wz

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

AHOJ!

"Ad HOnorem Jezus!"

V preklade: "Na slávu Ježišovu!"

 

 

.

Manželství a jiné...

Alžběta Burgerová

Alžběta Burgerová často si lámala hlavu, v čem to vězí, že mnozí mužové vůbec své ženy nectí a jich si neváží, že žena často u nich vůbec nic neplatí, že je muži jen jako kus domácího nářadí, kterého teď potřebuje, že muži nemají pro ženu vůbec žádných ohledů, ani slovíčka něžného, že jen žádají a rozkazují tak, jak by si to nedala žádná služka líbit. Ano i v tom, co nazývají láskou… A právě v tom nemají ženy vůbec vlivu na muže, ani své vůle vůči nim. Jest to, jako by stály pod duševním tlakem, který jim jinak jednat nedopouští. A když při vhodné příležitosti s nimi o tom mluvila, bylo jejich první a poslední: „Tu se nedá nic dělat!“
Musí však najít rozluštění té záhady. Na jedné odborné konferenci přednesla tuto obtíž a předsedající lékař jí odpověděl:
„Vy jste pozorovala skutečnost a já vám sdělím důvod. Žena musí být královnou a musí mít korunu. Musí vstoupit v manželství čistá. Ve všech kruzích společnosti bez vyjímky. Muž musí k ní vzhůru vzhlížet. Musí stále vědět: ona je lepší než já; stojí mravně výš. Pak ji ctí a má zvláštní postavení v domě. Když však žena v tomto bodě chybila a nevstoupila jako panna v manželství, pak tu korunu v očích mužových ztratila. Spadla z trůnu. I když je pravda, že s ním zhřešila, že on je svůdcem – nemá koruny čistoty. Nemá už před ní úcty. Tu vystupuje celá brutalita naší mužské přirozenosti. Kde čistota ženy nemůže postavit hráze, tam řádí bezuzdnost muže. A žena také ztratila svou duševní pevnost a jistotu i úctu sama před sebou. Byla ráda, že její chybný krok byl zakryt manželstvím a netroufá si hájit svých lidských práv a své lidské důstojnosti.“
Koruna čistoty hraje důležitou, nekonečně velkou a osudnou roli v životě manželském!

(úryvek je vybrán z knihy „Víno ze sodomských vinic“ od Adolfa Pelikána S. J., rok vydání 1931. - Poznámka: Tuhle knihu vlastním. Cezmín.

Všechno děj se z lásky, nic z přinucení

Láska k poslušnosti buď větší než bázeň před neposlušností!
Pravá svoboda nezná ani nevolnictví ducha, ani pochybnosti svědomí, ani prchlivé horlivosti.
Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí. Jestliže vás tedy osvobodí Syn, budete opravdu svobodní.

(Jan 8,32,36)

Mladý Ramakrišna procházel jednoho dne rýžovým polem, když uviděl sněhobílé jeřáby táhnout před temným bouřkovým mrakem. Tento kontrast mu odhalil nádheru stvoření takovým způsobem, že padl v bezvědomí na zem. Od toho dne začalo jeho mystické hledání.

(Albert-Marie Besnard)

Tvoje činy, Hospodine, jsou tak velkolepé; jak velkolepá jsou tvá díla. (Žalm 92,6)
Kdo zaměstnává svoje srdce neužitečnými a nebezpečnými představami, nepochybně ztrácí chuť do modlitby a do práce za svoji věčnou spásu, ztrácí ochotu obětovat se, bojovat, trpět. (z knihy sv. Františka Saleského „Filotea“)

božstvo? „S“

Nejdiskutovanější téma moderní doby rozebírá před moderním lidmi filosof a teolog F. J. Sheen.
„Hlavním důvodem, který vedl ke zbožštění sexu je ztráta víry v Boha. Jakmile lidé ztratili Boha, ztratili smysl života -; a jakmile se zapomene na smysl života, ztratí smysl celý vesmír. Člověk se snaží zapomenout na svou prázdnotu v intenzitě okamžitého prožitku.
Druhým důvodem pro kult „S“ je touha uniknout před odpovědností života a před nesnesitelným hlasem neklidného svědomí. Soustředí-li se individuum zatížené pocitem viny na nevědomé, animální, primitivní oblasti, má pocit, že se již nemusí starat o smysl života.. Je-li Bůh popřen, pak je vše dovoleno. Popřením etických hodnot v životě je svoboda nahrazena zvůlí.
Třetím důvodem pro přeceňování „S“ je moderní popření nesmrtelnosti. Popřeme-li věčnost, stane se tím nejdůležitějším přítomný okamžik. Není náhodou, že dnešní civilizace, jež zdůraznila sex jako dosud žádná éra v dějinách křesťanství, žije ve stálém strachu ze smrti.
Čtvrtým důvodem pro přeceňování „S“ je popření racionální duše a položení rovnítka mezi člověka a zvíře. Znamená to zároveň úplný odklon od mravnosti ve vztazích mezi lidmi. Přestává platit vůle a nejvyšší vlády se ujímají pudy, mravní měřítka ustupují před praktikami uplatňovanými v ohradě pro dobytek.
Nadměrné soustředění na jediný z životních projevů vede k tomu, že se člověk vlivem jednostranných zájmů stává nenormálním.
Sexuální tendence u člověka nejsou ani na jediný okamžik pouhým pudem. Od samého začátku je touha oduševněna duchem a ani na chvíli nelze pociťovat jedno odděleně od druhého. Je tu souhra psychického a fyzického. Zanedbání toho či onoho aspektu volá o pomstu.
Lidská osobnost hledá absolutno – t. j. dokonalé štěstí. Užívat sexu jako náhražky za absolutno je marným pokusem učinit z kopie originál, udělat ze stínu podstatu a z podmíněného absolutno. Nekonečné touhy duše nemohou být ukojeny tělem.“
Milovat znamená dát sebe, zapomenout na sebe a hledat to, co činí druhého šťastným. Jak veliký je to dar, mohu-li dávat radost a sám sebe. To je láska. Miluješ-li druhého jako sám sebe a obětuješ-li se pro druhé, pak poznáš, že neexistuje egoismus, který bys nepřekonal. Jak krásné je žít pro lásku.

