wz

AHOJ!

"Ad HOnorem Jezus!"

V preklade: "Na slávu Ježišovu!"

LISTOPAD

 
 
 

 
 

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Listopad - měsíc Dušiček

Mnozí zemřeli zatíženi zbytky egoismu ...
Mnozí z těch, kdo zemřeli v Kristově pokoji, nebyli ještě úplně připraveni spojit se s Bohem, který je nekončící Láskou. Zemřeli uzavřením se do sebe, což znemožňuje otevření se lásce, která se nikdy nevnucuje, přílišným lpěním na věcech a lidech tohoto světa. Zůstali přilepeni na tom, co mělo být pouze prostředkem na cestě k cíli... Ze všech těchto nedokonalostí se sami touží očistit, aby se co nejdříve mohli spojit s Bohem-Láskou. My jim v tom můžeme pomáhat modlitbami a obětmi. Toto očišťování je velmi intenzívní a bolestné. Je to dozrávání lásky. Dozrávání do lásky, otevírání se Lásce.

(Podle knihy Dějiny spásy, str. 541)

1. listopad

VĚČNÉ SVĚTLO SVÍTÍ TVÝM SVATÝM, PANE, PATŘÍ JIM CELÁ VĚČNOST, ALELUJA.
SVATÍ ZPÍVALI PÍSEŇ NOVOU PŘED TRŮNEM BOŽÍM A BERÁNKOVÝM A SPOLU S NIMI SE OZÝVALA ZPĚVEM ZEMĚ. ALELUJA. (z liturgie)

Slavnost všech svatých

je slavnost šířky; Bůh miluje každého člověka, proto: všech svatých. Bůh nikoho nevyjímá, nedokážeme je spočítat, každý svatý je vyjímka, protože důvody Božího milosrdenství se nedají spočítat a ani toto samotné milosrdenství se nedá vyčíslit. Je to prostě velké slovo Boží lásky. 

(G. Glaser - BSchK 85)

To je pokolení těch, kdo hledají tvou tvář, Hospodine!
Radujme se všichni ve spojení s Pánem o slavnosti všech svatých; vždyť z jejich slávy se radují i andělé a spolu s nimi chválí Božího Syna.
Můj kapitáne kolik je hodin
ptá se lodivod
a kapitán vždy stejně odpovídá
Je hodina lásky
Nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha Svatého, který ve vás přebývá?

(1. Korintským 6.19)

Ježíš řekl: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal. Ať jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal… A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim.“ (z liturgie)
 

Citáty a myšlenky

Sv. Terezii z Lisieux bylo řečeno, že možná prodělá hodinu strachu před smrtí, aby odčinila své hříchy.
Svatá Terezie odpověděla: "Strach před smrtí k odčinění mých hříchů? To by nemělo větší účinek než špinavá bahnitá voda!... Pokud jde o mne, jediná věc, která mě očišťuje, je oheň Božské Lásky."

(Terezie z Lisieux, Vstupuji do života, str.185)

Když se mluvilo se sv. Terezií z Lisieux o očistci, řekla: "Och, jak mě zarmucujete, jste velmi nespravedlivé vůči Bohu, když myslíte, že půjdete do očistce. Když člověk miluje, nemůže pro něho být očistec."

(Terezie z Lisieux, Vstupuji do života, str. 201)

...Ó jak bych byla šťastná, kdybych tím, že půjdu do očistce, mohla vysvobodit jiné duše, trpět místo nich.

(Sv. Terezie z Lisieux)

Pomoc našim zemřelým!

