Špatné je, když se před tím zavírají oči a uši.
Druhý pól je úplně jiný. Při různosti představ a chtění se každý snaží nejprve zjistit, co tím ten druhý nejprve myslí, proč to asi chce, co si přeje, čeho se tím snaží dosáhnout atp. A pak mu v tom vyjít vstříc, abych nejen já, ale i on či ona si přišel(a) na své - a byli jsme oba spokojeni.
Přirozeností každého člověka je, že se vidí vždy v lepším světle, než je ve skutečnosti, a považuje se za dokonalejšího, než je ten druhý. To bychom si měli uvědomovat právě při řešení sporů v manželství a druhého automaticky nestavět do role viníka a původce sporu, protože tím se většinou zablokuje možnost dosažení partnerské shody. Ať je nám to v této chvíli milé nebo ne, musíme druhému dát možnost se vyjádřit a ochotně ho vyslechnout. Velmi špatné je, když jeden z partnerů druhého ani nevyslechne do konce, urazí se a odejde.
K tvořivému řešení sporů a konfliktů tedy patří i umění naslouchat. Ptejte se sami sebe: kdo je z manželů lépe ovládá? Kdo by se měl tišit a kdo naopak by měl více promluvit?
V každém manželství dochází z hlediska řešení sporů a konfliktů k chybám. Pomocí je večerní chvilka sdílnosti a ztišení, kdy jeden druhého požádá o odpuštění za to, co ten den udělal špatně. Ne obecně, ale zcela konkrétně - za to a za to - a požádaný v slovu i srdci odpustí.
Celý život čekáme na mimořádné lidi, místo abychom ty obyčejné kolem nás v mimořádné proměňovali. (Hans Urs von Balthasar)
Pane, měj se mnou trpělivost a dej trpělivost také mně, aby schopnosti, které jsi mi dal, v té krátké chvíli mého života, v těch několika letech rostly a přinášely užitek tam, kde jsi mi určil. Amen

POMLUVY

Odkud se bere nespravedlivé posuzování druhých
Vypadá to tak, jako by někteří lidé stále nosili brýle, které jim zkreslují pohled. Zásadně pochybují o možnosti, že je někdo poctivý nebo že se aspoň snaží o úpřímnost. Všechno posuzují podle sebe, v souladu se svým vlastním pokřiveným svědomím. I za tím nejúpřímnějším jednáním se pro ně skrývá lstivý postoj, který si pokrytecky dodává zdání dobra. Těmto osobám, kterým se pokřivení stalo takřka druhou přirozeností, jen těžko ukážeme, že je lidštější a pravdivější smýšlet o druhých dobře. Když před sebou jasně vidí dobro, zkoumají dál, aby zjistili, zda se za tím přece jen neskrývá zlo.
Takoví lidé dělají z předsudku normu pro úsudek, a tak předem urážejí každého dřív, než vůbec začnou uvažovat o rozumných důvodech. Teprve potom dají křivě nařčenému člověku milostivě možnost, aby se hájil. A to je proti každé morálce a každému právu, neboť místo aby sami dokázali své nepravdivé nařčení, udělují nevinnému privilegium, aby dokázal svou nevinu.
Za předešlými úvahami stojí víc než jen zkrácený výtah z morálních a právnických příruček. Pocházejí spíš ze zkušenosti, kterou udělalo nemálo lidí na vlastní kůži - byli často a po léta terčem škaredých pomluv, nactiutrhání a klevet. Nemstivá povaha a Boží milost způsobily, že to v nich všechno nezanechalo pocit hořkosti. Mnohdy snad lidově dodali, že to všechno jsou prkotiny. A mají pravdu.
Mnozí lidé jsou však při úmyslném napadení bezradní a zděšení, neví kudy kam a myslí si, že to všechno je jen zlý sen.
Ten, kdo neprávem napadne dobré jméno druhého, tím ničí sám sebe.
Komunikace mezi lidmi je vázána na jejich ochotu najít schůdná řešení. Jestliže je však v popředí nevole, nechuť hledat kompromis, vzniká patová situace , a to zvláště v případě, že má jedna strana na vrch. Může své postavení všelijak zneužívat k vydírání, což je sice odporné, ale ve vztazích to platí. Neexistuje žádná přiměřená obrana, protože citové vydírání je vždy využíváno v nepostižitelných odstínech.

