wz

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

 

  CB radioamatéřství

Říjen 2008

CB setkání na Vysočině

Možná že Jste někdy v ranních hodinách při bloudění na cb kanálech náhle narazili na vyzvánění zvonu jako slyšíme pravidelně z kostelních věží. Tak to Jste tedy narazili na skutečnou znělku jednoho vysílacího kroužku pod názvem Ranní Sedmička. Pokud Jste měli štěstí a zaslechli Jste ji, tak to mohlo být pouze ráno v 7 hodin a také jedině v pondělí ve středu a nebo v sobotu. Na jiných kanálech ji nemůžete slyšet, kroužek vysílá pouze na šestém kanále a jinam se nestěhuje a už třináctý rok začíná v sedm ráno. Z těchto letmých údajů můžete zjistit že u cíbíčka mohou sedět už jen důchodci, protože mnozí občané už jsou v zaměstnání. Máte pravdu ,tento kroužek je zastoupen téměř samými seniory, a to můžete usoudit i ze tváří fotografie pořízené z posledního setkání. Když tento kroužek začínal – což 15. prosince to bude už 13 let, tak jsme ještě neměli tak vrásčité tváře jako dnes. Přesto máme smysl pro slušný humor a rádi zpíváme. Při našich pravidelných setkáních po půl roce nikdy nechyběl nějaký hudebník nebo hudební nástroj který nás vždy navedl k dobré náladě nebo celé společenství ke zpěvu.
Tentokrát nebyl zvolený šťastný termín pro setkání, protože jindy “U Bohouše“ v České Rybné, kde se setkání uskutečňuje bývá plno, ale v tomto posledním setkání některá místa byla prázdná.

Malířka Irena z Moravy rozdává svoje básně...

„Kormidelník“ Bohouš pozval i své známé aby se seznámili s našim kolektivem a dozvěděli se o činnosti a záměru vysílání Ranní Sedmičky. Současně jim nabídnul knížky psané jeho rukou i srdcem a daroval potřebné léčivé bylinky těm kteří mají nějaké zdravotní problémy.
Delší čas jsme věnovali vzpomínkám a památce na zesnulého milého a dobrého našeho kamaráda a cíbíčkáře Fandu za Srubů s jehož manželkou Líbou bývali téměř pravidelnými účastníky těchto setkávání. Při té příležitosti jsme na chvíli setrvali v tichosti, i s patřičnou modlitbou za zesnulého a za všechny zemřelé cíbíčkáře.

Petr od Pernštejna je taky zdrojem pohody...

Protože všichni jsme měli do svých domovů mnoho kilometrů kromě našeho hostitele 84 letého Bohouše, začínali jsme se loučit než nám zapadlo sluníčko, při kterém jsme si mohli ještě zamávat na šťastnou cestu, která vedla z České Rybné na Vysočině do všech světových stran. Domníval jsem se, že budu odjíždět poslední, ale jaké bylo moje překvapení když jsem nahlédl do kuchyně a uviděl, že tam zůstali ti nejpotřebnější, kteří se starali u sporáku při přípravách občerstvení a jídel, aby všichni byli dostatečně pohoštěni a obslouženi.

Tonda Kaple obsluhuje ako profesionálny čašník...

Koho bychom tam mohli nalézt u elektrického sporáku, u dřezu plného nádobí, skleniček a hrnků?
Samozřejmě jako vždy obětaví manželé cíbíčkáři duší i tělem, Anička a Toník Kaple z České Třebové. Oba dva celé odpoledne v tichosti chodili mezi nás a když něco na stole z pohoštění chybělo už tam byl Toník a vše doplňoval jako pravý číšník. Obsluhovat tolik hostů kolik je na společné fotografii nebylo lehké pro Aničku s volačkou Anička Kaple, ale pro maximální spokojenost všech účastníků si oba zaslouží podtrženou jedničku. A Bohouš s volačkou Rybná, by dodal že děkuje všem za jejich návštěvu u něj Na Vysočině,a přání opětného shledání - dá-li PánBůh -opět v příštím roce na jaře na shledanou.

 

Užitečná setkávání U Bohouše Rybná

I když naše česká země v porovnání s ostatními zeměmi kolem nás je malá, přesto v ní pulzuje mnoho rozličných, různorodých zájmových spolků. Myslivce spojuje příroda a zvěř, rybáře zase všechno živé pod vodou, motorkáře síla koní jejich strojů nebo horolezce pokořit co nejvíce zase jen skal a výšek. U nás cíbíčkářů máme jakési specifikum. Nás nejprve spojuje médium éteru a potom přichází většinou na setkání osobní. Nejprve se slyšíme a pak přichází touha se setkat osobně. A tak je tu druhý rozměr vzájemného setkávání a poznávání.
Jistě tušíte že další řádky budou hovořit o setkávání cíbíčkářů. Těžko by se dal vytvořit nějaký seznam skutečného setkávání u nás, třeba jen ve Východních Čechách. A co kdyby měl být vytvořen seznam z celé České republiky. O mnoha setkáváních jsme u nás informováni z Výzvy na kanále, ale je to jen malá část uskutečněných CB srazů. Některé se uskutečňují pravidelně, některá jsou nahodilá, nebo příležitostná a nejsou nikde publikována. A ta pravidelná mají většinou svoje specifikum – řád - místo, program - veřejné – či uzavřené.
Abych nezůstal jen u všeobecného náhledu, tak náš CB kroužek Ranní Sedmičky, který se zrodil v roce 1995 a pravidelně vysílá, do této pravidelnosti zahrnuje už od samého začátku existenci setkávání asi po půl roce. Datum není pevné, ale posledních 12 setkání se uskutečnilo stále na stejném místě. To poslední setkání našeho kroužku v pořadí už devatenácté proběhlo v neděli 3. září 2006. Všechny naše srazy se konaly vždy v neděli a posledních 12 srazů ani v hospodě, ani v restauraci, ale v pravém vesnickém prostředí v prostorách dřívější zemědělské usedlosti cíbíčkáře Bohouše Rybná. Po náhlém požáru celého objektu od elektrické mrazničky, při které uhořela i jeho manželka, Bohouš se rozhodl že celý bytový prostor přebuduje na jednu velikou místnost která bude sloužit pro setkávání cíbíčkářů. Domnívám se, že je to ojedinělý případ, kdy člověk dokázal obětovat své bydlení k potřebě tomuto CB společenství. Pamatuji se dobře, kdy jsem Bohouše přijel navštívit v době, kdy ještě některé krovy domku po požáru částečně doutnaly, a při setkání na jeho dvorku byl s obvázanýma rukama a obvázanou hlavou, protože byl zasažen plameny při pokusu o útěk z hořícího pekla. Jeho přání se stalo skutečností, a tak 2x ročně se prostor jeho bývalého bytu zaplní cíbíčkáři. Protože on žil už jenom sám, tak si upravil bydlení v druhé polovině spáleniště. A tyto prostory se při setkávání stávají přípravnou kuchyní pro přípravu jídel pro všechny účastníky.
Jak už jsem se v úvodu zmínil, tak jistě každý CB kroužek nese sebou při setkávání svoji specifickou atmosféru. Tak, jak Vám i společná fotka napoví, naše CB společenství je typické tím, že jsme převážně senioři a specifikum našeho mluveného slova u mikrofonu je zaměřené ne zrovna na populární téma naší společnosti – tedy téma duchovní. I když nás před léty někdy někdo oslovil na pásmu že jsme „pánbičkáři“, tak jsme zůstávali vždy klidní. Naopak při každém setkávání nechybí dobrá nálada, pivo na stole, zpěv. Pravidelně bývá mezi námi imitátor Václav Faltus, hovoří k našemu CB společenství nějaká významná osobnost, nyní to byla básnířka a malířka Irena Švarcová z jižní Moravy, nechybí harmonika, tombola, veselé historky.
Nikdy však nezapomínáme s modlitbou na ty všechny cíbíčkáře, kterým už skončila koncese života, a vždy za nimi posíláme ty naše duchovní balíčky vzpomínek. A když se rozjíždí do dalekých domovů desítky aut s Bohoušova dvorka a zahrady, jak tomu bylo i nyní v neděli 3.září, všichni cítíme vděčnost a úctu k tomu nejstaršímu 82 letémucíbíčkáři Bohoušovy Rybná, který dokáže i při tom vysokém věku rozdávat ra-dost, utěšovat nemocné, rozdávat pro zdraví potřebné a prospěšné bylinky a podle jeho věku mít vždy pozitivní slovo pro každého kdo k němu zavítá. A navíc 3x týdně sednout k cíbíčku a pravidelně už přes 10 roků hovořit do mikrofonu o moudrých věcech, jak milovat dobro a nenávidět zlo...