Od 1.11. do 8.11. lze denně získat "plnomocné odpustky" pro ty, kdo jsou v očistci.
Tyto "dušičkové" odpustky, které jsou přivlastnitelné našim bratrum a sestrám v očistci, může získat každý křesťan, který žije v plném společenství s církví, který není odloučen od Boha těžkým hříchem, který nemá trvalé zalíbení v žádném hříchu, který má úmysl tyto odpustky získat, a který vykoná požadované úkony:
- návštěva nějakého hřbitova s modlitbou za zemřelé
- svátost smíření (sv. zpověď)
- účast na slavení eucharistie (mše sv.) s přijmutím těla Páně
- modlitba na úmysl papeže

Krátká dušičková zamyšlení

- Být s Bohem znamená být svatý - šťastný, blažený.
Pravému štěstí ale brání sobectví. Sobectvím se totiž člověk zakuklí (uzavře) sám do sebe, do svého malého, dusného prostoru, kde se mu všechno za chvíli znechutí a to vede k nesmyslné prázdnotě, osamocenosti, temnotě.
V očistci se člověk osvobozuje ze své uzavřenosti do sebe, která mu brání plně se otevřít dialogu lásky s Bohem.
Očistec je příležitostí k tomu, aby se člověk, zakuklený do sebe, rozvinul a mohl se stát svobodný a volný jako motýl.

- uzavření se do své sebestřednosti, sobectví, do sebe - nemožnost být zahrnut, obdarován Boží láskou, nemožnost žít ve společenství lásky. Kdyby měl někdo v takovémto stavu vejít do společenství s Bohem, do nebe, nemohl by to plně prožívat, proto je očistec místem zrání a otevírání se
- člověk se musí otevřít Boží lásce, zanechat za sebou uzavřenost
- nechat se milovat, dovolit, abych byl milován
- prostor, kde člověk, který zemřel ve spojení s Bohem, poznává nicotnost svých snah být šťastný, "svatý" jen z vlastních sil a na vlastní pěst. Zde má příležitost se od takovýchto pout osvobodit a plně se otevřít milujícímu Bohu...

Co je očistec?

- Mnoho nejasností.

- Připravit se a dorůst ve své lásce. 2. Mak.12

- Jeden židovský vojevůdce dal obětovat část válečné kořisti v jeruzalémském chrámě, aby padlým vojákům byly odpuštěny jejich hříchy. - Očištění hříchů a vin může člověk dojít i po smrti.
"On však byl přesvědčen, že těm, kdo zemřeli ve zbožnosti, je připravena nejkrásnější odměna. To je vznešená zbožná myšlenka - proto dal přinést smírčí oběti za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy." (2. Mak. 12,45)
"Kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno ani na tomto světě, ani na onom." (Mt 12,32)

Existuje tedy nějaké odpuštění na "onom světě"

Očistec - uvědomění si zla, které člověk způsobil hříchem, i touha po oddání se lásce a Bohu. "V ohni to vyjde najevo....Když někomu jeho dílo shoří, sám se zachrání." (1. Kor. 3,13-15)
Sebeláska postavená na opozici vůči Bohu nás ovšem přivádí tam, kde panuje oddělení od Boha. O tomto místě hovoří Ježíš jako o pekle. ("Svědkové Jehovovi nebo Bible?", str.40.).

Sdílení milostí ve společenství svatých

Aniž bychom to věděli, často nějaké skryté duši vděčíme za milosti a světla, která dostáváme, protože Bůh chce, aby si svatí sdíleli modlitbou navzájem milost, aby se pak v nebi milovali velkou láskou, ještě mnohem větší než je v rodině. Kolikrát jsem myslela na to, že za všechny milosti, které jsem dostala, mohu vděčit nějaké duši, která mi je vyprosila na Bohu a kterou poznám až v nebi. ...Docela malá jiskra bude moci dát vzniknout v celé Církvi velkým světlům, jako jsou učitelé a mučedníci, kteří budou bezpochyby vysoko nad ní v nebi.
V nebi se nesetkáme s lhostejnými pohledy, protože všichni vyvolení poznají, že si navzájem vděčí za milosti, které jim zasloužili korunu.

(Terezie z Lisieux, Vstupuji do života, str.69n)

Jít ve stopách Ježíšových, to je naším povoláním. Je to jediná cesta, která vede skrze smrt k životu. 

(Kardinál J. Meisner)

Do srdce

Chtěl jsi být bohem, třeba jsi byl člověkem, a tak jsi byl ztracen.
On chtěl být člověkem, třeba byl Bohem, aby hledal, co bylo ztraceno.
Tvá lidská pýcha tě natolik srazila, že jen pokora Boží tě zase mohla pozvednout.

