wz

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Nový rok 2015

 Do dalších dnů nového roku Vám se stiskem našich dlaní přejeme: aby Vás nic netrápilo, třeba konkrétně, zuby, záda, klouby, oči, paměť, jakékoliv bolesti těla, také provinění ve svém svědomí, nebo děti, sousedé, a ať vládnou kolem Vás příjemné sousedské vztahy, po cestách ať je s Vámi stále Anděl Strážce, a ať se šíří kolem Vás do dalekého okolí Radost a Láska, a ve svém srdci usilovat o velikou trpělivost při jakýkoliv nezdarech, nezapomínat na Boží požehnání pro veškeré konání po celý Nový Rok 2015.

Jan a Eliška Špinlerovi

Horní Dobrouč leden 2012

Každý rok si mnozí přátelé a známí vzájemně přejí Radostné a Veselé Svátky Vánoční. Stejné je to o Velikonocích, a přejeme si vzájemně Veselé Velikonoce,Radost a štěstí. Také i my jsme každým rokem posílali veliké množství gratulací a pozdravů.
Vyjimkou byly letošní Vánoční svátky. Jako u Vás tak i u nás v Dobrouči se hromadily Blahopřání Vánoční i k Novému roku. Každý lístek, každý dopis obsahoval pro tyto Vánoce, Radost štěstí a zdraví.
Ale už v předvánoční době jsme prožívali v našem domku pravý opak. Samozřejmě ta radost má pramenit z té největší události v dějinách, že se nám narodil Ježíš, náš Spasitel a Vykupitel. To je ta duchovní oblast. Prakticky jsme však před Vánocemi začali prožívat mnoho smutku, a velké starosti se zdravím mé manželky Elišky. Před Vánocemi jsme dostaly samé smutné zprávy, které nám sdělovali úmrtí několika známých a příbuzných přátel. Bůh si odvolal náhle nejen starší osoby, ale i v mladém a středním věku. Měl jsem úkol i hovořit nad rakví. Smutek ovlivnil a postihnul i mnohé z naší rodiny. Pohřbů bylo najednou několik. Každý byl pro nás milý člověk.
Eliška pro její nemoc zůstala vždy doma. Delší dobu před Vánocemi byla také léčena v Žamberku. Na Vánoce jsem ji přivezl domů autem. Celé Vánoce prožila nejvíce času na lůžku. Její nemoc je velmi složitá a těžko popsatelná a začala už v její mládí. Mnozí ani netušili že Eliška je nemocná, protože veškeré práce v domácnosti i na zahrádce dělala ráda. Do dnešního dne byla v ošetřování a léčení celkem v 63 zdravotních zařízeních, lékařů a lidových léčitelů. Přes 58 roků, co jsme spolu, tak jsme vydali za léky, za různé léčebné pobyty, ale hlavně za léčení mimo Zdravotnictví a Alternativních metod lidových léčitelů, obrovské množství peněž, a nikdo ji nepomohl. Ty zdravotní problémy byly každým rokem větší.
Na Štědrý večer jsem seděl u jejího lůžka a místo rozzářeného stromku, jsme se dohodli, že svoji mysl pozvedneme výš, a že v modlitbě budeme vzpomínat na jednotlivé naše zemřelé přátele. Tedy žádné dárky, žádné koledy, ale měli jsme v úmyslu poslat těm co zemřeli, to nejcennější - modlitbou jim přiblížit to, co sám Ježíš slíbil těm, kteří jej milují.
Několik dnů před svátky jsem zpracovával filmové dokumenty v Pinacle, abych je pak vypálil a měl pro své přátele, ale selhala mě vypalovačka, navíc tiskárna, a tak jsem byl velmi omezen. Za to jsem mohl být u lůžka manželky více času. Pro toto velké zpoždění se omlouvám.
Pokud se týká mého zdraví, tak se cítím celkem Fit, jenom musím měsíčně se dostavit do nemocnice. Také mě slábne znatelně paměť, ale přehodit přes rameno 50kilový pytel s cementem, to už nedokážu, snad jednou až mě zase bude kolem 20-30let...
Přeji Vám aby u Vás brzy vykvetly pampelišky, a mohli se radovat z té Boží krásné přírody. Tedy ze srdce přejeme Vám vždy dobrou náladu, a ať ji dokážete rozdávat dál kolem sebe. Samozřejmě potřebné zdravé ruce, oči, dobrou paměť, a denně dobrý spánek.
To Vám všem, dobrým lidem ze srdce přeje Jan a Eliška Špinlerovi z Horní Dobrouče, a stále se stejným číslem domu a telefonní linky.

