wz


 

 Andělé Boží,
naši neviditelní ochráncové


Na toto téma psát v dnešní době, kdy velké množství světa se obrací jen ke hmotným hodnotám a duchovní hodnoty člověka jsou odhazovány,tak by pro mnohé přišlo naivní nebo i k smíchu.
Dnes jsou uznávány ochráncové jen jako policie, kteří nás mají ochraňovat od zločinnosti člověka a jiných špatných skutků.Dnešní doba zná pojem Andělé Žlutí,což jsou asistenční služby pro motoristy,nebo Andělé Modří,zajišťující odvoz opilých.
Můj úmysl je však zamýšlet se nad těmi neviditelnými Anděly Strážci.Také i měsíc září se v našich kalendářích věnuje těmto svátkům Andělů.
Já osobně si přináším z mého dávného a dokonce i z předškolního věku mnoho vzpomínek na moje rodiče,jak nás denně ráno i večer vedli ke společné modlitbě,ve kterých jsme u společného stolu mimo jiné i se sepjatýma rukama v kleče, prosili za ochranu pro celý den ,a to modlitbou „ Anděly Boží, strážce můj, rač vždycky být ochránce můj, mě vždycky řiď a napravuj“. Tenkrát jako pětiletý a později třeba 10letý, jsem to tolik nechápal, že nad námi někdo bdí a v nouzových situacích nám může pomáhat.
Moje rodiče to však brali velmi vážně. Při denní práci na poli s potahem kraviček, kdy na těch našich svahovitých políčkách v Dolní Dobrouči, byla každou chvíli možnost nějakého úrazu, tak mám v živé paměti i dnes po 80 letech, jak tatínek když denně ráno zapřahal naše kravičky do vozu aby s nimi odejel do svých polí pracovat a tím živit naši 9ti člennou rodinu, vždy než dal první pokyn svému kravskému spřežení k odjezdu, ze své zemědělské usedlosti do vzdálených roztroušených políček, tak před stojícími kravičkami udělal na zemi bičem tři křížky, aby tato práce začala s Pánem Bohem a navíc aby nás ochraňoval po celý den Anděl Boží. Toto konání dnes mnohým přijde k smíchu.
Toto vše, k čemu nás vedli naše rodiče, jsem nezapomněl uplatňovat už od školáckého věku až do dneška .Modlitba Anděly Boží,strážce můj, jako tehdy v mládí, tak i dnes ve vysokém věku zůstávají součástí našeho rodinného života.
Celý život přinášel každého dne různé situace, kde jsme pociťovali pomoc tohoto neviditelného ochránce.Věřím ,že toho Modrého Anděla potřebovat nebudu,ale toho praktického Žlutého Anděla si nejsme nikdo z nás při jízdě v tom hustém provozu jisti, že jej nebudeme potřebovat.
Tak třeba jako řidič motorového vozidla, už v 15 letech kdy jako učeň jsem toužil si koupit malý motocykl Jawa Robot, ke kterému musel být určitý druh řidičského průkazu,až do dnešních dnů v 84 letech, kdy jsem najezdil po cestách i necestách Evropy nesčetný počet kilometrů, nikdy jsem nezapomněl to, co mě učili moje rodiče ve vztahu k Anděly Strážci na cestách i k patronu svatému Krištofovi ochránci pocestných i řidičů, a nepamatuji sebemenší nehodu na silnicích kterou bych způsobil za celý dlouhý život.Proč dnes někteří řidiči silných motocyklů tolik riskují svůj život ,ale nejen svůj ,ale i ostatních,to poznávám téměř denně.
Těsně pod okny našeho rodinného domku v Horní Dobrouči probíhá silnice Lanškroun –Letohrad.Zde v obci kde je určena rychlost 50 Km v hodině a v místech malé rovinky ,jakoby každého řidiče silného motocyklu lákala touha ,co ten můj stroj dokáže,a můj odhad je že často rychlost je daleko vyšší přes 100Km.V případě náhlého přeběhnutí srnky , psa ,dítěte do cesty, takovýmto hazardérům svého života,kterému nepomůže ani policie ani bdící Anděl strážce,a pak nastává mnoho pláče,utrpení a ve statistice dopravních nehod číslo jde nahoru.Nejde o to, vše přenechat neviditelnému strážci,ale mít v paměti za volantem nebo řidítky motocyklu že my musíme s Ním spolupracovat.
Tak jak můj tatínek před 80lety začínal svůj den před jízdou s domácím potahem kravičkami, s prosbou o neviditelného ochránce, o ochranu po celý den, tak i já i s manželkou než zařadím v autě první stupeň rychlosti, nestydím se ani v případě že jede s námi jiný nebo jen sám, vyslovit slovy i srdcem touhu o vyšší pomoc Anděla Strážce. A on mě nikdy nezklamal.
Samozřejmě, jak Vás i ostatním se nikdy nevyhnou drobné cestovní problémy,nebo technického rázu závady, tak jako to přináší život každému z nás denně.Těch bývá stovky a tisíce.
Jeden z posledních dnů osobních zážitků při práci doma ,při prudkých deštích a přívalu vody, kdy se zvedala hladina v potoce za našim domkem, se začala vracet voda do našeho sklepa . Manželka v té chvíli běžela do sklepa uzavřít odpadní trubku aby se voda nevracela zpět. K tomu musela otevřít šachtu do které jsem jednou nohou spadl a já spadl hlavou na beton, a noha zaklíněná v šachtě, což bylo jasné,že je rozdrcený kotník a další. Lékař na tuto nehodu, která se jevila jako rozdrcený kotník a další zlomeniny zkonstatoval jenom odřeniny.
Druhý den manželka na zahrádce omylem šlápla na lopatu ,a její dřevěná násada se vymrštila a silou udeřila do tváře a spánku.
A třetí den při práci ve sklepě se uvolnil asi 20kilový dřevěný trám a spadnul mě přímo na záda v okamžiku, kdy jsem byl sehnutý k zemi a opravoval vodní čerpadlo.Tato rána do zad, to byla nečekaná a obrovská, nejméně zlámaná žebra ,nebo porušená páteř ,a o kousek dál spadlý trámek na hlavu bych nepřežil. Všechny tři události prošli u lékaře jen s konstatováním ,že jsme měli obrovské štěstí a odnesli to jen odřeniny. A pro mě i manželku to však byla výzva ,abychom nikdy nepřestávali děkovat a prosit o další ochranu našich neviditelných ochránců Andělů Božích.
Před 55 lety, jsme s manželkou vysázeli kolem našeho domku různé ovocné stromy. Také jednu jabloňku jsme umístili mezi domek, místní potůček a skleněný domek pro zeleninu. Tehdy tam bylo dostatek místa. Jabloň se rozrůstala do šířky i výšky,a celý život jsme se těšili z její úrody.
V pozdějších letech už přestávala dávat zdravé ovoce, a nikdo neměl odvahu ji odstranit, protože pro její velikost a výšku, by při kácení ohrožovala okolí. Rozhodnul jsem se, že ji sám pomocí motorové pily odstraním, a vše zabezpečím podle pravidel bezpečnosti,a tak pomocí řetězů a lan jsem ji zabezpečil aby nezpůsobila škodu v okolí.
Než jsem nastartoval motorovou pilu, v duchu jsem se pomodlil k našemu Andělu Ochránci, aby vše dopadlo dobře. Zachoval jsem podle dostupnosti vše pro bezpečí, člověk nikdy neví.Když už po posledním řezu, začal kmen jabloně praskat, začal jsem utíkat pryč.
Přesto nasměrovaná široká vysoká jabloň, změnila svůj pád a náhle při útěku jsem ucítil do temene hlavy silný úder.
Na silně bezpečně kryté hlavě, poznamenala větev, že to mohla být možná i smrtelná dávka. Druhá větev spadla na motorovou pilu, kterou mě vyrazila z ruky, a jeden z krytů této techniky, který se mě nikdy nepodařilo odstranit,nyní ležel o kousek dál v trávě.
Když jsem se mezi silnými větvemi, které jsem nasměroval bezpečným směrem, přesto neposlechly daný připravený směr,a já se dostával vyšokovaný z větví ven, v tom jsem si uvědomil to obrovské nebezpečí kterému jsem unikl.
Po chvíli uklidnění jsem si uvědomil ten fteřinový děj. První slova vyjádřená srdcem proběhla ve skrytu mého vědomí: To Jsi byl jistě Ty Anděli Boží, který jsi mne zachránil.
Jan Špinler Horní Dobrouč.