Jan Dobrouč

V domečku Bohouše Rybná

Imitátor Václav Faltus s paní Schwarzovou z Moravy

(Vložené:2.5.2008)

Setkání radioamatérů - cíbíčkářů

Je tomu právě 1 měsíc co vyšel článek v Orlickém deníku s titulkem: „Ranní sedmička pro Orlický deník.
V tomto článku je dopodrobna uvedeno co se skrývá pod tímto názvem, co je to za zájmový kroužek. Píše se v něm, že jeho působnost překračuje hranice našeho okresu Ústí nad Orlicí, protože radiové vlny které jsou pojítkem tohoto kroužku radioamatérů neznají hranice, a etérem si razí cestu třeba i daleko za hranice kraje.
Právě včera v poslední dubnovou neděli 27. dubna, proběhlo setkání tohoto seskupení radioamatérů „cíbíčkářů“ v jedné malé obci na Českomoravské Vysočině v České Rybné u Proseče. Celý tento kroužek byl pozván k tomu nejstaršímu členu - 84 letému aktivnímu cíbíčkáři, kterého všichni voláme Bohouš Rybná. V domku, který před 8 lety vyhořel (od mrazničky), a při kterém mu uhořela jeho manželka, tak zůstal sám v domě a jeho pouto s touto Ranní Sedmičkou bylo tak silné, že část svého rodinného domku upravil na veliký prostor aby tam mohla probíhat setkávání tohoto kroužku radioamatérů. A právě včera se tam opět po půl roce sjížděli majitelé „CB vysílaček“. Protože kolem domku jsou zahrady, tak byly zaplněny auty s poznávacími značkami několika okresů.
Sjelo se tam přes 60 cíbíčkářů a také sympatizantů. Přijeli, aby se zůčastnili v pořadí už dva a dvacáté od založení v roce 1995.
Jako při každém setkání tohoto kroužku, nikdy nebylo žádné vstupné, přesto bylo bohaté pohoštění po celé odpoledne. Kromě alkoholu, k pití, jídla a všech možných dobrot bylo nad míru. Na toto setkání mnohé ženy, i babičky přivezli sebou vše co dobrého si může člověk přát.
Plné krabice dobrot, cukroví, zákusků, chlebíčků, buchet přivézli sebou ženy od Svytav, od Kolína, z Orlických Hor, z České Třebové a vůbec z celého okolí.
Na takovém setkání se nejprve vzpomnělo na ty, kteří z našich řad odešli do věčnosti, a pak nastala veselá atmosféra až do konce. Včera nechyběla harmonika, anekdoty, vyprávění, varhany, zpěv a jak dokáže rozesmát známý imitátor Václav Faltus z Letohradu, to není třeba komentovat. Pak lidový léčitel Bohouš poradil jak vyléčit kašel, bolení břicha nebo co na to, když vás zlobí spánek. Také těm, kteří měli zájem, tento lidový venkovský spisovatel podaroval knížku sepsanou vlastní rukou o bylinkách a k tomu kdo měl zájem i sáček zdravých bylinek.

