wz

Info

TV 1 Praha, “Hobby naši doby“ v sobotu 11. ledna - januára 2014 o 12.25 HODINE bude vysílat něco z kutilských technických zálib Jana Dobrouč.

 

"Hobby dnešní doby"
18. Září 2013

Jak jsem slíbil odpovědět na dotazy ohledně toho, jak probíhalo natáčení televize u nás dne 18.září, tak můj slib plním ale bude to asi velmi dlouhé vyprávění.
Začalo to tím, že v jednom srpnovém dnu, jsem sledoval pro mne neznámý televizní pořad o různých technických zlepšovácích, a ten pořad se jmenoval "Hobby dnešní doby." Tam předváděla paní Bohdalová všelijaké pro mne zajímavé technické věci, hlavně pro kutily, domácnost i zahrádku. Po skončení vyzývala diváky, kdo by měl nějaký zlepšovák, aby se přihlásil na uváděnou adresu. V té době jsem právě dokončil společný držák pro foťák i filmovou kamerku. Protože se mě klepe pravá ruka, tak tímto vylepšeným držákem pro dvě ruce jsem vyřešil svůj stařický problém chvějící se pravé ruky. Pod kameru jsem si shotovil 30 cm od sebe vzdálené držáky, podobné jako 2 pistole, a nyní současně bez problémů točím i fotím a třeba i z auta, aniž bych ohrozil bezpečnost jízdy.
Adresa televize byla jednoduchá a tak jsem do tohoto pořadu majlem odeslal krátkou zprávu, že se mě podařilo sestrojit speciální držák pro moji chvějící se ruku při amatérském filmování.


 Jiřina Bohdalová s Rostislavem Prokopjukem (uprostřed) a režisérem pořadu Dobrá rada - Hoby naší doby - Josefem Vondráčkem.
 

Ukázka ze zběratelství uvedeného programu

Uniformní knoflíky - sběratel Ivo Tomáš

http://www.youtube.com/watch?v=VYhL39phU_c#t=47

Za pár dnů u nás zazvonil telefon, a ve sluchátku se ozval hlas:
“Tady Televize Praha, u telefonu režisér Josef Vondráček."
Sdělil mě, že ten můj zlepšováček se mu líbí a zda si jej mohou přijet natočit pro jejich televizní program. Odpověděl jsem a řekl že ano. Po několika dnech se opět ozval ten dotyčný pan Vondráček, a ptá se, kde je ta naše obec Horní Dobrouč, a kolik je to kilometrů z Prahy, a poznamenává že bych to mohl sám okomentovat, že by ten jejich spíkr Bohdalová která to uvádí, že se toho vzdá, protože je to pro ni velmi daleko. V dalším telefonickém rozhovoru mě sděluje, zda by mohli přijet 18.září, a při delším hovoru se mnou, se ptá a dozvídá, že tu mám ještě nějaké další výrobky jako hudbu, traktůrek i další, a pan filmový režisér byl nadšený, že to jsou pro ně zajímavé věci, a že určitě v tento den přijedou, a že mají na tento den volnou kameru a osvětlovače.
V té době moje manželka měla naplánované zednické opravy verandy, opadávající omítky, práce s ovocem které padalo, a já jsem se dal do úklidu všude tam, kde mám uložené věci, v dílně i na půdě. Dotyčný traktůrek, dělaný doma v roce 1959, by rádi natočili, ale já mu sděluji, že už jej mají naše vnoučata v Jamném nad Orlicí, a pokud by jej chtěli zveřejnit s kamerou, museli by jet asi 20Km od Dobrouče.
Oznámili jsme to Evě v Jamném, která rozhodla, že v ten den natáčení zůstanou na tento den doma ze zaměstnání. Já jsem jim sdělil, že stačí traktůrek vyvézt z dílny a nechat jej venku, protože nevíme kdy a v kolik hodin z Televize přijedou.
Nastaly dohady, kolik jich přijede. Eliška kolik má připravit obědů. Počítali jsme, že to bude kameraman, osvětlovač, zvukař a on ten režisér Josef Vondráček. Eliška rozhodla že je pohostí v dílně, a tam že by jsme rozdělali dlouhý stůl, kde by mohli zaměstnanci televize poobědvat. Nevěděli jsme v kolik z Prahy dojedou, kolik jich bude, čekali jsme, až v 11hodin zazvonil telefon, a ozvala se nějaká žena z televize, a hlásila že jejich filmový štáb je na cestě, a přijedou asi za půl hodiny tam do Dobrouče. My jsme netušili proč nejedou, a netušili jsme, že prý na silnicích k nám byly dopravní zácpy a mlhavo.
Asi ve tři čtvrtě na dvanáct zazvonil zvonek u dveří. Eliška šla otevřít, venku stálo auto a z něj už bylo vystoupeno šest lidí, z toho jedna žena, dívka. Já jsem je před domkem uvítal a pozval, jak si přála manželka do dílny, kde na stolech bylo připraveno asi pro pět osob, donesli se další židle, a Eliška začala donášet do dílny oběd. Byl to bramborový salát, řízek, pivo, a nějaké zákusky a další. Protože jsem si už neměl kde sednout, tak jsem jim ve stoje informoval něco o naší vesnici, o věcech které jsou pro jejich kameru připraveny a také problémy, které se mě při přípravě mé hudební techniky přihodily.
Den před natáčením jsem musel svůj hudební kombajn připravit, naladit a jak si pan režisér přál, tak jim něco zahrát pro kameru. Večer před příjezdem televize, při přípravě složité techniky a aparatury, při zapnutí zesilovače, jsem chtěl vyzkoušet, zkontrolovat zda jsem nezapomněl sestavit vše tak, aby to fungovalo, protože jsem 2 roky nikde nehrál.
Při prvním zapnutí se zablesklo v zesilovači pro elektrickou basu, hlavně citeru a já místo toho abych se šel vyspat ,tak jsem hledal příčinu a závadu až do rána ,šel jsem spát ráno o půl čtvrté. Podařilo se mě to velmi složitým způsobem opravit ale velmi nouzově, a věděl jsem také, že mě to omezí v hudbě, a před kamerou to nevyzní dobře. Sám televizní režisér je hudebník (i právník), a já měl strach, zda při natáčení mě něco neselže, zda se to nerozladí a technika neskolabuje.
Po krátkém spánku jsem ještě stihnul vše zkontrolovat, a ještě zahájil o půl osmé naše pravidelné vysílání "Ranní Sedmičky." Byl jsem silně v myšlenkách jak to dopadne s tou moji hudební produkcí před kamerou.
Ještě před obědem u stolu jsme se vzájemně představili a po skončení oběda za který manželce poděkovali a vyjádřili se všichni, že si dobře pochutnali. Jediné však bylo to, že mladá žena tak zvaná filmová produkční, odmítla sladkosti, ale dávala si později venku před domkem, jednu cigaretu za druhou, asi poznala, že jsme nekuřáci.

