wz

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

 

 

.

Tak NEVÁHEJ A TOČ!

ZAPNĚTE SI TV 1.program ČT
Pračka na svatbě

Nejdříve příjdou nevěrnosti, potom hádky, a nakonec někdy i pračka mezi manželi. Statistika rozvodů v dnešní době prudce stoupá. Já Vám chci vyprávět o trochu jiném pohledu na manželství, ve kterém ještě v den svatby se objevila pračka.
Bylo to jako v pohádce, děvče X se zalíbila mládenci Y, a Y si zamiloval děvče Z. Stanovili si den svatby, a když odcházeli od oltáře, kde si slíbili že budou snášet po celý život nejen to dobré, ale i to zlé až do doby, kdy je jedině rozloučí smrt. Se zadními vrátky, tedy o nějakém útěku z manželství naprosto nepočítali. Před kostelem se shromaždili místní občané, kteří novomanželům přišli pogratulovat, ale v tom zazněla hasičská siréna, která velela novopečenému ženichovi, a také mladému hasiči že někde hoří a je povinen jít hasit. Nejen že hořel nastražený dřevěný domek, ale jistě i oběma hořelo jejich srdce a tak běžela i nevěsta v bílých svatebních šatech hasit. Pak odjížděli v kočáře do vedlejší vesnice a tam v novém pohostinství měli strávit svatební hostinu v pohodě v širokém společenství obou rodin. Hudba hrála, tančilo se a na jevišti tohoto zaplněného sálu se střídaly různé veselé scénky, a nic netušící svatebčané ani nevěděli co se tu ještě plánu-je nebo přihodí. Náhle z ničeho nic tu byla pračka. Všichni toho byli svědky. Proč vznikla, z čeho vznikla na to nejsou odpovědi, ale byla to skutečně těžká pračka. Svatebčané odkládali od úst skleničky s vínem a s napětím sledovali jaký bude mít tato pračka průběh. Pračka se pře-nesla až na podium a všichni byli svědky co se stalo dál. Pár hodin po slibu věrnosti, a je tu zrovna pračka. Nevěříte?
Na vyvýšené pódium ze zákulisí, přenáší dva chlapi těžkou, zářící novotou automatickou pračku. Jeden bere mikrofon, oznamuje svatebčanům že chtějí předat tuto pračku jako svatební dar pro novomanžele, aby se tito novomanželé dostavily k cennému daru, aby si jej převzali. Oba novomanželé poslouchají komentátora, který čte návod k použití této italské pračky. Podle návodu nevěsta to zkouší, bere připravené prádlo, které se má vložit do automatky, otevírá vkládací dvířka, a v tom…den před svatbou k večeru jsem intenzivně přemýšlel jaké překvapení, jakou scénku pro naši vdávající neteř vymyslet. Doma v garáži mě už delší čas překážela vyřazená automatická pračka, kterou jeden občan vezl do sběrných surovin. Byla nefunkční, výměna italského programátoru by byla nákladná, ale její venkovní náhled byl, jako by vyšla přímo z fabriky. Rychle jsem se rozhodl darovat ji jako svatební dar, ale protože by byla těžká, hned jsem se pustil do demontáže celého zařízení, bubnu, motorů atd., aby novomanželé dostali jen nádherný obal automatky. Pár okamžiků by novomanželé prožili radostné chvíle, ale pak zklamání. Svatební veselí však vyžaduje takovéto zvraty, a jak se říká v Dobrouči - připravit nějakou tu čertovinu. Blesklo mě hlavou, vždyť manželské hádky, spory, i pračky jsou v manželství zlem, a symbolika zla se u nás vyjadřuje čertem. To by bylo ono, říkám si.
V den svatby místní skauté připravovali jakousi pohádku v přírodě, a tam prý bude fi-gurovat i čert. To je ono, a ještě večer před svatbou hledám informace, kdo to je, a zda by se ten dotyčný vešel do prostoru pračky. Čertova funkce by spočívala v tom, až někdo z novomanželů otevře pračku, aby se z útrob pračky objevil ten „Černý“, který vlastně je symbolem zla, hádek, někdy i praček v manželství, a novomanželé i svatebčany řádně vyděsil a pobavil. Protože i tato scénka byla natočena a zaslaná do známé televizní soutěže. Pokud chcete vědět jak to vše dopadlo podívejte se na první program televize dne 17. 3. (března) 2006 v 18:30 hod. Jan Dobrouč

 

Cože se to stalo?