MANŽELSKÁ ETIKA

Autorem následující stati je Thomas K. Johnson, PhD., který přednáší etiku a filosofii náboženství na Fakultě humanitních studií University Karlovy v Praze.

Soulad vědy a náboženství

Už od osvícenství se etika založená na náboženství těšila mezi mnoha západními vzdělanci nevalné pověsti. Jako hlavní představitel tohoto přístupu by mohl být uveden Sigmund Freud, který považoval židovsko-křesťanskou etiku za iracionální, vyvolávající pocity viny a omezující přirozené lidské svobody. Společně s mnoha dalšími mysliteli byl stoupencem racionálnějšího přístupu v etice. Pokud existovalo ohnisko sváru v pohledu na židovsko-křesťanskou etiku, pak to byla problematika manželství a sexu. Právě tuto část židovsko-křesťanské etiky uvedení intelektuálové odmítají nejostřeji. Toto odmítnutí pak v kultuře vešlo ve známost jako tzv. „sexuální revoluce".
V současné době bývá toto odmítání náboženské etiky zpochybňováno, a to způsobem, který může být pro někoho překvapivý - empirickými výzkumy v oblasti společenských věd. Celá řada nových empirických studií z oblasti psychologie a sociologie ukazuje, že se lidé v životě těší pohodě a štěstí, žijí-li celý život v jediném svazku, v rámci něhož se odehrává pohlavní život. Není tudíž opodstatněné, aby byly tradiční náboženské normy namířené proti rozvodům a nemanželskému pohlavnímu životu považovány za nesmyslná pravidla, jejichž původem je despotický či dokonce neexistující Bůh.
Vědecké výzkumy ukazují, že tradiční náboženské normy jednání, které se týkají rozvodu a mimomanželského pohlavního života, jsou tak hluboce zakořeněny v lidské přirozenosti, že s nimi musí rozumně uvažující člověk souhlasit a měl by je dodržovat bez ohledu na to, zda v Boha věří či nikoliv. A tak tyto společenské vědy nepřímo potvrzují, že zmíněné normy jsou dány Bohem, a že jsou součástí stvoření.
I. Tradiční pohled
Než přejdeme k výsledkům samotné práce badatelů v oblasti sociálních věd, je třeba si přesněji říci, co vlastně myslitelé židovsko-křesťanské tradice v oblasti morálky hlásali. Netvrdili pouze, že morální pravidla jsou dána Bohem, nýbrž i to, že správná morální pravidla přispívají ke štěstí a blahu člověka, protože jsou zakořeněna již v lidské přirozenosti a mezilidských vztazích a že jsou zcela v souladu s přirozeností člověka. To platí, ať člověk hovoří o etice v souvislosti se sexem, pravdou, ochranou života a majetku nebo o jakýchkoliv jiných věcech. Přinejmenším od Kanta filosofie oddělila závazky a povinnosti (deontologická etika) od věcí, které přispívají k lidskému blahu, spokojenosti a štěstí (teleologická či utilitární etika). Tato tendence je často patrná i v laických diskusích, kde jsou náboženské závazky a povinnosti oddělovány od štěstí člověka.
V biblické tradici nejen není rozdíl v pohledu na povinnosti a vedle toho na věci, které přispívají k lidské spokojenosti a štěstí, ale v samotné Bibli není ani rozpor mezi skutečností, že člověk má dodržovat morální pravidla, protože jsou dána Bohem a tím, že je má dodržovat zároveň proto, že se tato pravidla podílejí na jeho blahu či štěstí. Když Bůh dával Mojžíšovi Desatero, mohl lidem vysvětlit důležitost dodržování mravních norem tak, že akcentoval povinnost, kterou vůči němu mají:
• Bůh přišel proto, aby vás vyzkoušel, aby bylo zřejmé, že se ho budete bát a přestanete hřešit. (Exodus 20,20)
Na druhou stranu mohl ale pro vysvětlení toho, proč se mají pravidla dodržovat, užít i teleologického jazyka etiky, který dává do souvislosti mravní normy a lidské štěstí.
• Musíte se ve všem držet cesty, kterou vám Hospodin, váš Bůh, přikázal jít, a tak zůstanete na živu, dobře se vám povede a budete dlouho živi v zemi, kterou máte obsadit. (Deuteronomium 5,33)
Dnešní oddělování mravní povinnosti od zájmu o vlastní blaho a štěstí v biblickém pohledu prostě neexistuje: Obé je v dokonalém souladu, neboť Bůh je původcem obojího.
Toho si byl dobře vědom myslitel a teolog Princetonské university, Charles Hodge. Hodge spatřoval absolutní jednotu mezi pravidly morálky (tj. božími příkazy) a principy podílejícími se na lidském blahu. Příčinou této jednoty je podle něho „nedokonalé zjevení Božích zákonů v samotné podstatě naší přirozenosti". Mnoho z Božích zákonů obsažených v Bibli je „založeno na neměnných mezilidských vztazích, jež existují v rámci bytí člověka na tomto světě" a mnoho biblických zákonů „se nalézá v přirozenosti věcí, kterážto je takové povahy, jakou Bůh určil při stvoření" (citace z knihy Hodge, Ch.: Systematic Theology III, 1986, str. 267). Vycházíme-li z této premisy, můžeme se začít problémem zabývat z pohledu společenských věd.
Sociolog David G. Myers je mnoha badateli na celém světě velmi ceněn pro svou schopnost syntetizovat množství výsledků studií v oblasti společenských věd. Jeho učebnice (úvody do psychologie a sociální psychologie) často používají university v anglicky mluvících zemích. Právě Myers je znám, že ve svých knihách s oblibou užívá výsledky empirických výzkumů k tomu, aby bořil mýtické a naivní přesvědčení lidí, že „všichni přece dobře víme, jak se to má dělat". Člověk by měl Myersovy knihy číst jedině tehdy, pokud je ochoten být konfrontován s opravdovou vědou. V tomto článku užijeme Myersovy kompilace výsledků studií z oblasti společenských věd (Myers, D. G.: The American Paradox, Spiritual Hunger in Age of Plenty, Yale University Press, New Haven a Londýn 2000 - z knihy jsou dále citované stránky).
II. Kohabitace
Jak je uvedeno níže, kohabitace je takové soužití, ve kterém partneři nejsou formálně svoji, tj. jejich vztah formální statut manželství nemá. Manželství je při tom taková sociální instituce, do níž partneři na základě svého svobodného rozhodnutí vstupují a toto rozhodnutí, spolu se vzájemnou výměnou slibů, demonstrují veřejně (tj. před svědky) ve formálním a slavnostním ceremoniálu. Účelem veřejnosti manželského obřadu je mimo jiné to, aby si nastávající manželé uvědomili závažnost svého rozhodnutí a aby jim ostatní lidé připomínali závažnost slibu, který si vzájemně dali - tj. připomínali odpovědnost, která z rozhodnutí a vzájemně daného slibu plyne. Nabízí se otázka: Vypovídá o něčem současný trend, kdy se upřednostňují svatby téměř neveřejné, svatby, kdy je přítomen jen právně nezbytný počet lidí, tedy jen svědci?
Přestože se lidé domnívají, že by partneři měli spolu jistou dobu žít, aniž by formálně vstoupili do manželství (tj. že by měli kohabitovat - společně bydlet), aby si vyzkoušeli, zda se k sobě hodí, v praxi tento předpoklad zpravidla nefunguje - ve skutečnosti má kohabitace často negativní důsledky.