Potřeba lásky

Zamyslíme-li se nad kouzelně krásným slůvkem "láska", zjistíme, že toto slovo v sobě chová něco, po čem každý z nás touží a na co rád vzpomíná. Objektem lásky se může stát cokoliv: žena nebo přítel, domov, vlast, příroda, kultura.
Nikdo si nedovedeme představit, jak by to vypadalo, kdyby na světě neexistovala láska. Láska je tedy pro každého potřebná, ať už více či méně. Každý člověk, s kterým se potkáme, totiž potřebuje naši lásku, i kdyby to byla jen dobrá rada, slovo nebo naše pomoc.
Známý francouzský spisovatel Guy de Maupassant napsal: "Když milujeme, není nic lepšího dávat, než pořád dávat: život, myšlenky, tělo, všechno, co člověk má; a cítit, že dávám, a všechno vsadit na to, abych mohl dávat stále víc." A tady si musíme uvědomit, že láska není obchodník, který chce dostat zpátky své investice. Láska je vlastně darování vlastního "já" tomu druhému. Na této lásce se tedy zakládá celý náš život.
Existují tisíce podob lásky, jen jedna je však ta pravá. Musíme si totiž uvědomit, že není všechno láskou, čemu se tak říkává. Láska předpokládá věrnost, jinak je to jen erotika, která však dlouho nevydrží. Skutečná láska vyvěrá především z potřeby vlastní duše. A tato láska je mnohdy tak velká, že dovede překonat jakýkoliv předsudek, i nenávist či objektivní vzhled. Tuto větu můžeme interpretovat na tomto příkladě: jistě se někomu už aspoň jednou v životě přihodilo, že se po čase zamiloval do druhé osoby, která mu byla na první pohled nesympatická. Zde vidíme, že srdce vytuší i neviditelné znamení lásky. Nezáleží totiž na kráse člověka, ale na jeho dobrých vlastnostech.
Láska jde s námi po celý život, aniž si to mnohdy uvědomujeme, a každý, i ten nejposlednější člověk, ji potřebuje. Někdo ji přijme; někdo se k ní obrátí zády, a to ke své vlastní škodě. A na tom, kdo ji přijme, záleží, na jak dlouho a v jaké hodnotě si ji udrží.
Neboť Láska je mocnější než čas a zapomenutí.

Co je lepší?
SPOLUPRÁCE nebo SPOLU PRÁT SE

znamená: vypadá takto:
- podat si ruce - sevřít ruku v pěst a udeřit
- pomáhat jeden druhému - bezdůvodně podezřívat
- snášet se navzájem - být nesnášenlivý
- ctít přesvědčení druhého - vnucovat svoje názory
- šířit mír, pokoj a jednotu - vyvolávat spory
- žít a nechat žít - popichovat jeden proti druhému
Všem lidem pomoci nemohu,
mohu vlastně velice málo.
Ale stačí být malým světýlkem,
velké světlo oslňuje.
Stačí vydávat jen tolik světla,
aby ti kolem mne mohli vidět.