Přeji Vám hezké prožití toho nejkrásnějšího měsíce roku - května - mája, který se nám ukázal v tak nádherných barvách, jak jen mohl. Pohled na oblohu, tedy na její sytou modř po kterých se proháněly mráčky jako vystřihané z obrázků přivábilo do přírody mnoho fotoamatérů, aby si na dlouhou dobu zachovali pohled na tu boží přírodu. Byla tady jakási předtucha, že se obloha na delší čas zatáhne. Dlouho jsem obdivoval jak nádherně ladí ta brilantní modř oblohy se žlutým zlatem pampelišek. Mě to připadalo, že každá lo-uka, každá zahrada by mohla být objektem fotoamatérů a zdrojem rados-tného pohledu na toho bo-žího malíře a umělce, jak to vše ladí a rezonuje. Je třeba jen se dívat a konzumovat co nám je dáváno zdarma pro naše oči. Také se začínají provoňovat naše zahrady vůní šeříku, a také ovocné i jiné stromy se začínají halit do těch nádherných bílých závojů z květů.
Když jsem včera procházel přírodou, s úmyslem tu okolní krásu si zachovat na barevné fotografii a potěšit se ze snímků ve dnech, kdy rádi sedíme u kamen, ještě než jsem fotoaparát připravil, už byl celý horizont Suchého Vrchu pohlcen širokou frontou mraků, a já se vracel domů abych si zachoval suché oblečení. Když jsem se vrátil domů, to už ty miliony všude přítomných pampelišek byly schouleny a na nad námi čekala zlověstná obloha. Než jsem vzal za kliku u naše-ho domku, ještě jsem prošel naší zahradou, kde téměř před 50 léty jsme s manželkou vysázeli několik jabloní a švestek. Zastavil jsem se na chvíli pod jabloní, která právě rozkvétá tak, jak v loňském roce. Tehdy však ještě než plody tohoto stromu dozrály, přišel veliký vítr a celá očekávaná úroda byla zničena. Byly to plné dva veliké koše. Tenkrát byli u nás dva vnuci, kteří pomáhali sbírat, a odvážet….a tenkrát se to stalo… Co že se to stalo? Pokud se chcete dozvě-dět, jak to bylo dál, tak stačí  jestliže budete 14. 5. 2004 sedět před obrazovkou, nalaďte si v 18.30 ČT 1. Nebo také v pondělí 17. 5. 2004 ve 14:00 hodin.
Nejen dobrou úrodu v případě Vaší zahrádky, ale i dobré přátele, dobré zdraví, dobré sousedské vztahy a každý den dobrý spánek. Rovněž dobrý pocit z toho, že se Vám podařilo něco dobrého udělat nejen pro ty, kteří Vám to mohou odplatit. Ať se Vám to podaří, to Vám přeje
Jan a Eliška H. Dobruč.

NEVÁHEJ A TOČ!

Poznámka
Zapla som ČT 1 a dozvedela sa trochu viac o tom, čo sa stalo. Ján Dobrouč vl.m. Jan Špinler sa zúčastnil už po piaty krát súťaže „Neváhej a toč!“ a vyhral pobyt v Anglicku, keďže získal prvé miesto z troch súťažných klipov. Blahoželáme mu k tomuto vydarenému výkonu, zberu úrody jabĺk, aj keď sa pri páde do fúrika plného jabĺk udrel. Pobyt v Anglicku mu tie boľačky zahojí a dúfame, že nám napíše niekoľko postrehov a skúseností z televízneho natáčania. Kosačka
 

 

Uväzovanie kravaty Jánovi Špinlerovi pred vystúpením v relácii "Neváhej a toč!" v TV štúdiu v Ostrave.

    

 


[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

 

 


  Neváhej a toč!