Z několika rozsáhlých studií provedených v Evropě a Severní Americe vyplynulo, že u párů, které spolu kohabitují, existuje později mnohem vyšší míra rozvodovosti než u párů, které před vstupem do manželství nekohabitovaly. Studie z různých zemí uvádějí míru rozvodovosti kohabitujících párů vyšší o 1/3 až 80 %. Je patrné, že kohabitace spíše vede k rozvodu a že má tedy opačný efekt než zvyšování prožitku štěstí v manželství a stability svazku. Domněnka, že kohabitace člověku pomáhá najít vhodného partnera, se ukazuje být nepravdivá (str. 29). Kohabitace je soužitím, ve kterém bývá přítomno daleko víc násilí než v manželství. Studie ukazují, že neprovdané ženy jsou daleko častěji bity svými kohabitujícími partnery než manželky svými manžely. Studie také uvádějí, že se kohabitující vztahy ve srovnání se vztahy manželskými vyznačují o 80 až 400 % vyšším výskytem domácího násilí. Jedna studie dokonce dokládá, že v případě kohabitujících žen je až osmkrát vyšší pravděpodobnost, že mohou být svými partnery zavražděny, oproti ženám, které se svými partnery žijí v manželství (str. 31, 32). Dále, kohabitující partneři obecně vykazují nižší úroveň sexuálního uspokojení než páry, kde se pohlavní život odehrává v rámci manželství. A kohabitující lidé jsou obecně méně šťastní a jsou náchylnější k depresím než lidé žijící v manželském svazku. Dá se říci, že je vědecky dokázáno následující tvrzení: Šťastné manželství je nejlepším ukazatelem toho, že osoba bude spokojena se životem obecně. Naproti tomu kohabitující lidé jsou jen o málo spokojenější než ti, co žijí bez jakéhokoliv partnera (str. 41,42).
III. Rozvod a svobodné matky
Všichni jsme si pravděpodobně vědomi vysoké míry rozvodovosti ve většině zemí Evropy a Severní Ameriky. Existují sice jisté regionální rozdíly, ale obecně lze konstatovat, že polovina našich manželství končí rozvodem. Obdobně existuje velký počet žen, které porodí, aniž by se vůbec kdy provdaly za otce svých dětí. Tento jev dal vzniknout novému pojmu „hit-and-run dads" (tedy muži, kteří zapříčinili početí, ale s nastávající matkou svého dítěte se nikdy neoženili, opustili ji a k dítěti se nepřihlásili, tedy „utekli"; výraz je odvozen od „hit-and-run driver", což je pojem trestního práva, kterým se označuje řidič, který zavinil nehodu a z místa činu ujel) a podnítil sociology a psychology k tomu, aby se problematikou rozvodu a svobodného mateřství zabývali, neboť situace je víc než alarmující.
Studie totiž potvrzují to, co mnozí předpokládali: Rozvod za sebou zanechává lidi, kteří se cítí odmítnutí, osamělí a s depresemi a tyto pocity trvají často i několik let. Méně známý už je fakt, že rozvod má vliv i na fyzické zdraví - zhruba ve stejné míře jako kouření jedné krabičky cigaret denně. Zvýšená míra úmrtnosti napovídá, že rozvedení lidé mají sklon žít o několik let méně než ti, kteří v manželství setrvávají. Rozvod navíc velmi často vede k chudobě; především tehdy, pokud bylo zrušeno manželství, v kterém jsou děti, neboť dvě domácnosti stojí více, než jedna a pracovní motivace a výdělky mohou poklesnout také z důvodu osobní nespokojenosti. Navíc jen relativně málo otců platí dostatečné výživné, takže absence biologického otce se stává převládajícím faktorem v problematice dětské chudoby; přinejmenším v USA a pravděpodobně tomu nebude jinak ani v případě dalších zemí (str. 75).
Důsledky rozvodu a svobodného mateřství pociťují i samy zúčastněné děti, neboť absence otce vytváří pro děti celou řadu problémů, ať už jde o absenci danou rozvodem či skutečností, že dítě je vychováváno svobodnou matkou. U dětí žijících jen s jedním rodičem se také častěji objevuje zneužívání či zanedbání rodičem (str. 63). Děti žijící se svou biologickou matkou a otčímem či přítelemsvé matky navíc častěji čelí zvláštnímu nebezpečí: zvýšené míře zneužívání, mnohem většímu riziku zabití a slabší tabuizaci incestu. Někteří sociologové a psychologové hovoří o „magickém čísle" 70 % - tolik procent lidí se závažnými sociálními patologiemi vyrůstalo v rodině, kde chyběl otec: 70 % vězňů, 70 % mladistvých vrahů, 70 % -náctiletých uprchnuvších z domova a 70 % delikventů. Někteří vědci začali hovořit o „invazi barbarů" - takto označují chlapce, kteří vyrostli bez otcovské péče a nejsou proto připraveni na přijetí role manželů, jejichž úkolem je zabezpečit rodinu (str. 76, 77). Děti, které vyrůstaly v rodině s jedním rodičem, či v rodině, která se skládala z jednoho biologického a druhého nevlastního rodiče, jsou dvakrát až třikrát náchylnější k tomu, že budou v budoucnu potřebovat pomoc psychologa a je u nich také mnohem pravděpodobnější, že budou mít nechráněný pohlavní styk, že se stanou kuřáky a že budou mít problémy s drogami a alkoholem. Naproti tomu pouze asi 12 % dětí, které žijí s oběma biologickými rodiči, má vážné problémy ve škole. Toto číslo se zvyšuje na 22 % u dětí, jež žijí s rozvedenou matkou a na 30 % u dětí, jejichž matka se nikdy neprovdala (str. 83).
IV. Vědecký závěr
Na základě tohoto vyčerpávajícího přehledu výsledků společenskovědních výzkumů Myers dochází k tomu, co nazývá „transkulturní ideál", který spočívá v tvrzení, že děti nejlépe dospívají, pokud jsou vychovávány oběma rodiči, kteří jsou neochvějně oddáni jeden druhému a péči o své děti (str. 87). A dále zdůrazňuje, že 70 % rozvodů ukončuje manželství, která jsou nepříliš konfliktní a v nichž se konflikt nikterak nedotýká dětí, resp. nebyl jimi ani zaznamenán (str. 89, 90). Je tedy možno podotknout, že rozvod v případě těchto málo konfliktních manželství se nezdá vůbec být rozumným řešením, a to vzhledem k zmíněnému utrpení, které rozvod doprovází, a že tato manželství by mohla být snadno usmířena, pokud by k tomu byla vůle.
Jistý posun k tomuto „transkulturnímu ideálu" je možný, neboť mohou být učiněny jisté kroky v praxi, které mohou napomoci jeho dosažení. „Studie ukazují, že manželský svazek není udržován jen vzájemnou přitažlivostí, ale také morálním přesvědčením o závažnosti manželství a obavou ze společenských a finančních důsledků rozchodu" (str. 47). Na toto morální přesvědčení a závažné důsledky rozluky mohou být mladí lidé upozorněni prostřednictvím nové generace učebnic pro školy a university - tedy knihami, které pojmenují jasněji tato vědecká fakta a dají je do souvislosti s otázkou lidského štěstí. Postoje a jednání mohou být významně ovlivněny zákony a dalšími legislativními normami, které se týkají problematiky manželství a rozvodu, a dokonce i finančními a daňovými pravidly. Kvalitní kurzy, které by lidi připravovaly na manželství, mohou být rovněž velmi účinné - mohou párům poskytnout inspiraci jak v praktických tak i citových otázkách. Společenské vědy nám říkají, že celoživotní manželství (a odmítnutí pohlavního života mimo manželský svazek) je velmi důležitý faktor pro individuální štěstí a dobrou společnost jako celek. Věda nám také může říci, že existují věci, které můžeme udělat pro to, abychom se přiblížili k tomuto cíli.
V. Filozofický závěr
Na základě vědy je tedy možno potvrdit židovsko-křesťanské mravní pravidlo „Nesesmilníš" tak, jak je tradičně interpretováno: Neporušíš manželství a nebudeš mít pohlavní styk mimo manželství. Dokonce i ateista musí potvrdit, že toto pravidlo se z pohledu vědy jeví být zásadní pro blaho a štěstí člověka a odmítání tohoto pravidla je nyní nejen protináboženské, ale i protivědecké a protispolečenské. Křesťané v historii prohlašovali, že toto pravidlo je jednak pevnou součástí lidské přirozenosti a mezilidských vztahů a že také bylo zjeveno jak prostřednictvím lidského svědomí, tak i v Desateru. Věda sice není schopna dokázat Boží původ této mravní normy, nicméně propast mezi vědou a vírou je dnes mnohem menší, než jsme dříve mysleli. (převzato z časopisu CSI – Křesťané lidem v nouzi)