Jan Špinler

Velká událost na malé osadě „Stará řemesla na venkově“

Menší osadu než je Sekyrka v Orlických horách nehledejte. Proč seskupení několika chalup v této oblasti dostalo tento název, to Vám nevysvětlím, ale chtěl bych aby Jste tuto miniaturní lokalitu se mnou navštívili. Pro nás cíbíčkáře bude zajímavé, že z této oblasti a výšiny je nejen daleko vidět do Hradeckého kraje, ale že si zdejší „cíbíčkové vlny“ dokážou lépe poradit s dálkami, než jinde v nížinách. A tam jako jinde v horách je ještě dost osamocených chalup a chaloupek, které mají daleko do vesnic na nákupy a mnohdy i bez telefonního spojení.
Dokud nebyly mobily, na mnohých místech bylo zatím jediným mostem mezi sousedy nebo i vesnicí cíbíčko. To se dochovalo v některých chaloupkách i do dneška, a jejich uživatelé či uživatelky dávno překročili tituly dědečka či babičky a stali se prarodiči. Zrodily se kroužky, a všude se vykrystalizoval nějaký schopný člověk, který se ujal moderování vzniklých CB kroužků. Nastávala další přátelství a stmelování nejen u mikrofonu, ale i osobních setkávání.
Jeden z těch, který se osvědčil jako dobrý organizátor CB aktivit, byl volačkou Láďa a paní Marie Sekyrka. Tento i s dalšími aktivními cíbíčkáři dokázali zrodit kroužek pro babičky a dědečky právě pro ty osamělé obyvatele těch orlickohorských kopců. Oba mají v sobě zkušenosti a povahu rozdávat radost nejen do mikrofonu, ale i v praktickém kontaktu s ostatními.
Potvrzuje to, že oni jako iniciátoři založili první, druhé a nyní už třetí setkání, nikoliv v kavárně, restauraci, či v hospodě, ale přímo v přírodě v těsné blízkosti jejich roubeného dřevěného venkovského domku. Pokud se domníváte, že by Vám tam chyběla pohostinská obsluha, to by Jste tam museli být a vidět o jaké pohoštění se postarala celá Láďova rodina.
Kdyby Láďa neměl dovednost a zručnost rukou, tak tento cíbíčkář nemohl by se pustit do takové akce, jaká probíhala po celé sobotní odpoledne, a kterému dal námět „Stará řemesla na venkově.“ Do Sekyrky, která leží v naprosté samotě obklopena loukami a lesy, přijelo asi 150 cíbíčkářů i jejich známých. Všichni byli nadšeni co v to odpoledne 2. září mohli uvidět a prožít. Láďa Sekyrka za pomocí své manželky i svých dětí zajistil tolik technického vybavení a věcí, že i velký tým lidí by měl co dělat aby mohl soutěžit v nápaditosti a rozmanitosti co tam bylo. Nejprve to musel vymyslet, vyrobit, vyzkoušet, obstarat. Bez jeho rukou by se mohli jen návštěvníci posadit do trávy a dívat se do rovinné nížiny a nasytit se dovezenou svačinou. Ale bylo tomu naopak.
Ti, kteří neváhali a do této samoty přijeli, samozřejmě jedině autem, tak hned poznali že příjezd a dopravu na této cestě řídil opět nám už známý figurant policista, tentokrát s nacvičenými dopravními gesty, (kývavým pohybem ruky do směru aby návštěvníci neztratili směr a nezabloudili do lesa) a vybaven i ohrádkou, policejní píšťalkou, balónkem na testy alkoholu a dokonce i policejními pouty. Tvůrce této pohybující se figuríny umístil na této polní cestě i značky jako konec dálnice, příkaz snížené rychlosti na 80 km, i když dojezd do té osady dovoluje použít rychlost pěší chůze. Už z dálky jsme spatřili že u té samoty na louce je připraveno parkoviště.
Před chaloupkou na dvoře nás upoutalo prostředí kovárny se dvěma mistry kováři, vybaveni starým kovářským měchem. Během odpoledne jsme mohli pozorovat praní prádla na staré valše, práci na kolovrátku, nebo čalouníka u polstrování sedaček. Následovala ukázka jak se vyráběli koňské postroje (chomouty), dále cíbíčkář Děda Dvakačovice předvedl dávné řemeslo drátování hrnců i keramiky, a o kousek dále zvědavé oči hleděli jak se malovaly vánoční ozdoby. Sám Láďa Sekyrka, autor tohoto zábavního odpoledne, předvedl jak se dělaly proutěná košťata a jeho vnučka Terezka zase paličkování krajek. Všichni účastníci viděli jak se mlel mák v dávných dobách na celodřevěném mlýnku který museli obsluhovat 2 lidé a mák musel být předvařený. Co potom udělala Marie, manželka Ládi se dvěma kilogramy namletého máku to jsem nezjistil, snad napeče buchty s mákem pro celý okres. Soutěžilo se o kvalitu naštípaných třísek na zátop, kde šlo o medaile, dále zatloukání hřebíků jednou ranou. Velká tlačenice byla u oblíbené střelnice, která tu stála ještě z minulé CB akce „cíbíčkářské dožínky“.
Cíbíčkář Láďa rafinovaně rozmístil po zahradě zvěř (umělou), na kterou se střílelo z kuší, luků a také z praků, což si oblíbila mládež. Modelář Pardubice tu předvedl řízené modely letadel. Jeden z nich si domů nedovezl úplně v pořádku protože mu havaroval na vysokém buku, a musel jej sundávat horolezec.
Pro cíbíčkáře z Orlických hor bylo dalším překvapením když na dvorek přijela bryčka s koňmi, kterou se nechali pro veliký zájem po polní cestě vozit téměř všechny děti cíbíčkářů, kteří sem přijeli se svými rodiči. Když přijel kočár, viděl jsem jak sestoupila z něho paní selka v tradičním ustrojení a přivezla na podnosech napečených mnoho koláčů aby bylo pro všechny. Nikdo se tam nenudil, bylo se na co dívat, protože tam byly vystavené výrobky několika cíbíčkářů - malířů, amatérů a jiných odvětví lidové tvorby. Kdo obdivuje paličkované, vyšívané, síťované, háčkované práce tak se měl na co dívat. Každý nechal oči na unikátní práci vyřezávaného Betléma i obrazech, které po dlouhá léta tvořil opět autor tohoto krásného setkání Láďa Sekyrka. Mnozí jsme se seznámili při prohlídce vystaveného nářadí k pečení chleba, stloukání másla, výrobě tvarohu a také praktická ukázka jak se v dávných dobách vyráběly dřevěné louče pro svícení a navíc Babina Strakovec předvedla mistrně práci u kolovrátku.
Do této venkovské idyly a zábavy občas zazněli lidové písničky hudebního kombajnu z Dobrouče a které někdy dodali odvahu přítomným babičkám aby si do taktu zanotovali jejich oblíbené písničky z mládí. Škoda jen že to odpoledne nebylo tak dlouhé aby mohly proběhnout další atrakce, a tak se ani na některé soutěže nedostal čas. Sluníčko rychle utíkalo k západu a mnozí cíbíčkáři přijeli velmi z daleka. Protože nikdo neodjížděl domů hladový nebo strádající v žízni, to byla známka, že stoly s jídlem a stánek s občerstvením byly připraveny velmi dobře a celá rodina s dětmi cíbíčkáře Ládi a Marie ze Sekyrky zasluhují potlesk a podtrženou jedničku.