Andělé Boží, naši ochráncové

Na toto téma psát v dnešní době, kdy velké množství světa se obrací jen ke hmotným hodnotám a duchovní hodnoty člověka jsou odhazovány,tak by pro mnohé přišlo naivní nebo i k smíchu.

Dnes jsou uznávány ochráncové jen jako policie, kteří nás mají ochraňovat od zločinnosti člověka a jiných špatných skutků. Dnešní doba zná pojem Andělé Žlutí, což jsou asistenční služby pro motoristy, nebo Andělé Modří, zajišťující odvoz opilých.

Můj úmysl je však zamýšlet se nad těmi neviditelnými Anděly Strážci. Také i měsíc září se v našich kalendářích věnuje těmto svátkům Andělů.

Já osobně si přináším z mého dávného a dokonce i z předškolního věku mnoho vzpomínek na moje rodiče, jak nás denně ráno i večer vedli ke společné modlitbě, ve kterých jsme u společného stolu mimo jiné i se sepjatýma rukama v kleče, prosili za ochranu pro celý den, a to modlitbou „Anděly Boží, strážce můj, rač vždycky být ochránce můj, mě vždycky řiď a napravuj“. Tenkrát jako pětiletý a později třeba 10-letý,  jsem to tolik nechápal, že nad námi někdo bdí a v nouzových situacích nám může pomáhat.