(sv. Augustin)

Pane, udělej ze mne nástroj svého pokoje: Kde je nenávist, tam ať přináším lásku, kde je křivda, ať přináším odpuštění, kde je nesvár, ať přináším jednotu, kde je pochybnost, ať přináším víru, kde je blud, ať přináším pravdu, kde je zoufalství, ať přináším naději, kde je smutek, ať přináším radost, kde jsou temnoty, ať přináším světlo. (sv. František z Assisi)
Nejsme andělé, ale máme tělo, je proto nesmysl chtít z nás nadělat anděly na zemi. Právě proto v práci, v pronásledování, v křížích a ve chvílích vyprahlosti je nám Kristus velmi dobrým přítelem. (sv. Terezie od Ježíše)
Kéž požehnané světlo září z tvých očí jako ze svící postavených v oknech domu.

(z irského požehnání)

Co na tom záleží, zda k nám Bůh mluví z trní, nebo z vonných květů!
I temná tůň zrcadlí světlo krásného dne.
Bůh sám je varhaník, my jeho varhanami a v tónech rozličných Duch Svatý duje s námi.
Necháme-li se obrušovat druhými, sami budeme méně zraňovat.
Když v moři věčnosti duch k pouti kotvy zvedne, tím víc je rozsáhlé, tím širší. Nepřehledné.
Na konci života v nás bude tolik krásy, kolik jsme do sebe přijali světla.
Jakoby všechno spalo, a přitom se chystají velké věci.
Naštěstí život není černobílý.
Každé období krize je těžké, ale vždy v sobě skrývá příslib věcí nových a lepších.
Než člověk dokáže louži rozvážně obejít, musí se nejdříve v mnohých zmáčet.
K moudrosti patří umění žít dnešek s pohledem upřeným k obzoru.

Všech věrných zemřelých

DEN DUŠIČEK

SVĚTLO VĚČNÉ AŤ JIM SVÍTÍ A DOSÁHNOU SLÁVY NAVĚKY
Duše spravedlivých jsou v ruce Boží… jejich smrt se pokládala za neštěstí, v pokoji však přebývají… jejich naděje je plná nesmrtelnosti… /z liturgie dne/
Památka věrných zemřelých má být pro nás dnem zamyšlení. Připomíná nám pravdu víry: „Věřím ve vzkříšení mrtvých a život věčný.“ Ve víře ve zjevené slovo Kristovo víme o nesmrtelnosti naší duše a o vzkříšení našeho těla na konci času. Křesťanské poselství nám ukazuje podstatně dál za hranice pozemského bytí a připomíná nám naši odpovědnost božskému Soudci.

(papež Jan Pavel II.)

Až zemřu Pane, přijdu k Tobě, neboť ve Tvém jménu jsem obdělával pole.

Tvá je setba.
Vytvořil jsem tuto svíci, na Tobě je, abys ji rozsvítil.

Já jsem stavěl tento chrám, na Tobě je, aby ses ubytoval v jeho tichu.

PLNOMOCNÉ ODPUSTKY PRO DUŠE V OČISTCI

I. Získá 1. 11. odpoledne a 2. 11. celý den, kdo
1. přistoupí ke svaté zpovědi a k svatému přijímání
2. navštíví kostel
3. při návštěvě se pomodlí „Otče náš“ a „Věřím“
4. a pomodlí se na úmysl sv. Otce.

II. Získá 1. – 8. 11., kdo
1. navštíví hřbitov a pomodlí se tam za zemřelé
2. přijme sv. svátosti
3. pomodlí se na úmysl sv. Otce.

Jsi-li apoštolem, smrt ti bude dobrým přítelem, který ti pomůže na tvé cestě.
Viděl jsi suché listy padat v podzimním podvečera? Tak padají každý den duše do věčnosti. Jednoho dne tím padajícím listem budeš ty. Ty, jsi-li apoštolem, nezemřeš. - Přestěhuješ se do nového domu, toť vše.
Odvaha. - Nevíš, že svatý Pavel praví ke Korintským, že „každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu"?

