wz

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

 

  Moji rodiče


Moje rodná chalupa, můj rodný domek, kde za těmito okénky jsem se narodil nejen já, ale všichni moji sourozenci tatínek i dědeček. Ještě než se můj rodný domek sboural, tak jsem tu v té světničce téměř před 50 roky natočil amaterský soutěžní (samozřejmě němý) 16 mm film s názvem "Velké věno". Tím se dochoval i dokument o vybavenosti tehdejší světničky kde jsme přišli na svět.

Moje rodiště

K mé rodné chalupě čp.13 v Dolní Dobrouči od nepaměti patřila neúrodná, svahovitá kamenitá a těžko obdělatelná políčka. Proto moje rodiče i prarodiče se živili tím, co se na poli urodilo. Pár kraviček ve chlévě dávaly mléko a na písčité půdě se sklízelo obilí a brambory.

Ve dřevěné chalupě bez elektriky, tam se rodili moji předchůdci a na dnešní poměry se žilo velmi chudě, prostě a nenáročně, ale vždy ve vzájemné úctě k sobě, k lidem i k Bohu. Kuchyně, jídelna, ložnice i obyvák býval v jednom, jeden prostor a v zimních měsících navíc byl i domácí dílnou.

Uprostřed veliké místnosti – světnice, stály kachlová kamna, v čele za stolem na stěně vždy visel kříž a po pravé straně veliký obraz Pána Ježíše, vlevo zase Panny Marie. Pod tímto křížem a obrazy se každý den setkávala celá rodina, kde projevovala svoje díky za každý den, za každou noc, za každý dar z polí a také prosba za vše potřebné v daný den. 

Dědeček Josef a babička Františka z chalupy

Oba s babičkou pracovali celý život jako malozemědělci, pak celý ten chudý majetek předali synovi, mému otci, a pak odešli "Na vejměnek".
Tento dědeček když se chýlil konec jeho pozemského života, tak si mě 13ti letého školáka nechal zavolat , aby mě daroval to, co měl nejraději, a to harmoniku - heligonku, za to že jsem prý uměl ze všech vnoučat nejlepe orat . Měl jsem však splnit jeho přání které znělo: "Jeníku, nauč se na ni hrát a dělej lidem radost." 

Jediný kůň z maštale za harmoniku...

Když jsem na stránce objevil harmoniku, kterou jste tam dala, v tom okamžiku jsem běžel na půdu kde odpočívá a dožívá ta skutečná, ta originální harmonika od dědečka že ji vyfotím a pošlu. To je ten nástroj který můj dědeček vyměnil za koně. Velmi toužil koupit si harmoniku ale na to peníze nebyly, tak vzal svého jediného koně z maštale, a šel s ním na jatka do Jablonného nad Orlicí kde ho prodal. Pak se vydal s penězi pěšky přez lesy a Suchý Vrch, (odkud jsem vysílal svatojánske Mušky) a do obce Červená Voda, kde německý výrobce heligonek pan Lubich mého dědečka (co je na fotografii) udělal šťastným. S touto heligonkou putoval domů do Dolní Dobrouče přes kopce a lesy, téměř 35 kilometrů.

S touto harmonikou můj dědeček v letních měsících dělával lidem radost tím, že s ní vyhrával pod jednou velkou lípou u Martinců, kde se v létě scházeli čeledínové a selky, a na holém trávníku se vesele tancovalo. Tam nebylo vstupné, nebyly parkety, ale tam při té jediné harmonice bez zesilovačů se na tom ušlapaném trávníku tancovalo, než nadešel večer a čelidínové museli odcházet do chlévů, aby ošetřili a podojili svěřené krávy a ostatní domácí zvířata.

Pak mě tato harmonika doprovázela po celou dobu učení v Praze , dále na Moravě, kde jsem pracoval a také na vojně. Dnes už ji uchovávám jako památku na dědečka. Můj tatínek rovněž hrával jako dědeček na heligonku. Hudební sluch převzali i naše děti a pokračují v tom i další generace. Ovšem s tím rozdílem, že se dnes učí hrát na nástroje jen podle not. Mě i mého otce a dědečka nikdo nenaučil noty, proto jsme vše hrávali jen podle sluchu. Dnes používám podobných ale novějších heligonek.

Tím zapálil jiskru ve vztahu naší rodiny k hudbě, která se rozhořela do šířky a hloubky hlavně u našich mladých rodin. Já jsem zůstal věrný žánru lidové muzice a písniček (což dneska už neletí ). Zůstal mě však z té doby, kdy byly na výsluní valčíky, polky, tanga a podobné rytmy, dávno vyvinutý a shotovený hudební kombajn, sestávající z harmoniky, elektrické citery, basy s podporou dvou kláves a bicího zažízení.

Tatínek s maminkou

Uprostřed veliké místnosti – světnice, stály kachlová kamna, v čele za stolem na stěně vždy visel kříž a po pravé straně veliký obraz Pána Ježíše, vlevo zase Panny Marie. Pod tímto křížem a obrazy se každý den setkávala celá rodina, kde projevovala svoje díky za každý den, za každou noc, za každý dar z polí a také prosba za vše potřebné v daný den. 

Velké věno při filmování...