Pak vstal od stolu nejstarší člen výpravy, režisér Josef Vondráček, a řekl:
„Jdeme na to“. V dílně bylo k nehnutí. Za zády režiséra a kameramana měli celou desku se šroubováky a nářadím, a z druhé strany sestavená technika hudby s bubnem se stojany pro malý bubínek a další nástroje, jako triangl, houkačka, reprobedny a jiné.
Na ponku jsem měj různé předměty, které si přály natočit. Ostatní se nevešlo a tak jsem musel ponechat další předměty ve stodole-garáži. Auto jsem vyvezl ven a začalo se natáčet ve stodole garáži.Měli plán, že by natočily jejich menší kamerou z auta zamontovaný můj poslední zlepšovák foto film držák, a filmování z auta a focení při jízdě po dobroučké silnici, ale začalo trochu pršet a tak režie rozhodla to odložit, ale pro další ubíhající čas k tomu už nedošlo.
Režisér dával ve stodole pokyn, kam se má nyní kameraman a osvětlovač postavit, určil místo i pro zvukaře držící v ruce nade mnou dlouhou tyč, na které visela jakási báň s mikrofonem, a pomocníku zvukaře viselo na krku jakési zařízení, přístroj, který nazvali fleš.
Venku před garáží na silnici pokuřovala mladá snad slečna či paní produkční, a řidič auta. V tom se ozval povel směrem ke mně:
"Vy se postavíte tady a ne zády ke kameře, budeme točit nejdřív vaši řezačku na polystyrén."
V otevřené stodole se rozsvítily reflektory a na malém stolku jsem umístil tuto malou řezačku a za ostatních přihlížejících mě dává režisér instrukce, co budu mluvit, dá však nejdřív znamení kameře, pak počkám 2 vteřiny, a pak text a slova kterými začnu hovořit. Dává mě instrukce jakými slovy začnu a ukončím, nesmí to být delší než jedna minuta. Nesmím se přitom obracet jinam, jen k objektivu kamery, musím dodržet délku hovoru, nezapomenout na 2 vteřiny a já se soustřeďuji na přesná slova jak si to režisér přeje.
Měl jsem začínat pouze těmito slovy, a při tom ukazovat na stolku ležící řezačku.“Tato řezačka na polystyrén je můj jeden z ostatních vylepšení pro práci a elektrické řezání tohoto materiálu, a je dobrým pomocníkem při řezání této hmoty“.
Režisér se znovu ozývá a upozorňuje „pane Špindlere nezapomeňte na ty dvě vteřiny volna, a ukázat prstem na ten váš zlepšovák a pak ten komentář. V tom mě napadá, že spletl moje jméno a já jej oslovuji:
“Pane režisére, moje jméno je trochu jiné, pokud mě budete před kamerou někdo oslovovat, tak přesné jméno je Špinler nikoliv Špindler.
A pak setrvává strach zda to všechno přesně zvládnu za sebou.
"Tak pozor jedem!
Soustředěný si opakuji co mám nejdřív, všichni mě sledují. Začínám podle pokynů, kamera točí je naprosté ticho. Já začínám podle pokynů pak ten určený monolog, a dávám pozor na hlas, mluvit nahlas, a v tom po silnici projíždí autobus a režisér hlásí:
"Stop! Vše znovu, tam nám to maže zvuk autobusu. Pane Špinler bohužel znova."
Natáčení tedy pokračuje.
"Ještě střih a jeden detail jak odkrýváte ten kryt trafa, záběr jen na vaši ruku přitom po odkrytí řeknete:“to je trafo na malé napětí.“ Kamera běží...
"Stop! Znovu, bylo by dobré kdyby jste dodal na jaké malé napětí, na kolik voltů".
Znovu kamera.