2010

Vánoční Blahopřání

Kdyby se Ježíš Kristus nenarodil, neznali bychom Vánoční Svátky. Ale On se narodil, a přinesl nám obrovský dar lásky. Až v tomto týdnu, v pátek na Štědrý večer, budeme sedět pospolu u tradičního vánočního stromku, poděkujme Tomu dárci pokoje a míru, alespoň krátkou vzpomínkou, a to radostnou písní “Narodil se Kristus Pán“.
V některých rodinách nebudou všichni pohromadě, někdo ve službě , nebo i na lůžku v nemocnici, nebo dokonce během roku odešel na věčnost.
Na tyto naše milé si vzpomeňme, a předejme jim také nějaký dáreček, ve formě vzpomínek nebo i kratinké modlitbičky.V ten večer ať dominuje všude v rodinách láska, odpusťme našim blízkým i vzdáleným, čím nám kdy ublížili, nešetřeme vlídností kolem sebe, urovnejme si cestičku ke svým známým, přátelům, sourozencům, či v rodině,  tedy odpusťme vše zlé všem,ať pocítíme tu pravou Vánoční Radost.

A do toho Nového Roku 2011 - koukám, koukám, co asi přinese, no uvidíme, nechme se překvapit. Přesto Vám přejeme vše potřebné ke šťastnému a radostnému životu pro všechny dny,toho příštího roku.
To Vám přeje ze srdce všem

Jan a Eliška z Horní Dobrouče.
Vánoce 2010.

Mikuláš v Horní Dobrouči

Také v Horní Dobrouči si vytvořili přistávací rampu. Čerti přiletěli z Pekla u Vamberka, Anděl zase z Nebeské Rybné a Mikuláš to měl nejdál, protože přiletěl až z Myry v Malé Asii, dnešního Turecka. Čerti se přijeli přesvědčit, zda jak se říká u nás, že v místní hospodě čepují nejlepší pivo na světě, a tam doma jim to nechutná. Mikuláš i s Andělem se nenechali zlákat, a věnovali se svému poslání.

Štědrý den, poděkování a prosba

Moje první myšlenky dnes na Štědrý Den - ještě na lůžku prožité - byly tyto:
“Bože děkuji Ti za nový den a že jsem se dožil tohoto dne, a tohoto poměrně vysokého věku. Tobě malý Ježíšku který nám dnešního dne otevíráš Svátky Tvého Narození abys nás zachránil, a Tobě Ježíši ukřižovaný, který Jsi za nás zemřel abych já a všichni ostatní kteří se k Tobě hlásíme, mohli žít věčně a také se nebáli smrti - děkujeme. Dnes na Štědrý Den Tě začíná téměř celý svět oslavovat, ale mnozí jen slovy Tvého jména, ale aniž by tušili co se pod Tvým Jménem „Ježíšek“ skrývá. Začíná Tě oslavovat jen povrchně názvem, ale jinak, ne, jak si zasloužíš - oslavuje Tě jen pro sebe hmotnými věcmi, tak jak Ty si nepřeješ. Jejich srdce k Tobě je studené, a jejich touha jde jiným směrem než si Ty Ježíšku zasluhuješ, a také proč Jsi se vůbec narodil. Sice Tvé jméno berou do svých úst teď před Vánočními Svátky častěji, ale mnoho z nich netuší, co Jsi i pro ně udělal, a pro ně znamenáš. Odpusť nám, že jsme i my dřív také tolik nechápali Tvé poslání - Tvůj příchod na svět, Tvé narození. Proto Tě prosím, dej lidem dobré vůle, aby Tě poznali a zůstali Ti věrni, abychom po naší pozemské pouti, se s Tebou radovali, jak Jsi nám to slíbil. Je to radostné pomyšlení, co se tehdy před těmi dvěmi tisíci léty událo tam daleko od nás v Betlémě. Ať ty všechny přípravy vánoční, všechny koledy, všechno to pachtění, pečení cukroví, zdobení stromku, stavění Betlémů, kupování a balení dárků ať to je pro Tvoji slávu a Tvé Narození, ze kterého se dnes 24.prosince 2009 raduje téměř celý svět.“
Zůstaňme na tyto Svátky dětmi, které svojí povahou nejsou zatíženi hněvem, zlobou, nenávistí, nebo touhou jen po majetku. A jako nám došly některé včerejší blahopřejné vánoční Majly, tak z některých dětských tvářiček jejich dnešních rodin - použité jako dekorace blahopřání - tam se rodí ta pravá radost vánoční. Snad i Vaše srdce takto smýšlí.

Hodně Radosti od Jana
a Elišky Špinlerové.