Manželství proti proudu i větru

Ve městě Široki Breg, 30 km od Medjugorje, nenajdete ve farní matrice mezi 13 000 obyvatel ani jeden případ rozvodu. Požívá snad Hercegovina mimořádné přízně nebe?
»Našel jsi svůj kříž«
Když se zde mladý člověk připravuje na manželství, neslyší nic o tom, že si našel ideálního partnera. Kněz mu řekne: »Našel jsi svůj kříž. Je to kříž, který si máš zamilovat a nést jej s radostí. Nesmíš jej odhodit, nýbrž se s ním laskat.« Kdyby někdo vyslovil taková slova u nás, popudil by snoubence k hněvu. Ale v Hercegovině vyvolává kříž velkou lásku.
Když jdou pak snoubenci do kostela, nesou s sebou kříž. Kněz jej posvětí a během manželského slibu má tento kříž ústřední postavení: nevěsta položí svou pravici na tento kříž a ženich svou ruku na její. Tak jsou obě ruce spojeny na kříži. Kněz pak položí svou štolu na obě tyto ruce a snoubenci si podle církevního ritu slibují věrnost.
Pak se snoubenci nelíbají navzájem, nýbrž políbí kříž a vědí, že líbají pramen veškeré lásky. Když vidíme jejich ruce položené na kříži, tak chápeme: Když manžel opustí svou ženu nebo žena svého muže, opouštějí kříž. Ale kdo opustí kříž, tomu již nezbude vůbec nic, protože opustil Ježíše.