Jan Dobrouč

Aktivita 81 letého cíbíčkáře

Bohouše Rybná

při 16. setkání


Foto 1.: Syn cíbíčkáře Pepy Kopec, Jakub shotovil na počítai pro všechny potřebné na památku visačku 16. setkání.

Náš CB kroužek s názvem Ranní Sedmička, se nikdy netajil tím ,že jsme reprezentanty té nejstarší generace, která usedá pravidelně k CB mikrofonu. Každý z nás když prožijeme v tom běžném životě nějaké vybočení z toho denního rytmu, něco odlišného, tak to zůstává v naši mysli mnohem déle, někdy zůstávají některé zážitky navždy. A natrvalo.
Ti cíbíčkáři kteří se rozhodli prožít poslední nedělní květnové odpoledne v jedné nenápadné vesničce Českomoravské Vysočiny v České Rybné, budou mít na co vzpomínat. Už v těch prvních minutách kdy nasedli do auta na cestu k Bohoušovi do Rybné pocítili, že samotná jízda v autě nebude příjemná a hodně se zapotí. Bylo to v době, kdy jsme prožívali jeden z nejteplejších tropických dnů. Mně osobně v tom rozžhaveném prostoru auta přešla dávná touha projíždět se au-tem nějakou pouští za plné tropické teploty, protože se nám doslova lepily mokré košile na záda.
O to víc to bylo příjemnější, když jsme všichni dojíždějící vypínali motor auta a našli útulek před žhavým slůncem pod střechou domku Bohouše v Rybné. Setkávání cíbíčkářů u někoho v soukromém bytě, to je neobvyklé. Ale byla to láska tohoto dnes 81 letého cíbíčkáře ke všem lidem ale hlavně ke všem cíbíčkářům, že po požáru svého domku se rozhodl svoje bytové prostory věnovat pro účely setkávání milovníků tohoto 11 metrového pásma. Prakticky tento člověk, volačkou Bohouš Rybná, po požáru, při kterém uhořela jeho manželka, zboural dělící zdivo mezi kuchyní, obývacím pokojem a ložnicí, kde vznikl velký prostor, a zde jsme všichni vyhřátí, našli v příjemném chládku pro celé odpoledne azyl.
Mnozí z nás už jsme znali tu atmosféru z dřívějších setkání a byla moc fajn. Při každém setkávání jako to bylo to poslední a to 29. května, jsme se setkali opět s novými tvářemi. Někteří se vydali na cestu i přez veliké vedro. Nelitovali toho. Poznali trochu jinou atmosféru než bývá obvykle u jiných setkávání. Pro mnohé CB kroužky to může být trochu i nepochopitelné, ale pro nás a naše sympatizanty je to normální. Mnozí vědí že úmysl naší Ranní Sedmičky je snažit se vézt člověka k dobru, odmítat zlo, a že zdroj našich úvah a myšlenek dávaný CB mikrofonem do etéru, je nejznámější kniha světa - Bible.
Jak jsme si dali do pozvánek, že budou vítání všichni kterým nevadí, že u vchodu k Bohoušovi stojí socha svatého Jana Nepomuckého a že všichni si společnč vzpomeneme na všechny zemřelé cíbíčkáře, tak se stalo.
Po uvítacích slovech jsme povstali a s úctou jsme se pomodlili základní modlitbu otčenáše a prosbu za všechny zemřelé cíbíčkáře, v celé České republice, s důrazem za všechny věřící i nevěřící. Škoda že jsme neměli nějaký seznam, abychom si mohli uvědomit a vzpomenout na každého jednotlivě, alespoň na ty kteří jsme mohli slýchávat v našem východočeském a moravském regionu. Toto nás nenapadlo udělat.
Na každé setkání se snažíme pozvat nějakou významnější osobu nebo osobnost. Tentokrát jsme si snad zvolili setkání na datum, kdy pozvané osobnosti byli vytíženy. Pozvali jsme našeho arcibiskupa Královéhradeckého Karla Otčenáška, protože i on byl krátký čas pomocí cíbíčka s námi ve spojení, a známou moderátorku rádia Proglas Kateřinu Jakubcovou, kteří by nám určitě pro naše odpoledne přinesly zajímavá témata a pohled na dnešní svět. Prozatím to máme přislíbeno na podzimní období.
I když venku vládlo to žíznivé odpoledne, nikdo nestrádal ani hladem ani žízní. Zažili jsme i bouři, ale tu vyprovokoval všem známý

 

Foto 2.: U losovacího bubnu pro tombolu Jakub Kopec a Anička z Č. Třebové předává výhru Babině ze Strakovce.

imitátor Václav Faltus. Byla to však bouře smíchu, kterou dokázal rozdávat všem, aniž by padlo nějaké neslušné, vulgární či dokonce oplzlé slovo. Naše starší generace nosíme v srdcích staré české lidové písničky, proto jako vždy byla u toho harmonika – heligónka. Součástí dobré pohody tohoto setkání byla i tombola.

Foto 3.: Láďa Sekyrka doma vyřezal tuto figurku a daroval harmonikáři za jeho "produkci " lidových melodií a písniček.

Jediným problémem bylo přesvědčit všechny účastníky tohoto setkání, aby na chvíli opustili své příjemné místo od stolů a přišli se postavit před objektiv fotoaparátu, abychom si mohli do našich fotoalbumů připevnit dokument o dalším setkání od roku 1995, tentokrát už 16 v pořadí.

Jako malý dík těm, kteří neváhali a přišli se postavit v tom žhavém slunci před objektiv, by mohl být přehled účastníků i jmenovitý. Jako první si zaslouží kormidelník Ranní Sedmičky

Bohouš Rybná, dále Anička a Tonda Kaple Č. Třebová, Líba a Fanda Sruby, Růženka a Jirka Černíkovice, Monika a Zdenek Pardubice, Marie a Václav Horní Krupá, Josef I, Josef II, Miluše a Marie Studené, Zdenek a Marie Uhersko, Sára a Zdenek Svitavy, Babina Strakovec, Věra Svitavy, Jarda prémier Svitavy, Marie a Láďa Sekyrka, Babička Kaplička, Jan Dobrouč, Karel Sobiňov, Karel Sobiňovský, Marie a František Týnecký, Václav Faltus Letohrad, Irma a Petr Letohrad, Pavla a Pepa Morčany, Jana a Josef Předhradí, Ivana Standa a Miluše Tátenice, Jaroslav Nekoř, Marie a Jiří Žďár nad Sázavou, Lesan a Ludmila Horní Újezd, Jindřich Paseka a Zdislava Svratouch, Pepa a Jakub Kopec.