V jednom mém vyprávění pod titulkem: „Cože se to stalo“ jsem popisoval obyčejný příběh denního života, který každý z nás mnohokrát prožil, ale protože každý nemá připravenou videokameru, tak se na příběh veselý nebo smutný brzo zapomene. V loňském roce při velkém větru na naší zahradě popadalo mnoho ovoce. Naši dva vnuci je sezbírali a bylo jich plný koš a kolečko. Při odnášení velkého koše plného ovoce ze zahrady, jsem zahleděn k zemi narazil hlavou do silné vět-ve sousedního stromu. Silnou ranou do hlavy jsem byl odhozen o dva či tři kroky zpět a to i s těžkým košem jablek. Netušil jsem však, že za mnou jel náš vnuk, který vezl také plné kolečko jablek. Prudkým nárazem do kolečka jsem se svalil celým tělem i s košíkem na korbu kolečka plného uhnilého ovoce. Vnuk kolečko neudržel a pod váhou mého těla se kolečko převrátilo a vysypalo se i se mnou, a navíc můj koš jablek se vysypal na mě.
Poranil jsem si nohu a z temena hlavy mě začala téci krev. Na to zranění jsem téměř nedbal, protože mě probleskl hlavou okamžitý nápad: Kdyby u toho byla kamera, tak by to mohl být dobrý videoklip. Ihned jsem běžel za manželkou a pověděl co se mě přihodilo, a že by to mohl být dobrý klip pro „Neváhej a toč.“
Zatímco mě Eliška stírala řinoucí se krev, která tekla i po tváři, já ji požádal aby vzala kameru, že natočíme podle skutečnosti celý děj. Ona však tomu bránila když viděla tu velikou ránu na hlavě a byla proti tomu. Já jsem ji přehlasoval s tím, že si vezmu silnou čepici a ten náraz, který bude do stejného místa na hlavě bude tlumený, a já to vydržím. Vnoučata jsem poučil, pozbírali rozkoulené ovoce, manželce jsem dal instrukce a určil stanoviště kamery. Začala repríza. Třikrát jsem se musel „praštit“ do temene hlavy, tedy tři reprízy, než jsem byl s natáčením spokojen. Po kontrole doma jsem však našel závadu a víte jakou? Proz-radím to. I zkušený kameraman, který točí „z ruky“ jakoukoliv reportáž, když dojde při natáčení k velkému nečekanému zvratu, třeba náhlému výbuchu, tak vlastním uleknutím obraz z kamery poskočí, kamera se zachvěje, nebo aspoň kame-raman zareaguje slovem. Manželka samozřejmě věděla celý děj a při pádu nezareagovala, a tak jsem musel dodatečně pracně nepoznaně namixovat manželčin výkřik u kamery aby to bylo věrohodné.
Tento videoklip byl přijat do soutěže a když jsem 1. dubna 2004 přijel do Ostravy k natáčení, a seděl v maskérně, kterou musí každý soutěžící projít, tak už televizní maskérka našla na moji hlavě jen nepatrnou zahojenou ránu. Sebou jsem si přivezl z Dobrouče jeden malý košíček s jablky, abych doložil, jakou úrodu dali ostatní jabloně v naší zahradě, které jsme s manželkou vysazovali téměř před 50 léty. Na cestu vlakem mě Eliška napekla dvě velké krabice dobrých venkovských buchet, na kterých, jakož i na ovoci si po natáčení pochutnali nejen komparsisté.
Že ten můj podle skutečnosti zrežírovaný a natočený videoklip získá první cenu jsem vůbec nečekal, protože jsem se ještě před natáčením setkal se soupeři a vzájemně jsme si pověděli s jakým tématem klipu jsme sem přijeli. Oba moji soupeří, nějaký pan Baťha a paní Pavlašová byli velmi milí lidé, a také jsem odhadoval právě jejich vítězství. „Bohužel“ vítězství jsem si musel převzít místo nich já.
Překvapený jsem přebíral od prezidenta Student Agency Ing. Jančury výhru, kterou byl dvoutýdenní jazykový pobyt (kurz obecné angličtiny - 20 lekcí týdně) v Salisbury ve Velké Británii, ve škole The Salisbury Schoul of English. Navíc každý soutěžící si odnášel jako dárek ještě 3 nové videokazety a tričko s emblémem „Neváhej a toč!“
Každý televizní divák sledující tento zábavný program si v duchu řekne: Ten se má, „on jede do Španělska, Rakouska, či Anglie.“ Je to sice pravda, že každý vítěz odjíždí z ostravského natáčení s radostí domů, tak jako já, ale doma začne veliké mudrování zdali toto vítězství použiji na cestu do Anglie, jestli pojedu, či nepojedu... V podmínkách pro vítěze v pořadu jsou tam totiž další varianty, neboli výherce může zvolit jednu z následujících alternativ.
1.Dvoutýdenní jazykový pobyt.
2.Pobyt Au Pair jako operka v evropské zemi dle aktuální nabídky Agency.
3.Postoupení výhry další osobě.
4.Hotovost-9950 Kč.
5.Odstoupení od výhry.
Ten dvoutýdenní pobyt může být vyjma července a srpna. Minimální věk 17 let. Základní znalost anglického jazyka nutná. Je zajištěno:
- Registrační poplatek a zapůjčení učebnic.
- Autobusová doprava z Brna nebo z Prahy do Londýna a zpět linkovým autobusem.
- Pojištění na celou dobu pobytu.