Nejdůležitější hodinou je vždycky přítomnost, nejdůležitějším člověkem je ten, který stojí právě naproti mně a nejpotřebnějším dílem je stále láska. (Mistr Ekkehart)
Kdo hledá pravdu, hledá Boha, ať si to uvědomuje nebo ne.
I když přicházím pozdě, nezavírej svoje dveře. Přišel jsem zaklepat. Otevři tomu, kdo Tě s pláčem hledá, soucitný Pane a přijmi mne na svou hostinu, daruj mi chléb Království.
Dobrý Bože,
zachovej mi srdce čisté - aby umělo milovat
dej mi srdce silné - aby sneslo každou těžkost a smutek
dej mi srdce šlechetné - aby umělo darovat a mít soucit
dej mi srdce velkodušné - aby umělo děkovat a odpouštět
dej mi srdce laskavé - aby umělo milovat, i když ho nemilují
dej mi srdce smělé - aby ho nezranila lhostejnost a posměch
dej mi srdce horlivé - zapálené touhou šířit Krista

Svátost manželství
O hojné požehnání Vypros jim, prosíme Tě
Tě, Bože prosit jdou ó Matko bez viny,
dva páry lidských dlaní jas domku v Nazaretě,
spojených modlitbou, mír svaté Rodiny.
dřív než nit lidských rodů Kéž v manželském tom svazku,
jim svěříš z vůle své, jejž Syn Tvůj posvětil,
než vzejde sladkost plodu rozmnoží lidskou lásku
na snítce révové... o nový božský díl.
(ze "Svatební písně" Václava Renče)

Pane, požehnej nám dvěma, které jsi sobě navzájem určil, a veď nás po svých cestách. Amen.
Obnovit v sobě hodnoty jako je věrnost, obětavost, sebezapírání, tolerance, dostání danému slovu, pravdomluvnost, zodpovědný partnerský vztah - to jsou základní pilíře manželství a vůbec celé společnosti.

Co budeme v manželství potřebovat:
1) schopnost brát druhé tak, jací jsou; a ne tak, jací by měli být (dnes se veliké množství manželství rozpadá jen kvůli tomu, že manželé se chtějí navzájem vychovávat)
2) schopnost vycházet ze vztahů a situací přítomných; ne minulých (měli bychom si vzít ponaučení z minulých chyb, ale většinou na to zapomeneme a z minulosti se stejně nepoučíme. Proto je lepší odpouštět. Je nutné začínat znovu a znovu, chceme-li svůj život - i manželský - vylepšovat)
3) schopnost jednat s těmi, kteří jsou nám blízcí, se stejnou zdvořilostí jako s těmi, které známe jen krátce (je skutečnost, že k nejbližším se chováme nejhůř. Jako by jejich láska k nám byla samozřejmostí. Pokládáme to za samozřejmost a podle toho se chováme. Když začíná manželství upadat, je to často právě z tohoto důvodu)
4) schopnost důvěřovat druhým i za cenu rizika (předpokladem lásky je důvěra. V důvěře je skryto riziko i závazek)

Hojně se staráme o své tělo,
které obýváme tak krátce
a pak je opustíme;
sytíme je aspoň třikrát denně,
čistíme je zvenčí i zevnitř,
vyplachujeme a proplachujeme,
voníme, oblékáme a přikrýváme;
a ono za krátký čas
klesne do hrobu a zetlí.

Ale vnitřního člověka, který má žít věčně,
necháme chřadnout a umírat ve špíně a hladem;
v úzkostech, bez bližního, bez Boha,
osamoceného mezi množstvím
stejně postižených.
Můžeme takové civilizaci říkat osvícená?
Člověk není živ samým chlebem, ale
každým slovem, vycházejícím z Božích úst.
(Shakespeare-Sonet 146)

Hodnota člověka nezávisí ani na původu, ani na bohatství, ale na jeho charakteru.
Svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná nebo kde by se narušila svoboda druhého člověka.
Chceš-li něco říci, přesej to přes tři síta:
- první ať propustí jen pravdivé,
- druhé ať propustí jen dobré
- třetí ať propustí jen nezbytné;
a to zbývající, co chceš ještě potom vyslovit,
vyslov v pokoji a s láskou. (podle Aristotela)
Být rozhodný a odvážný měnit to, co se měnit dá.
Být trpělivý a snášet to, co se měnit nedá.
Být moudrý a umět rozlišit mezi tím,
co se změnit dá a co se změnit nedá. (Demosthenés)

Je-li člověk nespokojen se svým stavem, může jej změnit dvěma způsoby: buď změní podmínky svého života, nebo změní svůj duševní postoj. První není vždy možné, to druhé je možné vždy.