Jan Dobrouč

 

14. roč. setkání v České Rybné

80. letý jubilant,

lidový léčitel a spisovatel BOHOUŠ RYBNÁ

Jedním ze symbolů vztahu člověka ke člověku je podání ruky. Jestliže toto podání je doprovázeno úsměvem, to už prozrazuje hlubší vazbu srdcí mezi těmi dvěmi. A co teprve, když se dva setkávají s projevenou radostí ze setkání a zůstávají v pevném vzájemném objetí, tak to už vyjadřuje vzájemné nefalšované city a pravé přátelství. A taková přátelství nevyrůstají z hmotného zdroje, ale jen z pravého lidství a lásky. A taková hluboká pouta lidí mezi sebou dnes mizí a zůstavají vzácností. Kdo však v uplynulé neděli 18.dubna se rozhodl nasměrovat svůj odpolední cíl cesty na Českomoravskou Vysočinu do malé vesničky Česká Rybná, tak právě tam mohl každý zažít to, co se dnes tolik mezi lidmi ztrácí, po čem celé společnosti touží, to co nenajdeme v regálech su-permarketů.
Ti co přijeli za síbíčkářem Bohoušem poprve poznali, že se ocitli v malém zemědělském prostředí bez mramoru, bez pozlacených dveřních klik, bez koberců, ale v prostředí prosyceném radostí a pohodou pro každé smutné srdce. Jubilant Bohouš s roztaženými pažemi a s úsměvem na tváři, na travnatém dvorku každého osobně přivítal a pak už jen zazvonil na stole malý zvoneček, a všichni se zklidnili. Sám jubilant nás oslovuje:

„Milí přátelé, já Vás všechny srdečně vítám na setkání Ranní Sedmičky. Hned v úvodu Vám na sebe něco prozradím. Není to zas tak velká taj-nost. Včera mě bylo 80 let. Děkuji za to Bohu. který mě dopřál tohoto věku se dožít. Apoštolem sv. Pavlem mohu říci: V souženích mnohých jsem byl pronásledován od lotrů, v několika žalářích vězněn, poznal jsem jak chutná zima a hlad. Bůh mě takto zkoušel, neopustil mě však. Dvakrát mě ochránil od jisté smrti v uranových dolech. Pro-šel jsem ohněm. Bůh mě posílá dobré přátele, kteří mě pomáhají. Jsem mu za to vděčný.“ V dalších slovech Bohouš vzpomíná na svoji při požáru zemřelou manželku Aničku, a na všechny síbíčkáře vysílání Ranní Sedmičky, kteří s velikou vírou odcházeli a odešli na věčnou dovolenou, na kterou si střádali celý svůj život.
Někdo z přítomných dal návrh, abychom vzpomněli na tyto zesnulé síbíčkáře nejen minu-tou ticha, ale hlasitou modlitbou za všechny zem-řelé síbíčkáře našeho kraje. Pak přišli na řadu osobní malá i velká, také rýmovaná blahopřání. Jedna z nich, kterou jsem s Eliškou přivezl z Dobrouče a kterou jsem před odjezdem „smolil“ na rychlo dohromady:

V tomto dnešním výročí ať Ti Bůh vše zúročí.

Za Tvou práci s bylinkami, na síbíčku mezi námi,

za příkladné manželství, mezi lidmi přátelství.

K jubileu žádné vrásky z Rybné ať jde hodně lásky,

vždy síbíčko dobře slouží, po Tvých knížkách lidé touží.

Každý den, kdo k Tobě kráčí, v dobré mysli ať se vrací.

Na Aničku vzpomínáme jako symbol růži dáme,

a až půjdeš ke hrobečku, předej od všech tu kytičku

vzpomínky a modlitbičky za Aničku a dušičky.

Bůh Ti dávej hodně síly pomáhat všem každou chvíli,

Anička tam ve věčnosti buď nadějí, i Tvé štěstí".

Když pak přišel na řadu sympatizant Ranní Sedmičky, imitátor Václav Faltus, všichni kteří ještě zůstali na sluníčkem ozářeném dvorku, tak se natáhli dovnitř protože otevřenými okny se valily bouře zdravého smíchu a i oni chtěli být tam u toho, jak se takový zdravý (nikoliv oplzlý) smích vyrábí. Po tombole, kdy už nám sluníčko utíkalo k západu a někteří se začali loučit, pro různé jejich další plány jsme se přemístili na Bohoušovu zahradu, abychom si tento den zaznamenali pro budoucí vzpomínky. Protože ti vzdálenější síbíčkáři odejeli, nejsou všichni na fotografii, ale i tak zbylý počet mě udělal starosti, kde narychlo najít nějakou tribunu, nebo svah, aby se všichni vešli do přijatelného fotografického formátu.
Občas okny dovnitř zazněly melodie lidových písniček hudebního kombajnu z Dobrouče, a mnozí na dvorku se při tom projevili jako kandidáti do soutěže zpěvu v „Doremi.“ Uvnitř by se „kombajn“ už nevešel a tak pro případ deště Bohouš se svými pomocníky postavil pod okny provizorní zastřešení. Na setkání Ranní Sedmičky, které už bylo v pořadí čtrnácté od roku 1995, nikdo nemohl pocítit hlad. Takovou rozmanitost jídla, cukroví, zákusků, piva, vína, dortů atd. mů-že soupeřit jen velká svatba. Bylo usmaženo 100 řízků, připraveno čtvrt metráku bramborového salátu a ještě s dalšími dobrotami, které přinášeli i sami síbíčkáři, stalo se odpoledne v Rybné velikou hostinou.

Nejstaršímu příznivci našeho vysílání

bylo 94 let a přijel od Kolína

ostatní účastníci se sjeli z celého pardubického i hradeckého kraje, a jedinci i z dřívějšího moravského území. Pro mnohé po zkončení tohoto krásného dne čekalo ještě mnoho kilometrů domů a když se setmělo a všechny zahrady kolem Bohoušova domku, sloužící za parkoviště, se uvolnila, já se domníval že jsme s manželkou poslední. Mýlil jsem se, po nahlédnutí do kuchyně jsem spatřil jak Anička s Toníkem Č. Třebová a také Boubelka Holice s Michalem Malešice umývají a třídí to velké množství potřebného nádobí a příborů. Tím pro nás končila neděle a my všichni budeme na toto vydařené setkání dlouho vzpomínat.