 

I u vánočního stromečku děkuji...

Každý pacient má dvě a možná i víc přání aby to,  co jej čeká, už to měl za sebou, a taky aby už byl doma na svém lůžku.
Jako automechanik při opravě auta, musí někdy zasáhnout hluboko do motoru aby odstranil chybu, tak i operující lékař někdy neoperuje jen věci napovrchu, ale musí zasáhnout i do hloubky organizmu, tedy těla. Po opravě auta většinou motor hned naskočí, ale živý organismus si jen pomalu zvyká,  zvláště když operatér použije jako švadlena - nůžky a pak hodně sešívá nítěmi.
Dva dny před plánovanou operací se mě doma stal nepříjemný úraz. Dva dny před nástupem jsem v domácí dílně pro svého kamaráda opravoval elektrický motor, do kterého jsem při jeho běhu nešťastnou náhodou strčil, a to do větracího otvoru, levý malíček. Udělalo to ckak, a část malíčku mě vrtule ucvakla. Přiběhla manželka, kterou to málem porazilo, ale pohled na vyděšenou ženu a visící prst jsem okomentoval, "vždyť ten malíček při hře na harmoniku nebudu potřebovat,  a tak mě to dezinfikuj a přitáhni ten visící špalíček prstu k tomu zbytku a ono to snad přiroste". Na chirurgii mě to před vlastní operací upravili, a po 3 týdnech špalíček malíčku drží jako přilepený vteřinovým lepidlem.
Na 1. Máje jsem vykročil z polohy ležícího prkna, a vydal se do přírody, která mě omámila svou vůní a nádherou té Boží přírody,  a to abych po více dnech na lůžku zase přivykal běžným pohybům zdravého člověka.
Chtěl bych poděkovat Tomu Tvůrci všeho co naší mysl, ale hlavně oči a čich v dnešních dnech provokuje k zamyšlení nad tou krásou, které nás všude kolem doprovází. Chtěl bych poděkovat doktorovi, sestřičkám,i mé manželce, dnes už babičce a prababičce, která se o mě doma stará tak, jako po svatbě před 55 lety. Děkuji a rád bych pozdravil i
ty, kteří mě pozdravovali v navštěvní knize těchto stránek.

Naši milí přátelé!
Včera jsem vám odeslal moje osobní vyprávění, jak jsme se s manželkou zůčastnili v pondělí na Lanšperku u moji neteře Marušky a jejího bratra Ládi, kde nám vyprávěli o cestě do Indie a Nepálu, kam se vydali na vlastní pěst, a co zažili. Jak jste se tam dozvěděli tak se před několika dny navrátili domů, a plni neobvyklých dojmů nás pozvali, aby nám vše vyprávěli. K tomu jsem Vám poslal několik fotek, krátký obsah z jejich vyprávění, a také z kousek e mailu - co oni z té daleké země poslali.
Abychom si mohli trochu představit, co oni na vlastní oči viděli, (kam se běžní turisté z cestovních společností z Evropy vedení jen po určitých trasách nedostanou), tak Vám přikládám náhled z jiného zdroje jak to tam skutečně vypadá,  a co Maruška s Láďem z Dobrouče tam v Bombaji nebo na břehu Gangy viděli. Jak jsem Vám psal tak cestovatel synovec 53 letý Láďa vdovec, a jeho sestra 57 letá Maruška, maminka dvou dětí (vyučená zahradnice),  se vydali s baťohy na zádech poznávat jiný svět.
Dnes stojíme u brany letošního roku která se nám pro tento rok uzavírá.  A než se nám tento rok uplně uzavře, měli by jsme se ještě poohlédnout zpět, a zamyslet se, kdo nás tento rok neviditelně vedl a komu bychom ještě měli poděkovat za vše co přinesl. To nejkratší co nikoho nestojí a má hodnotu. jsou slova od srdce: "Bože děkuji Ti, co Jsi mě v tomto roce dal." A jestliže jsme někdy naříkali, reptali na nějaké nedostatky hmotné či vybavení domácnosti, či drahotu, trochu se zamysleme nad těmi obrázky z Indie, vžijme se do práce té známé osobnosti Matky Terezy z Kalkaty, co ona činila pro tu bídu a nereptala, jako my, když nám něco schází a máme nedostatek.
Do Nového Roku ať jsme přípraveni být vděčni za vše, a příjmout jak to dobré i to, co se nám zrovna nebude líbit. Sami se snažme býz zdrojem radosti (i když nám někdy bolí zub) je to těžké se usmívat.
Ať Bůh Vám žehná každou práci, každý dobrý skutek, aby ten Nový rok byl v srdci radostný a užitečný všem lidem. Co se týká zdraví - domnívám se, že by kuřák mohl odhodit cigaretu, pijan ať zapomene na větší dávky alkoholu a varovat se činnosti, která nášemu zdraví může ubližovat.

