wz

 

 Historie osvětlení v Horákově Kapli

Já jsem světlo světa, čteme v bibli, proto na všech oltářích zapalujeme při různých obřadech umístěné svíce. Svíce symbolicky zapalujeme i tam kde dominuje i sluneční světlo. Svíce má i druhotnou úlohu, prosvětluje praktickou tmu a dává prostoru slavnostní náladu. Stejně tomu bývalo dříve i dnes v zámcích, v kostelích i velkých chrámech.

Jak se svítívalo u nás v dobroučské Horákově Kapli? Kromě svíček na oltáři, tak v prostoru kaple stával zvláštní dřevěný stojan kulatého půdorysu, na kterém byly v kruzích rozmístěny kovové trny, na které bylo možné upevnit až 30 svíček. Pokud všechny svítily, vydávaly pro prostor kaple sílu osvětlení přibližně dnešní jedné 150 watové žárovky. Tento světelný zdroj sice vyhovující pro malý prostor kaple, ale jeho umístění bylo poměrně nízko,a brzo začouzené světlé stěny nedokázali soustředěné světlo rozptýlit dostatečně až do zadu. Horší následky se dostavovaly v době, kdy se přivřely dveře nebo prostor byl zaplněn poutníky. Chybějící kyslík často vyvolával lidem nepříjemné pocity až mdloby. Ještě za války jeden ze synů pana Motla který se o kapli staral, zakoupil el.akumulátor, který v každou letní neděli v ruksaku na zádech odnášel tento znovu nabitý akumulátor do kaple, aby jej tam opět k instalovaným žárovičkám připojil a v malých dvou závěsných lampičkách prozařovali prostor od stropu dolů.
V roce 1956 jsem si postavil malý traktor, na který jsem namontoval vyřazené 110 Voltové dynamo z čenkovického mlýna. O letních nedělích jsem umístil traktor s dynamem asi 70 metrů daleko v lese za kaplí, nechával jej volně běžet, a vyrobený proud krásně osvětloval vnitřek kaple,pomocí čtyř stowatových žárovek. To však nebylo řešení pro budoucnost. Navíc aby to dynamo dávalo správné napětí tak by musel hnací jednoválcový motor Slavia běžet ve vysokých otáčkách tak jsem tenkrát sestrojil hnací agregát z motocyklového motoru, (na fotografii z té doby), který tam za kaplí v lese nějaký čas o nedělích běžel a vyráběl elektrický proud. Pro velikou spotřebu benzinu se tento způsob neosvědčil.

Jako praktický elektrikář jsem s mým tatínkem uvažoval, co udělat ve věci osvětlení kaple pro budoucnost. Protože jsem přemýšlel i o budoucím ozvučení venkovního prostoru před kaplí, tedy o rozhlasu, aby to slovo Boží se dostalo z kaple ven pro množství venku sedících návštěvníků, napadla mě trochu troufalá myšlenka. Zavést sem do lesa elektrické vedení ze sítě v obci. Na to však ta malá kasička uvnitř kaple, by musela být trochu větší. Když se návrh tatínkovi zalíbil, začal jsem uvažovat o druhu elektrického vedení buď po sloupech, nebo kabelem v zemi. Měl jsem obavy z postoje, jaký k tomu bude mít JZD, dále úřady a konečně politický, protože jakékoliv velké akci předcházelo mnoho razítek.

Vzpomněl jsem si na velké problémy v době kdy jsem bez povolení namontoval do místního kostela vnitřní rozhlas a vznikly z toho veliké nepříjemnosti z kanceláře církevního tajemníka. Měl jsem z toho určitý strach, ale ze všech úřadů jsem odjížděl s razítky bez námitek a zdálo se mě, že snad na tom zapracovala i samotná Pomocnice Křesťanů, tak jak je to napsáno na klenbě v kapli.
Potom jsem mohl vytyčit na JZD lánech trasu pro zemní kabel, objednal z České Třebové dva veliké bubny potřebného silného kabelu zn. AYKY 4x16 mm. Bylo to na jaře 1968.
Jednoho dne můj tatínek s krumpáčem a lopatou stál u kraje lesa a zahájil první metry velmi dlouhého výkopu. Druhý den přišli další dobrovolníci a brigádníků pro dobrou věc přibývalo. Jednou dokonce v jeden den přišlo i dvacet ochotníků si udělat mozoly. Trasa vedla po lánech JZD ve hloubce 70 cm, a začala u Duškova statku čp.19 a pokračovala po pravé straně cesty vedoucí ke kapli. Mezi pravidelné brigádníky i brigádnice přicházeli i tito kromě dalších, také Paní Aninka Simonova s manželem, naše kmotřička i maminka Františka Špinlerová, Pan Matějček z Horní Dobrouče i z Dolní, pan Skalický Láďa (Polňáků), Tesař František i Josef Špinler a další. Nejhorší terén pro výkop kabelového kanálu byl na začátku lesa, kde bylo mnoho kamenů a skála a tam se dnešní cesta ke kapli s položeným kabelem v zemi křižuje. Trasa výkopu sestupovala dolů vlevo na louku, a touto směřovala vzhůru směrem pod venkovními lavičkami ke pravé straně kaple, a do malé rozvodné skříňky s pojistkami, odkud je el. proud rozveden i do dřevěného prodejního stánku.
Celkovou délku elektrického kabelu si nepamatuji, ale na jeho cenu 8.400 Korun se podílelo více dárců a dnešních dobrodinců Horákovy Kaple.

Co se týká tohoto stánku či „Boudy“, tuto zakoupil pan Motl ihned po skončení druhé světové války od místního národního výboru za 5000 Korun. Tato bouda sloužila jako česká a později německá celnice na hranicí „U Pólové továrny“. K tomuto účelu ji vyrobil místní truhlář pan František Appl.

Ze svých vzpomínek sepsal Jan Špinler

Všichni kteří dobrovolně pracovali na výkopu pro elektrický kabel vedoucí od cihelny až ke kapli, již nejsou mezi námi a sklízejí věčnou odměnu.
Na fotce zleva: Láďa Skalický (Polňáků) - František Špinler, tesař z čp. 259-František Matějíček, zedník, dále Jan Matějček, (Domesů z Horní Dobrouče) a náš tatínek Josef Špinler z čp.
Na fotce v pozadí je vidět „Jirů lesíček“.

by Cezmín Slovkakia 2015 http://seniorka.szm.com  ; http://cezmin.wz.cz ; http://viktorian.wz.sk