Moje rodiče to však brali velmi vážně. Při denní práci na poli  s potahem kraviček, kdy na těch našich svahovitých políčkách v Dolní Dobrouči byla každou chvíli možnost nějakého úrazu, tak mám v živé paměti  i dnes po 80 letech, jak tatínek když denně ráno zapřahal naše kravičky do vozu aby s nimi odejel do svých polí pracovat a tím živit naši 9-ti člennou rodinu, vždy než dal první pokyn svému kravskému spřežení k odjezdu,  ze své zemědělské usedlosti do vzdálených roztroušených políček, tak před stojícími kravičkami udělal na zemi bičem tři křížky, aby tato práce začala s Pánem Bohem a navíc aby nás ochraňoval po celý den Anděl Boží. Toto konání dnes mnohým přijde k smíchu.

Toto vše, k čemu nás vedli naše rodiče, jsem nezapomněl uplatňovat už od školáckého věku až do dneška. Modlitba Anděly Boží, strážce můj, jako tehdy v mládí, tak i dnes ve vysokém věku zůstávají součástí našeho rodinného života.

 Celý život přinášel každého dne různé situace, kde jsme pociťovali pomoc   tohoto  neviditelného ochránce. Věřím, že toho Modrého Anděla potřebovat nebudu, ale toho praktického Žlutého Anděla si nejsme nikdo z nás při jízdě v tom hustém provozu  jisti, že  jej nebudeme potřebovat.

Tak třeba jako řidič motorového vozidla, už v 15 letech kdy jako učeň jsem toužil si koupit malý motocykl   Jawa Robot, ke kterému musel být určitý druh řidičského  průkazu, až do dnešních dnů v 84 letech, kdy jsem najezdil  po cestách i necestách Evropy nesčetný počet kilometrů, nikdy jsem nezapomněl to, co mě učili moje rodiče ve vztahu k Anděly Strážci na cestách i k patronu svatému Krištofovi ochránci pocestných i řidičů, a nepamatuji sebemenší nehodu  na silnicích kterou bych způsobil za celý dlouhý život. Proč dnes někteří řidiči silných motocyklů tolik riskují svůj život, ale nejen svůj, ale i ostatních, to poznávám téměř denně.

Těsně pod okny našeho rodinného domku  v Horní Dobrouči probíhá silnice Lanškroun –Letohrad. Zde v obci kde je určena rychlost 50 Km v hodině a v místech malé rovinky, jakoby každého řidiče silného motocyklu lákala touha, co ten můj stroj dokáže, a můj odhad je že často rychlost je daleko  vyšší přes 100Km. V případě  náhlého přeběhnutí srnky, psa, dítěte  do cesty takovýmto hazardérům svého života, kterému nepomůže ani policie ani bdící Anděl strážce, a pak nastává mnoho pláče, utrpení a ve statistice dopravních nehod číslo jde nahoru. Nejde o to, vše přenechat neviditelnému strážci, ale mít v paměti za volantem  nebo řidítky motocyklu že my musíme s Ním spolupracovat.

Tak jak můj tatínek před   80 lety začínal svůj den před jízdou s domácím potahem kravičkami, s prosbou o neviditelného ochránce, o ochranu po celý den, tak i já i s manželkou  než zařadím v autě první stupeň rychlosti,  nestydím se ani v případě že jede s námi jiný  nebo jen sám,  vyslovit slovy i srdcem touhu o vyšší  pomoc Anděla Strážce. A on mě nikdy nezklamal.

Samozřejmě, jak Vás i ostatním se nikdy nevyhnou drobné cestovní problémy, nebo technického rázu závady, tak jako to přináší život každému z nás denně. Těch bývá stovky a tisíce.

Jeden z posledních dnů osobních zážitků při práci doma, při prudkých deštích a přívalu vody, kdy se zvedala hladina v potoce za našim domkem, se začala vracet voda do našeho sklepa. Manželka v té chvíli běžela do sklepa uzavřít odpadní trubku aby se  voda nevracela zpět. K tomu musela otevřít šachtu do které jsem jednou nohou spadl a já spadl  hlavou na beton, a noha zaklíněná v šachtě, což bylo jasné, že je rozdrcený kotník a další.  Lékař na tuto nehodu, která se jevila jako rozdrcený kotník a další zlomeniny zkonstatoval jenom odřeniny.

Druhý den manželka na zahrádce omylem šlápla na lopatu, a její dřevěná násada se vymrštila a silou udeřila do tváře a spánku.

A třetí den  při práci ve sklepě  se uvolnil asi 20kilový dřevěný trám a spadnul mě přímo na záda v okamžiku, kdy jsem byl sehnutý k zemi  a opravoval vodní čerpadlo. Tato rána do zad, to byla  nečekaná a obrovská, nejméně zlámaná žebra ,nebo porušená páteř, a o kousek dál spadlý trámek na hlavu bych nepřežil. Všechny tři události prošli u lékaře jen s konstatováním, že jsme měli obrovské štěstí a odnesli to jen odřeniny. A pro mě i manželku to však byla výzva, abychom nikdy nepřestávali děkovat a prosit o další ochranu  našich neviditelných ochránců Andělů Božích.

Jan Špinler

by Cezmín Slovakia 2013 http://seniorka.szm.com ;

http://cezmin.wz-cz