"Tak a nyní pojedeme na tu rozbrušovačku."
Nejprve přemísťuji z malého stolku tu vyřezávačku a čekají až tam umístím můj speciální stojánek pro klasickou ruční rozbrušovačku zamontovanou do stojanu. Na to se mě ptá režisér a to jste sám vyrobil a jiné otázky. Další natáčení ve stodole pokračuje. Upozorňuji že z tohoto stojanu na rozbrušovačku při zapnutí budou létat jiskry a šéf dává pokyn i dalším, aby v okamžiku jak poběží rozbrušovačka, aby se v tichu vzdálili.
V tom se režisér rozhlédne, zda je vše připraveno a znovu mě opakuje slova, kterými mám popsat tento zlepšovák. Těžko se mě do hlavy ukládají přesné pokyny a hlavně slovní příkazy. Soustřeďuji se do maxima, ,a v tom stodolou jde příkaz: „Jedeme, a moment pane Špinlere, nezapomenout až vám dá kamera znamení a slova jedem, tak na ty dvě vteřiny.
A začínám: Velkým pomocníkem každého domácího kutila je rozbrušovačka, ale pro přesné broušení jsem si zhotovil tento stojánek, a náhle v soustředění do stodoly z dílny vkročí manželka se slovy:
"Proč tady nezavíráš dveře, já topím..." aniž by tušila že jede kamera... režisér zareagoval.
"Vše jedem znova."
Pak přichází povel,že přejdeme na vedle postavené přenosné dětské automatické kuželky. Opět chtěl vědět, kdy, proč, pro koho, aby mě mohl navrhnout slova pro okomentování těchto kuželek, Kuželky jsme přetáhli blíže k silnici, osvětlovač přemístil osvětlovací stojan a mě pomáhají s přemístěním těžkého podstavce, protože jsem jim řekl,  že mám záda po úrazu. Režisér se směje jak je to udělané, že sešlápnutím se kuželky postaví, a vymýšlí text, kterým kuželky představím, pak bude stop a další scéna bude následovat jak hra probíhá, a jaké podmínky jsem tenkrát vymyslel pro tuto dětskou hru.
Kameraman s velkou těžkou kamerou, nyní na stojanu, se přemístil ve stodole do jiné polohy a další scéna začala. Po skončení mě poděkoval, jak jsem prý dobře nahradil spíkra, a zvládnul to celé okomentování, že by prý to ani sama Bohdalka nezvládla tak dobře technicky popsat..
Od té chvíle jsem se přestal bát tohoto přísného režiséra, který jak jsem se dozvěděl že režíroval mnoho filmů s Holcmanem, Janžurovou, a s mnoha dalšími známými filmovými osobnostmi. Má za sebou několik televizních filmů, a dětských zábavních dětských filmů.
Vedle dřeva ve stodole mě stál rýč, který jsem nedávno dokončil, a byl zcela jiný než ty které známe při práci při rytí záhonu. Tento jsem nedávno doma svařil pro rytí zahrádky. Je to rýč na pohled úplně jiného tvaru a dokonce je pro rytí v zahrádce, aby nebylo tak namáhavé. Tento rýč nebo podobnému rýči, není můj vynález, ale kdysi dávno jsem jej uviděl v nějakém ruském klipu, nebo prezentaci na počítači, a tak jsem si řekl, že bych jej ještě mohl někdy v něčem vylepšit, a tak jsem jej podle mé představy svařil a vyrobil. A tady ve stodole stál vedle dřeva nevyzkoušený, protože o nic podobného Eliška neměla zájem.
Nyní jsem oslovil kameramana vedle stojícího, že toto monstrum jsem nedávno svařoval a chci to sám vyzkoušet, ale nebyl čas. Uslyšel to hlavní šéf štábu pan režisér, chtěl vědět víc na co to je. A padla otázka:

"A vy pane Špinlere to nemáte ještě vyzkoušené v praxi?"
A pokračoval, že je to zajímavé, to by bylo něco pro kameru. Já však režiséra upozorňuji, že ten základ není z mé hlavy, ale jen něco jsem to podle mé představy doupravil. Na to on se mě ptá.

"A máte nějakou zahradu nebo zahrádku?"
V tom jsem se zalekl, že by snad to chtěli vyzkoušet v praxi? Vzpomněl jsem si na slib který jsem dal Elišce, že to panstvo, přijede-li z Prahy, abych je nevodil do zahrádky.
Byl jsem na chvíli bez rady, a tak jsem před celým štábem který se ukryl ve stodole před chladem, řekl:
„To bychom se zeptali manželky, kde by to dovolila rýt!" Natož jsem ukázal že půjdeme za stodolu doprava kde je ta naše zahrada a zahrádka.
"Prosím někdo tam zaběhněte do bytu, zeptejte se jestli můžeme do zahrady".
Nevím kdo ze štábu se vrátil do bytu. V zadu jsem otevřel dřevěnou bránku a řekl se strachem, pojďte dál ke skleníku, tam má moje žena zryté záhony.
V tom Eliška přiběhla a když nás viděla u skleníku a já chtěl v jednom místě vyzkoušet poprvé můj výrobek a kameraman už si připravoval velkou kameru a další stáli o kousek dál, tak raději jsme se přemístili mimo zahrádku. V tom Eliška nás spatřila a volala:
"Já tam nechci, aby jste tam něco dělali. To si jděte ven mimo zahrádku, tam jsou záhonky kde můžete."

Tak to celý štáb sbalil a odešli jsme ven na vedlejší záhonek. Mezi tím se Eliška někde ztratila a kameraman, a ostatní se jen dívali, jak já zkouším zarýt do hlíny můj rýč. Kameraman to provizorně, zkušebně natáčel a ostřil, a já se soustředil aby ty moje bolavé nohy při tlaku do hlíny aby mě nezabolely.
V tom se ze přední zahrádky ozvalo: "To sis nemohl k tomu vzít ty boty do bahna, nemusel jsi zrovna ty nejlepší co máš doma ?"
Zabolelo mě to, a kamera i když neoficiálně ukončila zkoušku pohledem na můj rýč, jak jde do hlíny. Všichni tu byli v těch botech nízkých a já neměl ani vteřinu času abych se přezul do bot na zahradu do hlíny. Po zklidnění situace, režisér, mě u zahrádky dává úvodní slova, kterými budu předvádět ten rýč. Celý štáb pomalou cestou odcházejí kolem stodoly a někteří si při tom zapálili cigaretu. Nevšímám si, kdo všechno tam kouřil, ale mám zcela jiné starosti.

A nyní se vrhneme na další věci. Kde je máte pane Špinlere. V tom mě projelo mnoho věcí hlavou, protože přání režiséra bylo konkrétně vyjmenované věci, ale některé věci bylo pro mne problematické je snést z půdy a v dílně už nebylo místo kde je umístit. Zůstali na půdě, chtěl jsem někoho požádat aby ten filmový synchronizátor, domácí kuchyňský robot a ještě další přístroj aby mě jej někdo pomohl snést po schodech dolů pro moji omezenost, a bolesti v zádech. Bleskurychlá rozhodnutí co dělat, když manželka si nepřeje abych je vodil na půdu, tak jsem se vědomě rozhodl, že na půdu stejně budeme muset schody vyšlapat a tam jít.
V tom se rozhodli a můžeme se na ně podívat, Řekl jsem, tak pojďte za mnou na půdu. Protože jsem tam měl pořádek, tak jsem se nebál kritiky a když uviděli ten pořádek a věci které tam ještě zůstali, velmi je to zajímalo. Další dotaz pana Vondráčka byl, zda můžou se podívat ještě dále. Tam je to moje vetešnictví různých nepotřebných technických věcí a zbytků materiálů a protože jsem jen tušil, eventualitu vidět ostatní prostory v domku, tak jsem tam vše uklidil a zametl a urovnal. Ve svém předešlém majlu, mě pan režisér poslal dotaz zda jim bude námi dovoleno natočit cokoliv u nás, v dílně a bytě.
Na Další natáčení hlavní šéf televizních pracovníků velí přestěhovat se opět do dílny. Tam na ponku jsem měl vystaveny další předměty, které on si přál do tohoto programu a pak se v dílně tísnili všichni, a kameraman už jen z ruky s těžkou kamerou dělal krátké záběry na jednotlivá zařízení. Režijně vedl přesným textem, který měl doprovázet při předvádění jednotlivých zlepšováků, a při tom jednotlivé detaily už bez komentáře. Mezi tím jsem musel hovořit přímo do objektivu silné optiky a z blízka, ještě mě napadlo, že jsem se ráno po velmi kratičkém spánku dobře oholil ,protože to bude asi velký detail na tvář.
Mezi tím se občas otevřeli dveře z chodby do dílny, a já měl obavy, aby to nebylo narušené různými osobními příkazy. Bylo mnoho jednotlivých scén, a hovoru, a já musel být stále v určité dobré pohodě.