Jan Dobrouč
Foto: U jubilanta Bohouše Rybná

UČASTNÍCI SETKÁNÍ U BOHOUŠE RYBNÁ NA VYSOČINE

Bohouš Rybná,
Franta Náchod,
Tonda a Anička Kaple Č.Třebová,
Boubelka Holice,
Michal Malešice,
Petr Holice,
Marie a Láďa Sekyrka,
Babina Strakovec,
Babička Kaplička (Orlické Hory),
Babička Rovné,
Eva a Jenda Lanškroun (oba jsou nevidomí),
Standa a Ivona Tátenice,
Franta Bezděkov, Ivan Zhoř,
Edison Pardubice,
Jan a Eliška Dobrouč,
Dáša Kolín,
Berta Pardubice,
Pepa a Berta Morčany,
Věra Vysoké Mýto,
Jirka a Růženka Černíkovice,
Fanda a Líba Sruby,
Pavel Cihelna Chrudim,
Děda a Baby Dvakačovice,
Maru Čankovice,
Zdenek a Marie Uhersko,
Zdenek Straší,
Manka Pardubice,
Sára a Zdenek Svitavy,
Věra Svitavy,

Honza, Lukáš a Gabriela Na Valdeku,
Jenda Hnátnice,

Standa Makov,
Marta a Slávek Mrázovka,
Pepa a Jakub Kopec Č.Třebová,
Aja a Michal Lhotka,
Štěpánka Prázovka,
Jarda Prémiér Svitavy,
Karel a Hana Dubina Pardubice.
A ostatní sympatisanté:
Václav Faltus z Letohradu,
Jana a František Předhradí,
Václav a Libuše Kámen,
Božena Vepříkov,
Jozef Hrochův Týnec,
Jaroslav a Dáša Sruby,
Lenka Hradec,
Jaroslav Nekoř,
Marie Zhoř,
Pavel Hr. Králové,
Avečka, Jaruška a Zdeněk Hlinsko,
Pavel Hradec Králové2,
Karel Oudoleň,
Ivanka Hr. Králové,
Karel a Ludmila Sobiňov,
Jindřich a Zdislava Svratouch,
Karel 2 Sobiňov,
František Peklo nad Zdobnicí,
Michal Letohrad,
František a Marie Hrochův Týnec.

DESATORO DX-mana

1) Ja som DX Tvoj, nebudeš mať iných DX-ov, aby si sa im ozýval.
2) Nevezmeš slovo BREAK nadarmo.
3) Spomeň, aby si deň stretnutia MATADOROV priamou účasťou svätil.
4) Cti výkon svoj i frekvenciu svoju.
5) Nevygumuješ (kilowattom).
6) Nebudeš pirátiť.
7) Neokradneš (o DX).
8) Nanabonzuješ kamaráta svojho na 900 MHz.
9) Nepožiadaš cébečkárku blížneho svojho.
10) Ani nebudeš závidieť koncák, čo jeho je.

(Prevzaté z www.sweb.cz/agnesa)

Svatojánská noc
Byl jsem s Vámi alespoň v duchu

Když jsem se před rokem vracel z kóty 995 metrů Suchého Vrchu, kde jsem prožíval atmosféru cíbíčkářského zápolení, soutěžení, tak jsem si dal úkol, že letošního roku se v disciplíně navazování cb spojení polepším. Přesto moje volačka v letošním roce ve svatojánské noci nesplnila můj loňský plán, touhu, a nebyla téměř slyšet. Pozdě večer jsme se totiž vrátili s manželkou zcela z jiného soutěžního zápolení. Letos na jaře jsem byl vyzván abych se letos zúčastnil jednoho setkání harmonikář a netušil jsem,že na stejný termín bude probíhat svatojánská Muška. Setkání a přehlídka harmonikářů se konala v obci Podlesí u Chocně asi 30 km od nás.

Po návratu domů pozdě večer mě vedli první kroky k cíbíčku, abych zjistil jaká je situace v etéru. Byl jsem rád že jsem mohl alespoň z do-mácího QTH navázat spojení s některými expedicemi, jako třeba Romanem Břevnov, Barbarosou, Karlem Háje, na Velké Javořině, nebo Tukanem, expedicí Martinské Hole - Mafií a Horec, či Radegastem nebo Tučňákem.
Po této mé poloúčasti v etéru jsem odešel asi na 3 hodiny lehnout, protože na mne čekalo hned ráno několik dalších místních aktivit.

Naše obec která byla součástí bývalých Sudet, má kostel zasvěcený právě svatému Janu Křtiteli, a po té Svatojánské noci v etéru zde mělo být po prve po 60.letech od odsunu německých obyvatel, veliká poutní slavnost. Brzy ráno začali se do naší obce ke svatému Jánu sjíždět občané a věřící z okolních obcí a nově obnovené procesí ze sousední obce, kterého jsem se měl jako organizátor i foto video dokumentarista zúčastnit. Po 3 hodinách spánku jsem pocítil v našem domku vanilkovou vůni svatojánských koláčů, které začala manželka péct už ve 3 hodiny ráno. V jedné ruce ještě teplé koláče, v druhé ruce mikrofon, a tak jsem začínal nedělní ráno, ve kterém jsem ještě stihnul některým expedicím zvýšit počet spojení. Počet pekáčů plných makových, povidlových a tvarohových buchet přibývalo, protože jsme očekávali návštěvu naších mladých rodin, kteří každým rokem přijíždějí s kyticí v ruce aby svému dědovi i pradědovi (tedy mě), k dnešnímu svátku pogratulovali, a navíc k mojim 75. narozeninám.

Jan Dobrouč

2004 rok
Cíbičko jako prostředník přátelství

Život každého z nás se skládá z mnoha věcí, které když ztrácíme těžko se s nimi loučíme. Jsou to věci většinou důležité, ale také někdy méně důležité. Mezi ty, co nám život zpříjemňují, jsou mnohá technická zařízení, ale i dobrá přátelství, samozřejmě i zdraví. Dobrá přátelství se navazovala během věku různým způsobem. V posledních letech dochází k navazování přátelství dosud novým způsobem. Přišlo na svět cíbíčko a vznikají docela nové cesty k budoucím přátelům. Je zajímavé že to navazování nese sebou specifické znaky, a to že to bývá pouze mezi majiteli radiostaniček a také pouze v okruhu a dosahu své stanice, tedy tak daleko jak dosáhnou naše vlny.
Vytvořilo se mnoho kroužků, jen k pozdravení, ke vzájemnému povídání, nebo i zájmových kroužků čí s různými tématy. U nás ve Východních Čechách vzniklo také několik debatních kroužků. Jedním z nich je Ranní Sedmička, která letos 15. prosince oslaví devátý rok své existence a praktické pravidelné činnosti. A ti kteří pravidelně k tomuto pojítku s mikrofonem zasedají, stalo se toto novodobé zařízení jakousi součástí jejich denního života. Při té pravidelnosti používání, stala se stanička neodmyslitelnou součástí jejich života. a patří k dennímu programu. Některé kroužky se scházejí večer, ostatní v ranních hodinách, jako třeba ta naše Ranní Sedmička, jejíž název jasně hovoří o ranním vysílání. Přesto jednou za určitý čas se scházíme odpoledne. Není to u mikrofonu, ale vždy na některém místě v dosahu našeho kolečka, a... to proto, abychom se ještě více poznávali osobně a naše přátelství se upevňovala.