-Ubytování v hostitelské rodině, jednolůžkový pokoj (stravování ve formě polopenze snídaně a večeře).
-Další strava, kapesné, zájezdy, exkurze, navíc ubytování, cestovné, kulturní návštěvy divadel muzeí a další poplatky si každý hradí sám.
Nevím kolik stojí v Anglii oběd, pivo, tramvaj, vstup na různé společné vstupy kulturní a další potřeby. Bude stačit na to našich 10- 15-či 20 tisíc Kč? Přemýšlel jsem já i moje žena. Uvažoval jsem, že učit se anglicky je věc užitečná. A pro rozhodnutí odejet na jazykový kurz musí už ovládat základní rozhovor v anglickém jazyku. Je mě 74 roků, stačil bych výukovému tempu? Kolik měsíců si budu odkládat ze svého důchodu, abych si mohl říci: „Do Anglie pojedu?“ Jsou zde ještě další zdravotní problémy pro několika hodinovou jízdu bez zastavení, vlakem by to šlo. Dlouho jsem přemýšlel a počítal klady a zápory z výhry a její příjmutí. Jak je však uvedeno v podmínkách, je tam i alternativa: odstoupení od výhry. Kdo je pro tuto alternativu, ať zvedne ruku! Nehlásí se nikdo, tedy ani já ne. Zbývá tedy už ta poslední možnost, samozřejmě ta bezproblémová, a to nabídnutá hotovost 9.950 Kč. Zvolil jsem vážení přátelé dobře? Tedy tuto sumu už mě naše poštovní doručovatelka donesla, a já už jsem navštívil 3x benzinové čerpadlo, nakoupil oleje do auta a vzpomněl jsem si také na ty lidi ve světě, kteří hladoví, kteří hladem a nemocemi umírají, kterým nenosí poštovní doručovatelky peníze alespoň na tu základní stravu, a také jsem odejel s manželkou na velikou pouť do Letohradu, kde jsem chtěl své ženě koupit nějaké veliké srdce. A to z důvodu, že se jako kameramanka zasloužila o zdařilé natočení vítězného klipu, a také že letos tomu bude 50 let, které ona v tichosti snášela moje vrtochy, moje záliby i technické koníčky. Tenkrát na pouti po velikém srdci netoužila, už jedno doma visí a řekla mě:

-„Raděj si kup větší paměť!“
A já přemýšlel, co jsem ji slíbil u oltáře před 50 léty a co jsem nedodržoval a nesplnil. V pouťové atmosféře letohradské pouti před krámkem se stovkami perníkových srdcí jsem přemýšlel, které přání vepsaná v těch voňavých srdcích jsem zklamal, protože moje pradědečkovská pamět je skutečně už malá. V tom hloubání pamětí mě náhle Eliška probudí a připomíná:
-„Vždyť jsi minulý týden říkal, že si z té výhry zakoupíš pro svůj počítač novou velikou paměť!“
-„Máš pravdu, zapomněl jsem. A také si koupím dobrou čokoládu a ve stínu té jabloně, která to všechno zavinila, zalehnu do trávy a budu hledat v anglickém slovníku jak se řekne: „Das ist“ - samozřejmě:THE END.“ Jan Dobrouč

 