Trpělivost
Když víra zemdlí v shonu dní,
tu pozorně se rozhlédni.
Má všechno smysl zde a cíl,
tvá starost je jen zkouška sil.
Víš, proč má tenké stéblo drn
a kráska růže ostrý trn?
I každý zápor má svůj klad,
to, jako křesťan, měl bys znát.
Svůj úděl trpělivě nes,
splň pro dnešek, co má být dnes,
a netrap se, co bude dál,
když Bůh ti den už přečkat dal.
Je trpělivost vzácná cnost,
člověk jí nemá nikdy dost.
Pros o ni denně, zrána hned.
Nemít ji Bůh, kde by byl svět?
(Helena Kohoutová)

Uvažovali jste už někdy o tom, jakou musí mít Bůh trpělivost? Že kdyby Bůh vzhledem k naší nevděčnosti a zlým skutkům nás chtěl hned spravedlivě trestat, už dávno jsme nemuseli být mezi živými?
Když jsme totiž urazili Boha těžkým hříchem - a kolik jich bylo - pohrdli jsme Jeho láskou a dobrovolně se rozhodli pro život bez Něho. Kdyby nás v tomto stavu zastihla smrt, jak bychom dopadli u posledního soudu? Ztráta časného života, na němž tolik lpíme a vyloučení z věčného společenství s Bohem, k němuž nepřestaneme přirozeně tíhnout, to by byl pro nás ten nejhorší trest.
Láska a milosrdenství Boží je však silnější než naše slabost. Bůh není ničím omezený - je nekonečný. I jeho milosrdná láska je bez mezí. Jedině ze strany člověka může být milosrdenství Boží omezeno a to tehdy, když je člověk nechce a sám je odmítá, má odpor k pokání a vzpírá se tajemství Boží lásky.
Kamkoli se srdce člověka, Bože, obrací mimo Tebe, bude proniknuto bolestí, byť se i obrátilo k nejkrásnějším věcem, které jsou mimo Tebe. Vznikají, zanikají, rostou, dospívají, dospělé stárnou a hynou. Ty posiluješ člověka, aby Tě chválil, neboť jsi nás stvořil pro sebe, a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě. (sv. Augustin, Vyznání)

Odkazy
Vianoce: http://vianocesk.ic.cz
Svadba: http://svadbask.unas.cz
Cezmín: http://cezmin.czweb.org
Bylinky: http://bylinky.czweb.org
Cintorín: http://cemetery.zaridi.to
Cezmín: http://cezmin.wz.cz
Mikinka: http://mikinka.czweb.org
Bábiky: http://svetbabik.czweb.org
Seniorka: http://seniorka.szm.com
Čas Vianoc: http://vianocesk.wz.cz
Pani Príroda: http://eufrosyne.wz.cz
Jánska noc: http://cbjanskanoc.ic.cz
Veľká noc: http://velkanoc.czweb.org
Gloria Polo: http://gloriapolo.czweb.org
Veľkonočné sviatky: http://velkanoc.ic.cz
Michal Krpelan: http://michalkrpelan.wz.cz
Aishwarya Ray z Indie: http://aishwarya.wz.cz
Milujem pani P... : http://milujempanip.wz.cz
Horné Chlebany : http://hornechlebany.unas.cz
Múdra ako rádio: http://www.mudraakoradio.euweb.cz
CB Fan rádioklub Slovakia - CBRSK: http://cbrsk.euweb.cz
Svätojánska noc a iné: http://www.cbjanskanoc.webovastranka.sk
 [Späť | Obnoviť | Dopredu]

 

Design by Cezmín Slovakia http://cezmin.wz.sk