Na ponuku jednotlivě proběhlo mnoho drobností i s komentářem. Režisér byl moc rád, že sebou pro namáhavou dalekou cestu odepřela přijet Spíkr, paní Bohdalová, a že jsem tu práci za ní dobře zvládl, a že teprve ve studiu to dokomentuje Bohdalka, jak se vyjádřil pan režisér.
A teď se dáme do harmoniky. Celý štáb šesti lidí, si opět zasednul za ten dlouhý stůl, co jsme v dílně s Eliškou připravili, a já měl sednout za bicí nástroje, a předvést jim způsob, jak to zní a hraje. S plnou hlavou starostí jsem jen slabě zaregistroval, že tam Eliška něco jim přináší na stůl nevím však co. Pro technickou poruchu kterou jsem hledal a nahrazoval až do rána, jsem žil ve strachu před zraky tolika očí, co se může stát, i když ta moje technika sloužila několik desítek roků bez problémů a po dvou letech odpočinku to v zesilovači bouchne a v tom vrcholném okamžiku mě připravilo obrovské starosti a oni kvůli těmto věcem přijedou až z Prahy.
Zatím kamera neběžela, jen reflektory mě osvětlovaly a okolí kde mám reprobedny, bicí nástroje a ostatní. Nejprve přišly první špatné tóny, a pak jsem to zkusil a nápěv písničky chaloupky pod horami, nejdřív jen melodii a pak přidal i bicí. V půlce písničky mě noha sklouzla ze šlapáku velkého bubnu, a já se omlouval ale potlesk ostatních mě uklidnil, protože se nejelo na ostro. A já se omlouval že jsem i ráno si vzal nový boty, a oni jsou o 1 centimetr delší a můj mechanizmus šlapací má přesné dorazy podle délky bot a oni se mě do té délky nevešly, a já bych musel vzít boty starší a původní. Režisér mě uklidnil že kdyby se to opakovalo, tak to sjedem znova. Následoval můj dotaz, zda mám u toho tuto písničku zpívat nebo jen hudbu, nato souhlasil abych zpíval.
Kamera začíná a já rozjíždím po dvou vteřinách valčíkovým tempem Chaloupky pod horami. Kamera stop od zvukaře. Váš zvuk je slabý, máte jak vidím používáte pro zpěv vlastní mikrofon, ale těsně před slovy které budu uvádět vaši písničku musíte váš mikrofon odklonit a pak rychle zase dát do místa ke zpívání.
Kamera se opět po pokynu šéfa rozbíhá a já znovu "Chaloupky pod horami" a ostatní sedící u stolu kývají se souhlasem že je to asi dobré.
Po této písničce v rytmu valčíku jsem přejel do polkové ,tedy do jiného rytmu,aby to bylo veselejší písnička Vysoký jalovec, a já nevěděl kam se při zpěvu dívat, kde stojí v té chvíli ta obrovská filmová kamera a já jsem zaznamenal ve tváři režiséra zajímavý úsměv, on začal si tu melodii v klidu prožívat. Písničku Vysoký jalovec jsem ukončil zvukem trianglu ovládaném levým šlapákem.
Kamera stop.

Pane Špinler přivedl jste mě na myšlenku, že ten náš spíkr Bohdalka, má jednu oblíbenou písničku, a to je právě ta, kterou jste teď hrál. Kamera pojede znovu, a vy tam dáte znovu ten „vysoký jalovec“, můžete dát trochu víc do hlasu, a radostněji, a to bude pro ni krásný dárek od vás z Dobrouče.
A zvukaři, kterému visel jakýsi kufřík na krku, mělo to název fleš,nemohl jsem se věnovat kde při natáčení stále něco reguloval, asi zvuk, ale já se silně začínám věnovat otázce jak to udělat, aby mě ty nové delší boty, nevhodné pro malý bubnový šlapák při ostrém natáčení neuklouzly a záznam bych opět zkazil a muselo by se znovu. Opět další přání od nejstaršího režiséra, který je dokonce vyštudovaný doktor práv a režíroval Krautgártnera, Ivu Janžurovou, Holcmana, dokonce se snížil a přijel do naší malé vesnice Horní Dobrouče, tak si jistě zaslouží abych jeho celoživotní zkušenosti do puntíku plnil.
Poznal jsem jaké zkušenosti z minulých i nynějších natáčení má. Je jisté že ta přísnost při natáčení musí být. Při hudbě jsem nožním spinačem zapnul to ,o čem ani sám režisér netušil. Po skončení písničky se obrací ke mně, s velmi dobrou náladou mě prosí, že právě spatřil něco neobvyklého u muziky, a to mechanicko rolovací seznam hudebních nástrojů, a kdo za nimi hraje. Jak to máte udělaný pane Špinlere?
Pane režisére, já abych se nemusel před lidmi kde jsem dělal muziku vždy představovat, i ty moje nástroje které hrají v mém kombajnu, tak jsem sestrojil takový rolovací plakát kde je uvedeno mé jméno a ostatní. Když jsem to nohou zapnul třeba i přímo při produkci hudby, tak si to mohli i tančící přečíst.
V dílně u dveří stála na bambusové holi legrační hlava ježibaby, kterou jsem vždy sebou vozil a sloužila při tanci v sále pro určitou hru, a také losovací ruční kolo, které jsem používal při mojím vystupování, pro losování soutěžících. To zase zajímalo osvětlovače, který tam nečinně stál u velkého reflektoru, a upozornil šéfa režiséra, že to ještě nikde neviděl, To mě ani nenapadlo že tyto drobnosti režiséra tak zaujmou, že jsem musel všechno s malými úpravami znovu vyprávět před kamerou.
I když hodiny ubíhaly, musel jsem jim vyprávět, jak jsem hrával a přitom dělal různé praktické soutěže, tak dal příkaz že ještě tohleto musíme dát do kamery. Přitom jsem se dozvěděl, že sám pan režisér je velký muzikant a taky i zpěvák, hrával s Krautgartnerem a měl další činnosti vedle Hály. Ale podobné akce prý nikdy nezažil.
V tom do dílny přišla manželka a tu natáčecí atmosféru přerušila slovy:

“ Jendo budeš muset zavolat do Jamného, kde Eva čeká v kolik hodin štáb přijede k nim. V tom režisér za reagoval na manželčino upozornění s otázkou, máme li na tuto paní telefon, že si to sní hned domluví. Eliška přinesla číslo telefonu a šéf natáčení volá do Jamného, že už je pozdě, protože by do Prahy přijeli velmi pozdě omlouvaje se za televizi, a také to, že bychom to udělali jinak. Evě oznamuje, že se to bude vysílat až v lednu nebo v únoru, a do té doby je já jistě navštívím a že já bych mohl moji amatérskou kamerkou natočit malinký šot o tom zajímavém traktůrku ,o jeho stavbě před padesáti lety, startování klikou, kousek jízdy a něco co by jste zvládnul a nám to potom poslal DVD, a my to potom vložíme jako amaterský záznanm „Obraz v obraze při spíkru“.
Za chvíli se režisér rozhoduje, zda mám funkční přehrávač a nebo počítač. Proto přikazuje zvukaře pouze s ruční kamerou ke mně do místnosti. Tam si bere moje křeslo, a dává ho před naší obrazovku televize, posadil mě do křesla, dal mě do ruky velkou fotku traktoru na obrazovce z počítače na DVD, kde našel obraz traktoru, nynější stav pěkně natřený¨, v Jamném a našel pro mě text který budu vsedě komentovat o traktoru. Protože jsem nevěděl, jak v počítači zastavit obraz právě s tím traktůrkem, tak požádal odborníka technika, kterého sebou vezli, a jehož jediná práce za celý den byla, že v počítači našel to, co režisér určil.
Na další věci už nezbyl čas, protože už je dlouho a na hodinách bylo kolem půl čtvrté. Pak všichni odešli, v místnosti zůstala jediná mladá žena, která je produkční, a jejíž jedinou starostí bylo na konci natáčení přijít za mnou, a požádat mě o moje jméno, rodné číslo a já podepsal nějaký doklad o natáčení.Pak ještě dodala, abych ji poskytl můj telefon ,že se do,mluvíme na honoráři. V chodbě a také venku před domkem jsme se rozloučili, všichni projevili Elišce mnoho díků za oběd a další pohoštění a hodnotili to vše pozitivně a že jsem prý vše zvládnul za“ Bohdalku.“ Na ulici nechyběla ještě připomínka, abych nezapomněl na ten amatérský film o traktoru v Jamném, a k tomu komentář k jakému účelu jsem jej postavil, a jak během 50 let sloužil.
Celý štáb už sbalil svoji techniku, usedají do auta a se vzájemným loučením odjíždí směrem na Dolní Dobrouč, a do Prahy. Je 18.září 2013 něco před čtvrtou hodinou odpoledne za chladnějšího počasí a bez sluníčka. Velké služební auto s firmou Česká Televize se otáčí na směr domů. Naše starosti skončili.
Druhý den jsem musel všechnu tu techniku, kterou chtěli vidět a natočit, a dílnu dát do původního stavu. Třetí den zazvonil u nás telefon, ve kterém se ozvala nějaká paní a představila se jako produkční Televize Praha, a oznámila nám, že se tam rozhodli na honoráři za naše vystupování, a to ve výši tři a půl tisíce. Byl jsem překvapený, protože jsem se domníval, že takovéto natáčení v domácnosti, že lidé poskytnou pro zábavní pořad zdarma. Druhý den jsme se s Eliškou vhrnuli na práci v zahradě, všude byly obsypané plochy spadaného ovoce, a švestek .
A kdy to budou vysílat Jirko, to ti dáme ještě vědět. Já se domnívám, podle slova režiséra, že by to mělo být asi v lednu nebo v únoru. Podle mě, to oni musí vše sestříhat, doplnit jejich komentářem a seznámit se s tím natáčením u nás v Horní Dobrouči, s paní Bohdalovou, protože tenhleten pořad provází sama paní Bohdalová, ale v tomto případě že je prý Dobrouč od Prahy daleko, a doufali, že to budu muset okomentovat sám. V tomto pořadu, který je nový, a jak jsem zjistil běží každou sobotu na ČT1, a to ve 12 hodin 25minut - pokud to zase ten čas nezmění.
Ahoj Jan.

