wz

.

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Hudební konzervatoř u krav a koz

Můj dědeček když se vrátil z první světové války, toužil si koupit harmoni-ku. V jeho chlévě měl doma krávy a jednoho koně. Koně odvázal, pěšky jej zavedl na jatky do Jablonného nad Orlicí a s penězi za koně se vydal pěšky přes Suchý Vrch do Červené vody, kde vyráběl jeden němec Lubich, heligonky,
Jednu si vybral a s ní putoval pěšky až sem domů do Dobrouče.Během týdne na poli oral s kravičkama a o nedělích se učil písničky. Na horním konci stála hospoda „U Martinců“, před kterou stála košatá lípa a kolem lavička. O letních nedělích se tam scházela místní chasa, tedy čeledínové a děvečky
kteří sloužili u dobroučských sedláků, a čekali na dědečka až tam příjde s heligonkou. A pak začala tancovačka na holém trávníku kolem té košaté lípy, a tam se také mladí lidé namlouvali.
Když dědeček zestárnul a ležel na smrtelné posteli, nechal si mě zavolat na jeho výměnek a řekl mě: Jeníku ,protože jsi uměl ze všech vnoučat nejlépe orat, rozhodl jsem se, že ti dám na památku moji harmoniku. S potížemi vytáhnul pod lůžkem dřěvěnou bedýnku a v ní zabalenou heligónku a dodal: Jeníku nauč se na ni hrát a dělej lidem radost.
V mých dvanácti letech jsem si od dědečka odnášel dřevěnnou bednu a v ní heligonku. Doma u rodičů jsem har-moniku rozbalil a zkoušel jedním prstem první píseň: Pec nám spadla a Ivánku náš. Nešlo mě to, a proto mě moji sourozenci řekli že to nebudou to vrzání poslouchat, ať se jdu učit do chléva, tam u kraviček je teplo. Tam jsem si sednul mezi krávy na kamenný žlab a
často chodil protože ani krávy nebu-čeli, ani kozy nemečeli, snad se jim to moje vrzání líbilo. Takže moje hudební konzervatoř byla mezi kravičkama ve chlévě.

Jan Dobrouč

 

Příroda Boží chrám

Na jedné letošní srpnové procházce v místech mého mládí jsem zavzpomínal...

Nevím proč je tomu tak, že v posledních letech mého věku, přichází na mě touha abych se vydal na cestu, která mě vede směrem do míst kde jsem prožíval svá mladá i ta nejmladší léta mého života. Jsou to všechna místa v přírodě které dobře znám z doby kterou jsem prožíval s naší dobrou maminkou, které jsem prožíval s našim moudrým tatínkem. Hned za nimi vidím dlouhou řadu těch které byli součástí mého mládí do té doby než jsem odejel se učit. K našemu dennímu životu patřila teta a ostatní sourozenci. Každý z nich hrál svoji specifickou úlohu v mém životě i v kruhu celé rodiny.

