wz

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Sepsal pan Petr Vázler od hradu Pernštejna. Všechen obsah byl vystaven na nástěnce kostela kde kromě těchto zajímavých prací hrá na varhanech (i zpíva) na sv.omších a vede křesťanský život docela jednoduchého, obyčejného, laskavého člověka.

Doba Postní
Podivuhodnými zbraněmi jsou modlitba a odříkání; držme se jich pevně a volejme k Spasiteli: „Hřešili jsme, Pane, ale konáme pokání, proto se nad námi smiluj.“
Přetrhejme všechna pouta, která nás váží ke hříchu a odpusťme svým bratřím, aby i nám byly odpuštěny naše viny. Beránku Boží, jenž snímáš hříchy světa, veď nás bezpečně po cestách pokání. Prvním stupněm pokání je vyhýbat se hříchu, odložit všechny náruživosti, a svou poskvrněnou duši obmýt slzami lítosti.
Ale dej pozor, má duše, aby tvé pokání nebylo polovičaté: abys mezitím, co proléváš slzy lítosti, nehověla skrytě tajným vášním a tak zas o Boha nedbalostí nepřišla; kráčej vytrvale ve stopách Kristových a nes za Ním svůj kříž, abys k Němu, oslavenému Kristu, byla jednou přidružena. (z východní liturgie)


Jsem světlem?
Pane Ježíši,
Ty si přeješ, abych byl světlem,
aby můj život svítil Tvým odleskem
před lidmi a přibližoval je tak k Tobě.


Jsem opravdu světlem pro lidi,
mezi nimiž žiji?

Ty víš, Pane, že často jsem chtěl svými
dobrými činy dosáhnout jen vlastního
uspokojení nebo lidské chvály
a na Tebe jsem přitom nemyslil.

Víš také, že někdy jsem vůbec nevyzařoval světlo,
že jsem byl dokonce tmou, která zaplavila a zastudila i druhé, že jsem se stal temnou překážkou mezi Tebou a lidmi.

Pane, prostup mne zcela svým světlem,
prozař mé srdce i můj rozum,
abych poznal, jak mám být světlem
pro bratry a sestry,
i pro ty, kteří jsou ve tmě.

Dej, ať stále pamatuji na to, že víra
a svědectví víry se vzájemně podmiňují
a že láska vyvolává lásku.
Pane Ježíši, Světlo světa,
učiň mě světlem. AMEN.

SV. ZPOVĚĎ – OPRAVDOVÉ SMÍŘENÍ S BOHEM A LIDMI JE ZÁKLADEM KŘESŤANSKÉ RADOSTI A SVOBODY VE SVÁTOSTI SMÍŘENÍ.
VSTUPUJEME DO VZTAHU K BOHU, KTERÉHO PROSÍME:
„…ODPUSŤ NÁM NAŠE VINY, JAKO I MY ODPOUŠTÍME…“

2.


Na počátku a na konci svatopostní doby stojí dva přísné postní dny:


Popeleční středa a Velký pátek. Znamení popela

Hřích. Slovo, které z našeho běžného každodenního slovníku téměř vymizelo. Vyjadřuje něco, co není obsaženo například ve slovech přestupek, poklesek nebo zločin. Vyjadřuje naši zodpovědnost před Bohem.
Vědomí vlastní hříšnosti jistě není nikomu příjemné. Někdy bychom byli možná rádi, kdyby naše poklesky byly výhradně naší soukromou věcí, do které Bohu nic není. Vyznáváme-li přesto, že jsme hříšníci, pak to má v sobě také velmi pozitivní prvek – uznáváme tím svoji podřízenost Božímu zákonu a zároveň svoji potřebu Božího milosrdenství a odpuštění.
Tam, kde mizí vědomí hříchu, nenastává svoboda, nýbrž zvůle. Svět bez vědomí hříchu je strašlivý – je to svět chladného, neosobního kalkulu a životy miliónů, svět v němž sobectví zaslepené pýchou se stává jedinou absolutní normou samo sobě a neváhá svoji vůli vnucovat jiným těmi nejstrašlivějšími způsoby.
Začátek postní doby nás opět vybízí k sebeovládání, kajícnosti a smírnému odčiňování hříchů. Jak je tato výzva aktuální, můžeme zřetelně vidět na tom, co se děje kolem nás. S nápravou ovšem musíme začít každý sám u sebe. Přiznání vlastní hříšnosti je prvním krokem, kterým můžeme otevřít své srdce Pánu Ježíši.