O natáčení zábavního programu
„Neváhej a toč!“

Dostal jsem dotaz od síbíčkáře, abych mu povyprávěl, jak probíhá natáčení tohoto programu. Protože jsem se dříve i v poslední době vícekrát zúčastnil natáčení v TV, mohu něco o tom povyprávět. I když při každém natáčení televizní štáb je sehraný a zdánlivě probíhá klidně, pro ty kteří se tam před kameru dostanou jako soutěžící nebo jako člen komparsu, odnáší si každý domů po natáčení své zážitky a hlavně jiný pohled na tento program při natáčení, a jiný pohled když už pak je sestříhaný a my jej doma před obrazovkou sledujeme jako hotový 23 minutový celek.
Nechci Vás seznamovat se štábem, který se jmenovitě představuje svými jmény a funkcí konečnými titulky za programem. Protože jsem se s nimi setkal už vícekrát nejen před kamerou ale i v zákulisí, umožnilo mě to natočit si svoji kamerou zajímavé momenty v zákulisí před, při i po natáčení. Členům komparsu není dovoleno aby používal mobil, fotoaparát nebo jinou komunikační techniku, a pod.
Natáčení pořadu „Neváhej a toč!“ je práce Ostravské televize a natáčí se na několika místech. V posledních letech natáčelo se ve výstav-ním pavilonu Černá louka a posledním rokem ve studiu Ostravě-Radvanicích, kde se také natáčel můj poslední klip. Bylo to 1. 4. 2004 a snad to byl duben - prvý apríl, že můj naivní videoklip získal jazykový zahraniční zájezd do Anglie.
Protože dotaz Jak se točí ve studiu byl dán od síbíčkáře, budu vyprávět o videoklipu, který byl z prostředí, kde probíhalo setkání síbíčkářů. Až se budete příště opět dívat na televizní pořad Neváhej a toč, vzpomenete si na moje zkušenosti, že to, co vidíte jako ucelený, úhledný, veselý televizní pořad, je ve skutečnosti při jeho tvorbě něco jiného. Podstatou tohoto soutěžního programu má být dobrá nálada a smích z videoklipů zaslaných pro tento pořad. Ve skutečnosti ta atmosféra smíchu je vytvořena uměle a televizi stojí dost peněz.
V roku 2001 probíhalo v Horní Dobrouči už osmé setkání síbíčkářů a posluchačů Ranní Sedmičky. V tomto programu setkání byly i různé ve-selé soutěže napr.: v zatloukání hřebíků, hra s kuželkami, dělání nudlí, dále kdo víc nadojí mléka a jiné hry. Moje manželka vše natočila a po shlédnutí nahrávky jsem se rozhodl, že vyberu dvě soutěže, které měli veselé zakončení, a zašlu do soutěže o kameru a nebo zahraniční jazykový pobyt.
Pro soutěž v dojení mechanické krávy, kterou jsem kdysi vyrobil, byl vylosován síbíčkář Jenda Hnátnice a Pepa Kopec. Tenkrát byl vylosován Jirka Černikovice a Láďa ze Sekyrky, které jsem ustrojil za kuchaře a dostali za úkol udělat co nejrychleji nudle. Mělo to veselou dohru a dostalo se to také později před kameru v TV.
K natáčení programu jsem přijel do Ostravy k pavilonu C, kde po jedné straně dvouposchoďového pavilonu stály 3 televizní přenosové vozy a to moderní Mercedesy - dva z Ostravy a jeden z Prahy. Ještě před vlastním natáčením jsem se u kantýny setkal s moderátorem panem Hrubešem a když mě poznal jako soutěžícího, (každý soutěží-cí, protože bude hovořit do kamery, musí být nalíčen proti odlesku reflektorů) tak mě oslovil:
-„Co vy to máte pane za klip?“ odpovídám:
-„Soutěž v dojení krávy.“ Tak to jste Vy! - a zvědavě na mě:
-„Kde jste sehnal tu krávu? Koupil jste ji jistě v Německu...“ Když při krátkém rozhovoru se mě pan Hrubeš vyptával jak ta kráva funguje uvnitř, snažím se mu vysvětlit že je to můj výrobek, ale v tom mě přeruší slovy:
-„Raději už mě to dál neříkejte, já bych se pak před kamerou neměl na co zeptat, já musím být pak zvědavý.“ Odcházíme do osvětleného studia, kde jsou všechny stěny černé, ale ze stropu železné konstrukce visí a osvětluje prostor mnoho reflektorů a také až nepříjemně vyhřívají prostor. V hledišti ještě nejsou lidé, tzv. kompars, ale jen kameramani zkoušejí své kamery a místním roz-hlasem z režijní místnosti dostávají pokyny od režiséra, zvukaře i dramaturga. Jsou v pohotovosti 4 kamery a z toho jedna pojízdná na kolejích a jedna dálkově ovládaná na dlouhém rameni. Prohlížím si známé rekvizity jako je velká losovací kostka, schodiště, po kterém budu sestupovat a křesla na kterých si budu povídat před kamerou, ale trochu mě zasáhla tréma, protože nevím jakou otázkou mě moderátor překvapí. V zadu na stole je připravena videokamera v dárkovém balení pro vítěze, ovšem je to jen prázdná rekvizita. Skutečnou kameru si vítěz musí vyzvednout a převzít až po natáčení v kanceláři, a to z důvodu podpisu a předání záručního listu.
Za chvíli se naplní místa na tribunách, a z tlampačů se ozývá:
-„Nyní budeme točit potlesk“! - a Eda (tak pana Hrubeše celý štáb nazývá) dává pokyn k potlesku, po němž se ozve:
-„Tam vzadu vůbec netleskají.“ Po dalším ohlušujícím potlesku přijde Eda na scénu a před komparsem řekne:
-„Pánové a dámy nejsme na hřbitově a proto zno-vu výzva k potlesku, který je podle slov z režie stále slabý!“ - Eda se snaží publikum rozesmát košilatými vtipy a později i různými grimasy ve tváři, aby dodal komparsu větší energii pro ještě větší potlesk. Když už se ozve z režie podvanácté, že to zkusíme ještě jednou, a dodatek:
-„Proč Vás tu platíme!“- následuje natáčení úsměvů. Z amplionu slyšíme že jsou tam volné židle a někdo z pozvaných lidí nepřišel. Já zatím stojím vzadu u jedné kamery a ptám se kameramana, zda mohu tu jednu židli na tribuně obsadit. Kameraman přikyvuje, ale když zjistil že jsem soutěžící, tak nesmím být mezi komparsem, Řekl jsem mu, že soutěžím až při dalším natáčení, tak samozřejmě byl rád, že měli za úkol už jen dvě místa obsadit. Při natáčení smíchu, kdy stejným způsobem jsme museli vyrobit co nejvíce smíchu (aniž k tomu nebyl důvod), představil jsem si, jak mě moje manželka doma řekne:
-„Čemu jsi se tak smál, vždyť za celých 50 roků co jsme spolu ještě nikdy jsem tě neviděla tak se smát.“ 