Jednou nebo dvakrát za rok přichází touha projít se po cestě, kudy chodily moje bosé nohy v jemném písku, kudy jsem téměř denně chodil a pomáhal na poli. A když už pak procházím místy,která nesla názvy jako třeba „ U Borka, Na Pastvisku, na Rouni, V Rejdě nebo v Dole či na Skale,“ tak se zastavím v mých vzpomínkách co mě zůstalo v paměti  a je mě velmi dobře. Tam odhazuji vše co na mě nalepil život, všechny starosti, problémy, radosti moderní doby, a vnořuji se do doby před 60ti i třeba do 70ti roků zpět.
Moje oči sledují jak na břehu rostou ty drobné květinky, jak jsme je nazývali v dětství a to Pánbičkovy lžičky, vedle vonící mateřídouška, bílé květy řebříčku, a mnoho dalších drobných barevných a různě vonících kvítek a bylin. Rostou zde stejně vedle sebe jako před tak dávnými lety ale jen tam kde je nepohltila kolektivizace zemědělství, která rozorala téměř všechny meze. Jen díky tomu, že ta svahovitá políčka nepřijala moderní techniku a tak některé břehy zůstali nedotknuty do dneška. Také i ty některé polní cesty, nádherné cesty s jemným pískem kudy chodily naše dětské nohy bez bot bez sandálů, protože na ně nebylo, na mnohých místech zůstaly už jen v našich vzpomínkách. Ale tam kde rostly šípkové keře na břehu, tam stejně rostou i dnes a jsou zrovna tak červené jako tehdy. Ale ta zvuková kulisa běžného dne na poli je zcela pryč. Tehdy do našich uší jsme se samozřejmostí pobírali volání sousedů na své potahy za pluhem nebo vozem: „Bijó, čihy , hot, ouha“ a podobné povely. Tenkrát každý soused, každý rolník, každý ať měl jen jednu kravičku nebo dvě či dva koně byli po celý den většinu dne zaměstnáni na svém soukromém políčku, orali, vláčili, vozili hnůj, nakládali fůry obilí, fůry sena, nebo pytle brambor a to podle ročního období. Tenkrát jsem neznal jiný svět, to neznali ani moji sourozenci, jiný svět jsme si ani nedovedli představit. Jako tehdy kdy bylo odevšad slyšet hlasy těch sousedů i vzdálených rolníků pobízení kraviček které k tomu obrazu v daleké minulosti patřily. V každém místečku, kudy chodili moje bosé klukovské nohy, zůstalo mnoho drobných vzpomínek.

A opět se upamatovávám co maminka s tatínkem denně konali, vzpomínky jak maminka se oháněla kosou, jak tatínek s opratěmi od kraviček za pluhem dlouhé hodiny a někdy celé dny, a převracel pluhem půdu aby ji opět připravil pro další úrodu. Neprocházím ta místa bezmyšlenkovitě, ale naopak s velikou úctou k rodičům, a k jejich velmi těžké práci kterou denně kvůli uživení celé devíti členné rodiny podstupovali bez jakýkoliv rodinných přídavků. Tam na konkrétních místech nechávám vyplout na povrch z hlubiny mých vzpomínek, vzpomínky na všechny milé naší rodiny a zde se cítím šťastný, zde jsem k nim nejblíže. Cítím se v těch chvílích jako by ta příroda byla obrovským chrámem, kde se setkávám s tou nejmoudřejší bytostí světa. Cítím že zde to dílo krásné přírody, které se nezměnilo, ale jen na podzim umírá a na jaře znovu se vrací tak jako ty generace, které tato políčka byla znovu a znovu zorána aby živila další generace tak, jak to je s člověkem, který přichází a odchází, a tak jak to naplánoval ten Všemohoucí.
Vždy kudy jdu krok za krokem místy, kde maminka s tatínkem zanechali v půdě i svůj pot z těžké práce aby nás děti uživili, stále se mě do mých myšlenek hrnou slova: Bože děkuji Ti za moji maminku, Bože děkuji Ti za mého tatínka, Bože dej jim za všechnu tu dřinu, kterou bychom dnes snad ani nedokázali zvládat. Za všechnu starost o nás, odměn je tou vrchovatou mírou radosti. Snad jsou moje prosby smělé. protože bych to stejné chtěl popřát všem generacím v naší chalupě, ale nejen jim, dej Bože radost i všem sousedům všem minulým generacím, nenech je zahynout a odpusť i těm, kteří se proti Tobě provinili.