Ukřižovaný Ježíš je přítomen v srdci rodiny

Po svatebním obřadu berou novomanželé svůj kříž a umístí jej na čestném místě ve svém domově. Kolem tohoto kříže se rodina shromažďuje k modlitbě, protože je přesvědčena, že se zrodila z kříže. Když dojde k problémům a konfliktům, modlí se manželé spolu před křížem, aby nalezli pomoc. Nehledají právníka ani astrologa nebo věštkyni, nespoléhají na psychologa nebo poradce. Ne. Jdou k Ježíši a ke kříži.
Odpouštějí si navzájem a nespí s těžkým srdcem, protože nacházejí své útočiště u Ježíše, jediného, kdo má moc je zachránit.
Rodiče učí děti, aby každý den políbily kříž a nešly nikdy spát, dokud nepoděkují Pánu Ježíši. Pro děti je Ježíš přítelem rodiny, kterého uctívají a líbají. Říkají mu »Dobrou noc!« a políbí jej na kříži. Vědí, že Ježíš je chrání ve své náruči, kde se nemusí ničeho obávat. Jejich strach končí při políbení kříže.
Sestra Emanuela, Feu et lumiére
Pán Ježíš Kristus, lékař našich duší i našich těl, ten, který odpustil hříchy ochrnutému a vrátil mu tělesné zdraví, chtěl, aby jeho církev pokračovala v síle Ducha svatého ve svém díle spásy a v uzdravování i u svých členů. To je cílem dvou svátostí uzdravování: svátosti smíření a pomazání nemocných. KKC 1421 (převzato ze Světla 6/99)

Několik postřehů z nového časopisu Svět, který popularizuje vědu, techniku, historii a poznatky o člověku a přírodě.
- Při volbě vhodného partnera s odpovídající sadou genů hraje nezastupitelnou roli čich. Hormonální antikoncepce je příčinou, proč ženám může „vonět“ zcela nevhodný muž. (Svět, květen 2007, str. 14)

SEX VERSUS LÁSKA

Předčasný sex mnohdy vede k rozhodnutí pro nesprávného partnera. Pokud totiž nedopřejeme našemu mozku dostatek času, aby mohl vyhodnotit, zda pro nás je či není určitý člověk vhodným partnerem, dostaneme se do situace, která musí po milování nutně nastat: do mozku je vyplaven oxytocin, který způsobuje hřejivý pocit lásky a podporuje utváření sociálních vazeb, důležitých pro případnou výchovu dětí. Snadno se pak stane, že si lidé tento příjemný pocit vyloží jako lásku a zůstávají s někým, kdo pro ně ne-ní vhodným partnerem. (Svět, květen 2007, str. 15)
Pozn.: Věda podporuje Bibli. Kdy začneme z těchto vědeckých střípků brát vážně Bibli - Boží dopis lidem a respektovat „Desatero“, především 6. a 9. přikázání?

Televizní hrozba

Americký výzkum dokazuje, že televize je skutečnou hrozbou pro naše zdraví. Nejnebezpečnější je pro děti, které u televize snědí mnohem více jídla, i když nemají hlad. Obezita se tak stává nejznámějším zdravotním rizikem spojeným s vysedáváním u obrazovky. Příčinou ale není jen přejídání a následně ne-dostatečná fyzická aktivita. Modré světlo vyzařující z obrazovky stojí za změněnou hladinou hormonů leptinu a ghrelinu, která ovlivňuje tvorbu tuků a vyvolává pocit hladu.
To ale zdaleka není jediná hrozba. Záření z obrazovky totiž snižuje v těle produkci hormonu melatoninu, který je zodpovědný za řízení denního rytmu organismu. Nižší hladina melatoninu navíc způsobuje předčasnou pu-bertu a může také zvýšit pravděpodobnost mutací DNA a tedy i nádorového bujení. Vý-kum britského vědce Arika Sigmana potvrdil i další hormonální změny, které způsobují poruchy spánku a dokonce i pokles imunity.
Přílišné sledování televize navíc snižuje schopnost dětí udržet pozornost. Z toho pak mohou vyplývat i problémy s učením v kombinaci s hyperaktivitou a mozkovými dysfunkcemi. Podle Sigmana by se děti do tří let neměly na televizi dívat vůbec, do sedmi let pak maximálně 30 minut denně, od sedmi do dvanácti let hodinu denně a dvanácti až pat-náctiletým dětem by rodiče mohli povolit denně dvě hodiny.

(kd Svět červen 2007, str. 72)

Pozn.: Všímavý a myslící člověk, který žije podle Božích pravidel, přijde na škodlivost nadměrného vysedávání u televize i bez výše uvedených výzkumů a zařídí se podle toho. Naneštěstí pro dnešního „svobodného“ člo-věka, který podléhá všem škodlivým trendům, je každé varování zbytečné…

Krátký spánek

Základní chybou, které se dopouští většina z nás, je zbytečně dlouhý spánek.
Průzkum z roku 2002, který proběhl na Uni-versity of California (na vzorku milionu lidí), prokázal, že skupina lidí spících minimálně osm hodin denně nemá nad skupinou, která průměrně prospí čtyři až pět hodin za den, v žádném případě výhodu, tedy například žije déle, prožívá kvalitnější život apod. Znamená to tedy, že délka spánku v podstatě nijak ne-ovlivňuje délku života.
- … Základní chyba, které se dopouští valná většina populace, je přehánění spaní. Větši-nou se tato chyba dá popsat stylem „spal jsem osm hodin a cítím se stále unavený, bu-du tedy spát hodin deset“. Tento omyl má za následek zvyšování délky spánku, ale také snižování jeho kvality.
- … Jednoduše řečeno: kvalitní spánek je hluboký spánek. Pokud dokážeme ovlivnit tzv. spací hodiny, tedy systém spaní, docílí-me kvalitnějšího spánku v kratším čase. Sys-tém spaní je možné rozčlenit na to, jak spí-me, jak hluboce spíme, kdy spíme a jakým způsobem jsme přes den vzhůru.