Od založení našeho kroužku jsme se setkali už 15 krát.

První setkání se uskutečnilo v bytě a několik dalších v restaurací Horní Dobrouče, v pozdějších letech v České Třebové a nyní, posledních pět setkání v oblasti Českomoravské Vysočiny v České Rybné. Celoživotní bydliště cíbíčkáře Bohouše z Rybné se před několika léty proměnilo ve spáleniště, ve kterém nalezla smrt i jeho manželka Anička. Na toto neštěstí zareagovalo mnoho cíbíčkářů dobré vůle a podalo pomocnou ruku, a celé bytové jádro se na přání cíbíčkáře přestavělo na jednu velikou místnost, kterou on určil pro setkávání Ranní Sedmičky.

Je neděle odpoledne 26. září 2004.

Všude kolem dnes už pěkně opraveného domku parkují auta z několika okresů Východních Čech. Velký prostor pro setkávání se zaplnil cíbíčkáři, sotva se usadili u stolů už jim začíná obsluha. Ženy cíbíčkářky, donášejí občerstvení.
Setkání zahajuje sám Bohouš Rybná a v krátkém uvítání žádá všechny přítomné, aby se spojili s lidmi celého světa v myšlence o mír ve světě, což byla výzva pro celý svět. Dále hostitel vyzývá všechny přítomné ké krátké modlitbě za mír ve světě. Všichni berou tuto výzvu s vážností zvedají se ze svých židlí, protože v tuto určenou hodinu se mají právě rozezvučet všechny zvony světa. K symbolice vyzvánění přináší Bohouš malý zvonek. Než dochází k té veselejší zábavné části odpoledne, tak ještě někteří cibíčkáři či sympatizanté vysílání si berou slovo, a svými úvahami hovoří ke dnešku, a zamýšlejí se nad úpadkem morálky. O tom, co světu dnes chybí, aby byl lepší, promlouvá i dlouholetý cíbíčkář a politický vězeň Standa z Tátenic.
K večeru ještě probíhá neodmyslitelná tombola a tím zakončila toto již 15. setkání Ranní Sedmičky. Donesená harmonika přinutila některé ke zpěvu. Škoda jen, že někteří museli brzo odcestovat domů aniž se podařilo všechny dostat ven před objektiv foťáku. Pak už se začali rozjíždět domů i ostatní, avšak v kuchyni zůstala ještě práce, a tak dobrovolnice odjížděli jako poslední.
NAVIDENOU V ROCE 2005 NA DALŠÍM SETKÁNÍ V RYBNÉ!

VESELO POČAS JANSKÉ NOCI 2004

Svatojánske „vystupování“ do tmy

V posledních dnech jsem při různých návštěvách, které přišli k nám, (není nedělního odpoledne, abychom nepřivítali nějakou návštěvu. Manželka má vždy něco napečeno, v létě hlavně domácí zmrzlinu, a samozřejmě moc dobré koláče - buchty.) nastartoval téma co to je cíbíčko a v posledních dnech i moje noční bdění u mikrofonu o kterém nic nevěděli, ale bývá to pro ně nové po-znání. Oni mnozí nechápou, že kromě koníčka ve včelařství, sbí-rání známek, nebo pěstování kaktusů, či běhání na hřišti za mičudou je i záliba sedět u mikrofonu a hledat někoho s kým si budu vyprávět o anténách, nebo si předávat nějaké znaky. Přesto když jsem jim nyní vyprávěl, jak jsem odejel na jednu noc ztrávit na nejvyšší kopec do samoty, bez Elišky (manželky), tak se hrozně divili.
A nyní k věci. Měl bych zaslat deník ze soutěžních spojení Svatojánské stovky, co jsem si zapisoval. To ale kdybych měl zaslat, tak to by byl kabaret. Ještě doma před odjezdem jsem měl úmysl, jak bych mohl shotovit pěkné zápisy, tak jak se to asi dělává. Bohužel všechny okolnosti této noci probíhaly tak groteskně, že na nějaký písemný záznam nebylo pomyšlení. Pro velkou zimu se kterou jsem vůbec na kótě 995 metrů nepočítal, jsem se přestěhoval do stísněného prostoru staré Škodovky, a to pouze na sedle řidiče. Zadní část sedadel byla plná techniky a potřebných věcí a já jsem neplánovitě musel přemístit veškeré zařízení na moje kolena strčená pod volantem. Radiostanici jsem umístil do volantu a musel ji celou noc držet levou rukou, aby nevypadla pod nohy. Pomocníka vnuka Michala jsem propustil ze služby, aby se zahřál, tak běhal ve tmě kolem auta, potom jsem mu navrhnul, aby si vlezl do spacáku a ještě přikryl mojí dekou a tak zkroucený na sedlech auta se občas probouzel, když se ozval nějaký silný signál, což zase pro mne bylo pozitivum. Mezi nohama v autě se mě pletlo množství kabelů, protože tam v tom malém prostoru se tísnily zkroucené moje nohy v těžkých zimních botech, a hádali se o prostor se síťovým zdrojem od cíbíčka a ještě s navíjákem kabelu. Když jsem potřeboval na přírodní wc, nebo narovnat zkřivené, ztuhlé nohy, tak jsem musel přerušit vysílání, všechny kabely podle hmatu odpojit, a vystoupit do tmy.
Pro pobyt venku jsem měl připravenou svítilnu, ale s pobytem v autě jsem nepočítal, osvětlení uvnitř bylo nedostatečné. Ke sledování síly signálu na stále se pohybující a neupevněném cíbíčku by byl dobrý periskop, a k ovládání kanálového přepinače bych potřeboval na neupevněné radiostanici další ruku. Ta odpočívala ve spacím pytli, a občas se ohnala po dorážejících komárech.
Na kolenou jsem loktem držel zápisník, a pravou ruku jsem zaměstnával držením mikrofonu a tužky. Co jsem chtěl zapsat, činil jsem téměř po paměti. Jakmile jsem se pohnul, nastal stav havarijní a všechno zhaslo. Prozíravě jsem doma připravil magnetofon, abych mohl natočit reportáž pro Ranní Sedmičku, už jej nebylo kam umístit, a já jej položil na spací pytel, ve kterém se občas pohly nohy mého spolutrpícího vnuka. Magneťák celou noc padal pod řadící páku. Později když jsem se rozhodl zdokumentovat a přesvědčit záznamem, jaké nečekaně kvalitní spojení bylo se slovenskými cíbíčkáři i Kosačkou, tak jsem musel použít vedlejší reproduktorek pro negalvanické přenesení dialogu ze spojení se Slovenskem. Pozdější úmysl z radosti ze spojení se Slovenskem jsem chtěl vyjádřit nějakou písničkou doprovázenou harmonikou, kterou jsem měl zarovnanou na zadních sedadlech. A když jsem ji v té hluboké noci chtěl opět vybalit, tak nastal ten veliký let do prázdna, poněvač jsem zakopnul o kabely. Při sebelepší touze udělat si fotosnímek té situace, jak jsem byl uvězněn mezi kabely, nebylo technicky možné.
A v té prekérní situaci, v čase hlubokého ticha v důvěře a v o-samocení obklopeni lesem, náhle to se mnou trhlo tak, že jsem musel asi hodně zezelenat. Náhle někdo zabouchal na dveře auta. Krev v žilách se mě zastavila a ztuhla, a na několik vteřin jsem prožíval šok. V uzavřeném autě jsem se už necítil bezpečný. V takové situaci by žádný člověk moč a stolici neudržel, protože to byl pocit přepadení. Můj jediný společník expedice si hlasitě pochrupoval, a já přemýšlel zda mám vystoupit do tmy s rukama nad hlavou, že se vzdávám, nebo s otázkou jestli nechce ta osoba, co mě přepadla, peníze, nebo zda to není voják se samopalem, protože portejbluju ve vojenském prostoru. Začal jsem se strachy potit a na zádech cítit zimu.