Tam v přírodě se cítím jako v tom nevětším chrámě světa a je mě dobře a vím že moje prosby tam nahoře všechno bere do záznamu a přinese ovoce. Jim za Těm všem daruj Tvé zaslíbenou, věčnou radost. Prosím Tě Bože, ať ta oběť Tvého syna ve kterého všichni věřili, ať jim přinese odměnu, oni v Tebe věřili podle Tvého zákona se snažili žít a tak Bože prosím Tebe vezmi do svého království nejen moje rodiče, ať se radují s nimi i všichni moji... v  přírodě cítím, že se zde setkávám a jsem v blízkosti se Stvořitelem všeho kolem nás. Moje myšlenky nesou přání a prosbu za potřeby mé rodiny, prosbu za všechny sousedy, známé a vůbec všechny cíbíčkáře, a lidé dobré vůle, které on Všemohoucí určil pro věčný život v blaženosti.
I když se po takové tůře vracím z té vycházky a cestováním přírodou z mého mládí a bolí nohy, rád se zastavuji ve svém rodišti u mladších sourozenců Aničky a Petra s celou rodinou, a cítím že toto odpoledne kdy jsem tuto procházku mnoho kilometrů dlouhou absolvoval, přineslo tělesný ale i duchovní užitek.
V tom Božím přírodním Chrámě dostávám ze shůry vždy sílu, abych všem lidem cokoliv odpustil, abych je měl rád, abych nebyl škarohlídem a bych dokázal rozdávat radost. Moje návštěva přírody, hlavně tam kde se váže na moje mládí, je jakýmsi kouzelným místem, kde se cítím nejblíže ke Stvořiteli a kde mohu přednést svá přání a prosby a kde nejsem ničím rušen a Bůh je mi nablízko.
Všechny snímky jsou 50-60 i 70 let staré.
.1.V Rejdě:můj tatínek, maminka a sestra která vede naší kravičku-už nežijí.
2. Na Rouni tatínek oře s našimi dvěma kravičkami a o kousek dál mě zaučoval orat.
3.Naše kravské spřežení s rodiči asi před 50lety
4.Za tím malým levým okénkem dřevěné naší chaloupky mě maminka porodila jako čtvrtého v pořadí bez sanitky a lékaře.
5.70let starý náš dvorek kde jsem dělal první krůčky,vlevo vchod do kuchyně a vpravo do chléva.U prostřed usedlostí“ve dvoře“ býval vždy uskladňován hnůj z chléva.V popředí je pračka na brambory pro dobytek.

 

Všechny snímky jsou 50-60 i 70 let staré.

1. V Rejdě:můj tatínek, maminka a sestra, která vede naší kravičku - už nežijí.

2. Na Rouni tatínek oře s našimi dvěma kravičkami a o kousek dál mě zaučoval orat.

3.Naše kravské spřežení s rodiči asi před 50lety.

4. Za tím malým levým okénkem dřevěné naší chaloupky mě maminka porodila jako čtvrtého v pořadí bez sanitky a lékaře.

5.70let starý náš dvorek kde jsem dělal první krůčky,vlevo vchod do kuchyně a vpravo do chléva.U prostřed usedlostí“ve dvoře“ býval vždy uskladňován hnůj z chléva. V popředí je pračka na brambory pro dobytek.
 

Tose Proeski

Tose Proeski spieva staru piesen "Zajdi zajdi" perfektne zaspievané! http://www.youtube.com/watch?v=LKRaXPYSzKY


 

Odkazy na www stránky Cezmín

Cezmín: http://cezmin.wz.cz
Vianoce:
http://vianocesk.ic.cz
Bylinky: http://bylinky.czweb.org
Cezmín:
http://cezmin.czweb.org
Svadba:
http://svadbask.unas.cz
Mikinka:
http://mikinka.czweb.org
Cintorín:
http://cemetery.zaridi.to
Bábiky:
http://svetbabik.czweb.org
Čas Vianoc:
http://vianocesk.wz.cz
Pani Príroda:
http://eufrosyne.wz.cz
Jánska noc:
http://cbjanskanoc.ic.cz
Veľká noc:
http://velkanoc.czweb.org
Gloria Polo:
http://gloriapolo.czweb.org
Veľkonočné sviatky:
http://velkanoc.ic.cz
Michal Krpelan:
http://michalkrpelan.wz.cz
Milujem pani P... :
http://milujempanip.wz.cz
Aishwarya Ray z Indie:
http://aishwarya.wz.cz
Horné Chlebany :
http://hornechlebany.unas.cz
Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.euweb.cz
CB Fan rádioklub Slovakia - CBRSK:
http://cbrsk.euweb.cz
Svätojánska noc a iné:
http://www.cbjanskanoc.webovastranka.sk

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Design a webmaster: Anežka Vražbová H.Chlebany Slovensko Web.: http://cezmin.czweb.org