(Josemaría Escriva - Cesta)

Slavnost Ježíše Krista Krále

Malé víry – proč stále myslíte na své viny a na svou slabost? Proč mě zas poutáte na kříž a vrháte do hrobu? Jsem Bůh – živý a volný. Nebojte se své slabosti, věřte mi, jen trochu se poodvraťte od svých vin. Jen na chvíli se přestaňte zabývat sami sebou a pohlédněte do království Otcova, které jsem vám otevřel. Vstupte už konečně do života a pojďte tam, kam vás předcházím. Jen krůček učiňte, za náznak života vás uchopím a vyvedu ze stínu smrti. Jiskérku lásky ve vás rozdmýchám do ohně svatodušního.
Kdybych na nepravosti vaše hleděl, kdo by obstál? Ale já jsem přišel, abyste měli život v plnosti. Jsem Bohem života, Bohem krásného milování. Zde, znovu vám dávám zemi. Vezměte ji, oblecte se do královského roucha čistoty, vemte štít srdce a meč rozumu a vládněte zemi. Nebojte se žádného zla ani svých vin. Já vám odpouštím, já vám věřím. Jste mými přáteli.

JEHO JMÉNO JE KNÍŽE POKOJE A JEHO TRŮN STOJÍ PEVNĚ NAVĚKY.
KRISTU BYLO DÁNO VLADAŘSTVO A KRÁLOVSKÁ DŮSTOJNOST; LIDÉ VŠECH KMENŮ A JAZYKŮ MU BUDOU NAVĚKY SLOUŽIT.
ON JE KNĚZ NAVĚKY: SÁM SEBE POLOŽIL NA OLTÁŘ KŘÍŽE jako dokonalou oběť našeho smíření a vykoupení.
ON JE KRÁL VESMÍRU; všechno tvorstvo jsi mu podřídil, aby všechno bylo podřízeno tobě v tvém věčném království: V KRÁLOVSTVÍ PRAVDY A ŽIVOTA, V KRÁLOVSTVÍ SVATOSTI A MILOSTI, V KRÁLOVSTVÍ SPRAVEDLNOSTI, LÁSKY A POKOJE. (ze sváteční liturgie)
Boží láska je něžnější než matčina. (Terezie z Lisieux)
Modlitby nemění svět: modlitby mění lidi a lidé mění svět! (Albert Schweitzer)

Slavnost Ježíše Krista Krále

„Já jsem První a Poslední a Živý.“ Zjevení 1,17

Kristus, oslavený Pán, žije! Jemu patří konečné vítězství a Soud nad Světem! Jdi za Kristem!

TITUL KRÁL

Král byl v Izraeli chápán jako ten, kdo zaručuje spravedlnost. Ta podle zákona Izraele zahrnovala hlavně ochranu slabých. Žalmista říká: "On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, ubožáka, jehož se nikdo neujímá. Smiluje se nad nuzným a chudým, zachrání ubožákům život" (Žl 72,12-13). Tento žalm se týká především samého Boha, neboť ten byl pro Izraelity v plném slova smyslu Králem. (Podle Tertio Millenio Adveniente, §13)
Boží království se projevuje, Kristovým slovem a jeho "znameními". Příchod svého království uskutečnil Kristus především velkým tajemstvím velikonoc: svou smrtí na kříži a svým zmrtvýchvstáním.

(Katechismus, § 542)

Příchod Božího království je porážkou satanova království: "Jestliže vyháním zlé duchy s pomocí Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království" (Mt 12,28). Ježíšovo vymítání zlých duchů osvobozuje lidi od nadvlády démonů. Boží království bylo s konečnou platností nastoleno Kristovým křížem: "Regnavit a ligno Deus" (Bůh vládne z kříže). (Katechismus, § 550)
Křesťan není především ten, kdo se od druhých liší svou vyšší morální kvalitou (i když je samozřejmě žádoucí!), ale křesťan je především ten, kdo si vyvolil Ježíše za svého Krále, Mistra a Pána... (P.A.O.)