(více v časopisu Svět červen 2007, str. 74-75)

Povídání o partnerství a lásce

(výňatky z Anno Domini 2/91)

… Prostě: aby to, co považuje Lucie za důležité, považoval za důležité i Petr. Aby oba viděli smysl života ve stejných ideálech a cenili si stejných vlastností a věcí. Protože když si Lucie rozumí s Petrem v oblasti hodnot, rozumí si s ním skoro ve všem. Rozumí jeho způsobu jednání a chápe ho, protože může očekávat, že Petr jedná vlastně tak, jak by na jeho místě jednala ona.
Proč to říkám? Mnozí mladí lidé, upřímně věřící křesťané, se často ptají, zda je důležité, aby jejich budoucí partner byl také věřící člověk. Že znají mnoho nekřesťanů a je jim s nimi mnohdy lépe než s věřícími. Nuže, je to důležité a velice moc. V 17 letech má možná Lucie pocit, že by si v životě vystačila sama. Ale přijdou těžkosti, Lucie se vdá a bude potřebovat oporu – důvěrný vnitřní vztah. Jak ho však budovat, když má Petra, který ji nerozumí?
Podle manželských poradců Macie Lasswellové a Normana Lobsenze je „základní funkcí manželství“ zřejmě „poskytovat si vzájemnou citovou oporu“. Podpora od lidí, které milujeme, je životně důležitá, protože okolní svět na nás útočí. Nedostatek této podpory působí hluboká zranění a může otřást sebedůvěrou člověka a jeho celkovým stavem. Bez společně zažívaného vztahu k Bohu je však pro věřícího člověka budování této opory často nad lidské síly.
Proč? Vždyť věřící i nevěřící mohou být lidé dobří, hodní, opravdových morálních a osobních kvalit.
Ano, jistě. Ale tady nejde o morálku ani o dobrotu srdce. Tady jde o to, aby si dva lidé rozuměli. Aby skutečně chápali vědomé i nevědomé pochody svého partnera. Aby jim jejich partner byl dokonale čitelný. To je totiž pro pohodu a meziosobní přitažlivost věc zdaleka nejdůležitější.

MUDr. Prokop Remeš

- Kde čistota zahynula, tam je ochromena vzpruha ke všem ideálům.
- Největší rozkoš je přemoci rozkoš.

(sv. Augustin)

- Věřil jsem, že zdrženlivost je věcí vlastní síly a neměl jsem jí, neboť ve své zpozdilosti jsem si neuvědomil, že jest psáno: „Žádný nemůže žíti zdrženlivě, leč komu to dá Bůh.“ A Ty bys mi to byl dal, kdybych vroucími povzdechy na Tvé ucho útočil a v posílené víře svoji starost na Tebe vložil.

(sv. Augustin)

- Viděl jsem mnoho lidí, kteří litovali, že sloužili světu, ale ještě ani jednoho jsem neviděl, jenž by litoval, že Bohu sloužil.

(sv. Jan Vianney)

- Taková je moc čistoty, že každý přirozeně ji provází uznáním a nikdo tak hluboko nepoklesl, aby všechen smysl pro ni ztratil.

(sv. Augustin)

- Muž a žena – oheň a pleva: ďábel neustává foukat, aby se vzňala. (sv. Jeronym)
- Ti, kteří čistě žijí, jsou anděly, kteří kráčejí po zemi. Ba čistota paniců má zvláštní přednost před čistotou andělů. Tam je čistota v pokoji, tu v boji, tam spočívá v nerušeném štěstí, tu je plodem námahy. (sv. Bernard)
- Čistota představuje kapitál ctností, neboť vyžaduje odříkání, pokoru, bdělost atd. Jako barva bílá je základem všech ostatních barev, tak čistota je základem všech ostatních ctností.
- Jak těžko je v těle žíti netělesně. Žádný boj není těžší, žádná válka nebezpečnější, než válka s vlastním tělem. Zato však čistota vede blíže k Bohu, povznáší k jakési duchovnosti.

(sv. Jeronym)

Tyto výpisky jsou vybrány z knihy „Víno ze sodomských vinic“ od Adolfa Pelikána S. J., rok vydání 1931 (Poznámka: Tuhle knihu vlastním. Cezmín)

Příčiny dnešní krize rodiny
zápisky z vysílání Radia Monte Carlo
z 9.11.1990

 

Především to jsou vnější tlaky – rozhlas, televize, společnost, ekonomika atd.
Slovo „sex“ je z latinského slova „sekare“, t. j. rozdělit. Kde se rozdíly mezi mužem a ženou stírají, nastávají nutně problémy. Štěstí manželů zavisí v tom, že každý z nich přijímá toho druhého takového, jaký je; že přijímám ženu jako osobu, která má to, co já nemám a naopak.
Příčina rodinných krizí: nejčastěji je to honba za majetkem. Zapomínáme na slova Pána Ježíše Krista, který řekl: „Chraňte se před chamtivostí.“ Neshody finančního rázu prohlubují rodinnou krizi.
3 podmínky rodinného štěstí:
- v Ozeášově knize je psáno: „Můj lid zajde, protože odmítá poznání.“ Také většina dnešních rodin odmítá poznání Boha, Ježíše Krista, Bible.
Tedy: máme poznávat Bibli, Boha, Ježíše Krista.
- v knize Jozue je psáno:
„Vyvolte si, komu chcete sloužit, já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“
Tedy: jako manželé máme sloužit Hospodinu.
- a nakonec je to pravidelný rozhovor manželů či celé rodiny s Bohem na modlitbách.
To jsou hlavní zásady jak zachovat rodinu, ozdravět společnost.
Tedy ještě jednou: návrat k Bibli, k Ježíši Kristu; tak lze shrnout 3 výše uvedené podmínky.
„Pokud držím v rukách růženec,
držím v nich svou spásu.“
Pane Ježíši Kriste,
prosím Tě,
dej, ať se v našem životě
dílo Tvého vykoupení,
o kterém v tajemstvích
sv. růžence rozjímáme,
projevuje mocnější,
než protivenství celého světa.
Spěch, nervozita, nedostatek spánku, klidu, odpočinku… Není třeba trochu zvolnit krok, opustit svět a odejít do svého nitra? Abych si všiml ještě něčeho, co dnešnímu světu tolik chybí – LÁSKY?
Ano, i já ji nosím ve svém srdci. Přináší pravý pokoj, radost… Probouzí mne k životu! Neboj se proto odcházet na poušť. Tam poznáš, co ti překáží na cestě k této lásce; tam dostaneš sílu touto láskou prozařovat dnešní svět.
Jakmile ve vašem vztahu něco nebude krásné, nebude to dobré, nebude to správné, nebude to Boží.