Je třeba činit pokání?

Pochopí to ten, kdo si uchoval nebo znovu nalezl smysl pro Boha a pro život v milosti, i smysl pro to, co je hřích.
Každému hříchu – mému i Tvému – odpovídá někde ve světě a v čase nějaká bolest.
A čím více hříchů, tím více bolestí.

Duchu Svatý, Otcova i Synova lásko,
stále mi vnukej,
nač mám myslet, co mám říkat,
jak to mám říkat, co nemám říkat,
co mám psát, jak mám jednat,
abych pracoval pro Tvou slávu
a pro dobro duší
i pro své vlastní posvěcení,
Ježíši, má celá důvěra je v Tobě.
                                                            kardinál Verdier

Napravme, co jsme zavinili ve své slabosti a hříšnosti, aby nás
den smrti nezaskočil a my na poslední chvíli marně nehledali čas k pokání…



 

3

Postní doba

Postní doba znamená hluboký, co možná trvalý pohled na trpícího Spasitele. Ten pohled nás posílá do našeho nitra, kde se odehrávají dějství spásy.
Půst – doba vnitřnění a zamyšlení se nad sebou. Vrať se do nitra, tam tě čeká Bůh, tam chce s tebou jednat. Nesmíš se nechat strhnout tempem života. Musíš umět uprostřed všech událostí a změn pevně stát!
Půst znamená něco opustit, nejprve sebe, sobectví, osvobodit se od zbytečností, zjednodušit život, vzdát se tužeb po nadměrném komfortu, zábavě a požitku. Nepotřebovat ničeho je božské a potřebovat co nejméně – je nejbližší božskému.
Čím víc cárů, zbytečností máš, tím hůř se ti chodí, žije. Měj všechnu odvahu osvobodit se! Musíš s Kristem umřít, abys měl podíl na slávě Jeho vzkříšení. Nezemře-li zrno, jež padlo v zemi, zůstane samo.
Je doba postu, odříkání, oběti. Půst a odříkání nejsou samoúčelné. Mají cenu jen pro lásku, která je inspiruje. Páteční půst od masa má být kytičkou piety a vděčnosti Kristu, který právě tento den za nás umřel. A protože tohoto postu je málo, uložme si denně nějakou oběť, kterou od nás žádá soužití s lidmi: buďme trpěliví, prokazujme pozornost, pomozme, kde můžeme a zvláště tam, kde se ostatní zdráhají.



Mám před sebou Jeho tvář, tu živou z Turínského plátna. Oči krásně tvarované, vážné a temné. Pohled plný lásky, shovívavosti a moudrosti. A přece se výraz očí mění, není stále stejný. Záleží na nás, co v něm vidíme, řídí se to naším nitrem. Někdy je to pohled mírný a laskavý. Je to tehdy, když se Mu mohu dívat s čistým svědomím do očí. Někdy však je výraz očí vážný až smutný, když si uvědomuji svou slabost a nedostatečnost v plnění Boží vůle. Pak je to pohled káravý a přísný. Nesnesu jej. Až když ty oči pokorně zlíbám a pocítím v duši kající sebekritiku, rázem pohled změkne. Stane se opět úsměvným a je láskyplným.
Drahá Tváři, jsi mé kormidlo, můj štít i moje zbraň proti lidské slabosti.
(Technický „zázrak vzkříšení“ Umučeného z Turínského plátna)
Kristus ještě nedokončil svoji oběť. Každodenně trpí a umírají lidé v našem okolí. To je On, jenž v nich pokračuje ve své oběti. Za spásu světa Křížová cesta je vlastně cestou života. Pravý křesťan by na to neměl zapomínat.