Myšlenky o očistci

Člověk jako v zrcadle pozná své slabosti, hříchy a bude to zažívat jako bolestné pročišťování. Bůh v člověku s láskou oddělí dobré od zlého, aby všechnu sebestřednost a egoismus proměnil v lásku. Tento přechod je bolestný, pálící jako oheň. Ale tak se člověk stane tím, co s ním Bůh zamýšlel. Člověk přijde konečně nastálo plně k sobě. Jen tak bude schopen společenství s Bohem.

Zrání v lásce

Sv. Pavel mluví o tom, že při posledním soudu vyjde najevo dílo každého člověka. Mluví o "ohni", který vyzkouší dílo každého (1. Kor. 3,13-15).
Kristus hovoří o hříších, které nebudou odpuštěny ani na zemi, ani po smrti (Mt 12,32). To znamená, že z některých hříchů může být člověk očištěn i po smrti. Musí tedy vedle pekla existovat ještě i zvláštní stav, kde se člověk, který sice zemřel v lásce k Bohu, ale v lásce ještě nevyzrálé, plné sobeckosti (a sebestřednosti), musí svou lásku očistit, zdokonalit. A tím stavem je očistec. Podle sv. Augustina je to zrání v lásce. Duše touží po setkání s Bohem, ale není na to ještě ze své strany připravena. Proto trpí nad svou bolestí a nehotovostí. Poznává, že sobecké já není schopné vejít do styku se samým Bohem. V očistci je palčivě poznávána zvrácená zamilovanost člověka do sebe samého.

(Podle knihy Naše víra, str. 279n)

Je čisté oko našeho srdce?

Kéž bychom uměli jasně vidět všude a ve všem pravý účel, k jakému všechno je. Obyčejně i při dobré vůli dbáme, abychom sloužili Bohu, nedopouštěli se přestupků Jeho vůle, ale kolik věcí nám ujde! Tak např. se jistě snažíme, abychom svými úmysly Boha neuráželi, ale jak málo pamatujeme, že to nestačí, že nejen nesmíme smyslů užívati pro zlé, nýbrž že jsou především k tomu, aby nám pomáhaly k dobrému. Kdo tedy jenom smysly očišťuje, aby jimi nehřešil nebo nebyl sváděn ke hříchu, nekoná tím ještě dosti. Musí se snažiti také jich užívat k posvěcení a spasení své duše.
Naše smýšlení musí být zásadně křesťanské. Spíše mysliti dobré, než zlé ve svém srdci. Mysliti lépe o svém bližním než hůře! Ten, kdo již předem počítá, jak druhý je nespravedlivý, jak je špatný, kdo předem podezřívá a myslí na zlé tam, kde ještě neví, jak co dopadne? Kolik hříchů povstává právě z bezuzdnosti naší obrazivosti a fantazie! Kolik zbytečného trápení, kolik klidu v modlitbě ztrácíme, kolik času k dobrému! Proto je nanejvýš nutno, abychom svoje vnitřní smysly očišťovali.
Všechny těžkosti se nám jeví velké, dokud se spokojujeme s jejich pozorováním. přísloví ze Zaire
MEZI ŽIVÝMI A MRTVÝMI NENÍ ROZDÍL
Církev nedělá rozdíly mezi živými a mrtvými. Bůh totiž není Bohem mrtvých, je Bohem živých. Pro Něj jsou všichni lidé živí. Z této perspektivy můžeme smrt vnímat jako velkou naději a radostně očekávat setkání s Kristem tváří v tvář. Můžeme říkat: „Přijď brzy, Pane Ježíši!“

Modlit se za zemřelé?

MODLITBA POMÁHÁ NEJEN ŽIVÝM

Věříme-li, že modlitba pomáhá živým lidem, proč bychom se neměli modlit i za mrtvé? Život je jeden, neboť jak říká evangelista: „Bůh není Bohem mrtvých, ale živých“ (srov. Lk 20,38).

Smrt není konec, ale jen stupeň v lidském osudu. A tento osud nekončí ve chvíli smrti. Láska, kterou vyjadřuje naše modlitba, nemůže být tedy marná. Kdyby totiž na zemi láska měla moc, a po smrti již žádnou moc neměla, bylo by to popření slov Bible a zkušenosti církve, že láska je silnější než smrt, neboť Kristus ve své lásce k lidstvu smrt přemohl.
O modlitbě za zemřelé hovoří již Bible: "Proto dal Juda Makabejský přinést smírnou oběť za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy" (2. Mak. 12,46).