V této atmosféře nás vyrůstalo 8 dětí, později sestřička zemřela. Tatínek byl malorolník a s maminkou museli pracovat od slunka do slunka. Z té skromné sklizně polí a kraviček ve chlévě, museli dávat určené dávky dědečkovi a babičce na vejměnku. Všechny nás děti vedl tatínek ke pracovitosti a poslušnosti. Každý z nás dětí měl určené práce a to ještě před odchodem do školy. Po příchodu ze školy domů nás opět čekali různé povinnosti a školní úkoly jsme psali až večer při petrolejové lampě. Některé děti, jejichž rodiče nevlastnili pole nebo ve chlévě neměli dobytek, tak prožívali dětský nebo školní věk mezi kamarády na ulici, na hřišti nebo toulkách po obci a přírodou. U nás to nešlo, ale tatínek nám určoval práci vždy úměrnou našemu věku. Měl nás velmi rád, i když byl přísný, ale velmi moudře rozlišoval naše poklesky. Jestliže jsme udělali nějakou škodu nebo jsme se jako děti třeba mezi sebou pohádali, to velmi moudře posuzoval. Nás trestal v případě že bychom lhali, nebo v něčem neuposlechli. V takovém případě nás děti svolal do světnice a vždy řekl:

-"Děti já vás mám rád, nerad Vás trestám, raděj bych ten trest vzal za vás, ale já vás potrestat musím aby jste si to, co jste zlého udělali, zapamatovali, aby se to neopakovalo". Vysoko na kredenci měl v pohotovosti rákosku, zavolal. 

- "Jeníku, pojď sem, musím Tě za to a to potrestat".

Na dnešní poměry ten přečin byl malicherný, ale ve válce byla bída a tatínek neměl na nové boty, a zakázal nám se v zimě klouzat po ledě. Jednou mě moji spolužáci při cestě do školy svedli a když jsem sjížděl po ledě z kopce do údolí, tatínek mě z dálky uviděl, a rákoska mě neminula.

Moji rodiče a sourozenci

1. tatínek
2.maminka
3.bratr František - vystudoval bohosloví
4. bratr Josef vyučen tesařem
5.sestra Marie
7.sestra Ludmila obě pracovali v zemědělství.
6. v době fotografování mě bylo asi 9-10 roků. Tenkrát si tatínek myslel, že se stanu zemědělcem, a převezmu hospodářství, ale i když jsme doma neměli zavedenou elektriku, byl jsem vtažen do oblasti elektriky a spojů.
8.bratr Petr celý život musel pracovat v JZD jako traktorista, dnes vícenásobným dědečkem a s nejmladší moji sestřičkou z naši rodiny Aničkou (na fotce pod číslem 9), se mnoho roků starají o místní poutní místo - Horákovu kapli.
Aby vznikla tato fotografie museli jsme se s tatínkem a maminkou pěšky vydat přez les do 10km vzdáleného města k fotografovi.

Tatínek voják...

"MOJE VZPOMÍNKY"

Můj tatínek neměl žádné vzdělání, ale měl ke všem zvířatům vzácný cit a když jej vzali v 17 letech na vojnu, tak mu byly přiděleny koně, kterými na frontě „Na Piavě“ měl za úkol rozvážet na bojišti hlavně potraviny. Po zkončení vojny a návratu domů se rozhodl, že napíše knihu, jaké zlo byla ta nesmyslná válka a jeho osobní zážitky. Celý týden co týden pracoval s maminkou na poli, jenom se těšil na sváteční den neděli, kdy opět zasedne s perem v ruce a bude pokračovat ve svých Vzpomínkách. Po několika letech vzniklo jeho veliké dílo s titulem: "Moje vzpomínky". Jde o knihu 7 cm silnou, kterou během několika desetiletí přečetlo mnoho lidí.

Ja se sourozenci v roce 1935

Před několika roky jsem se rozhodl, že bych mohl jít stopou tatínka,  napsat a tím zanechat pro rodinu obrázek, jak se žilo ve zcela jiné době, a ponese stejný titulek: "Moje vzpomímky".

Jan Dobrouč

Diplom maminky, který dostala zato, že vychovává 8 detí.

Moje manželka Eliška s její kytičkami...

Webové stránky naší přítelkyně Cezmín
Cezmín: http://cezmin.wz.cz 
Vianoce:
http://vianocesk.ic.cz
Cezmín:
http://cezmin.czweb.org  
Svadba:
http://svadbask.unas.cz  
Cintorín:
http://cemetery.zaridi.to  
Bylinky:
http://bylinky.czweb.org  
Mikinka:
http://mikinka.czweb.org   
Bábiky:
http://svetbabik.czweb.org 
Čas Vianoc:
http://vianocesk.wz.cz  
Pani Príroda:
http://eufrosyne.wz.cz 
Jánska noc:
http://cbjanskanoc.ic.cz 
Veľká noc:
http://velkanoc.czweb.org 
Gloria Polo:
http://gloriapolo.czweb.org  
Veľkonočné sviatky:
http://velkanoc.ic.cz 
Michal Krpelan:
http://michalkrpelan.wz.cz 
Milujem pani P... :
http://milujempanip.wz.cz 
Aishwarya Ray z Indie:
http://aishwarya.wz.cz  
Horné Chlebany :
http://hornechlebany.unas.cz  
Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.euweb.cz 
CB Fan rádioklub Slovakia - CBRSK:
http://cbrsk.euweb.cz 
Svätojánska noc a iné:
http://www.cbjanskanoc.webovastranka.sk 
 
 

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Design a webmaster: Anežka Vražbová H.Chlebany Slovensko Web.: http://cezmin.czweb.org