Kajícnost je vyznání lásky Bohu. Neboť tam, kde člověk důvěřuje v Boží milosrdenství a lásku, kde Ho oslovuje jako Otce, může ho Bůh obejmout celou svou láskou.
Kajícnost je dynamika, hnací síla v životě křesťana. Přivádí ho stále znovu na cestu k Božímu srdci a neznatelně proměňuje celé okolí, v němž žije. (BschK 85)

4

Pozvání na olivovou horu do zahrady getsemanské

1.Jsou pozváni všichni, kdo někdy urazili Boha hříchy: uzří tam Krista, který usmiřuje jejich hříchy svou osamělostí a modlitbou.
2.Jsou pozváni všichni, jimž připadá jejich život obtížný: ti zde poznají smírnou oběť Božího Syna, který říká. „Otče, ne má, ale tvá vůle se staň.“
3.Jsou pozváni všichni, jimž se zdá modlitba těžká a beze smyslu: objeví tu, jak Mistr se celé hodiny modlí, protože modlitba je prostředkem proti nebezpečí a utrpení.
4.Jsou pozváni všichni, kteří utrpení v životě ještě málo rozumí: ti zde naleznou znalce utrpení, jehož „duše byla smutná až k smrti“.
5.Jsou pozváni všichni, kteří v bezesných nocích pozbývají trpělivosti: Božský Spasitel bude pro ně věrným přítelem při jejich bdění a v bolestech.
6.Jsou pozváni všichni, kdo jsou opuštěni a osamoceni: k těm promlouvá Pán Ježíš o tom, jak ve své úzkosti nalézal své učedníky jen spící.
7.Jsou pozváni všichni, kdo chtějí lépe porozumět utrpení Kristovu: právě zde na hoře Olivové pochopí, jak hluboká bolest rozdírala citlivé a milující Srdce Ježíšovo.
Bůh poslal svému Synu a n d ě l a ú t ě c h y - nechtěl bys jím být též?…


Postní doba znamená hluboký pohled na trpícího Spasitele.
V postní době se máme často nad sebou zamyslet.
Uprostřed shonu všedních dní najděme si chvíli na usebrání, dobře prozkoumejme, v čem chybujeme.
Vzbuďme nad svými chybami dokonalou lítost.


L á s k a K r i s t o v a - t o j e s t B o ž í, na kříži a v Eucharistii.
Splácejme ji láskou svých vděčných srdcí.

PÁN JEŽÍŠ
t
ě miluje takovou láskou, že zemřel na kříži za tvoje hříchy;
svou smrtí zaplatil tvůj dluh a ty se můžeš znovu vrátit do nebeské říše.
Přijal jsi už JEHO Krev, aby tě očistila od tvých hříchů?
Přijal jsi už JEHO Oběť, aby ses vrátil tam, kam patříš?

Naléhavě vás vybízím, bratři, prozíravě a pilně pracujte na spáse své duše. Smrt je jistá a život krátký a odvane jako dým. Zaměřte svou mysl na umučení našeho Pána Ježíše Krista. Zamiloval si nás tak, že sestoupil z nebe, aby nás vykoupil a žádnému utrpení se nevyhýbal. Dal nám příklad dokonalé trpělivosti a lásky, takže bychom měli i my být v každém neštěstí trpěliví. Milujte pokoj, nejdražší poklad, po kterém by každý z nás měl co nejvíc toužit. (z dopisu sv. Františka z Pauly)

5

Kdo se chce neformálně zahledět do své duše, může mu posloužit toto zrcadélko:

Neformální zpytování svědomí

Komu patří mé srdce? Jen člověku, vášni, jen mé práci, rodině? A co když mi to Bůh vezme, co potom? Je můj život v Božích očích službou?
Na co se ve svém životě spoléhám? Jen na své schopnosti, na práci, na peníze, na své nadání, na vlivné styky, společenské vystupování – nebo na Boha?
Čeho se obávám? Lidí, nemoci, nouze, neúspěchu, stáří a smrti? Bojím se statečně se přihlásit k Bohu?
Jak se modlím? Ze zvyku, povrchně, vlažně, zřídka, odbývám modlitbu? Jak vypadá moje neděle? Rozptylování, shon, práce? Nebo den Páně, posila pro tělo i duši?
Jaký mám vztah ke své farnosti? Jsem bez zájmu, malicherně kritizuji? Je na mne spolehnutí? Pomáhám podle svých sil, mám apoštolského ducha?
Jak si vážím svých rodičů? Poslouchám je a starám se o ně? Kdo má vliv na mé děti? Mám na ně čas? Mohou si ze mne vzít příklad?
Jak vztah mám ke svým nadřízeným? Klamu je? Podlézám jim? Jak se zachovám, když dělají chyby?
Posuzuji své podřízené a spolupracovníky spravedlivě? Shovívavě?
Uškodil jsem svým bližním škodolibostí, hněvem, nenávistí nebo zaujatostí a bezohledností? Poškozuji si zdraví nemírností, neopatrností?

Jsem čistý ve svých myšlenkách, slovech a činech? Co dělám pro spořádanost veřejného života?
Mám u sebe věci, které mi nepatří? Dopouštím se špatnou prací krádeže? O čem mluvím? O chybách druhých, o vlastních činech, posuzuji druhé lidi nerozvážně? Myslím si to, co říkám? A říkám tam, kde je třeba, to, co si myslím?
Přijímám pokorně to, že mě Bůh omezil ve svých schopnostech, v mém nadání a vlivu?
Snažím se žít podle hlavního přikázání lásky?

 

Lítost a víra nám otevírají cestu k ovoci Ježíšovy smrti.
Odpusť, Pane, co jsme zavinili hříchem.
Bůh odplaty když Syna zří, pro Něho vinným odpouští
a v spravedlivém hněvu svém usmířen, pomsty nepomní.

Ten, který to viděl, vydal o tom svědectví Ježíše láska k lidem přivedla až na kříž.
Svou oběť neustále obnovuje na našich oltářích.

Často, možná denně, můžeme být při tom – a přece se zdá, že jsme dosud málo „viděli“.
Jen se zamysleme nad tím, jakým způsobem slavíme tento úkon lásky.
Nejen v kostele, ale celým svým životem.

CO JE MŠE SVATÁ? Mše svatá je dílo Pána Ježíše a tvoje.
Ty mu dáváš svoje srdce a On dá sebe i s tvým srdcem Otci.
Dát srdce: to je mít rád. Mít rád Pána Ježíše. To znamená dělat dobré věci.

6

 

Při růžencovém rozjímání o tajemstvích utrpení a smrti našeho Pána nechejme vyznít spodní tóny opakovaného refrénu:
„Ty víš, Pane, jak se toto hrozné tajemství uskutečnilo a jaký podíl na něm měly mé hříchy.“
Ano, mé hříchy Pána ubily.
Člověk se rád ospravedlňuje: „Má vina je bezvýznamná. Je to jen pochopitelná slabost.
Nemá žádnou váhu v moři viny, která se stéká v lidských dějinách. Mé selhání je pochopitelné a prominutelné. Je podmíněno mým založením. Je to jen vada na kráse, které nelze zabránit…“
Takové počítání je uklidňující, ale nesouhlasí.
I mé hříchy Pána ubily!
I ty malé, které mi nestojí za zmínku. Ani já nejsem spasen ničím jiným, než křížem. Ani pro mne nechtěl Pán jinou cestu.