Církev již od prvních dob uctívala památku zemřelých, přimlouvala se za ně a přinášela zvláště eucharistickou oběť (mši svatou), aby očištěni mohli dosáhnout blaženého spojení s Bohem. Církev také doporučuje almužny, odpustky a kající skutky za zemřelé: "Pojďme jim na pomoc a vzpomínejme na ně. Proč bychom měli pochybovat o tom, že naše obětní dary za mrtvé jim přinášejí nějakou útěchu? Neváhejme a pojďme na pomoc těm, kteří jsou mrtvi, a obětujme za ně své modlitby." (sv. Jan Zlatoústý)
"Jsme přesvědčeni, že když prosíme za všechny, kteří zesnuli před námi, tak jim to velmi prospívá..." (podle sv. Cyrila Jeruzalémského)
Proč vůbec mluvit o smrti?

(R. Cantalamessa)

Je nutné mluvit o smrti…
ne proto, abychom zvětšili strach, ale abychom od něho byli osvobozeni.
Jaké odpovědi nalezli lidé na problém smrti?
Básníci byli nejupřímnější…
Lidičky, uklidněte se! V nízké zemi je příliš velké tajemství!" zvolal jeden italský básník před záhadou smrti

(G. Pascoli).

A přece se filozofové snažili "vysvětlit" smrt. Jeden z nich, Epikuros, tvrdil, že smrt je falešný problém, protože prý, "když jsem tu já, není ještě smrt, a když je tu smrt, nejsem tu už já."
Také marxismus se pokoušel vyloučit problém smrti. Smrt, říká, je osobní záležitost, což dokazuje, že to, na čem záleží, není lidská osoba, nýbrž společnost, druh, který neumírá. Marxismu je však konec, a smrt zůstává. Dříve než navenek, v závodech ve zbrojení nebo na světovém trhu, prohrál marxismus svou bitvu v srdcích. Tváří v tvář smrti neuměl nic jiného než stavět velká mauzolea.
Samo Písmo svaté zůstávalo jako němé před problémem smrti, dokud nepřišel Kristus. "Marnost nad marnost, všechno je marnost," vyvozoval bezútěšně Kazatel (12,8).

Umírající člověk je přirovnáván k svítilně, která se rozbije a zhasne, ke džbánu, který se roztříští u pramene, ke kladce, která se zlomí a nechá vědro definitivně spadnout do studny (srov. Kaz 12,1-8).

Styk s Bohem je smrtí přerušen. "Mrtví nemohou chválit Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují do podsvětí" (Žalm 115,17).

"Ó smrti, jak hořké je pomyšlení na tebe!" uzavíral Sirachovec (41,1).
Co o tom všem může říci křesťanská víra? Něco jednoduchého a velkolepého:
že smrt existuje, že je největším z našich problémů, ale že Kristus smrt přemohl!…
Ukázka z knihy Raniero Cantalamessy "Ukřižovaný Kristus", knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Gagarin Boha neviděl

Evangelium říká, že království Boží je především v nás. Neumíme-li najít Boží království v sobě samých, neumíme-li se setkat s Bohem ve svém nitru, je jen mizivá naděje, že Boha potkáme vně sebe.
Když se Gagarin vrátil z vesmíru a pronesl pozoruhodný výrok, že v nebi žádného Boha nespatřil, poznamenal jeden moskevský kněz: „Kdyžs ho neviděl na zemi, neuvidíš ho ani v nebi.“
Nedokážeme-li totiž navázat spojení s Bohem, kterého máme ve skutečnosti „pod kůží“, pak je pravděpodobné, že i když ho potkáme tváří v tvář, vůbec ho nepoznáme.
Svatý Jan Zlatoústý řekl: „Najdi dveře svého srdce a zjistíš, že jsou to dveře království Božího.“ Musíme se tedy obrátit dovnitř, ne ven.
(Zpracováno podle: Anthony Bloom, Na minutu s Antonyjem Surožským – Tvůrčí modlitba, vydalo Karmelitánské nakladatelství, www.kna.cz)

Zamyšlení...