Vše nejlepší Vám přeje do té brány Nového Roku - která se nám zítra otevře
Jan a Eliška z Horní Dobrouče.

Veselé Vánoce a Radostný Nový rok 2010


Už vícekrát jsem se zamýšlel nad těmi slovy, které říkáme tak často jen ze slušnosti, z bontonu předvánoční a vánoční doby. Ale mnohokrát nenesou sebou s tímto přáním i to naše srdce. Někdy může být i s tímto přáním v srdci utajené, zcela opačné přání než to napsané.
Téma by mohlo být velmi dlouhé, protože k Vánocům by mohli hovořit jinak mladí, jinak dospělí a i jinak my, kteří ¨se dožíváme poměrně vyššího věku, a poznali jsme na vlastní kůži a porovnáváme Vánoce v rozmezí mnoha desetiletí.A to Vánoce v dnešní době, nebo Vánoce jaké bývaly v Dobrouči třeba i před válkou. Jako pamětník téměř osmdesátiletý nosím si ve své paměti, jak ty chudobné Vánoce před nebo i ve druhé světové válce, tak jaké bývají Svátky vánoční v dnešní době. Jistě i tobě Marto a Lojzíku zůstalo mnoho hezkých vzpomínek na vaše mladá léta.
V tehdejší době téměř celá obec žila? Narozením Ježíška“. Dnešní doba přinesla do obce jiné hodnoty a je to poznat na každém kroku v obci. Dosud nikdy nepoznaný nárust výstavby veškerého vybavení v Dolní Dobrouči, ale i něco u nás v Horní Dobrouči. Proti době, kdy jsem chodil do obecné školy za pana ředitele Františka Chmátala, tak jsme po silnici tehdy betonové, potkávali třeba jen jedno auto denně. Pokud jsme potřebovali zatelefonovat, tak jsme museli zajet na kole na poštu, kde pan Dušek pošmistr zatočil klikou, zavolal Kyšperk aby nám dal Žamberk a to pak nás spojilo třeba s Hradcem Králové.O vánocích, když po zasněžené silnici jsme potkávali jen koňské spřežení se sáněmi, při větším návalu sněhu v obci, rozhrnoval a jezdil dřevěnný rozhrnovač sněhu tažený dvěma páry koní. Ve válečné době si sudetské vedení v Lanškrouně vyjednalo, aby protektorátní rozhrnovač s koňmi zajížděl až do německých Sudet, tedy přes hranice do Horní Dobrouče (tehdy Dittersbachu) a to až na ostrovský kopecTehdy z oken nezářily obrazovky, ale jako školáci jsme čekali až jednou po válce nebudou muset být okna zatemněná - z válečných taktických důvodů - bombardování
Tehdy jsem byl nejšťastnější člověk (ve věku asi od 6 do 10 let),když jsem pod stromeček dostal nové ponožky a poprve ochutnal v životě chuť pomeranče, kterých nám naší rodině poslala naše teta z Prahy. Nad stolem svítila petrolejka, u nás ještě nehrálo rádio, a že jednou přijde nějaká televize, nebo počítač či mobil, to ještě ve světě nebylo ani ve snu. Tím však vánoční svátky byly prožívané procítěně radostně, neznali jsme závist, neznali jsme starost toho druhu jako dnes. Ale měli jsme v Dobrouči všichni k sobě blízko. Nikdo se nad nikým nevypínal jako dnes, jestliže má nový kabát, nový domek či luxusnější auto.
Všichni jsme měli určitým způsobem k sobě blízko. Nejvíce však o Vánocích.Vždyť se nám narodil Ježíšek - to bylo motto všech dětí a školáčků v Dobrouči, rovněž dospělých,kteří téměř všichni žili ve stejné úrovni, možná že někdo měl gramofon na kliku nebo o dvě kravičky ve svém chlévě víc než soused. Pravidelně denně jsme celá rodina s tatínkem a maminkou ráno i večer poklekali a děkovali Bohu za všechno ,co jsme daného dne prožili a ráno děkovali za nové probuzení a o Boží ochranu na celý den.
Doba se zcela změnila ve hmotné sféře mnohonásobně. My dospělí, bychom měli vést své děti k poznávání, že to nikdy nebylo, abychom mohli své děti vybavit tou technikou, na které je dnes ta mladá generace tak závislá a soustředěná. Měli bychom děti vést k tomu aby byli vděčni za to, co dnes považují za samozřejmé, a tím jejich odměnou by měla být ochota plnit moudré napomínání moudrých rodičů. Můžeme být svědky, že dnes dítě, školák, i za sebevětší vánoční dárek nedokáže říct: maminko, tatínku děkuji. To už je vlastně v každém z nás,  jak si ty naše ratolesti naučíme být za všechno darované vděčni a poděkovat .
Stejným vzorem ke vděčnosti je i výchova a vzor vzájemného pozdravu. Sám vzpomínám jak nás tatínek v tom útlém věku poučoval jak máme zdravit. Velmi nám dětem vštěpoval ty zásady zdravení, aby to bylo po celé Dobrouči, všechny občany, všechny učitele a třeba i lidé neznámí, kteří tu obec z jakéhokoliv důvodu navštívili. Pamatuji se, že nám připomínal tatínek,že je hlavní, abychom zdravili vždy a nahlas, protože ti starší lidé už slyší málo.
Ve městech se nezdraví, protože se tam lidé většinou neznají. Také si pamatuji na slova, že kravička když vcházela do chléva vždy zabučela ,ale mnohý mladý člověk ani nepozdraví. Po celý život budu vzpomínat na jednoho občana v Dolní Dobrouči, který pro mě byl velkým vzorem pro pozdravení. Vždy staršího pozdravil a i školákům samozřejně odpověděl. Byl to vždy pozdrav silný jako zvon a slyšitelný jak ten úder na kovadlinu, kterou v letních měsících měl před kovárnou a koval koně.Byl to kovář pan Dušek. Ať v pozdravu je nám všem a hlavně školákům vzorem.
Dnešní mladou generaci však musíme snad omluvit. Ona neslyší, ona nevidí - v uších naslouchátka, před očima vyťukává esemesku na mobilu. A tak zapomeňme že někoho z Vás pozdraví. Jsou však vyjímky, a ty velmi potěší. V dávném období jsem už několikrát zaslechl v sousedních obcích náhodného návštěvníka Dolní Dobrouče, jak si tenkrát pochvaloval tehdejší školní mládež u nás v obci, jak uctivě zdravila a vždy ta slušnost mládeže z Dobrouče mu udělala radost.
Máme před sebou Nový rok. To je vždy nový impulz k tomu, abychom se v něčem polepšili. Zkusme od toho nového roku být ke svým milým doma více pozornější, milejší, pokud to jde rozdávejme, čeho nám nikdy neubude i když budeme štědří po celý den. Nebuďme skoupí na dobré slovo i na trochu úsměvu ve tváři. Ať budou svátky na blátě nebo napadne hodně sněhu, tak Vám všem chci popřát to, co mě vždy volal jeden cíbíčkář. Vy tam v Dobrouči mějte se všichni rádi, vždyť jsme na světě jen tak krátce. A já se přidávám k těmto slovům které denně vysílačkou přicházeli z Hradce Králové a to stejné bych chtěl popřát k Vánocům i do Nového Roku 2010 i Vám všem lidem Dobré vůle.