Jan Dobrouč

 

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Webové stránky naší přítelkyně Cezmín
Cezmín: http://cezmin.wz.cz 
Vianoce: http://vianocesk.szm.com
Cezmín: http://cezmin.czweb.org  
Svadba: http://svadbask.unas.cz  
Cintorín: http://cemetery.zaridi.to  
Bylinky: http://bylinky.czweb.org  
Mikinka: http://mikinka.czweb.org   
Bábiky: http://svetbabik.czweb.org 
Čas Vianoc: http://vianocesk.wz.cz  
Pani Príroda: http://eufrosyne.wz.cz 
Jánska noc: http://cbjanskanoc.ic.cz 
Veľká noc: http://velkanoc.czweb.org 
Gloria Polo: http://gloriapolo.czweb.org  
Veľkonočné sviatky: http://velkanoc.czweb.org 
Michal Krpelan: http://michalkrpelan.wz.cz 
Milujem pani P... : http://milujempanip.wz.cz 
Aishwarya Ray z Indie: http://aishwarya.wz.cz  
Horné Chlebany : http://hornechlebany.unas.cz  
Múdra ako rádio: http://www.mudraakoradio.euweb.cz 
CB Fan rádioklub Slovakia - CBRSK: http://cbrsk.euweb.cz 
Svätojánska noc a iné: http://www.cbjanskanoc.webovastranka.sk 
 [ Späť | Obnoviť | Dopredu ]  
 
 
Design a webmaster: Anežka Vražbová H.Chlebany Slovensko Web.: http://cezmin.czweb.org