Když se usídlí mocný král v nějakém městě a zde se ubytuje, pak toto město bude hodno všech poct a žádný nepřítel nebo lupič si jej neodváží napadnout a podrobit.
Tak tomu bylo i u krále všech věcí. Neboť tím, že přišel na naši zem a usídlil se v těle stejném jako je naše, učinil konec všem nepřátelským úkladům proti člověku. A učinil konec i zhoubě smrti, která řádila mezi lidstvem.
Lidské pokolení by bylo ztraceno, kdyby nebyl přišel Král a Spasitel všech, Syn Boží, aby připravil konec smrti.

(Sv. Athanasius - 4. stol.)

Klidně ho srovnávej s jinými významnými osobnostmi, se Sokratem, s Gándím, s velkými revolucionáři. On to snese. – Lepší ovšem bude, když ho srovnáš se sebou.

(Dorothee Sölleová)

Jestliže jsi nikdy nevěřil, nebo už nevěříš v Boha, kterého jsi tušil či jsi v něho věřil, je to následek toho, že ve tvém životě není něco v pořádku. Proto se musíš snažit vzdělávat se v náboženství. Tolstoj
Mít plno chyb je jistě veliké zlo. Ještě větší zlo je mít plno chyb a nechtít se k nim znát. Neboť to znamená připojit k vlastním chybám ještě klam. Blaise Pascal
Kdosi jednou řekl: „Stále mne pronásleduje obava, která mi kazí radost ze života.“
„A to?“ zeptal se jeho přítel.
Nevěřící na to odpověděl: „Bojím se, že Bible má pravdu.“

Chceš-li být křesťanem, musíš být s někým, protože Bůh si přeje, abychom žili ve společenství s druhými. Jen tak, že vytvoříme živé buňky uvnitř Kristova Těla, se církev může obnovit a být kvasem společnosti.
(Wilfriede Hagemann, z přednášky W. H. 12. 1. 1993 v Brně na Petrově)

Zlé doby jsou výzvou k probuzení života, lékem proti pohodlnosti. Zlé doby jsou dobou vynalézavosti, práce, přizpůsobování, omlazování.
Zlé časy nás zavazují, abychom promýšleli to, co považujeme za známé: svět, člověka, Boha.
Zlé doby jsou k tomu, aby nás vedly kupředu. Neříkejme, že je zlá doba. Jde o to, abychom využívali času, který je nám dán. (kardinál Saliége)

 

Webové stránky naší přítelkyně Cezmín
Cezmín: http://cezmin.wz.cz 
Vianoce:
http://vianocesk.ic.cz
Cezmín:
http://cezmin.czweb.org  
Svadba:
http://svadbask.unas.cz  
Cintorín:
http://cemetery.zaridi.to  
Bylinky:
http://bylinky.czweb.org  
Mikinka:
http://mikinka.czweb.org   
Bábiky:
http://svetbabik.czweb.org 
Čas Vianoc:
http://vianocesk.wz.cz  
Pani Príroda:
http://eufrosyne.wz.cz 
Jánska noc:
http://cbjanskanoc.ic.cz 
Veľká noc:
http://velkanoc.czweb.org 
Gloria Polo:
http://gloriapolo.czweb.org  
Veľkonočné sviatky:
http://velkanoc.ic.cz 
Michal Krpelan:
http://michalkrpelan.wz.cz 
Milujem pani P... :
http://milujempanip.wz.cz 
Aishwarya Ray z Indie:
http://aishwarya.wz.cz  
Horné Chlebany :
http://hornechlebany.unas.cz  
Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.euweb.cz 
CB Fan rádioklub Slovakia - CBRSK:
http://cbrsk.euweb.cz 
Svätojánska noc a iné:
http://www.cbjanskanoc.webovastranka.sk 
 [ Späť | Obnoviť | Dopredu ]  
 

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Design a webmaster: Anežka Vražbová H.Chlebany Slovensko Web.: http://cezmin.czweb.org