P l a č t e, ne však nade mnou, nýbrž sami nad sebou a nad svými dětmi,
neboť děje-li se toto na dřevě zeleném, co se bude dít na suchém ?

„Já jim budu Bohem a oni budou mým lidem.“
Mezi našimi věřícími laiky je mnoho těch, v jejichž denním životě není místa pro těžký hřích.
A v š a k, ani všední hřích neberou na lehkou váhu. Protože i v něm může být větší nebo menší stupeň viny nebo mravního nebezpečí.
Mnoha lehkými hříchy se totiž člověk stává ponenáhlu vůči Bohu stále více lhostejnějším – a to může vést nakonec k odmítnutí Boha. Nevzchopí-li se člověk, zvrácené smýšlení se nakonec projeví činem. Řetězovité narůstání lehkých hříchů pokřivuje charakter, stěžuje soužití lidí a brání našemu duchovnímu růstu.
Shora uvedení horliví věřící, kterým je zákon Boží svatý, kteří žijí spravedlivě, by vůbec neměli být čestnou vyjímkou, ale spíše by měli být naprostou samozřejmostí.

"Syn člověka přišel, aby dal život za mnohé" (Mt 20,28)

7

Postní zamyšlení

OBRÁCENÍ MÁ BÝT Z LÁSKY K BOHU

Když již se rozhodneme, že se budeme obracet, což je v dnešní době výjimečné, měli bychom se obracet z lásky k Bohu. To je vysoký nárok, ale je potřeba k němu spět, protože do nebeské blaženosti můžeme vstoupit, jen pokud budeme dokonalí. Pokud nám zbudou na konci života nějaké nedokonalosti, musíme „se obracet" v očistci, čímž ale nezískáme vyšší stupeň blaženosti.
Proto je dobré začít se obracet nejen kvůli Boží-mu záměru, ale třeba i jen z lidských důvodů. To není hříšné, ale jen méně dokonalé. Bůh to přijme, ale ve vhodné chvíli nás „upozorní", třeba nějakým utrpením, abychom se obraceli hlavně z lásky k Bohu. Lidské důvody nás sice povzbuzují k obrácení, ale když nedojdou naplnění, může být zklamá-ní tak silné, že velmi duchovně poklesneme.
    Věřící chlapec zatoužil v 16 letech po šťastném manželství. Uvědomoval si, že sám musí být co nejvíce všestranně vzorný. Proto se denně modlil, téměř denně chodil na mši svatou a velké úsilí věnoval zejména mravní čistotě. Bylo to pro něj těžké, ale přemáhal pokušení a velkou sílu k tomu čerpal z touhy po šťastném manželství.
Když končil vysokoškolská studia, seznámil se s dívkou, která několik roků nechodila ke svátostem a prožívala krizi. On jí pomáhal najít správnou cestu, ale na začátku jí řekl, že nemá zájem o navázání hlubšího osobního vztahu. Dívka vykonala generální zpověď a její tvář zkrásněla. Chlapci bylo vnukáno, že není podstatné, jak žila dříve, ale je důležité, jaká bude dále. Uvědomoval si případ s Máří Magdalenou. Dále mu bylo vnukáno, že ta jeho snaha, zejména po mravní čistotě, je sice hodnotná, ale dostal k tomu dost milostí Božích a jeho spolupůsobení vycházelo především z lidské touhy po šťastném manželství. Navíc, že toho dosáhl, budilo v něm i pýchu. Proto by se měl pokořit a vzít si tuto dívku za manželku. Chlapec to udělal. Z počátku to byl přijatelně šťastný vztah, ale během dvou roků začala manželka polevo-vat ve snaze o dobrý duchovní život, a dokonce mu začala vytýkat, že to s tou vírou přehání. To chlapce velmi zklamalo a viděl další vývoj pesimisticky. Nechápal, proč jej Bůh po tolika letech snažení postavil do tak těžké situace.
Za čtyři roky po svatbě měla manželka autone-hodu a během měsíce zemřela. V nemocnici děkovala manželovi za jeho lásku a obětavost a litovala své nevděčnosti. Manžel se za rok seznámil s další ženou a vytvořili hluboký a šťastný vztah a vzorné manželství.
     Dívka se zamilovala do inženýra, který byl v naší vlasti na odborné praxi. Provdala se za něj a odjela s ním do ciziny. Tam měli bohatou podnika-telskou činnost. Lichotilo jí, že žije v zahraničí a má úspěšný život. Ale za 14 let se manželství rozpadlo a ona se rozhodla vrátit do vlasti. Cítila velkou prázdnotu a beznaděj. Od života již nic příjemného nečekala.
Ve chvílích samoty si začala vzpomínat na mládí, jak jí babička vyprávěla o Bohu. Občas se zastavila v kostele. Po nějaké době cítila, že musí žít nábožensky a že s tím vystačí ke spokojenosti do konce života. Brzy našla i zaměstnání mezi dobrými lidmi a začala být šťastná. V její duši nastal hluboký trvalý mír.