Jan a Eliška Špinlerovi z Horní Dobrouče.

 

    

Odkazy
www stránky Cezmín
Cezmín: http://cezmin.wz.cz
Cezmína http://cezmina.wz.sk
Seniorka http://seniorka.wz.sk
Svadba: http://svadbask.unas.cz
Bylinky:
http://bylinky.czweb.org
Mikinka: http://mikinka.czweb.org
Seniorka: http://seniorka.szm.com
Cintorín: http://cemetery.zaridi.to
Čas Vianoc:
http://vianocesk.wz.cz
Bábiky:
http://svetbabik.czweb.org
Vianoce: http://vianocesk.szm.com
Slovania: http://slovania.czweb.org
Pani Príroda: http://eufrosyne.wz.cz
Cezmín obrázky:
http://cezmin.wz.sk
Jánska noc:
http://cbjanskanoc.wz.cz
Veľká noc:
http://velkanoc.czweb.org
Gloria Polo: http://gloriapolo.czweb.org
Milujem pani P... : http://agika.szm.com
Dieťa a jeho práva http://dieta.czweb.org
Michal Krpelan: http://michalkrpelan.wz.cz
Aishwarya Ray z Indie:
http://aishwarya.wz.cz
Veľkonočné sviatky:
http://velkanoc.czweb.org
Horné Chlebany :
http://hornechlebany.unas.cz
Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.euweb.cz
CB Fan rádioklub Slovakia - CBRSK:
http://cbrsk.euweb.cz


Design by Cezmín Slovensko Web: http://cezmin.wz.cz