Josef Vondráček

Hoby naší doby (TV pořad)
Svět se nám mění před očima v jakousi centrální ústřednu, kde budeme všichni dokonale evidováni. Místo občanky budeme mít na krku psí
známku a označeni čipem budeme snadno k nalezení, stejně jako černí čápi v Africe. Přístroje zaevidují, zda jsme v Alpách na lyžích nebo se opalujeme u Šeberáku, zda jsme v nemocnici nebo už na hřbitově. Možná ještě více budeme vysedávat u přístrojů všeho druhu, abychom my sami věděli a zjistili, kde vlastně jsme. Přes internet budeme navazovat virtuální a imaginární vztahy, které v reálném životě ztrácíme.
Setkávat se budeme jen v obchodních centrech, případně na různých demonstracích. Jenže to bude ve spěchu, protože všichni máme málo času. I nadále nebudeme znát sousedy, co bydlí nad námi či pod námi ? a přátelské vztahy budeme hledat pomocí psychologů a po čase psychiatrů. Takový se nám rýsuje svět.
Jenže je tady ještě jedna kategorie lidstva, která má snahu žít normálně a netouží po robotizaci a totální centralizaci. Ti lidé kupodivu čas mají, věnují se zájmové činnosti, nacházejí relaxaci a životní sílu na zahrádce nebo ve sběratelství, něco pěstují, objevují, vytvářejí, uplatňují svou fantazii, která pak potěší tvůrce i obdivovatele. Jsou to lidé, kteří žijí v pohodě, přátelství a dávají přednost klidnému rodinnému životu, aniž by museli vědět, že nějaké celebritě v Las Vegas ulítly včely nebo dokonce manželka.(oficiální text distributora)

Režijní filmografie Josefa Vondráčka
1981 Koupím chalupu na Jižním městě (TV film)
1975 Aby byla ze všech nejkrásnější (TV film)
1974 České Vánoce (TV film)
Lesní ženka (TV film)
1973 Nová metoda malíře Smithe (TV film)
Sněhurka (TV film)
Trávnička (TV film)
1972 Jak Anče s komtesou k modrému z nebe přišly (TV film)
Kamenný kvítek (TV film)
Královna Černá růže (TV film)
Modrý koberec (TV film)
Studánka bílé panenky (TV film)
Záhada červeného pudru (TV film)
Dokumentární 2002 Baby klub Dáda (video film)
TV pořady 2010 Hoby naší doby (TV pořad)
2007 Dobrá rada nad zlato (TV pořad)
2004 Felix Holzmann: Včera, dnes a zítra (TV pořad)
2002 Jak na to... (TV pořad)
1995 Disco Latine (TV pořad)
Pyramida (TV pořad)
1990 Co je to? (TV pořad)
1985 Humoriády Felixe Holzmanna (TV pořad)
1984 Zpívánky (TV pořad)
1982 Možná přijde i kouzelník (TV pořad)
1981 Malý televizní kabaret (TV pořad)
1980 Studio Kamarád (TV pořad)
1978 Přineste si židli (TV pořad)

 


 Jiřina Bohdalová
 

* Narodila se 3. května 1931 v Praze.
* Vystudovala DAMU a herecké začátky prožila u Jana Wericha v pražském Divadle ABC.
* V roce 1967 se její domovskou scénou stalo Divadlo na Vinohradech. Zde prožila nejslavnější herecké období a dostala příležitost zahrát si nespočet krásných rolí.
* Proslavila se rovněž jako vypravěčka dětských pohádek a večerníčků. Nenapodobitelné jsou její hlasové výkony např. v Pohádkách z mechu a kapradí, v Rákosníčkovi a dalších.
* V televizních vystoupeních si ji diváci oblíbili jako partnerku Vladimíra Dvořáka, s nímž mnoho let uváděla nesmírně úspěšný zábavný pořad Televarieté. Často zdatně sekundovala v estrádních scénkách Vladimíru Menšíkovi a dalším hereckým veličinám.
* Z filmové tvorby připomeňme zejména tituly: Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Dáma na kolejích, Král Králů, Bílá paní, Světáci, Ucho, Ženy v ofsajdu, Nesmrtelná teta, Fany…
* Nezapomenutelné herecké kreace vytvořila i v televizních seriálech, jako jsou např. Chalupáři, Taková normální rodinka, Přítelkyně z domu smutku, Létající Čestmír, Cirkus Humberto, Pojišťovna štěstí, Pan Tau či F. L. Věk…
* Za svůj umělecký život získala Jiřina Bohdalová řadu prestižních ocenění. Je nesporně královnou české filmové komedie.
* Jako třetí se loni umístila v anketě Hvězda mého srdce - za Vlastou Burianem a Vladimírem Menšíkem.
* Dvakrát získala Českého lva a desetkrát za sebou vyhrála televizní anketu TýTý.
* Ve volném čase se Jiřina Bohdalová věnuje nejraději zahradničení a svým dvěma vnukům Markovi a Vojtovi.
* Je výborná kuchařka, autorka několika knižních titulů.
* Její dcerou je neméně úspěšná herečka Simona Stašová.