(převzato ze Zpráv z Medžugorje 3/07)

V postní své dni, hle hovíte svým chtíčům a všecka práva svoje vydíráte …. Není-liž půst, jaký miluji, spíše toto: Rozvázati svazky bezbožnosti, rozvolnit pouta, jež utlačují, utiskované propustit na svobodu a jho jakékoli podoby zlomit? Izajáš 58,3.6
Modlitba s postem a s almužnou je lepší nežli schovávat poklady zlata… (Tob 12,8)
Mládež miluje pravdu a upřímnost, zavrhuje pokrytectví a lež. Je ochotna k oběti, kdykoliv po zhodnocení velikosti nějakého úkolu usoudí, že stojí za to se mu oddat.( Papež Pavel VI.)
Když dá člověk hladovému chléb, může ho vysvobodit z momentální situace otroctví a utlačování. Mohlo by se stát, že nový chlebodárce by ho mohl znovu vydírat. Když však člověk dá hladovému nejen chléb, nýbrž i víru, dává mu zásadní svobodu. Ačkoli člověk může přijmout víru jen od jiných, stává se právě v této víře na nich nezávislý….
Kdo věří, nedá se již nikým vydírat. (Petr Knauer
 )

Přečtěte si na web stránkách: http://memento.junweb.cz  nebo www.kabrt.hewer.cz

Webové stránky naší přítelkyně Cezmín
Cezmín: http://cezmin.wz.cz 
Vianoce: http://vianocesk.ic.cz
Cezmín: http://cezmin.czweb.org  
Svadba: http://svadbask.unas.cz  
Cintorín: http://cemetery.zaridi.to  
Bylinky: http://bylinky.czweb.org  
Mikinka: http://mikinka.czweb.org   
Bábiky: http://svetbabik.czweb.org 
Čas Vianoc: http://vianocesk.wz.cz  
Pani Príroda: http://eufrosyne.wz.cz 
Jánska noc: http://cbjanskanoc.ic.cz 
Veľká noc: http://velkanoc.czweb.org 
Gloria Polo: http://gloriapolo.czweb.org  
Veľkonočné sviatky: http://velkanoc.ic.cz 
Michal Krpelan: http://michalkrpelan.wz.cz 
Milujem pani P... : http://milujempanip.wz.cz 
Aishwarya Ray z Indie: http://aishwarya.wz.cz  
Horné Chlebany : http://hornechlebany.unas.cz  
Múdra ako rádio: http://www.mudraakoradio.euweb.cz 
CB Fan rádioklub Slovakia - CBRSK: http://cbrsk.euweb.cz 
Svätojánska noc a iné: http://www.cbjanskanoc.webovastranka.sk 
 
[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]  
 

 

Design a webmaster: Anežka Vražbová H.Chlebany Slovensko Web.: http://cezmin.czweb.org

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]