Co dělat, co by dělal druhý?

Po dalších vteřinách se vše vysvětlilo. Po vteřinovém úleku nastalo obrovské uvolnění a všechen strach ze mne spadl. To skromné světlo uvnitř auta osvětlilo náhle tvář dívajícího se muže s motohelmou na hlavě, a já v něm poznal toho dobrého kamaráda, který mě dal doporučení jak to tady na této kótě, Suchém Vrchu lítá. Byl to náš milý cíbíčkář Pepa Jamné, který se přijel podívat v tuto noční hodinu, jak se mě tu daří.
Netrvalo dlouho a z východní strany se začalo rozednívat. Z radosti z příchodu nového dne jsem se rozhodl, že probudím mé-ho vnuka, školáka Michala, a ten úsvit přicházející od východu, od Slovenska, že odměním nějakou písničkou pomocí harmoni-ky. Aby se to mohlo uskutečnit, já jsem musel s harmonikou ven, a ve dveřích ospalý (13 letý - snad nejmladší člen okolních expedic), dostal funkci při otevřených dveřích Škodovky držet mikrofon mého cíbíčka Strato Plus, které dnes po 13 letech v mé službě se dočkalo tak krásných dalekých spojení.
Protože situace ve které jsem se nacházel po celou noc mě neumožňovala zapisovat ani polovinu potřebných údajů, mohu uvést jen některá spojení z mnohých, samozřejmě v této situaci vůbec nešlo o soutěžení, ale poznávání průběhu a být u toho. Byl to můj první pobyt na portejblu a vůbec s cíbíčkem v přírodě, ale bylo to moc fajn.
Děkuji za tu organizaci.
Uskutečněná některá spojení: Rosička Vysočina - Ždár nad Sázavou, Babylon Alfa - Jirka Bořitov, Bohouš Česká Lípa - Kozákov, Honza Sosnová - Klínovec, Sírius Kroměřiž, Ivoš - Měděnec, Tomáš Mobil Roudnice, Standa Čeladná, Kosačka - Velká Javorina, Matador - Vysoká Hole, Karel Háje - Č. Hora, Veverka Šumperk Městské Skály, Zbraslav Lipany, Apalucha, Olešnice, Vysočina - Rosička, Svatobor Sušice, Jablonec nad Nisou, Český Brod a mnoho dalších. Pro nečitelné údaje i špatně srozumitelné názvy expedic jsou nepoužitelné.
V těchto disciplinách jsem byl a cítil se jen jakýmsi pozorovatelem, mnohé věci a podmínky jsem pochopil teprve nyní po vlastní aktivitě. Při dalším soutěžení už budu vědět víc, jak to chodí, a jak je se třeba na to připravit pro příště.

Jan Dobrouč
 


Odkazy na www stránky Cezmín

Cezmín: http://cezmin.wz.cz
Vianoce:
http://vianocesk.szm.com
Bylinky: http://bylinky.czweb.org
Cezmín:
http://cezmin.czweb.org
Svadba:
http://svadbask.unas.cz
Mikinka:
http://mikinka.czweb.org
Cintorín:
http://cemetery.zaridi.to
Bábiky:
http://svetbabik.czweb.org
Čas Vianoc:
http://vianocesk.wz.cz
Pani Príroda:
http://eufrosyne.wz.cz
Jánska noc:
http://cbjanskanoc.ic.cz
Veľká noc:
http://velkanoc.czweb.org
Gloria Polo:
http://gloriapolo.czweb.org
Veľkonočné sviatky:
http://velkanoc.czweb.org
Michal Krpelan:
http://michalkrpelan.wz.cz
Milujem pani P... :
http://milujempanip.wz.cz
Aishwarya Ray z Indie:
http://aishwarya.wz.cz
Horné Chlebany :
http://hornechlebany.unas.cz
Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.euweb.cz
CB Fan rádioklub Slovakia - CBRSK:
http://cbrsk.euweb.cz
Svätojánska noc a iné:
http://www.cbjanskanoc.webovastranka.sk

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]  
 

Design a webmaster: Anežka Vražbová H.Chlebany Slovensko Web.: http://cezmin.czweb.org