 

Iva Janžurová

Narodila se v rodině učitelů. Studovala (1955-1959) Pedagogické gymnázium v Českých Budějovicích, ale zájem o divadlo ji po maturitě vedl ke studiu herectví. A tak v letech 1959 až 1963 studovala na DAMU v ročníku vedeném Vlastou Fabianovou. Po absolvování pražské DAMU nastoupila nejprve v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (1963/1964) a potom získala angažmá v Divadle na Vinohradech (1964 až 1987). Odtud v roce 1988 odešla do Národního divadla. Roku 1977 podepsala Antichartu.
Ve filmu se poprvé objevila v 60. letech 20. století. Po několika epizodních rolích jí dal velkou příležitost režisér Karel Kachyňa, když ji v roce 1966 obsadil do svého filmu Kočár do Vídně. Ztvárnila jak v divadle, tak ve filmech, televizních inscenacích a seriálech množství rolí nejen dramatických, ale i často komediálních.
Jejím celoživotním partnerem byl herec a režisér Stanislav Remunda, se kterým má dvě dcery: Theodoru a Sabinu Remundovou. Od 90. let také hraje s nimi v rodinném zájezdovém divadle.

Je držitelkou dvou Českých lvů za nejlepší herecký výkon v hlavní roli ve filmech Co chytneš v žitě (1998) a Výlet (2002). Získala Cenu za Nejlepší herecký výkon na Mezinárodním filmovém festivalu v Soči (2000) za roli ve filmu Ene bene. Obdržela Cenu Alfréda Radoka 1998 za herecký výkon roku a Cenu Thálie 1998 za činohru – ženy. Tato ocenění byla za ztvárnění Winnie v Becketově hře Šťastné dny (scéna Kolowrat ND Praha).


Felix Holzmann

 Felix Holzmann se narodil 8. črvence 1921 v Teplicích, ale domovem se mu staly Litoměřice. Ve škole nebyl dobrým žákem, miloval biograf, divadlo a šapita cirkusů. U něj jsou záhadná válečná léta, kdy asi zřejmě válčil v německé armádě. O této epoše dějin nikdy na veřejnosti nemluvil a držel bobříka mlčení.
Po válce již jako komik jezdil po estrádách a bavil diváky. Při jeho produkci, kdy se diváci váleli smíchy, jej na začátku 50. let objevil tenkrát konferenciér a kouzelník iluzionista, František Budín. Slovo dalo slovo a byla na světě silná komická dvojice, která bourála sály. Z dvojic vždy zářil Holzmann, který pro diváky připadal natvrdlý. Od konce 60. let začal vystupovat v řadě měst východního sektoru. Oženil se se již podruhé v roce 1972 s německou ženou tamní zpěvačkou Bärbel Greifovou. První žena spáchala sebevraždu, skokem z okna.
Druhá německá žena cestovala po mořích jako zpěvačka. Její muž jí byl většinou na blízku. Když ji Felix doprovázel, přidal i on nějakou veselou scénku. Vždyť cestování měl zadarmo. Brázdili spolu moře a oceány. Když už bylo velké volno, pobýval veškerý čas v Chemnitzu, kde tento komik zemřel.
Vystřídal několik uměleckých partnerů, ale diváci si oblíbili spojení Holzmann a Budín. To byla záruka, ze se nikdo nebude nudit. Dále jsme jej mohli vidět s partnery Lubomírem Lipským, Milanen Nedělou a jistě jsem na jiné zapomněl. Jeho komické scénky jako Nechcete řízek?, Guláš v hospodě, Psaní si alibi, Luštění křižovek, Do kina Na včera, dnes a zítra, Návštěva pána Vrány, Závin nebo štrůdl, Ukulele, Skleróza a jeho další scénky dnes patří ke klasice v zábavě, a když se točí vzpomínkový střihový pořad, má v něm i své místo občan ze Sudet Felix Holzmann, který nás opustil 13. září v roce 2002 v německém Chemnitzu.


Odkazy

Filmy
Bohdalová
Josef Vondráček zo života
http://www.martinus.sk/?uItem=149198
http://sk.wikipedia.org/wiki/Iva_Janžurová
http://www.csfd.cz/film/289123-hoby-nasi-doby
http://www.csfd.cz/tvurce/61339-josef-vondracek
http://www.fdb.cz/lidi/60133-josef-vondracek.html
http://www.fdb.cz/film/hoby-nasi-doby/fotogalerie/73777
http://www.martinus.sk/filmy-dvd/reziser/Josef-Vondracek
http://www.pohadkar.cz/pohadka/snehurka-podle-pohadky
http://www.gorila.sk/t/list.php?cat_id=5&class_id=1&offset=3420
http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&id=7338
http://bartoncityos.webnode.cz/products/ranch-zlamana-podkova
http://www.muzeumsuchdol.cz/westernova-expozice/b-kasparek-hospodar
http://www.pony-express.cz/osobnosti-xp/bohumil-kasparek-alias-hospodar
http://www.uniform-buttons.com/clanky-uniformni-knofliky-v-ceske-televizi.html
http://www.denik.cz/hudba/vyhodte-video--zpivanky-vysly-na-dvd20090720.html
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10492742198-nej-ct/21352216212-nejlepsi-scenka
http://www.musicrecords.cz/catalogue/film/humor/nejlepsi+scenky+ceske+televize+4dvd
http://www.novinky.cz/koktejl/225028-jirina-bohdalova-slavi-devet-let-bez-cigaret-uz-jen-prikuruji-tvrdi.html

by Cezmín Slovakia 2013 http://seniorka.szm.com