(ze sborníku přednášek o metodách přirozeného plánování rodičovství)

Sexuální zralost

Aby se mohlo mluvit o zralé osobnosti, musel pohlavní pud už překonat 2 typické formy nezralosti: erotické zaměření na sebe sama za účelem slasti z pohlavních orgánů i zafixovanost na osobu stejného pohlaví. Touží po doplnění, ale musí přijmout svou odlišnost a podle toho jednat. Pohlavnost se projevuje v celém těle i duchu a vůbec není omezena jen na pohlavní orgány. Proto je nepřirozené osvojovat si vlastnosti patřící druhému pohlaví.
Druhým stadiem pohlavního vyzrávání je pochopení, že v lásce muže a ženy nemůže jít jen o sobecké, jednostranné hledání vlastního uspokojení, ale že láska se musí stát vzájemným darem.
Výsledkem takového vývoje je sexuální chování na opravdu lidské úrovni, ovládání a řízení své sexuality a tím i vyšší pojetí sebe sama.
Na sexualitu je třeba se dívat jako na rozhodující fakta zrání lidské osobnosti. Sexuální zralost je nutný průchozí stupeň, aby se došlo na úroveň psychologické dospělosti. Odtud plyne nutnost zapojit sexualitu správně do celkového obrazu vznikající osobnosti. Sexualita je jedna z lidských hodnot, ne něco negativního. Ovšem zralé sexuality se nedosahuje bez boje, bez zříkání a bez obtíží. Mladý člověk, který usiluje o celkovou zralost, musí vždy bojovat, protože v každém okamžiku musí volit mezi uspokojením různých, často protichůdných tužeb. Jde ovšem o to, aby volil podle správné stupnice hodnot.
Zralá sexualita zahrnuje v sobě, jak již řečeno, schopnost k oddanosti, t. j. schopnost darovat se, sílu k nezištné lásce. Když se tato schopnost rozvine ve správné míře, bude osoba s to navazovat spontánně kontakt, emočně se ovládat a opravdově se nasazovat.
Faktor oddanosti v sexualitě se vyjadřuje v živém vědomí, že „je tu jeden pro druhého“. Proto není schopnost obětovat se oddělena od schopnosti přijímat. Sexualita vede k životu vzájemného vztahu, vyžaduje tedy jak schopnost dávat, tak přijímat, sklon přijmout nabízenou lásku a plnou připravenost odpovědět na ni.

Citáty

„Pokud si chceš být naprosto jist, že se tvému srdci nic nestane, pak ho nesmíš nikdy darovat, dokonce ani zvířeti. Obklop ho dokonale svými koníčky a požitky; vyhýbej se všem problémům; uzavři si ho do skříňky, neboli rakvičky svého sobectví. Ale tam se – bezpečně, potmě, bez pohybu a bez vzduchu promění. Nepukne, stane se nerozbitným, neproniknutelným, nezachránitelným…“ C. S. Lewis
„Ti dva v manželství si jsou navzájem jako nemilosrdný reflektor, který odhalí i ty nejtemnější skvrny lidské bytosti.“ K. A. Porterová
„Dobré manželství nezačíná tím, že se ti dva dobře znají, ale že znají Boha.“ Gary a Betsi Ricucci
„O pohrdání se jedná tehdy, když svůj pohled zaměřujeme na slabosti svého partnera. Každý z nás má své slabosti, a když je hledáme, najdeme je. A když na ně myslíme dostatečně často, rostou – jen my nerosteme.“ Gary L. Thomas
„Muž může umět brilantně kázat, psát budující knihy a zpaměti citovat půlku Bible – ale pokud se nenaučil sloužit své ženě, vážit si jí a být k ní ohleduplný, pak je jeho zbožnost pořád ještě v plenkách; jeho modlitební život – dech života jeho duše – je jen fasáda.“

Gary L. Thomas

TVŮJ ODĚV HOVOŘÍ...

Odmítejte stále nestoudnější a provokující módu!
Pocit studu je Boží dar. Vymezuje nám zevnitř hranice, které nesmíme překročit, pokud nechceme klesnout pod svou důstojnost. Kde již není u člověka žádný stud, můžeme si být jisti, že v jeho životě něco selhalo a potřebuje dobré vedení, aby se upravilo jeho sebehodnocení.
My ženy máme zvláštní odpovědnost, pokud jde o náš oděv.
Ne nadarmo říká Pius XII.: Kdyby křesťanky měly tušení o pokušeních a pádech, které způsobují svým oděvem, zhrozily by se odpovědnosti... Nevidíte, že existuje hranice, kterou móda nesmí překročit, protože jinak se stává zkázou pro vlastni duši i pro duše jiných?
Kdo chce, aby byl milován sám o sobě, ať se zamyslí, jak se obléká.
Tvůj oděv řekne víc, než všechna slova a všechny tvoje činy za celý týden. Jaký šat nosíš, takový je tvůj výrok. Má jasný hlas: Buďto požehnání, nebo kletbu.

(M. Seeman)

Proč si vůbec stěžuje tolik žen na údajně „zlé“ muže, kteří jsou „dotěrní“, nebo i znásilňují? Když vystavují beze studu dráždivé části svého těla, nemohou se divit, jestliže je někdo obtěžuje - a první obvinění musí upřímně obrátit proti sobě. Zde platí přísloví: „Kdo si hraje s ohněm, popálí si prsty.“
Podívejme se na nepřehledné množství stále ohavnějších sexuálních zločinů. To jsou v prvé řadě plody celosvětové sexualizace prostřednictvím sdělovacích prostředků - televize, časopisů, reklamy, divadla, výtvarnictví a literatury, pomocí „sexuální výchovy“, drog, ezoteriky a New Age a různých psychotechnik a v neposlední řadě módy, která je zrcadlem ducha doby.
Stydlivost, která se projevuje také v oblékání, je jako vůně květu a ozdoba, která okouzluje. Je jako koruna, která slouží ženě ke cti, dokud si ji chrání.
My ženy bychom měly dbát na to, abychom se nedaly vykořisťovat a vystupovat rozhodně proti porušování ženské důstojnosti nejrůznějšími způsoby, včetně módy. Jestliže při tom uplatníme všechny dobré ženské vlastnosti, nebude dlouho trvat a u opravdu milujících a správně smýšlejících mužů získáme na ceně.
Kdo chce správně posoudit oblečení křesťanské ženy, ať se ptá, zda by v takovém šatě chodila Panna Maria. Hodnocení bude snadnější a jistě správné.
Sv. Jan Zlatoústý soudil již ve 4. století: Tvrdíte, že jste nikoho nepřivedly k hříchu. Svými slovy opravdu ne, ale udělaly jste to svým oděvem a svým chováním... Když jste někoho dohnaly k tomu, aby hřešil ve svém srdci, jak můžete být bez viny...?
Karel Čapek napsal: Pokud chce mít národ budoucnost, musí si zachovat mravnost. Nedělejte ze svého těla výkladní skříň a neničte mravní smysl národa. Nevěřte, že nahota je estetická, protože k obnaženému tělu nemůže člověk zůstat lhostejný. Nezatěžujte své svědomí provokujícím oblečením!
Mt 18,6-9: „Kdo však jedno z těchto nepatrných, které ve mně věří, svede ke hříchu, pro toho by bylo lépe, aby mu byl pověšen na krk mlýnský kámen a aby byl potopen hluboko do moře. Běda světu, že svádí ke hříchu! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda tomu člověku, skrze kterého pohoršení přichází!“
Otec Pio: Tento světec posílal nedostatečně oděné ženy od zpovědnice bez rozhřešení a ani nedovolil, aby se takové ženy ke zpovědnici přiblížily. Byl neúprosný, hřímal slovy: „Jdi se ustrojit… Nemravná... Špinavá… Necudná...“
Jednou řekl jedné dívce: „Rád bych ti usekl paže, protože bys méně trpěla, než budeš trpět v očistci...“
Jiné řekl: „Nahé maso bude hořet...“
Říkával duchovním dcerám: „Pán zavrhuje neslušnou a pohoršlivou módu. Máš-li možnost, kup si šaty, jaké chceš, ale nesmíš se za žádnou cenu řídit pohoršlivou a neslušnou módou...“
Ježíši, uzdrav a naprav, co jsem rozbila, protože jsem byla hloupá a nevědomá,
samolibá nebo žádostivá, zajatá v omylech pozemské žádostivosti a vášní různého druhu.
Požehnej všem, kteří se provinili, protože jsem je přivedla do pokušení.
Ježíši, dopřej jim ze svého Srdce tisícinásobné odčinění, aby zcela spočinuli v Tvé milosti.
Zvláště Tě prosím za ty, které miluji celým žárem svého pozemského srdce a své nesmrtelné duše.
Ježíši, žehnej nám. Amen.

KONEC

O ženách

Sklíčenou mysl, mrzutou tvář, ránu do srdce působí zlá žena. /Sír 25,23/
Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná. /Př 11,22/
Raději budu bydlet se lvem a drakem než bydlet se zlou ženou. /Sír 25,16/
Žena statečná je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech. /Př 12,4/
Neraď se s ženou o její sokyni, ani se zbabělcem o bitvě. /Sír 37,11/
Nepoddávej se ženě celou svou duší, aby ona nakonec neovládla tebe. /Sír 9,2/
Nenechávej vodu volně vytékat a zlou ženu volně jednat. /Sír 25,25/
Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří./Př 14,1/
Kde není plot, tam bude majetek rozkraden, kde není žena, tam bude muž naříkat a bloudit. /Sír 36,25/

Ženu statečnou kdo nalezne?
Je daleko cennější než perly.
Ještě za noci vstává
dát potravu svému domu
a příkazy služkám.
Dlaň má otevřenou pro utištěného
a ruce vztahuje k ubožáku.
Její ústa promlouvají moudře,
na jazyku mívá vlídné naučení.
Síla a důstojnost je jejím šatem,
s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.
Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása;
žena jež se bojí Hospodina, dojde chvály.

(volně vybráno z 31. kapitoly knihy Přísloví)


.

ODKAZY na stránky naší přítelkyně Cezmín

Moje webové stránky
Cezmín:
http://cezmin.wz.cz 
Vianoce:
http://vianocesk.ic.cz
Cezmín:
http://cezmin.czweb.org  
Svadba:
http://svadbask.unas.cz  
Cintorín:
http://cemetery.zaridi.to  
Bylinky:
http://bylinky.czweb.org  
Mikinka:
http://mikinka.czweb.org  
Bábiky:
http://svetbabik.czweb.org 
Čas Vianoc:
http://vianocesk.wz.cz  
Pani Príroda:
http://eufrosyne.wz.cz 
Jánska noc:
http://cbjanskanoc.ic.cz 
Veľká noc:
http://velkanoc.czweb.org 
Gloria Polo:
http://gloriapolo.czweb.org  
Veľkonočné sviatky:
http://velkanoc.ic.cz 
Michal Krpelan:
http://michalkrpelan.wz.cz 
Milujem pani P... :
http://milujempanip.wz.cz 
Aishwarya Ray z Indie:
http://aishwarya.wz.cz  
Horné Chlebany :
http://hornechlebany.unas.cz  
Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.euweb.cz 
CB Fan rádioklub Slovakia - CBRSK:
http://cbrsk.euweb.cz
Svätojánska noc a iné:
http://www.cbjanskanoc.webovastranka.sk 
Obec Horné Chlebany:
http://hornechlebany.sweb.cz 
[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Design a webmaster: Anežka Vražbová H.Chlebany Slovensko Web.: http://cezmin.czweb.org

 

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Designwebmaster:  Anežka Vražbová Horné Chlebany Slovensko Kontakt: cezmin@azet.sk  ;  Web: http://www.cezmin.land.ru